Archiv článků (rubrika Legislativa)

Dalším důvodem, na jehož základě se žádosti o informace častěji odmítají, je ochrana obchodního tajemství. K uplatnění tohoto důvodu pro odmítnutí žádosti však často nedochází proto, že by žadatelé skutečně požadovali informace, které obsahují obchodní tajemství. Právě naopak.

Po předchozím seznámení se s právní úpravou regresních úhrad a nárokem státu na regresní úhradu podle § 16 zákona o odpovědnosti za škodu vůči úředním osobám a územním samosprávným celkům, bude v následujícím textu následovat pojednání o nároku na regresní úhradu vůči osobám, které se podílely na vzniku škody.

K dosažení transparentního zadávání veřejných zakázek a prevenci proti korupčnímu jednání či podvodům má obcím, krajům a státním orgánům pomoct povinné zavedení interního oznamovacího systému. Podle evropské směrnice jej musí zavést už od 17. prosince 2021. V průběhu roku 2022 povinnost dopadne také na některé firmy.

Od nového stavebního zákona mnozí očekávají, že alespoň částečně vyřeší špatnou situaci při povolování výstavby i nedostatek nově postavených bytů. Někteří však s jeho podobou spokojení nejsou.

Zástupci koaličních stran chtějí zatočit s novým stavebním zákonem. Zahodit více než čtyři roky práce do koše. Nikdo svéprávný ale nemůže hájit současný nefunkční stav, kdy trvá povolit dálnici v průměru 13 let a bytový dům v Praze více než pět let. Největší a nejdůležitější infrastrukturní stavby v tuto chvíli paralyzuje i tzv. systémová podjatost, která je důsledkem současného modelu stavební správy.

Pokud jsme v předchozím článku psali o poskytování platů a odměn jako o nejdiskutovanější otázce v oblasti poskytování informací, pak o osobních údajích můžeme hovořit jako o nejčastěji řešené situaci. Přesto mnohé překvapí, jaké údaje, koho a kdy lze na základě žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) poskytnout.

Následující text se zabývá problematikou regresních úhrad upravených v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“).

Obce a města již od 20. 2. 2015 poskytují dotace či návratné finanční výpomoci na základě právní úpravy zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, známém též jako tzv. malá rozpočtová pravidla (dále jen „ÚzmRoz“).

Jako učitel správního práva a správní vědy bych si dovolil učinit tři krátké poznámky k zásadnímu tématu přímé volby starostů obcí. Které jsou nadto použitelné analogicky i k (zamýšlené) přímé volbě hejtmanů krajů. Na rozdíl například od prezidenta Miloše Zemana nebo premiéra Andreje Babiše se k zmíněné přímé volbě starostů (resp. primátorů statutárních měst) stavím negativně.

Obce, které chtějí i v příštím roce vybírat poplatky či jinou úhradu od nepodnikajících osob i v roce 2022 musejí zavést poplatky za odpady dle nové právní úpravy, a to formou vydání obecně závazné vyhlášky, která musí nabýt účinnosti již 1. ledna 2022. Bez vydané vyhlášky by nemělo být možné jakoukoliv úhradu či poplatek nadále vybírat.

Nejdiskutovanější otázkou v oblasti poskytování informací dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), je bezpochyby poskytování platů a odměn zaměstnanců veřejné správy. Tato oblast není zákonodárcem výslovně upravena a její výklad je zásadně ovlivněn závěry správních soudů.

I když je primárním smyslem a účelem zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) poskytnutí informací, může při vyřizování žádosti dojít k situaci, kdy povinný subjekt informace neposkytne. V tomto případě dochází k odmítnutí poskytnutí informace, resp. slovy informačního zákona k odmítnutí žádosti o informace, které je možné provést pouze formou rozhodnutí.

V případě, že v rámci šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným u příslušného úřadu postupem podle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti za škodu nedošlo k plnému upokojení tohoto nároku, může se poškozený obrátit na soud.

