Veřejné zájmy v územním plánování
Při přípravě územně plánovací dokumentace (ÚPD) i jejím uplatňování
ve správních řízeních se střetávají nejrůznější zájmy. Nelze se vyhnout tomu,
aby záměry navrhované v ÚPD nezahrnovaly soukromé pozemky, aby nebyla nějakým
způsobem omezena možnost změny jejich využití, častá je obava ze znehodnocení
prostředí, ve kterém se nacházejí.
Při obhajobě návrhu územně plánovací dokumentace se argumentuje potřebami
rozvoje (obce, kraje, státu, společnosti), obecným prospěchem, zájmen na
nejvhodnějším využití území, odkazuje se na veřejný zájem. Není neobvyklé, že
si jej účastníci územního plánování vysvětlují dle svého uvážení, svých
zájmů, vzdělání nebo zkušeností. Veřejný zájem si přitom ale nelze vykládat
zcela libovolně, protože ÚPD není pouze představou o rozvoji území. Jejím
důsledkem jsou i určitá omezení, např. je závazná pro rozhodování
(především) stavebních úřadu, je i předpokladem pro vyvlastnění nebo
omezení vlastnických práv.
Účelem článku je poskytnout základní informaci o významu a možnostech
ochrany veřejných zájmů a vlastnických práv v územním plánování.
Veřejný zájem a vlastnická práva
Potřebu řešit kolizi zájmů jednotlivce a potřeb celku zmiňuje už Aténská
charta v roce 1933[1]. Veřejný zájem byl v různých dobách chápán a
prosazován různě v závislosti na politických poměrech. V roce 1949 zákon
o územním plánování a výstavbě obcí ze dne 19. 12. 1949[2] uvádí „Územní
plánování obcí je součástí jednotného hospodářského plánu a musí tedy
vyhovovat veřejným potřebám a zájmům.“
Se vznikem právního státu po roce 1989 bylo nezbytné obnovit ochranu vlastnického
práva a vymezit veřejné zájmy tak, aby jejich výklad nemohl být zneužíván.
Zohledňování a ochranu veřejných zájmů proto nyní ukládá řada zákonů,
včetně stavebního, tento požadavek se vine celým procesem územního plánování.
Stačí zmínit dotčené orgány a každý projektant ÚPD uvede řadu zkušeností
s vypořádáním jejich stanovisek, stejně tak s řešením námitek,
které se odkazují na ochranu vlastnických práv.
Citace z judikatury
Důležitou informaci, jak chápat veřejný zájem a jeho vztah k vlastnickému
právu v územním plánování poskytují soudní přezkumy ÚPD, nejčastěji
územních plánů, prováděné od roku 2005[3]. Vznikla poměrně rozsáhlá judikatura,
zahrnující i nálezy Ústavního soudu. Z ní je uváděn, s ohledem na
téma článku a jeho omezený rozsah, stručný výběr judikátů a příslušné citace
s označením jejich zdrojů:
- „Ústavní úprava postavení jedince ve společnosti obsahuje ochranu
individuálních práv a svobod, jakož i ochranu veřejných statků. Rozdíl mezi
nimi spočívá v jejich distributivnosti. Pro veřejné statky je typické, že
prospěch z nich je nedělitelný a lidé nemohou být vyloučeni z jeho
požívání. Příklady veřejných statků jsou národní bezpečnost, veřejný
pořádek, zdravé životní prostředí. Veřejným statkem se tudíž určitý aspekt
lidské existence stává za podmínky, kdy není možno jej pojmově, věcně
i právně rozložit na části a tyto přiřadit jednotlivcům jako podíly. Pro
základní práva a svobody je, na rozdíl od veřejných statků, typická jejich
distributivnost. Aspekty lidské existence, jakými jsou např. osobní svoboda, svoboda
projevu, účast v politickém dění a s tím spjaté volební právo, právo
zastávat veřejné funkce, právo sdružovat se v politických stranách atd., lze
pojmově, věcně i právně členit na části a tyto přiřadit jednotlivcům.
