Místní poplatek za obecní systém odpadového hospodářství

18. 10. 2022 OF 2–3/2022 Legislativa

Novelou zákona o místních poplatcích, která byla provedena zákonem č. 543/2020 Sb. (dále jen „novela ZoMP“) došlo k úpravě poplatků za komunální odpad v jednom zákoně, a tím se tak odstranila dvojkolejnost právní úpravy těchto poplatků.

Jedním ze dvou poplatků za komunální odpad je poplatek za obecní systém odpadového hospodářství, který v podstatě nahradil poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.

Cílem tohoto článku není poskytnout komplexní výklad jednotlivých ustanovení místního poplatku za obecní systém odpadového hospodářství, ale zaměřit se na praktické případy, které se mohou v praxi objevit. Konkrétně se článek zabývá právnickými osobami jako poplatníky, novým osvobozením poplatníků, kteří bydlí v jiné obci, která má zaveden poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci a společným plátcem.

Jak je to s právnickými osobami a místním poplatkem?
Po novele ZoMP jsou poplatníky i právnické osoby, a to v případě, pokud vlastní nemovitou věc zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba a která je umístěna na území obce. Právnické osoby jsou povinné hradit poplatek i v případě, kdy platí úhradu za nakládání s komunálním odpadem na základě smlouvy dle zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech (dále jen „zákon o odpadech“).
Ačkoliv to na první pohled nemusí být patrné, jedná se o dvě rozdílné povinnosti. První z nich vzniká z titulu vlastnictví zákonem o místních poplatcích specifikované nemovité věci, kdy je irelevantní, zda v předmětné nemovité věci její vlastník podniká či nikoliv, tzn. poplatková povinnost vzniká, jakmile jsou naplněny faktické podmínky. Pokud vlastník v této nemovité věci zároveň podniká (např. provozuje kadeřnictví v rodinném domě, kde není přihlášena žádná fyzická osoba, poskytuje ubytovací služby ve stavbě určené pro rodinnou rekreaci, ve které není přihlášena žádná fyzická osoba), má kromě povinnosti hradit poplatek také povinnost nakládat s odpadem vzniklým v rámci podnikatelské činnosti, a to v souladu se zákonem o odpadech. Tzn. v tomto případě vzniká druhá povinnost, a to úhrada za nakládání s odpady vzniklé z podnikání, kdy má právnická osoba (nebo fyzická osoba podnikající) povinnost převést odpady z podnikatelské činnosti do vlastnictví osoby, jež je oprávněná k jejich převzetí (např. uzavřením smlouvy se svozovou službou) nebo se zapojit do obecního systému odpadového hospodářství na základě smlouvy uzavřené s obcí, za předpokladu, že to obec umožňuje. Pokud se obec rozhodne, že právnickým osobám (resp. fyzickým osobám podnikajícím) umožní zapojit se do jejich systému odpadového hospodářství, tak musí dle § 59 odst. 5 písm. c) zákona o odpadech obecně závaznou vyhláškou, kterou nastaví obecní systém, stanovit alespoň druhy odpadu, které může právnická nebo podnikající fyzická osoba předávat do obecního systému, způsob určení výše úhrady za zapojení do obecního systému a způsob jejího výběru.
Ve vztahu k vlastnictví zákonem o místních poplatcích specifikované nemovité věci také vyvstává otázka, jak může správce poplatku zjišťovat, zda za příslušnou nemovitou věc vzniká poplatková povinnost, pokud vlastník nesplní svou ohlašovací povinnost. V případě rodinného domu či stavby pro rodinnou rekreaci je to v celku jednoduché, jelikož správce poplatku z katastru nemovitostí zjistí vlastníka a skutečnost, zda má v příslušné nemovité věci někdo hlášen trvalý pobyt, je možné následně ověřit z příslušných evidencí (např. registr obyvatel). V případě bytu už to tak jednoznačné a lehce zjistitelné není, jelikož správce poplatku sice z katastru nemovitostí může zjistit vlastníka příslušné nemovité věci, avšak již nezjistí, zda v příslušném bytě má někdo hlášen trvalý pobyt. Z příslušných evidencí je totiž patrná pouze adresa trvalého pobytu, která je navázaná na bytový dům, nikoliv na konkrétní byt (tzn. v evidenci je vedena pouze adresa trvalého pobytu bez uvedené konkrétního čísla bytu). Pokud tedy chce správce poplatku zjistit, zda má v příslušném bytě někdo hlášen trvalý pobyt, tak musí přistoupit k podstatně náročnější možnosti, jakou je například provedení místního šetření, získání této skutečnosti od samotného vlastníka či od třetí osoby. Uvedené možnosti však v praxi leckdy nejsou dosažitelné, a to zejména s ohledem na časovou vytíženost správců poplatku.
Jak je to s osvobozením u poplatníků, kteří bydlí v jiné obci?