Každá municipalita v České republice by se v souladu se zásadou péče řádného hospodáře promítnuté do zákona o obcích měla řádně starat o svůj majetek. Pojištění majetku a odpovědnosti je jednou z klíčových cest, jak plnit tyto své zákonné povinnosti, zajistit péči o majetek a ochránit své volené zástupce, zaměstnance či organizace zřizované veřejnou správou a samosprávou.

Text z minulého čísla popisující postup při uplatnění nároku na náhradu škody podle zákona o odpovědnosti za škodu (č. 82/1998 Sb.) obsahoval přehled příslušné právní úpravy a problematiku předběžného uplatnění nároku na náhradu škody. Následující text je pokračováním výkladu daného tématu.

Obce vlastní celou řadu pozemků, z nichž některé se stávají předmětem zájmu provozovatelů energetických sítí, kteří v nich chtějí umístit své inženýrské sítě. Následuje vyjednávání s obcí o ceně za zřízení služebnosti pro tyto stavby. Mohou obce (nadále) používat ceníky, které v minulosti pro tyto účely schválily?

Česká republika může být za určitých okolností zodpovědná za jednání obcí poškozující zahraničního investora požívajícího ochrany dle příslušné mezinárodní dohody o ochraně a podpoře investic uzavřené mezi Českou republikou a třetím státem. Zahraniční investor se v takových případech může pokusit uplatnit svůj domnělý nárok na náhradu škody, ke které mělo dojít v důsledku jednání přičitatelného státu, v rámci mezinárodní investiční arbitráže.

Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řad“) byl obohacen významnými změnami, a to s účinností od 1. 1. 2021. Od začátku roku tak vzešla v platnost jedna z nejrozsáhlejších novel daňového řádu za poslední roky, jejímž cílem bylo především modernizovat, zjednodušit a elektronizovat daně.

Ministerstvo spravedlnosti ve spolupráci se Sdružením místních samospráv ČR informuje o připravované novele zákona o střetu zájmů a aktuální praxi v provádění přezkumných řízení navazujících na nález Ústavního soudu, kterým byla zrušena část zákona o střetu zájmů.

Zjednodušit složitou situaci týkající se výstavby má za cíl nový stavební zákon. Jeho druhé čtení (sněmovní tisk 1008) proběhlo v Poslanecké sněmovně 1. dubna. V rámci něj byla navržena řada pozměňovacích návrhů (celkem 86), jejichž základem se stal komplexní pozměňovací návrh hospodářského výboru.

Poslanecká sněmovna ve třetím čtení schválila návrh stavebního zákona. Na tiskové konferenci před jednáním podpořili návrh zákona zástupci vybraných institucí.

Ve středu 26. května 2021 byl hlasy ANO za podpory SPD ve třetím čtení v Poslanecké sněmovně schválen nový stavební zákon, který nyní pokračuje k projednání do horní sněmovny Parlamentu. Česká komora architektů (ČKA) dlouhodobě přijetí nové právní normy požadovala a podporovala (viz dokument 10 tezí k novému stavebnímu zákonu). Výsledek více než dvouleté práce řady odborníků pod vedením MMR však bohužel není příležitostí k potlesku.

Při vyřizování žádosti o informace se můžeme setkat jak s jednoduchými dotazy, kdy jejich vyřízení nezabere mnoho času, tak s žádostmi, jejichž vyřízení si vyžádá dlouhodobější odložení běžné práce jednoho či více zaměstnanců. Právě v těchto situacích by měl povinný subjekt směrovat své úvahy k možnosti požadovat za poskytnutí informací úhradu nákladů, a to za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.

Zelený kruh doručil poslancům sedm důvodů, proč neschvalovat předložený návrh nového stavebního zákona. Návrh má tak silné systémové vady, že ani předložené pozměňovací návrhy je nemohou vyřešit. Zelený kruh proto doporučuje návrh přepracovat a schválit v novém volebním období.

Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“), obsahuje vedle konkrétních hmotněprávních podmínek úpravy rovněž související procesní stránku, tj. postup při uplatnění nároku na náhradu škody.

V posledních týdnech roku 2020 zákonodárci přijali balík nové odpadové legislativy sestávající z několika právních předpisů, které nabyly účinnosti již od 1. ledna 2021. Kromě mnoha dalších změn dochází k razantním proměnám i v rámci obecního systému stanovení a vybírání poplatků za odpady, které sice většinu obcí bude zajímat až v druhém pololetí roku 2021, nicméně je vhodné se na ně již nyní připravit.

Již několik let se ve veřejném prostoru diskutuje podoba nového stavebního zákona, nicméně základní debata se často vrací na samý začátek, k podstatě organizace stavební správy. Vláda první teze schválila již před několika lety, následně byl projednáván věcný záměr zákona, paragrafové znění návrhu zákona a nyní se materiál dostal na projednávání v Poslanecké sněmovně.

Ministerstvo pro místní rozvoj vyvracuje řadu mýtů, které se snaží kompromitovat navrhované změny v rámci rekodifikace stavebního práva. V jedenácti bodech odmítá kolaps stavebních úřadů, oslabení kompetencí samospráv i názor, že nedojde k zrychlení povolovacího řízení.

Praha – Návrh stavebního zákona má projít v rámci projednávání v Parlamentu dalšími překotnými změnami, které mají povolování staveb převést kompletně pod stát. To vše bez podpory napříč politickým spektrem. Naprostou nekoncepčnost a chaos – to nejčastěji vytýkali obsahu návrhu i způsobu projednávání účastníci semináře, který uspořádala místopředsedkyně Senátu Jitka Seitlová (KDU-ČSL) ve spolupráci s Asociací ekologických nevládních organizací Zelený kruh.

Vyřizování žádosti o informace s sebou dříve či později přinese situaci, kdy si poskytnutí požadovaných informací vyžádá zvýšené náklady na straně povinných subjektů. Tyto náklady však podle současné úpravy nemusí nést jen povinný subjekt sám, ale může úhradu některých z těchto nákladů požadovat po žadateli. Jedná se přitom o jednu z cest, jak naplnit zásadu řádného hospodáře a vyhnout se krizovým situacím.

Text navazuje na předchozí článek k problematice náhrady škody, která byla způsobena při výkonu státní moci v případě tzv. nesprávného úředního postupu v intencích § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

Právo na svobodný přístup k informacím je jedním ze základních ústavně garantovaných lidských práv, které je blíže specifikováno v zákoně č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon“).

Cílem exekuce je vymoci vymáhaný dluh. Samozřejmě mělo by se tak dít způsobem, kdy je dluh vymáhán přímo od dlužníka. Nejen v televizních zprávách, ale i v praxi se lze ale setkat s řadou případů, kdy negativní dopady exekuce dolehnou i na někoho, kdo dlužníkem není. Zpravidla jde o rodinné příslušníky dlužníka, kteří s ním sdílejí společnou domácnost.

Celá řada povinných subjektů dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kam řadíme také územní samosprávné celky, pravidelně vyřizuje dotazy a jiné požadavky vznesené na základě žádostí o informace. Žádosti se mnohdy týkají i platových poměrů zaměstnanců těchto povinných subjektů.

Poslanecká sněmovna začala 27. října 2020 v rámci prvního čtení projednávat nový stavební zákon. Jeho cílem je zrychlení a zefektivnění povolovacích procesů ve všech právních předpisech, které upravují nebo se dotýkají veřejného stavebního práva.

Ve dnech 5. až 7. února 2020 proběhl v Hotelu Jezerka na Seči Právní kongres Svazu měst a obcí ČR, kde jsem v rámci bloku příspěvků na téma místních poplatků rozebíral problematické aspekty stanovení místního poplatku za zhodnocení stavebního pozemku možností jeho připojení na stavbu vodovodu nebo kanalizace.