V případě kolize je nutné stanovit podmínky, za splnění kterých má prioritu
jedno základní právo či svoboda, a za splnění kterých jiné, resp. určitý
veřejný statek. Základní je v této souvislosti maxima, podle které základní
právo či svobodu lze omezit pouze v zájmu jiného základního práva či svobody
nebo veřejného statku“[4]
- Listina základních práv a svobod, čl. 11
- „Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech
vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
- Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv
druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy.
Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a
životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
- Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je
možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.“[5]
Pozn.: Vlastnictví je chápáno jako soubor dílčích práv:
- právo věc držet (ius possidendi),
- právo věc užívat a požívat její plody a užitky (ius utendi et fruendi) a
- právo s věcí nakládat (ius disponendi)
- mimo jiné i věc modifikovat, upravovat, zničit nebo opustit. Modifikací
vlastnictví je např. i provedení stavby na pozemku, její úpravy nebo změny
využití;
- „Ústavněprávním předpokladem k omezení vlastnického práva je
veřejný zájem“[6]
- „Prosazování a ochrana veřejných zájmů přísluší především správním
orgánům (§ 2 odst. 4 správního řádu). Veřejný zájem může být
obecně formulován zákonodárcem, jeho konkretizaci pak provádějí správní orgány
v rámci posouzení určitého případu. Zákon rovněž v některých
případech stanoví určité privilegované subjekty, kterým stanovuje kompetenci dbát
nad dodržováním veřejného zájmu a svěřuje jim zvláštní procesní nástroje pro
jejich ochranu (srov. § 66 s. ř. s.). Zákonodárce tak v různých
předpisech prohlašuje určité zájmy za veřejný zájem, … Existuje tudíž celá
řada dílčích veřejných zájmů, které je nutno v konkrétní věci aplikační
činností správních orgánů zohlednit při určení, zda přijaté řešení je
v této věci v souladu s veřejnými zájmy. V řadě případů je
veřejný zájem totožný se společnými soukromými zájmy jednotlivců a jejich skupin
(srov. Vedral, J. Správní řád: komentář. 2. vydání. Praha: Ivana
Hexnerová – Bova Polygon, 2012, s. 100). Veřejný zájem je typicky
zároveň kolektivním zájmem velkého množství jednotlivců a zpravidla se rovněž
překrývá se subjektivními právy těchto jednotlivců. Kupříkladu veřejný zájem
na ochraně životního prostředí se překrývá s právem jednotlivců na ochranu
zdravého životního prostředí dle čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv
a svobod (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 1997, sp. zn.
III. ÚS 70/97). To, že ochrana veřejného zájmu je svěřena především
správním orgánům a jiným privilegovaným subjektům, tedy neznamená, že by
občanům mělo být paušálně odepřeno právo podílet se na formulování, resp.
konkretizaci veřejného zájmu v konkrétní věci, popř. proti porušení
zákonných ustanovení na ochranu veřejného zájmu brojit u soudu, jsou-li dány
podmínky pro jejich aktivní legitimaci pro podání návrhu na zahájení řízení
stanovené procesními předpisy. Argument, že občanům po veřejném zájmu nic
není a je to věc pouze úředníků, pokládá rozšířený senát za absurdní.“[7]
- „V podmínkách demokratického právního státu nelze veřejný zájem
ztotožňovat se zájmem většiny; vůle většiny nemůže též zasáhnout do
elementárních práv menšiny“[8]
Pozn.: Správní orgán (tedy ani orgán územně samosprávného celku, např.
zastupitelstvo obce nebo pořizovatel) tedy nemůže určovat, co je veřejným zájmem,
protože toto je zásadně úkolem moci zákonodárné.
