Home office v prostředí veřejné správy
Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů ČR uspořádalo 15. prosince 2020 on-line kulatý stůl k pracovněprávním záležitostem v době nouzového stavu, zejména problematice tzv. home office v prostředí územních samosprávných celků a veřejné správy.
Kulatého stolu se zúčastnili kromě několika tajemníků městských úřadů rovněž zástupci Ministerstva práce a sociálních věcí, Ministerstva vnitra, Grémia ředitelů krajských úřadů Asociace krajů ČR, Svazu měst a obcí ČR a Unie zaměstnavatelských svazů ČR. Hlavním tématem byl právní rámec a hlavní podmínky pro možnost využívání práce z domova, tzv. home office. Diskuse proběhla na vysoké odborné úrovni a v poměrně vzácné shodě všech účastníků a jimi zastupovaných orgánů, institucí či asociací.
Úvodem diskuse moderované JUDr. Janem Šťastným, tajemníkem MěÚ Dobruška, účastníci vyjádřili určité rozpaky nad některými usneseními vlády souvisejícími s opatřeními proti šíření pandemie koronaviru, a to jak z hlediska jejich obsahu, tak i způsobu komunikace s veřejnou správou. Zmíněno bylo především usnesení vlády, na jehož základě měla být „nařizována“ práce z domova, tedy doporučení postupu v zásadním rozporu s právní úpravou, zejména zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Jiným případem problematického nařízení bylo rozhodnutí o omezení úředních hodin, které mohlo být v mnoha případech spíše než přínosem ke zklidnění epidemické situace značnou komplikací, např. díky náporu klientů v omezených úředních hodinách s omezeným počtem přítomných úředníků.
V případě úředních hodin je možnost využít výjimku z omezení stanovených nařízeními vlády s tím, že záležitost stanovení úředních hodin je v kompetenci Rady obce, případně může rada svěřit tuto pravomoc tajemníkovi úřadu. V následné diskusi zástupkyně odboru veřejné správy, dozoru a kontroly MV ČR Mgr. Veronika Benešová ujistila účastníky, že usnesení vlády o omezení úředních hodin je třeba považovat za stanovení jejich minimálního rozsahu, jak je uvedeno v metodikách ministerstva. Ani v době nouzového stavu nelze zastavit vyřizování správních agend.
Za odbor pracovněprávní legislativy MPSV ČR vystoupila Mgr. Taťána Zelená a informovala účastníky, že přes určité podněty MPSV zatím nechystá legislativní změny k home office. Jsou dvě možnosti, jak postupovat při jeho sjednávání. Standardní využití § 317 zákoníku práce (ZP) je totiž pro veřejnou správu zpravidla nevhodné, protože v takovém případě si zaměstnanec sám rozvrhuje práci i dobu jejího výkonu. Doporučuje postupovat přednostně podle § 2, resp. jeho druhého odstavce, který umožňuje sjednat jiné místo výkonu práce, cit.: „Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.“ Taková dohoda musí být učiněna vždy písemně. U dohod o home office podle § 2 odst. 2 může zaměstnavatel rovněž rozvrhnout pracovní dobu a celkově lépe organizovat práci, obdobně jako na pracovišti.
Za odbor legislativy a koordinace předpisů MV ČR vystoupila Mgr. Klára Pondělíčková a informovala, že ministerstvo zatím nebude navrhovat změnu právní úpravy zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících ÚSC, protože problematika home office je prioritně věcí zákoníku práce.
K nákladům vzniklým zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce z domova Taťána Zelená zdůraznila, že tyto nelze přenášet na zaměstnance. Pro závislou práci je příznačné, že je mj. vykonávána na náklady zaměstnavatele (§ 2 odst. 2 ZP), proto je třeba se s uvedenou záležitostí náležitě vypořádat. Lze tak učinit na základě dohody se zaměstnancem o úhradě nákladů, pokud je ovšem zaměstnanec schopen zvýšené náklady náležitě doložit kvalifikovanou kalkulací. Ta se vyžaduje i pro dohodu o nákladovém paušálu, resp. musí předcházet jejímu určení. Takový postup vyžaduje mj. Generální finanční ředitelství (dopady do daňově uznatelných nákladů zaměstnavatele). Zaměstnanec se nemůže nároku na úhradu nákladů ani vzdát – prohlášení o vzdání se tohoto nároku by bylo v rozporu se zákonem a nemělo by právní relevanci. Pokud by ale zaměstnanci zvýšené náklady v souvislosti s prací z domova nevznikaly, náhrada by nemusela být poskytována, pokud o tom zaměstnanec učiní příslušné prohlášení (tedy že nepožaduje náhradu nákladů z důvodu, že mu zvýšené náklady v souvislosti s prací z domova nevznikají). Taková situace nastane zpravidla především tehdy, kdy zaměstnavatel zaměstnance dostatečně materiálně pro práci z domova zabezpečí, tedy poskytne mu potřebnou techniku, SW, internetové připojení apod. V prostředí veřejné správy je u náhrad nákladů nezbytné zohlednit limit účelně vynaložených veřejných prostředků. Někteří účastníci kulatého stolu by uvítali možnost stanovení paušálu.
Ing. Jaromír Zajíček, MPA, tajemník MM Děčín, zdůraznil význam proškolení zaměstnanců v oblasti BOZP při home office, praxi dojednání prohlídky a kontroly domácího pracoviště a doporučil také prohlášení zaměstnance o splnění podmínek BOZP na domácím pracovišti. Dle zástupkyně MPSV je otázka zajištění bezpečnosti práce na domácím pracovišti zákonnou odpovědností zaměstnavatele. Kontrola domácího pracoviště ale koliduje s ústavně zaručeným právem na nedotknutelnost obydlí, MPSV ovšem neeviduje jediný sporný případ pracovního úrazu v souvislosti s home office.
Ing. Jan Holický, MBA, tajemník ÚMČ Praha 6 a předseda STMOÚ ČR, poukázal na zásadní význam digitalizace procesů a elektronizace veřejné správy v oblasti zabezpečení podmínek pro výkon home office. Mgr. Ivona Mottlová za Svaz měst a obcí doplnila, že je nutno řešit také ochranu informací a zabezpečení osobních údajů. Všechny zmíněné problematické aspekty home office jsou ale technicky řešitelné.
Mgr. Kateřina Látalová, zástupkyně Unie zaměstnavatelských svazů ČR konstatovala, že zavedení home office se v řadě případů i k překvapení zaměstnavatelů osvědčilo. Zdůraznila ovšem, že klade zvýšené nároky na komunikaci se zaměstnanci, doporučila vytvářet Business Continuity Plan. Unie v současné době hledá vhodná řešení i v rámci Evropy, která se potýká se stejnými problémy jako ČR. Jan Holický spolu s dalšími diskutujícími na závěr konstatovali, že i přes diskutované problémy se home office v řadě případů a pozic osvědčil, a proto by se měly hledat cesty k řešení uvedených problémů, a tím i jeho vhodnému dalšímu uplatnění a rozšíření, a to i v době po skončení nouzového stavu.