Předchozí série článků o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci se zabývala především odpovědností za škodu způsobenou vydáním nezákonného rozhodnutí orgány veřejné moci. Stát však odpovídá rovněž za takovou škodu, která byla způsobena tzv. nesprávným úředním postupem.

Informace, které jsou v držení povinných subjektů, vznikají jak vlastní činností, tak činností externích osob, kterými jsou např. žadatelé o dotace nebo účastníci různých řízení. Často přitom tyto informace obsahují údaje týkající se jak právnických, tak fyzických osob odlišných od žadatele a povinného subjektu.

Desáté pokračování této série se bude věnovat některým vybraným rozhodnutím Nejvyššího soudu či nálezům Ústavního soudu, které mají vztah ke čtyřem základním podmínkám pro uplatnění nároku na náhradu škody ve vztahu k rozhodnutím vydaným orgány veřejné moci.

Povinné subjekty podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) se často se znalosti věcí, které patří do jejich působnosti, zamýšlí nad tím, jaké informace vlastně žadatel požaduje. Správné posouzení přitom předurčuje další postup povinného subjektu při vyřizování žádosti o informace.

V předchozí části série článků popisující odpovědnost obce za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci byla věnována pozornost zejména zrušení správního rozhodnutí soudy a odpovědnosti za škodu způsobenou nicotným rozhodnutím.

Vláda České republiky na svém zasedání dne 24. srpna schválila nový stavební zákon, který nyní projedná Poslanecká sněmovna. Po změně stavebního práva dlouhodobě volá široká veřejnost i odborná sféra. Není proto náhodou, že nový stavební zákon patří mezi základní legislativní změny, které má vláda ve svém programovém prohlášení.

Má obec nárok na náhradu nákladů na advokátní zastoupení při sporném správním řízení? K této problematice vydal Nejvyšší správní soud dne 23. ledna letošního roku rozsudek, č. j. 2 As 1/2012 – 58, ve kterém se Nejvyšší správní soud vyjádřil k problematice náhrady nákladů ve sporném správním řízení, ve kterém je obec jako strana sporu zastoupena advokátem.

Každá obec se chce rozvíjet a nejinak je tomu u soukromých developerů, kteří hledají vhodné investiční příležitosti. Řada developerů s obcemi úspěšně spolupracuje, některé projekty však budí vášnivé diskuze o vzájemné součinnosti. Není vždy snadné sladit zájmy těchto dvou odlišných subjektů, přestože jejich cíle mohou být velmi podobné.

Povinné subjekty vymezené zákonem č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) po prvním přečtení žádosti o informace a zjištění, že jsou povinni vyřizovat žádost podle informačního zákona, stojí před základními otázkami.

Od 1. ledna příštího roku nabude účinnosti nový zákon o územněsprávním členění státu, který vyšel ve Sbírce zákonů jako zákon č. 51/2020 Sb., o územněsprávním členění státu. Dojde tak ke sjednocení všeobecného územněsprávního členění České republiky.

Dne 11. března 2020 Ústavní soud zrušil část zákona o střetu zájmů a vydal nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/17, na jehož základě budou údaje z Centrálního registru oznámení zpřístupněny jen na základě žádosti.

V únoru a březnu tohoto roku byly veřejně vyhlášeny dva nálezy Ústavního soudu^[1], které se týkají zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o střetu zájmů“). Zejména druhý z těchto nálezů měl reálný potenciál změnit dosavadní pohled na plnění povinností veřejnými funkcionáři.

Volení funkcionáři často nastupují do svých funkcí s entusiasmem a snahou naplnit cíle, které si v předvolebním klání vytýčili a které by měly vést ke zlepšení života v jejich obci. Ne vždy si však uvědomují, že výkon jejich funkce zahrnuje také plnění informační povinnosti, za kterou jsou ze zákona odpovědni starostové a primátoři.

Předchozí článek našeho seriálu se věnoval nezákonnosti pravomocného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona o odpovědnosti za škodu, přičemž následující text pokračuje ve výkladu dalších souvisejících záležitostí.