- „Nelze totiž přehlédnout, že ne každý kolektivní zájem lze označit za
veřejný zájem společnosti … pojem „veřejný zájem“ je třeba chápat jako
takový zájem, který by bylo možno označit za obecný či obecně prospěšný zájem.
… je proto nutné, aby k omezení vlastnických práv docházelo jen po pečlivém
zvážení základní podmínky, zda je omezení nutné ve veřejném zájmu.“[9]
- „…často se mylně naznačuje, že všechny kolektivní zájmy jsou obecnými zájmy
společnosti; avšak v mnoha případech může být uspokojování kolektivních
zájmů jistých skupin s obecnými zájmy společnosti v naprostém rozporu.
Celé dějiny vývoje demokratických institucí jsou dějinami boje za to, aby se
jednotlivým skupinám zabránilo ve zneužití vlády ve prospěch kolektivních zájmů
těchto skupin.“[10]
- „Úkolem správních orgánů je v jednotlivých případech konkretizovat
obecně formulované veřejné zájmy při aplikaci zákonů, které jednotlivé veřejné
zájmy definují a vytvářejí tak ústavně právní důvody k jejich
uplatňování“[11]
- „Úkolem dotčených orgánů v rámci procesu přijímání územního plánu
či jeho změny je střežit veřejný zájem, k jehož ochraně jsou povolány, ať
už se jedná o ochranu přírody a krajiny, zemědělský půdní fond, lesy, vodní
toky, komunikace či jiný veřejný zájem. Dotčené orgány ve svých
stanoviscích neposuzují, zda je navrhovaná změna územního plánu ve veřejném
zájmu, ale zda s veřejným zájmem, který mají chránit, není v rozporu.
Stejně tak úkolem územního plánu není vytyčovat pouze taková funkční využití
území, která jsou ve veřejném zájmu. Územní plán vyjadřuje a stanovuje koncepci
rozvoje území obce.“[12]
Kolize veřejných zájmů a vlastnického práva
- Citace z nálezu Ústavního soudu:
- „Vzájemné zvažování v kolizi stojících základních práv a svobod
nebo veřejných statků spočívá v následujících kritériích: Prvním
je kritérium vhodnosti, tj. posuzování toho, zdali
institut, omezující určité základní právo, umožňuje dosáhnout sledovaný cíl
(ochranu jiného základního práva nebo veřejného statku). Druhým kritériem
vzájemného zvažování základních práv a svobod je kritérium potřebnosti,
spočívající v porovnávání legislativního
prostředku, omezujícího základní právo resp. svobodu, s jinými opatřeními,
umožňujícími dosáhnout stejného cíle, avšak nedotýkajícími se základních
práv a svobod, resp. dotýkajícími se jich v menší intenzitě. Třetím
kritériem je porovnání závažnosti obou v kolizi stojících základních práv
nebo veřejných statků. Tato základní práva, resp.
veřejné statky, jsou prima facie rovnocenná. Porovnávání závažnosti v kolizi
stojících základních práv, resp. veřejných statků (po splnění podmínky
vhodnosti a potřebnosti), spočívá ve zvažování empirických, systémových,
kontextových i hodnotových argumentů.“[13] –
podrobněji viz citovaný nález Ústavního soudu z roku 1996.
Příklad kolize kolektivního zájmu obce a veřejného zájmu, přezkoumávaný soudy
Zajímavým případem je řešení kolize kolektivního zájmu, v tomto
případě zájmu obce Čestlice, umožnit na svém území výstavbu dalšího
obchodního centra, s veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu.
