Kompenzační bonus a jeho dopad do rozpočtů obcí
Obce a kraje v květnu neobdržely žádné prostředky z druhého nejvýznamnějšího sdíleného zdroje – daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. A situace se patrně nezmění ani v červnu a možná ani v červenci. Jde o dopad kompenzačního bonusu a jeho nastavení, které vyznívá výrazně v neprospěch samosprávy.
Senát v polovině května projednával druhou novelu zákona, pro jehož aplikaci Ministerstvo financí zvolilo marketingovou zkratku „Pětadvacítka“. Původní podpora pro fyzické osoby, jejichž podnikání se zastavilo v důsledku opatření vlády, se prodloužila a následně rozšířila i na společníky některých obchodních společností. Není cílem tohoto textu diskutovat o nastavených parametrech, způsobu vyřizování a mediální prezentaci. Snahou je naopak upozornit na fakt, který se nezmiňoval vůbec, a to ani v žádné z důvodových zpráv k návrhům zákonů.
Hodně miliard
Daň z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti představuje stabilní zdroj, neboť nějaké mzdy a platy se vyplácejí i v dobách ekonomického poklesu. A v posledních letech až překotného růstu mzdových nákladů šlo téměř o čtvrtinu daňových příjmů obcí. Vzhledem k jediné motivační složce, která v systému rozpočtového určení daní ještě zůstala, 1,5 % dle počtu zaměstnanců, znamená pro obce s velkými zaměstnavateli ještě o něco významnější příjem.
Dle návrhu státního rozpočtu na rok 2020 měly obce získat 58,9 mld. Kč a k tomuto číslu je třeba vztahovat očekávané výpadky. Zaprvé půjde o zřejmý pokles objemu mezd z důvodu poklesu zaměstnanosti. Druhým, a podstatně větším, důvodem je způsob nastavení sdílení kompenzačního bonusu, v jehož důsledku mohou obce strpět výpadek daňového inkasa až o více než 11 mld. Kč, tedy téměř pětinu výnosu.
Záporné inkaso daně
Mínusový zdroj veřejných rozpočtů může znít jako nonsens, ale na záporné inkaso jsme ve financování obcí vlastně už zvyklí. Od března obvykle až do léta nedostává samospráva žádné příjmy od osob podávajících přiznání. Nejde jen o skupinu podnikajících fyzických osob, ale také o zaměstnance se souběhem pracovních poměrů či podnikání nebo zaměstnance, kteří si podají daňové přiznání z vlastního rozhodnutí. A obvykle tak činí kvůli předpokládanému přeplatku.
O to více pak roste význam stabilních zdrojů jako daň z přidané hodnoty nebo daň od zaměstnanců. Sdílené daně se stanoví obvykle dvakrát měsíčně, vždy na konci a v polovině, dle stavu na daňových účtech u České národní banky. Obce získají nějaké příjmy jen v případě, že od posledního rozdělování je zaznamenán kladný přírůstek.
Z informací na webové stránce Finanční správy, kde se uvádí vývoj čtrnáctidenního inkasa od roku 2011, je zřejmé, že k 30. 4. 2020 činil přírůstek daně z příjmů ze závislé činnosti mínus 4,6 mld. Kč. Neznamená to, že by zaměstnavatelé nestrhávali zaměstnancům žádné zálohy na daň. Přírůstek bude možná někde 5 mld. Kč, ale zcela jej převážila výplata kompenzačního bonusu.
Ale vždyť jde o bonus pro podnikatele, tak proč závislá činnost?
Co důvodová zpráva neřekla
Odůvodnění návrhu zákona musí vždy obsahovat finanční dopady na jednotlivé úrovně rozpočtu. Všechny důvodové zprávy ke kompenzačnímu bonusu se však omezily jen na odhad maximální úrovně vratky. V souhrnu by mohlo jít pro celé veřejné rozpočty až o 45 mld. Kč. V době, kdy vznikal tento text, byla známá pouze informace, že v první vlně v dubnu se vyplatilo 10,7 mld. Kč z odhadovaných 16 mld. Kč. Bude-li poměr v dalších vlnách obdobný, mohl by se celkový výpadek daňového inkasa pohybovat na úrovni 30 mld. Kč.
