Recyklace vody – neprávem opomíjené odpadové téma
Zásadní ekonomické a podnikatelské problémy spojené s regulacemi v rámci prevence šíření koronaviru na straně jedné a průběh počasí v letošním roce s dostatkem, často i přebytkem srážek na straně druhé, odsunuly do jisté míry logicky do pozadí naléhavá témata spojená s vodohospodářstvím a s nimi spojenou prevenci rizik sucha a obecně využívání vody na území ČR.
Zejména menší obce se navíc musí potýkat s částečně avizovanou, částečně ale již odsouhlasenou a zpřísňující se legislativou v oblasti odpadového hospodářství a s ní propojenou problematikou recyklací všeho druhu. Přesto, nebo právě proto je vhodné připomenout možnosti a rizika, které může přinášet opětovné využití (recyklace) vody, v praxi nejobjemnějšího „materiálu“, s nímž se každodenně v různých formách na každém kroku setkáváme.
Vhodné je to i v souvislosti s aktuálně diskutovanou podobou novelizace Společné zemědělské politiky EU (SZP) a stejně tak v souvislosti se „zelenáním“ nejen SZP, ale i dalších oborů a oblastí, zejména ve vztahu k životnímu prostředí. Podoba SZP stále ještě není zřejmá, ačkoli se k její budoucí podobě vyjádřila jak rada premiérů členských zemí, tak rada ministrů zemědělství členských zemí, tak v průběhu října letošního roku také Evropský parlament. Známé jsou naopak základní parametry opětovného využití vody, konkrétně pak odpadní vody z čistíren odpadních vod (ČOV). Zatímco tedy na rozbor dopadů SZP na podnikání v zemědělství a život na venkově a tedy i na život obcí je ještě čas (novelizovaná SZP má navíc reálně platit až od roku 2023), potenciál recyklace vody je aktuálnější, i když se to na první pohled nezdá. Navzdory skutečnosti, že toto téma není v ČR vnímáno jako významná podmnožina odpadového hospodářství a příslušných zákonů, ačkoli jí ve skutečnosti je.
Využití recyklované vody
V prvé řadě je třeba konstatovat, že ze všech rozborů opětovně využívané odpadní recyklované vody z moderních ČOV vyplývá, že její využití má menší negativní dopad na životní prostředí než jiné alternativní využití vody. V podmínkách naší země, jak navíc potvrzují i naši vodohospodáři, lze navíc využití recyklované vody považovat také za způsob, kterým lze prodloužit dobu, po kterou je voda z dešťových srážek „přítomná“ na území ČR. Srážková voda upravená v úpravnách na pitnou vodu, se následně stane odpadní vodou končící v čistírnách odpadních vod, z nichž je vypouštěná do recipientu (zpět do vodotečí a do prostředí). Voda se u nás tedy moc dlouho nezdrží, a odtéká do zahraničí. ČR přitom jinou vodu než vodu z dešťů prakticky nemá, neboť, což je donekonečna a pravdivě opakováno, je střechou Evropy. O to důležitější by proto bylo srážkovou a následně odpadní recyklovanou vodu několikrát „protočit“ a opětovně využít.
Nabádá k tomu ostatně i sama EU, která v květnu letošního roku přijala a počátkem června publikovala „Nařízení o minimálních požadavcích pro opětovné použití odpadních vod,“ které mimo jiné harmonizuje minimální požadavky pro zavlažování plodin v závislosti na jejich použití. Jsou to totiž zejména zemědělci, kteří by využití recyklovaných odpadních vod jako zdroj vody na závlahy uvítali, ale zároveň v ČR je takové využití vody vnímáno jako nejvíce rizikové vzhledem k možnému obsahu rizikových látek, které by mohly kontaminovat pěstované hospodářské plodiny. K tomu je ale třeba uvést, že již loňská mezinárodní konference v Berlíně ukázala, že jednak ne všechny rizikové látky do pletiv plodin skutečně přecházejí, a jednak, že recyklovaná voda má mnohem širší využití, například při produkci pěstovaných plodin, květin nebo údržbě zeleně včetně golfových hřišť, pokud zůstaneme v přírodě a ve venkovském prostoru. Především ale v průmyslu, což se ovšem v ČR nebere vůbec v úvahu. Legislativně tak není odpadní voda v ČR považována za zdroj vody, a nepodařilo se to změnit ani ve stále ještě projednávané novele vodního zákona. Za těchto okolností se může recyklovaná voda využívat pouze v místě svého vzniku, tedy například v areálech ČOV. To ovšem zdaleka není pouhým plýtváním důležitou surovinou.