Zastupitelstvem obce Čestlice bylo vydáno opatření obecné povahy Změna č. 1
Územního plánu Čestlic, kterým byla vymezena nová zastavitelná plocha
k navýšení rozlohy obchodní zóny, zahrnující zemědělskou půdu
I. třídy ochrany. Ta však může být ze zemědělského půdního fondu odejmuta
pouze v případě výrazně převažujícího veřejného zájmu[14]. V otázce
zákonnosti záboru zemědělského půdního fondu se NSS ztotožnil se s krajským
soudem, že v posuzované věci nebyl řádně identifikován jiný výrazně
převažující veřejný zájem. Výstavba rozsáhlého komerčního centra
v oblasti, kde se již řada takových staveb vyskytuje, nepředstavuje veřejný
zájem. Krajskému soudu je rovněž třeba přisvědčit, že odůvodnění výstavbou
protipovodňových zařízení je zcela zavádějící. Jak bylo uvedeno výše,
stanovisko SEA naopak uvádí, že zastavěním posuzované plochy se odtokové a
retenční poměry zhorší. Dovozovat veřejný zájem z výstavby retenčních
nádrží či protihlukového valu, které jsou (podle podkladů obsažených ve spisu)
nezbytné právě z důvodu plánovaného využití plochy, je pak zcela absurdní,
hraničící se zjevnou svévolí dotčeného správního orgánu, jakož
i pořizovatele změny územního plánu. NSS dále dodává, že krajský úřad
(orgán ochrany zemědělského půdního fondu) se vůbec nevypořádal s tím,
z jakého důvodu zcela změnil svůj názor na ochranu veřejného zájmu
v posuzované věci. Odůvodnění prokázáním vynaložených nákladů na
dopravní infrastrukturu je zcela nedostačující. Ochrana investic, které se
nezakládají na žádném legitimním očekávání, byly-li vydány v době před
přijetím změny územního plánu, nemůže být důvodem pro zábor 19 ha
nejkvalitnější půdy. Krajský úřad se dále vůbec nevypořádal s tím, proč
je nezbytný zrovna zábor půdy s nadprůměrně vysokým produkčním potenciálem
a v tak významném rozsahu. V rámci projednání změny územního plánu
rovněž nebyla navržena jiná alternativní řešení. Nejvyšší správní soud (NSS)
shodně s krajským úřadem dospěl k závěru, že stanovisko orgánu ochrany
zemědělského původního fondu je nezákonné pro nepřezkoumatelnost, přičemž „takto
významné selhání orgánu státní správy zatížilo nezákonností celý proces
přijetí změny územního plánu“. Během procesu pořizování změny územního
plánu došlo k zásadnímu selhání orgánu ochrany zemědělského půdního
fondu, a tím i k porušení kogentních norem na ochranu životního
prostředí. Nebylo totiž doloženo splnění požadavku § 4 odst. 3 zákona
o ochraně zemědělského půdního fondu, který jasně stanovuje, že „…zemědělskou
půdu I. a II. třídy ochrany lze odejmout pouze v případech, kdy jiný
veřejný zájem výrazně převažuje nad veřejným zájmem ochrany zemědělského
půdního fondu.“ NSS konstatoval, že: „Ne každý kolektivní zájem
(v tomto případě na umožnění výstavby dalšího obchodního centra) lze totiž
označit za zájem veřejný, nadto výrazně převažující nad jinými právem
chráněnými statky.“[15]
Cíle územního plánování jsou veřejným zájmem
V judikatuře je uveden názor, že za veřejné zájmy, které chrání územní
plánování, je nutné považovat všechny požadavky uvedené ve stavebním zákoně
(SZ) ust. § 18 Cíle a úkoly územního plánování[16], tedy nejen ty, který
jsou výslovně uvedeny v ust. § 18 odst. 4 SZ. Z judikatury také
vyplývá, jak by měl být tento veřejný zájem odůvodněn, nepostačuje něco na
způsob „čestného prohlášení“ např. že „územní plán je v souladu
s cíli a úkoly územního plánování“.
