Žádné slučování! Jdeme cestou spolupráce obcí
Závěry nové studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) upozorňují na to, že sídelní struktura České republiky je velmi roztříštěná a obce jsou příliš malé na to, aby poskytovaly kvalitní veřejné služby. OECD proto vládním představitelům doporučuje začít významně podporovat slučování obcí, trend, který dle OECD nyní v Evropě začaly praktikovat i další státy.
Studie však v této oblasti neodhaluje nic nového a nenabízí více než povrchní doporučení, které bylo vytvořeno zevšeobecněním současné situace v Evropě.
Je samozřejmě pravdou, že české obce jsou v průměru co do velikosti nejmenšími v OECD a co do rozdrobenosti sídelní struktury se můžeme porovnávat jen se zeměmi, jako jsou Slovensko nebo Francie.
Celkem 77 % z 6254 obcí tvoří obce do 1000 obyvatel, 55 % obce do 500 obyvatel, přičemž obce s počtem obyvatel nad 10 000 tvoří jen 2 %. Taková struktura s sebou samozřejmě nese určité výzvy, jako omezené ekonomické možnosti malých obcí či kvalita odborného aparátu pro výkon veřejné správy u obcí se základní působností. Na druhou stranu je třeba zmínit i pozitivní aspekty, jako zvýšenou možnost demokratické participace na správě věcí veřejných, blízkost územní samosprávy občanům a tím i vyšší potenciál zájmu občanů o lokální dění a rozvoj obce.
Mohu proto ubezpečit, že Ministerstvo vnitra centrálně řízené slučování obcí v žádném případě neplánuje, navzdory doporučení OECD. V současné době se v rámci plnění dokumentu Strategický rámec rozvoje veřejné správy České republiky pro období 2014–2020 hledají možné budoucí formy zlepšení výkonu veřejné správy v malých obcích právě s vědomím zvláštností českých reálií.
Nejdříve je třeba tyto obce do budoucna podpořit, ať už vzdělávacími aktivitami, metodickým vedením, či snížením administrativní zátěže. Problematiku finanční udržitelnosti a efektivnosti výkonu malých obcí lze současně řešit například společným postupem obcí v oblastech odpadového hospodářství, energetiky, provozování vodovodů a kanalizací, školství, sociálních služeb nebo veřejných zakázek. Právě v meziobecní spolupráci, například formou dobrovolných svazků obcí, Ministerstvo vnitra vidí nejvíce efektivní cestu rozvoje malých obcí a zabezpečení výkonu správy v obcích I. typu.
Vedle vzájemné spolupráce obcí, která by měla být základním pilířem rozvoje malých obcí v regionu, na zlepšení situace se musí podílet i stát, a to právě podporou rozvoje obcí. Stát by tedy měl i nadále podporovat rozvoj obcí například formou investičních i neinvestičních dotací nebo grantů. Pro udržitelnost sídelní struktury a především výkonu veřejné správy v obcích I. typu je rovněž nutné jim neodjímat vymezenou škálu pravomocí v přenesené působnosti. Meziresortní Rada vlády pro veřejnou správu, jež je v gesci Ministerstva vnitra, letos v tomto duchu například zabránila odebrání kompetence povolování kácení dřevin nebo přesunutí silničního správního úřadu. Podle Ministerstva vnitra není důvod pro odebírání tradičně vykonávaných kompetencí obcím, protože jsou navázány na znalost lokálního prostředí a jejich přesun na orgány vyšší úrovně administrativního členění státu nemá opodstatnění.
Dobrovolná meziobecní spolupráce se jeví jako ideální řešení, které řeší nedostatky vysoké hustoty malých sídel a přitom nevzbuzuje nedůvěru u představitelů malých obcí, kteří se například v případě slučování můžou obávat ztráty místní identity nebo ztráty vlivu na rozhodování o dění v obci, protože v případě meziobecní spolupráce se jedná pouze o smluvní spojení samostatných jednotek za společným cílem. Dochází tak k efektivní spolupráci bez ztráty rozhodovací pozice a místní identity.
Případné slučování obcí je tedy zcela pouze v kompetenci zastupitelů obcí, kteří tak můžou učinit na základě vzájemné dohody. Pokud by se představitelé obcí pro sloučení rozhodli a splnili by zákonné podmínky, ministerstvo by jim ve sloučení samozřejmě nijak nebránilo a samozřejmě by jim poskytlo potřebnou metodickou a jinou součinnost. Pro potvrzení sloučení obcí je možné pořádat i místní referendum a v takovém případě se jedná o vůli nejen představitelů, ale i občanů daných obcí, a tím pádem jde o zcela demokratické a dobrovolné řešení, nicméně nepočítá se s jeho systémovým aplikováním.
Studie OECD jistě může popisovat skutečné problémy české sídelní struktury ve vazbě na výkon veřejné správy, nicméně jejich doporučované řešení – centrálně propagované a řízené slučování obcí – nerespektuje česká specifika a historii a je spíše obecnou představou, založenou na trendech ze zcela jiných států Evropy.
Doporučení OECD tak například plně nezohledňuje stigmatizaci centralizovaného slučování obcí prováděného v období před rokem 1989 a výrazně podceňuje možnosti dobrovolné meziobecní spolupráce, která nabízí řadu oblastí, ve kterých obce můžou vzájemně spolupracovat a dělit se o zkušenosti, náklady i výsledný přínos. Ministerstvo vnitra bude i do budoucna tyto snahy prioritně podporovat a zasadí se o jejich další rozvoj.