V ČR přitom ročně vypustí do přírody vodohospodářské společnosti přes 750 milionů kubíků vyčištěných odpadních vod i přesto, že by se mohla teoreticky dále využívat.
Světový trend
„Reálně se voda v domácnostech nespotřebovává, ale po použití se vrací zpět do vodních útvarů. O skutečné spotřebě vody můžeme hovořit především v energetice a průmyslu, kde dochází k odparu vody či transferu vody do výrobků. Právě zde má recyklace největší smysl, což je dáno i tím, že průmysl a energetika v souhrnu využívají více jak dvojnásobek povrchové vody, než obor vodovodů a kanalizací,“ podotýká přitom obchodní a technický ředitel společnosti Veolia pro oblast vody Ondřej Beneš. Využití povrchové nebo podzemní vody jsou dle tuzemské legislativy jediné „zdroje vody“ v naší zemi. Přitom světový trend vyššího využívání recyklované vody je jasný, oproti využívání povrchových a podzemních vod.
„Každých pět let dojde k zdvojnásobení celosvětového trhu s recyklovanou vodou. Navíc již nyní existují zákazníci, kteří uvažují v kontextu pěti až deseti let a jsou si vědomi toho, že recyklací snižují riziko expozice vůči dopadům budoucí nedostatečné kapacity zdrojů povrchové a podzemní vody,“ podotýká Beneš.
Podpora veřejnosti
Intenzivnější využívání recyklované vody podporuje kromě toho i veřejnost (konkrétně 95 procent dotazovaných, přičemž většina preferuje především využití v průmyslu), jak vyplývá z letošního průzkumu agentury IBRS. Současné technologie však již také umožňují vyrobit „ultračistou“ vodu, v praxi čistší, než je pitná voda, a proto se do ní dokonce musí dodávat potřebné minerály.
Z vyčištěné recyklované vody lze vyrobit i nápoje, na veletrhu Vodovody a kanalizace v loňském roce se například točilo pivo vyrobené z recyklované vody, která prošla několikastupňovým procesem čištění včetně reverzní osmózy, a toto pivo s názvem ERKO chutnalo i na akci přítomným návštěvníkům a politikům. Nebyl to přitom jediný potravinářský produkt vyrobený z vyčištěné odpadní vody, ani na trhu v ČR, ani ve světě.
Naopak, pro některé regiony trpících nedostatkem vody je recyklovaná voda jediným zdrojem pitné vody, a to již dlouhou dobu. Možná nejviditelnějším příkladem je město Windhoek v Namibii, kde bylo již v roce 1968 vybudováno zařízení na recyklaci odpadní vody Goreangab, a Windhoek se tak stal prvním městem na světě, jež vyrábí pitnou vodu přímo z vody odpadní – v současné době tedy už více než 30 let. Že lze k pitným účelům využívat i původně nepitnou vodu, umožňuje stále více moderních technologií – například výzkumníci z univerzity v Birminghamu navrhli a odzkoušeli systém membránových filtrů, které nejenže přemění nekvalitní vodu v pitnou, ale umožní také pěstování halofytických plodin – rostlin tolerantních vůči solím, které se obvykle vyskytují v oblastech, jako jsou solné polopouště, mangrovové bažiny, močály a opuštěné oblasti a mořské pobřeží.