- „…volba funkčního využití určitého území může zásadním způsobem
ovlivnit charakter dané lokality i kvalitu života v ní. Z tohoto důvodu
proto musí mít osoby, kterých se změna týká, možnost se k této změně
vyjádřit. Právo vyjádřit se přitom neznamená právo veta či svévolné obstrukce;
znamená to pouze to, že rozhodující orgán je povinen se vyjádřením kvalifikovaně
zabývat. …Přijetí územně plánovací dokumentace nesmí vést
k neodůvodnitelné ingerenci do stávajících práv vlastníků dotčených
nemovitostí.… Pořizování
územně plánovací dokumentace je (proto) výrazem veřejného zájmu na plnění cílů
definovaných v § 18 nového stavebního zákona.
Z tohoto důvodu je také rozhodování v tomto procesu (…)
svěřeno zastupitelstvu příslušné obce. Tyto výstupy (tedy i schválený návrh
územního plánu) jsou výsledkem konsensu, na němž se usnesli jednotliví zastupitelé
reprezentující různé skupinové i individuální zájmy obce.“[17]
- „Základní rámec územnímu plánovaní stanoví ustanovení § 18 stavebního
zákona, který je možné považovat za rozvedením citovaných článků Listiny
základních práv a svobod. Při tvorbě územního plánu je obec povinna, při
vědomí citovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod, naplnit cíle
územního plánovaní stanovené v ustanovení § 18 stavebního zákona.
Krajský soud rovněž zdůraznil, že s ohledem na
ustanovení zákona o obcích je významný zejména obecný důraz na přijímání
řešení, která jsou „v zájmu obce a občanů obce“. Krajský soud vytkl také
to, že chybí zejména pečlivé porovnání kolizních zájmů v území a jasné
odůvodnění toho, proč jeden zájem převažuje nad druhým.[18]
- „k vyhodnocení souladu územního plánu s cíli a úkoly územního
plánování NSS již dříve (například v rozsudku ze dne 18. 1. 2011,
č. j. 1 Ao 2/2010-185, na který odkazoval již v návrhu)
vyslovil, že pouhá parafráze obsahu ustanovení § 18 a § 19 stavebního
zákona jako součást odůvodnění opatření nepostačuje; pokud z něj
požadované důvody, skutková zjištění a úvahy nelze zjistit, je opatření obecné
povahy zatíženo vadou nepřezkoumatelnosti. Tento požadavek ovšem nelze vykládat
dogmaticky. Je-li (jako je tomu v daném případě) přijímán nový územní plán
celé obce, lze si jen stěží představit, jak by měl pořizovatel pro každou
řešenou lokalitu vysvětlovat soulad přijatého řešení s jednotlivými
požadavky ustanovení § 18 a § 19 stavebního zákona, jak to předpokládá
§ 53 odst. 4 písm. b) stavebního zákona, ve spojení s § 53
odst. 5 písm. a). Shora popsaný způsob odůvodnění tak může být
v těchto případech zhojen tím, že se pořizovatel vypořádá s těmito
požadavky (tedy se souladem územního plánu s cíli a úkoly územního
plánování) v rámci rozhodnutí o námitkách, a to se zřetelem na charakter
těchto námitek.“[19]
- „NSS uvedl, že podle konstantní judikatury NSS by se mělo odůvodnění
opatření obecné povahy alespoň stručně vyjádřit k tomu, které z úkolů
územního plánování územní plán řeší (a naopak neřeší) a vyjádřit se
rovněž ke konkrétnímu způsobu řešení a jeho důvodu (rozsudek ze dne
20. 1. 2010, č. j. 1 Ao 2/2009-86, nebo ze dne
18. 1. 2011, č. j. 1 Ao 2/2010-185)“[20]
Omezuje územní plán vlastnická práva?
