Vodní zdroje a jejich využívání v ČR a porovnání s dalšími evropskými státy
Změnu klimatu a její důsledky pro vodní režim popisovala výzkumná pracoviště u nás a v celé Evropě od devadesátých let minulého století. Různé hydrologické extrémy (sucho, povodně) nás sice v minulých desetiletích postihovaly, ale obvykle v jednom roce a s dlouhými přestávkami „obvyklého“ počasí v mezidobí.
Od r. 2014 však prožíváme již šestiletou etapu průběžného sucha, které provázejí vysoké teploty vzduchu v letním období (např. v r. 2018 bylo 47 dní s tropickou teplotou, tj. nad 30 oC), dlouhá období beze srážek na jaře i v létě, a rostoucí výskyt přívalových, lokálních srážkových epizod (bleskové povodně).
Voda od nás odtéká
Tyto skutečnosti odpovídají předvídaným průvodním jevům ve scénářích klimatické změny a mají zásadní nepříznivý dopad na zajištění dostatečných vodních zdrojů. Česká republika je na uvedené jevy klimatické změny zvláště citlivá, neboť naše vodní zdroje jsou závislé výhradně na atmosférických srážkách. Pokud je na území nezadržíme, nenávratně odtékají do okolních států, z jejichž území k nám naopak prakticky žádné vodní toky nepřitékají. Proto není divu, že objemem obnovitelných a využitelných vodních zdrojů, vztažených na 1 obyvatele, patří ČR v pořadí evropských států do skupiny čtyř posledních míst – spolu s Maltou, Kyprem a Dánskem (viz obr. 1).
Roční obnovitelné vodní zdroje v Evropě na 1 obyvatele představují 4650 m3 (byl využit průměrný počet obyvatel v hodnoceném období), existují však ohromné rozdíly mezi jednotlivými státy – na Maltě je to 120 m3, v Norsku 70 000 m3 a v České republice 500 m3.
Při porovnání objemů vody z ročních srážkových úhrnů s objemem dostupných (obnovitelných) vodních zdrojů v posledních pěti letech (viz tabulka 1) překvapí, že naše vodní zdroje představují poměrně malý podíl (přibližně 10 % z ročních srážek)). Z těchto zdrojů vody jsou pokrývány všechny odběry pro výrobu pitné vody a pro další hospodářské využívání, což je zjevně z úhrnného objemu srážek na úrovni několika procent.
| Průměrná hodnota 2014–2018 (mld. m3/rok) | Podíl (%) | |
|---|---|---|
| Srážkové úhrny | 47,45 | 100 |
| Zdroje povrchových vod | 3,87 | 8,2 |
| Zdroje podzemních vod | 0,87 | 1,8 |
| Zdroje celkem | 4,74 | 10,0 |
| Odběry celkem | 1,6 | 3,3 |
| Odběry pro vodárenství | 0,62 | 1,3 |
Vodní stres
Evropská environmentální agentura (se sídlem v Kodani) publikovala informace o situaci obnovitelných vodních zdrojů v evropských státech v jednotlivých letech v období 1990–2017. Bezesporu nejzajímavější je porovnání, jaké procento obnovitelných (využitelných) zdrojů vody bylo odebíráno v jednotlivých státech. Byla použita jednotná metodika (WEI index) vypočtený z údajů, které dodávají jednotlivé členské státy EU do databáze WISE (Evropský informační systém pro vodu). Provedeme-li grafické porovnání (viz obr. 2), Česká republika se skutečně dostává dlouhodobě mezi země s omezenými vodními zdroji, tedy ohrožených vodním stresem. Svědčí o tom více než 20 % využívání obnovitelných vodních zdrojů, přičemž právě překročení této dvacetiprocentní hranice je považováno za indikaci vodního stresu. Patříme tak mezi země, které jsou známé nedostatkem vody historicky – Kypr, Malta, Řecko, Španělsko, Turecko. V období porovnávaných let (1990–2017) byla Česká republika dvanáctkrát v první pětici států s nejvyšším čerpaným podílem vody z dostupných obnovitelných zdrojů. Celkem 6× dosáhlo využití vodní zdrojů v České republice úroveň 20 % a vyšší (v letech 1992, 1993, 1998, 1999, 2014, 2016 a 2017) a v r. 1990 a 1991 čerpání z dostupných vodních zdrojů překročilo 30 %. Je tedy zřejmé, že naše vodní zdroje jsou dlouhodobě na hranici stresu z nedostatku vody.