Voda jako zdroj energie
ČR přitom takové problémy se zdroji pitné vody nemá, byť i u nás existují zasolené půdy, které by bylo možné nějakým způsobem za použití moderních technologií využít. Téma recyklace vody a využití odpadní vody z ČOV se ale i naší země týká, a to z celé řady dalších důvodů, například z hlediska energetiky. Kromě toho, že mohou být kaly z ČOV zdrojem cenných, ve vodě rozpustných látek a kromě toho, že rozdílná teplota vody v různých částech potrubních systémů vedoucích vodu může být i zdrojem energie, jsou kaly z ČOV už i u nás zdrojem bioplynu, a tedy fakticky obnovitelným zdrojem energie.
Celá řada větších ČOV je ostatně už dnes energeticky plně nebo z velké části energeticky soběstačná, což zlepšuje ekonomiku provozů takových zařízení. ČOV ale mohou být i zdrojem energie pro obec nebo pro další subjekty, například dopravce. V hlavním městě, na Ústřední ČOV začne od příštího roku fungovat pilotní jednotka na výrobu bio CNG s roční kapacitou 600 tun bio CNG, což je objem, postačující jako pohonná hmota palivo pro 75 velkých nákladních vozidel.
Technologiím úspor vody a jejího druhotného využití je v poslední době věnována řada prestižních mezinárodních akcí, které se ovšem v době pandemie koronaviru konají ve virtuálním prostředí, a tedy s menším potenciálem oslovit laickou veřejnost. Tímto způsobem nedávno proběhlo i náhradní Evropské vodní sympozium, jehož jedna část byla věnována právě problematice opětovného využívání vody jako součásti oběhového hospodářství Evropské unie. Odborným garantem této části byl přitom profesor Jiří Wanner z VČHT, který mimo jiné prezentoval důvody pro využití recyklované vody a o průběhu symposia také sepsal několik článků. Bohužel je ale třeba konstatovat, že o uvedených akcích, o projektech a perspektivách využití odpadní vody kromě části odborné veřejnosti ani naše politická reprezentace, ale ani představitelé municipalit prakticky nic neví. Což je škoda hlavně v současné době, kdy se stále častěji zdůrazňují postupy šetrné k životnímu prostředí, v článku několikrát zmiňované využití nových technologií a aktuálně i potřeba obcí šetřit zdroje, kromě finančních i ty přírodní.
Využití poznatků
Jak přitom nejen na Evropském vodním sympoziu zaznělo, jednou z podmínek pro naplnění takových vizí je jejich přijetí laickou veřejností. Pro takovou osvětu se ale dělá v naší zemi minimum, celá řada proklamací a politických deklarací jde dokonce proti tomuto duchu. Výsledkem je pak pokračující atomizace vodohospodářského oboru, která ovšem v praxi znamená omezenou a často nulovou možnost investovat do nových technologií, jejichž cílem by nebylo pouze zajištění pitné vody a její vyčištění a vypuštění, ale i navazující a s vodou související oblasti, jako je energetika, recyklace a obecně synergické efekty, které mohou z moderních ČOV vyplývat, a které se mohou postupně stát i jedním z příjmů ekonomicky stále více zkoušených obcí.
Inspirací mohou být i výsledky výzkumů, například z projektu REEF 2W, na němž spolupracují vodohospodáři s VŠCHT. Dosavadní výsledky výzkumu přitom potvrzují, že ČOV jsou schopné efektivně vyrábět elektřinu a další formy energie mimo jiné z biomasy, která v průběhu čištění vzniká. I v ČR jsou tak již k dispozici technologie využívání tepla zpracovávaných kalů i odpadní vody nízkopotenciálními tepelnými čerpadly nebo možnost instalace fotovoltaických článků díky akvizici společnosti Veolia Smart Systems. Tím se mohou stát ČOV nejen energeticky zcela soběstačnými, ale mohou přebytek vyrobené energie nabízet například městské i obecní infrastruktuře. V současné době Smart City a Smart Village je třeba „jenom“ o tom vědět.