K otázce, zda územní plán omezuje soukromé zájmy, se vyjádřil Nejvyšší
správní soud např. v následujících rozsudcích:
- „Zásah územním plánem do navrhovatelova vlastnického práva a práva podnikat
je přípustný pouze v případě, že je přesvědčivě odůvodněn veřejný
zájem na zvoleném řešení.“[21]
- „Zásahy do vlastnického práva v procesu územního plánování je třeba
hodnotit s ohledem na přiměřenost takového zásahu ve vztahu k veřejnému
zájmu, který je územním plánem sledován.“[22]
- „Územní plán reguluje možné způsoby využití určitého území. V tomto
smyslu představuje významný, byť ve své podstatě spíše nepřímý zásah do
vlastnického práva těch, jejichž nemovitosti tomuto nástroji právní regulace
podléhají, neboť dotyční vlastníci mohou své vlastnické právo vykonávat pouze
v mezích přípustných podle územního plánu.
Znamená to především, že
jsou omezeni v tom, co se svým pozemkem či stavbou do budoucna mohou činit, na
přípustné varianty využití jejich nemovitostí, jež vyplývají z územního
plánu.
V tomto smyslu může územní plán představovat zásadní omezení ústavně
zaručeného práva vlastnit majetek (čl. 11 Listiny základních práv a svobod),
jež je jedním ze základních pilířů, na nichž již po staletí stojí západní
civilizace a její svobodný rozvoj.
Zásahy (rozuměno územním plánem) do vlastnického práva proto
- musí mít zásadně výjimečnou povahu,
- musí být prováděny z ústavně legitimních důvodů
- a jen v nezbytně nutné míře
- a nejšetrnějším ze způsobů, vedoucích ještě rozumně k zamýšlenému
cíli,
- nediskriminačním způsobem a
- s vyloučením libovůle a
- být činěny na základě zákona.“[23]
Jen omezení vlastnického práva ke zrušení územního plánu nestačí
V judikatuře je rovněž řešeno, kdy a za jakých podmínek mohou soudy zrušit
územní plán nebo jeho část. K tématu článku se vztahuje např.
následující:
- „Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že úlohou soudu v řízení
o návrhu na zrušení územního plánu nebo jeho části je bránit jednotlivce
před excesy v územním plánování a nedodržením zákonných mantinelů, nikoliv
však územní plány dotvářet. Ke zrušení územního plánu či jeho změny by měl
proto soud přistoupit výlučně tehdy, pokud došlo k porušení zákona
v nezanedbatelné míře, resp. v intenzitě zpochybňující zákonnost
pořízení a vydání územního plánu.“[24]
- „To, že bylo a je omezeno vlastnické právo navrhovatele k jeho pozemku, bez
dalšího ještě nepředstavuje porušení zásady subsidiarity a minimalizace zásahu.
O tom by se dalo uvažovat teprve tehdy, kdyby byla důvodně tvrzena a dostatečně
prokázána absence ústavně legitimních a o zákonné cíle opřených důvodů
omezení vlastnického práva. Omezení vlastnického práva ke zrušení územního
plánu nebo jeho části samo o sobě nestačí. K tomu by muselo přistoupit
něco podstatně závažnějšího – a to exces v územním plánování
a/nebo nedodržení zákonných mantinelů.“
Jestliže právo na vzdělání je ústavním právem a poskytování vzdělání je
veřejnou službou, pak lze požadavek na vytváření či rozšiřování materiálních
podmínek pro školství považovat za ústavně legitimní důvod zásahu do
vlastnického práva“[25]
Pozn.: V tomto rozsudku je významný argument soudu, totiž že ústavní právo
na vzdělání je legitimním důvodem pro zásah do vlastnického práva. Promítnutí
tohoto argumentu do zpracování návrhů ÚPD vede k tomu, že je možné vymezovat
plochy pro občanského vybavení určené pro vzdělávání a výchovu i na
pozemcích v soukromém vlastnictví. Občanské vybavení ale není uvedeno
v ust. § 170 „Účely vyvlastnění“. Získání práv k pozemkům
v ploše občanského se tedy může dít pouze cestou dohody obce s jejich
vlastníkem, který ovšem využití svých pozemků nemůže změnit na jiné účely
než pro občanské vybavení stanovené v územním plánu.