Pokles odběrů
Pouze díky výraznému poklesu odběrů a klesajících ztrát z vodovodních sítí v průběhu posledních 30 let (viz tabulky 2 a 3) v ČR neroste tlak na vyšší odběry z existujících vodních zdrojů. Problémem začal být pokles kapacity vodních zdrojů, které nejsou za suchých období průběžně doplněny, což platí především o podzemních vodách. Snížení odběrů vody v České republice od roku 1990 o více než 60 %, patří k nevyšším v Evropě, neboť pokles průměrné evropské spotřeby je na úrovni 17 %.
| Rok | Celkem | Domácnosti |
|---|---|---|
| 1989 | 298 | 171 |
| 1991 | 274 | 161 |
| 1993 | 233 | 137 |
| 1995 | 203 | 121 |
| 1999 | 173 | 109 |
| 2005 | 155 | 98,9 |
| 2009 | 142 | 92,5 |
| 2010 | 138 | 89,5 |
| 2013 | 131,2 | 87,1 |
| 2014 | 129,5 | 87,3 |
| 2015 | 131,5 | 87,9 |
| 2016 | 131,2 | 88,3 |
| 2017 | 131,7 | 88,7 |
| 2018 | 133,5 | 89,2 |
Průměrná evropská spotřeba vody v domácnostech v roce 2017 činila 147 l/osobu/den, zatímco v ČR to bylo 88,7 l/osobu/den. Z údajů v tabulce 2 je zajímavý nárůst spotřeby vody v domácnostech v posledních letech provázených suchem. Nejedná se o nárůst dramatický a je pochopitelný zvýšenou osobní hygienou za horkých dnů a rovněž rozvojem domácích bazénů, v jejichž počtech ČR zaujímá v Evropě přední místo.
| Charakteristika a parametry | 1992 | 2018 | změna v % |
|---|---|---|---|
| Celková spotřeba vody (l/osobu/den) | 271 | 133,5 | −50,7 |
| Spotřeba vody v domácnostech (l/osobu/den) | 162 | 89,2 | −45,1 |
| Napojení obyvatel na vodovod (%) | 84,5 | 94,7 | +12 |
| Ztráty pitné vody v rozvodné síti (l/osobu/den) | 90 | 25,8 | −71,4 |
Je třeba poznamenat, že údaje o odběrech vod vykazované v České republice zahrnují pouze odběry registrované pro zpoplatnění, tedy odběry objemů vody nad 500 m3 měsíčně nebo 6000 m3 ročně. Skutečné využívání vodních zdrojů je tedy ještě poněkud vyšší než uvedená čísla, neboť dosud nejsou podchyceny menší odběry, což by bylo třeba pro přesnější hodnocení vodohospodářské bilance.
Dopad do regionů
Nedostatečnost zdrojů pitné vody v letech 2015–2019 se začala negativně projevovat v některých regionech, především u zdrojů z podzemních vod. Mnoho obcí závislých na vlastních zdrojích pitné vody z mělkých podzemních vod muselo pitnou vodu dovážet a vodoprávní úřady i zastupitelstva obcí rozhodovaly o zákazech a omezování užívání vody.
Pozoruhodné je rovněž porovnání, jaké jsou průměrné odběry vody pro jednotlivé hospodářské sektory v evropských zemích a v ČR (tabulka 4). Následkem enormního zavlažování v jižních státech Evropy je zemědělství nejvyšším spotřebitelem. Západní vyspělé státy mají nejvyšší spotřeby pro energetiku a průmysl, což je obdobné v České republice, kde jsou odběry pro zemědělství naprosto minimální.
| Hospodářský sektor | % odběrů vody z disponibilních zdrojů | |
|---|---|---|
| Evropa (data EEA) | Česká republika | |
| Zemědělství | 58,3 | 2,9 |
| Energetika | 18,2 | 40,6 |
| Průmysl a těžba | 10,6 | 16,1 |
| Vodárenství | 9,6 | 38,5 |
| Služby a ostatní | 3,3 | 1,9 |
Podrobnější rozbor je publikován v časopise SOVAK (č. 6 z r. 2020) a k dispozici je kompletní zmíněná publikace Evropské environmentální agentury.
Závěr
Z údajů o využívání disponibilních vodních zdrojů v evropských zemích vyplývá, že Česká republika patří do zemí ohrožených vodním stresem, tedy nedostatkem vody. Toto ohrožení bude následkem změny klimatu narůstat, jak potvrzují aktuální zkušenosti z posledních šesti let, ve kterých se prodloužily bezesrážkové periody, vzrostly teploty vzduchu a zvýšil se výpar a evapotranspirace. S ohledem na to, že z našeho území prakticky všechna voda odtéká, proto nepřekvapuje, že z hlediska množství a využívání vodních zdrojů patříme ke skupině států jižní Evropy, kde nedostatek vody panuje historicky. Naopak překvapuje, že jsme i za těchto okolností donedávna žili ve vodním blahobytu, což je jednak poklesem spotřeby vody v posledních 30 letech, a hlavně zásluhou několika generací vodohospodářů, kteří vytvořili vodní zdroje akumulací srážkových vod v přehradních nádržích. Z porovnání celkového objemu ročních srážek a rozsahu jejich využívání vyplývá, že k posílení našich stávajících vodních zdrojů máme ještě velmi dostatečný prostor k zadržení vody na našem území.
K problematice zabezpečení vodárenských zdrojů vody pro zásobování obyvatel pitnou vodou je připravené pokračování v příštím čísle tohoto časopisu.
Se svolením redakce převzato z časopisu SOVAK (č. 6/2020)