Při maximální výplatě dosahuje však rozdíl mezi dopady dle různých způsobů sdílení pro samosprávu téměř dvojnásobku. Lze se domnívat, že charakter daňové vratky byl zvolen mj. právě kvůli sdílení břemena pomoci podnikatelům všemi úrovněmi veřejných rozpočtů, což by se při výdajích nestalo, neboť by se vyplácely pouze ze státního rozpočtu. V konečném provedení však samospráva nese břemeno podstatně větší.
Opakovaný pozměňovací návrh senátora Vladislava Vilímce, který spočíval v navázání kompenzačního bonus na způsob sdílení příjmů obcí dle § 4 písm. e) zákona rozpočtovém určení daní ctí logiku charakteru této platby, resp. krajů (viz také dále část z vystoupení k pozměňovacímu návrhu). Senátoři nakonec zvolili řešení, že kompenzační bonus by se měl zcela vyplácet ze státního rozpočtu, což se poslancům může zdát dost radikální, takže koaličně patrně budou hlasovat pro původní verzi s avizovanými dopady (pozn. redakce: což se také 27. května stalo).
„Technicky to nejde“
V rámci senátní diskuze ministryně financí několikrát opakovala, že nelze míchat dvě sdílené daně. Vrátit třeba 30 mld. Kč z účtu, kde vykázané celkové inkaso ke konci roku překročilo hodnotu 10 mld. Kč naposledy v roce 2008, je vlastně nemožné. Jenže obdobně nemožný úkon se provádí každý rok v dubnu, kdy se vyplácí přeplatky z podaných přiznání. Dle údajů Finanční správy inkaso daně z příjmů fyzických osob podávajících přiznání (nikoliv jen podnikatelů) k 30. 4. 2020 činilo mínus 3,58 mld. Kč, zatímco na konci března šlo ještě o plus 5,75 mld. Kč.
Zřejmě nikdo z poplatníků, kteří měli nárok na přeplatek na dani za rok 2019, nedostal od finančního úřadu dopis, že zatím na přeplatek nejsou prostředky, že musí počkat na červnové zálohy. Mimochodem, ve zprávě o činnosti Finanční správy lze zjistit, že se ročně podává 2,2 mil. daňových přiznání k této dani. A pak, že zhruba 1,5 mil. zaměstnanců si podává daňové přiznání. Kvůli nastavení způsobu sdílení daní jen dle zůstatku na účtech u ČNB bez ohledu na charakter daňové povinnosti, by měla mít finanční správa již mít postupy pro řešení záporného inkasa nastaveny.
Každý rok od dubna se tedy zřejmě oddělí evidence daňových příjmů od faktického inkasa, takže nároky z jedné daně se platí z jiných (daňových) zdrojů. Patrně zde dochází k převodům mezi účty a následné výplatě z účtu s předčíslím 721. A stejný postup by bylo při dostatečné vůli předkladatele zákona možné využít i u kompenzačního bonusu. Objem dle stavu žádostí, např. mediálně známých 10,7 mld. Kč v první vlně, by se propočítal dle pravidel sdílení pro fyzické osoby podávající přiznání a proplácel stejně jako běžné roční přeplatky. Vzhledem k dalším vlnám se nakonec stejně bude muset sáhnout do jiných daní, tedy nejblíže do inkasa ze závislé činnosti, ale stále jen do výše podílu obcí, který odpovídá sdílení dle daně z přiznání. Při respektování práva obcí na daňové příjmy lze aplikovat pozměňovací návrh i pouze na třetí vlnu nebo provést do konce roku administrativní úpravy inkasa a vyrovnat nárok obcí z první a druhé vlny. Ale musela by být ta vůle.
Je zřejmé, že uvedený postup by vyžadoval podrobnější evidenci pohybů celkového inkasa a nároků jednotlivých úrovní rozpočtů. Nemalým problémem při vykazování může být fakt, že inkaso na konci roku zůstane záporné. Ale v období, kdy se totálně rozvolnila fiskální odpovědnost a kdy zásahy do různých majetkových práv jsou běžným úkonem, by negativní inkaso daně, která se váže k podnikajícím fyzickým osobám, vypovídalo o situaci vlastně docela věrně.
Pozn. redakce: článek byl napsán 20. května.
Autorka je vedoucí finančního odboru městského úřadu.