Závěrem
Co uvést k veřejným zájmům v územním plánování na základě
citované judikatury?
- Veřejný zájem lze stanovit jen zákonem, což přísluší
výhradně zákonodárci. Za veřejný zájem nelze označit sebelépe podložený
odborný názor např. projektanta ÚPD nebo profesní doktrínu. Stejně tak není
namístě označovat za veřejný zájem názor politické reprezentace obce/kraje, která
by se s nimi ztotožnila.
- Řešení navrhované v ÚPD, koncepce rozvoje obce/kraje, nemohou být
v rozporu s veřejnými zájmy. To nebrání tomu, aby v ÚPD byla
přijímána řešení v zájmu obce a jejich občanů, ve shodě s veřejným
zájmem na udržitelném rozvoji území (viz cíl územního plánování dle ust.
§ 18 stavebního zákona).
- Možnosti územně samosprávných celků stanovit v ÚPD koncepci rozvoje
území nejsou veřejnými zájmy omezené tak, jak se někdy traduje.
K ochraně územních samosprávných celků před neoprávněným zásahem veřejné
správy a správních soudů se s přihlédnutím k čl.
101 odst. 4[26] Ústavy České republiky vyjadřoval Ústavní soud[27].
- Je vhodné uvést citát z rozsudku NSS č. j. 2 Ao 2/2007-73
ze dne 24. 10. 2007: „Regulace využití území je otázkou
přesahující rámec života jedné i více generací, a proto musí být povznesena
nad momentální krátkodobé či dokonce okamžité potřeby té či oné politické
reprezentace vzešlé z výsledků voleb.“ S tím se nabízí doporučení,
aby zastupitelstvo schvalovalo územní plán ve shodě s opozicí.
V řadě obcí se stalo schválení územního plánu důvodem
„převolení“ zastupitelstva.
- Otázkou je obecné povědomí o veřejných zájmech,
uváděných v zákonech, např. projektantů ÚPD, které se rozvíjí spíše
s lety praxe zpracování návrhů ÚPD.
- Určité potíže s konkretizací veřejných zájmů s ohledem na podmínky
území řešeného v ÚPD může způsobovat obecnost stanovisek dotčených
orgánů, např. často používaná podmínka „respektovat požadavky
zákona“.
- Dotčeným orgánům, které chrání ve svých stanoviscích veřejné zájmy,
přísluší posuzovat pouze to, zda s těmito veřejnými zájmy není návrh ÚPD
v rozporu, jinými slovy dotčeným orgánům nepřísluší ani
„projektovat“ ani posuzovat, zda je územní plán navržen „ve veřejném
zájmu“, který chrání dotčený orgán. Jedná se možná o obtížně
rozeznatelný ale velmi významný rozdíl.
- Návrh územního plánu musí respektovat veřejné zájmy uvedené v cílech
územního plánování (§ 18 SZ), nejen v odst. 4 tohoto ustanovení
výslovně uvedený veřejný zájem. Cíle územního plánování jsou rozvedeny
v úkolech územního plánování (§ 19 SZ).
- Cíle a úkoly územního plánování jsou někdy na okraji pozornosti projektantů
i zastupitelstev. Z judikátů je zřejmá důležitost odůvodnění,
zda je ÚPD v souladu s cíli a úkoly územního plánování, že se
nemůže jednat o pouhé formální slohové cvičení a obecné „čestné
prohlášení“.
Poznámky
- Aténská charta, třetí část závěry: „93. Měřítko naléhavých
úkolů rozvoje měst na jedné straně a bezmezně rozkouskované vlastnictví půdy na
straně druhé jsou ve vzájemném rozporu. 94. Tento nebezpečný rozpor klade dnes
jednu z nejvážnějších otázek: Jak legálním způsobem ovládnout hospodaření
s pozemky, nutnými pro harmonické vyrovnání životních potřeb jednotlivce se
společnými požadavky? 95. Zájem jednotlivce je nutno podřídit zájmům celku.“
- Zákon č. 280/1949 Sb.
