Z vystoupení senátora V. Vilímce v Hospodářském výboru Senátu dne 12. 5. 2020 k zákonu o kompenzačním bonusu pro OSVČ

Systém vyplácení kompenzačního bonusu je postaven na systému vratky daně, přičemž již v prvním zákoně o kompenzačním bonusu se prosadila fikce, že nejde z pohledu celostátního inkasa k vratce daně z příjmu placených na základě daňového přiznání, ale nepříliš logicky o vratku daně placené zaměstnavateli ze závislé činnosti.

Vladislav Vilímec

Důvodem „legislativní lsti“ byla zjevně skutečnost, že na položce inkasu daně placené poplatníky na základě daňového přiznání zatížené vratkami daně z titulu uplatnění daňových bonusů, odpočtu pojistného na životní a penzijní připojištění, úroků z hypoték apod. není dostatečný objem peněz.

Vedlejším a jen neochotně publikovaným efektem oné fikce vratky daně ze závislé činnosti ve spojení s kompenzačním bonusem je poměrně větší zatížení územních rozpočtů než státního rozpočtu, než kdyby šlo o klasickou vratku daně z příjmu fyzických osob placených daňovými poplatníky na základě daňového přiznání.

Kouzlo totiž spočívá v nelogice nastavení rozpočtového určení daní – zatímco u inkasa daně ze závislé činnosti je výnos rozdělován dle klasického vzorce rozpočtového určení daní pro jednotlivé typy veřejných financí, kdy se stát podílí na 98,5 % celkového inkasa 67,5 % a 32,5 % pak přísluší územním rozpočtů. Zbylé 1,5 % se rozděluje obcím dle vykázaných zaměstnanců. U rozpočtového určení daně z příjmu fyzických osob placené daňovými poplatníky na základě daňového přiznání je od roku 2017 vzorec atypický. Státní rozpočet inkasuje 40 % přímo a ve zbytku se dělí opět obvyklými 60 %. To se bohužel stalo na základě nešťastného pozměňovacího návrhu pana senátora Martínka připraveného Ministerstvem financí a posléze schváleného i Senátem v roce 2016, se kterým jsem jako poslanec zásadně nesouhlasil.

Andrej Babiš tehdy obelstil obce tím, že nechal zrušit 30 % motivaci k výnosu této daně s argumentem, že celkové inkaso je stejně příliš nízké a velmi špatně predikovatelné. Stát si tedy přisvojil oněch 30 %. Místo toho se navýšil od roku 2017 podíl obcí na DPH o 0,57 %. Nesystémovost ve sdílení inkasa daně z příjmů fyzických osob placené daňovými poplatníky zůstala a stát ji teď ve svůj prospěch využil.

Jaké jsou dopady tohoto postupu? V rámci prvního bonusového období byl finanční dopad do veřejných rozpočtů odhadován na 16 mld. Kč. Z vrácené daně tedy šlo k tíži státního rozpočtu 10 260 tis. Kč, rozpočtu obcí 1,4 mld. Kč a krajů 4 mld. Kč. Pokud by se použil v rámci rozpočtového určení daní přepočet vratky daně z fyzických osob placené daňovými poplatníky, tak by k tíži státního rozpočtu šlo 12,9 mld. Kč, k tíži obecních rozpočtů 2,2 mld. Kč a u krajů by to bylo zhruba 850 mil. Kč. V součtu dvou bonusových období, což znamená dopad do veřejných rozpočtů 30 mld. Kč, se rozdíly významně zvětšují. Pokud k tomu přičteme ještě kompenzační bonusy pro společníky s. r. o., tak dopad dle vládou nastaveného mechanismu činí do veřejných rozpočtů 45 mld. Kč, z toho do rozpočtu obcí 11,2 mld. Kč, krajů 4 mld. S připočtením všech kompenzačních bonusů dopad do rozpočtu obcí a krajů již dosahuje minimálně 20 % a možná i více podle toho, kolik subjektů nakonec kompenzační bonusy využije.

Navrhuji tedy, aby pro vratku daně z titulu kompenzačního bonusu se použila z hlediska rozpočtového určení daní skutečně fikce vratky daně placené daňovými poplatníky, jak by to bylo logické a vratku hradit z inkasa účtu daně ze závislé činnosti. Tím se zatížení obcí a krajů sníží o více než 6 mld. Kč. Ten návrh je technicky proveditelný, pouze bude muset ČNB vracet prostředky z jiného účtu.

Na závěr doplňuji – údaje uváděné ministerstvem financí ohledně hospodaření územních samospráv a stavu na jejich účtech mají jen omezenou vypovídací schopnost o situaci obecních rozpočtů. To, že obce a kraje měly k 31. 12. 2018 na účtech 264,2 mld. Kč a o 173 mld. Kč tak stav peněžních prostředků převyšoval celkovou jejich zadluženost je sice hezké, ale jednak musíme vzít v potaz, že se jedná o zůstatky bankovních účtů nejen obcí a krajů, ale také mnoha jejich příspěvkových organizací – škol, kulturních institucí a domovů seniorů.

V roce 2018 při ekonomickém růstu bylo hospodaření územních samospráv v přebytku v celkové výši 8,8 mld. Kč – to není až tak závratná výše (na úrovni obcí byl přebytek 8,3 mld. Kč, přičemž ze 3/4 se na něm podílel výsledek hospodaření hl. m. Prahy). Kraje přitom hospodařily s minimálním přebytkem 0,1 mld. Kč a DSO s přebytkem 0,3 mld. Kč.

V roce 2019 činil stav obcí na bankovních účtech bez PO 174,2 mld. Kč a krajů bez PO 30,1 mld. Kč. Šlo sice o meziroční nárůst, ale nejednalo se o nějaká mimořádná procenta.

Situace obcí není tak růžová, jak by se na první pohled zdálo. Ministerstvo financí sice nemuselo v roce 2018 přikročit k zadržování inkasa daní dle pravidel rozpočtové odpovědnosti, obcí nedodržujícím fiskální pravidlo 60 % výše dluhu ve vztahu k průměrným příjmům obcí za poslední čtyři roky bylo 517, což je přibližně 8,3 % všech obcí. Uváděl jsem to již při debatě o novele zákona o pravidlech rozpočtové odpovědnosti. Dle údajů Svazu měst a obcí je střední hodnota, tedy medián výše peněžních prostředků na účtech obcí 8 mil. Kč. Ani situace krajů s jejich odlišnou strukturou rozpočtu není až tak skvělá. Vyplácení kompenzačních bonusů tedy významně zatíží územní rozpočty.

Je logické, že všechny úrovně veřejných rozpočtů musí nést solidárně dopady kompenzačních opatření, ale rozpočtové břemeno úhrady kompenzačního bonusu se nemůže vychýlit zcela v neprospěch územních rozpočtů zvoleným algoritmem výpočtu. K nápravě tohoto stavu jsem tedy předložil pozměňovací návrh, který rozpočtové dopady na příjmové straně dostává do přiměřené výše všech stupňů veřejných rozpočtů.

Ing. Vladislav Vilímec

český politik ODS, od roku 2018 senátor za obvod č. 11 – Domažlice, v letech 2006 až 2013 a opět v letech 2014 až 2017 poslanec Poslanecké sněmovny PČR za Plzeňský kraj, od roku 2000 zastupitel Plzeňského kraje (mezi lety 2000 a 2008 a opět od roku 2018 také náměstek hejtmana), od roku 1990 až do voleb 2018 zastupitel a místostarosta města Kdyně. V současné době je také předsedou finanční komise SMO ČR.