- Nabytí účinnosti změny zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (SŘS), dle kterého nyní provádí soudní přezkum ÚPD krajské soudy,
městský soud v Praze, jejich přezkum na základě kasační stížnosti provádí
Nejvyšší správní soud.
- Viz Pl.ÚS 15/96 ze dne 9. 10. 1996, právní věta 2.
- Viz zákon č. 2/1993 Sb., uvedeny jsou jen vybrané odstavce čl. 11
Listiny.
- Viz III. ÚS 455/03 ze dne 25. 1. 2005.
- Viz rozsudek NSS ze dne 29. 5. 2019
č. j. 2 As 187/2017-264, obec Čestlice.
- Rozsudek NSS ze dne 23. 12. 2008, č. j. 2 Ao 4/2008-96.
- Viz ÚS 198/95 (Sbírka rozhodnutí, svazek 5, nález č. 23).
- Viz Friedrich August von Hayek „Právo, zákonodárství a svoboda“ (Academia Praha,
1991).
- Rozsudek Nejvyššího správního soudu 6 As 65/2012-161, např. body [34] a
[35].
- Viz rozsudek NSS ze dne 21. 2. 2019 č. j. As 232/2018-38,
Tanvald.
- Viz Pl. ÚS 15/96, str. 9.
- Viz zákon č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu,
ust. § 4 odst. 3 „Zemědělskou půdu I. a II. třídy ochrany
lze odejmout pouze v případech, kdy jiný veřejný zájem výrazně převažuje
nad veřejným zájmem ochrany zemědělského půdního fondu.“
- Viz rozsudek NSS ze dne 30. 1. 2020,
č. j. 2 As 187/2017-327, Čestlice.
- Viz rozsudek NSS ze dne 8. 11. 2017,
č. j. 8 As 25/2017-67, Hrádek.
- Viz rozsudek NSS ze dne 18. 11. 2010,
č. j. 7 Ao 5/2010-68, Zábřeh.
- Viz rozsudek krajského soudu ze dne 3. 4. 2017, č. j.
59 A 2/2017-139, Bujesily.
- Viz rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2018,
č. j. 3 As 112/2016-37, Malé Březno.
- Viz rozsudek NSS ze dne 23. 11. 2017,
č. j. 1 As 299/2016-59, Sušice.
- Viz rozsudek NSS ze dne 21. 9. 2017,
č. j. 2 As 265/2017-29, Kostelec nad Černými lesy.
- Viz rozsudek NSS ze dne 30. 10. 2020,
č. j. 10 As 197/2019-46, Špindlerův Mlýn.
- Viz rozsudek NSS ze dne 4. 8. 2010, č. j. 4 Ao 3/2010-54,
hlavní město Praha.
- Viz rozsudek NSS ze dne 16. 10. 2020,
č. j. 5 As 96/2019-3, Branišov.
- Viz rozsudek krajského soudu ze dne 14. 3. 2018, č. j.
59 A 1/2018-87, Domažlice.
- Stát může svými orgány do práva územních samosprávných celků na samosprávu
zasahovat podle čl. 101 odst. 4 Ústavy jen tehdy, vyžaduje-li to ochrana
zákona (tedy je-li zákon porušován), a způsobem stanoveným zákonem, tj. zákonem
určenými prostředky a postupy.
- Viz např. nález Ústavního soudu III. ÚS 3817/17 ze dne
14. 5. 2019 k ústavní stížnosti zastupitelstva města Pec pod
Sněžkou, nález Ústavního soudu III. ÚS 709/19 ze dne 12. 5. 2020
k ústavní stížnosti zastupitelstva obce Lednice.
Ing. arch. Martin Tunka, CSc.