Novela ZoMP zakotvila nový druh osvobození, a to u osoby, které poplatková povinnost vznikla z důvodu přihlášení v obci a která je zároveň poplatníkem poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci v jiné obci a má v této obci bydliště. Toto osvobození se jeví na první pohled jako jasné, avšak v praxi nebývá správně pochopeno, a to nejen ze strany poplatníků, ale i některých správců poplatků. Například je toto osvobození zaměňováno s osvobozením, které si obce vkládaly do obecně závazných vyhlášek nad rámec zákona ve vztahu k dlouhodobému pobytu poplatníků mimo území obce (nejčastěji obce obecně závaznou vyhláškou osvobozovaly poplatníky, kteří se zdržují mimo obec celé poplatkové období, popř. konkrétní specifikovanou část). Některé obce tak v domnění, že jde o totéž, toto své osvobození vypustily, a tím došlo k tomu, že zákonné osvobození nedopadalo na všechny poplatníky, které obec původně zamýšlela osvobodit. Z tohoto důvodu je vhodné zabývat se blíže jednotlivými podmínkami a jejich naplnění demonstrovat na konkrétních příkladech.
V tomto případě může být osvobozen pouze poplatník, kterému vznikla poplatková povinnost z důvodu přihlášení v obci. Toto osvobození tak nedopadá na poplatníky, kterým vznikla poplatková povinnost z titulu vlastnictví nemovité věci zahrnující byt, rodinný dům nebo stavbu pro rodinnou rekreaci, ve které nemá nikdo hlášen trvalý pobyt. Další podmínkou pro naplnění tohoto osvobození je skutečnost, že tento poplatník bydlí v jiné obci (tzn. má v jiné obci bydliště), která má zaveden poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (tzn. z poplatku založeného na množství vyprodukovaného odpadu). Toto osvobození tak nebude naplněno v případě, kdy má poplatník bydliště v obci, která má zaveden poplatek za obecní systém odpadového hospodářství.
Příklady
  1. Obec Trválkov i obec Bydlíkov mají zavedený poplatek za obecní systém odpadového hospodářství (poplatek „na hlavu“). Ignác má trvalý pobyt v obci Trválkov, avšak má bydliště (tzn. reálně bydlí) v obci Bydlíkov. V obci Bydlíkov mu poplatková povinnost nevzniká, jelikož není naplněna podmínka trvalého pobytu. Ignác je poplatníkem v obci Trválkov, jelikož zde má hlášený trvalý pobyt a zároveň zde není osvobozen od poplatku, jelikož obec Bydlíkov – tj. obec, ve které se zdržuje, nemá zaveden poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (tzn. z poplatku založeného na množství vyprodukovaného odpadu).
  2. Obec Trválkov má zavedený poplatek za obecní systém odpadového hospodářství (poplatek „na hlavu“) a obec Bydlíkov má zavedený poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (tzn. z poplatku založeného na množství vyprodukovaného odpadu). Ignác má trvalý pobyt v obci Trválkov, avšak bydliště má (tzn. reálně bydlí) v obci Bydlíkov. Ignác je poplatníkem v obci Trválkov, jelikož zde má hlášený trvalý pobyt, a zároveň je poplatníkem v obci Bydlíkov, jelikož má v této obci bydliště a poplatek se platí na základě skutečně vyprodukováno množství odpadu. V obci Trválkov je Ignác od poplatku osvobozen, jelikož je poplatníkem v obci Bydlíkov a má v ní bydliště. Na tomto místě je nutné podotknout, že k osvobození dojde v případě, kdy poplatník o osvobození řádně a včas požádá a prokáže nárok na osvobození.
  3. Obec Trválkov má zavedený poplatek za obecní systém odpadového hospodářství (poplatek „na hlavu“) a obec Bydlíkov má zavedený poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (tzn. z poplatku založeného na množství vyprodukovaného odpadu). Ignác má trvalý pobyt v obci Trválkov a v obci Bydlíkov vlastní rodinný dům, ve které nemá nikdo bydliště (on sám se tam zdržuje občas). Ignác je poplatníkem v obci Trválkov, jelikož zde má hlášený trvalý pobyt, a zároveň je poplatníkem v obci Bydlíkov, jelikož vlastní na území této obce nemovitou věc, ve které nikdo nebydlí. Ignác není osvobozen od poplatku v obci Trválkov, jelikož v obci Bydlíkov nemá bydliště. Pro úplnost je vhodné podotknout, že Ignác není osvobozen od poplatku ani v obci Bydlíkov, jelikož zákon o místních poplatcích osvobození u poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (tzn. z poplatku založeného na množství vyprodukovaného odpadu) nestanoví.
  4. Obec Trválkov má zavedený poplatek za obecní systém odpadového hospodářství (poplatek „na hlavu“) a obec Bydlíkov má zavedený poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (tzn. z poplatku založeného na množství vyprodukovaného odpadu). Ignác vlastní byt, ve kterém nemá nikdo hlášený trvalý pobyt, a který se nachází na území obce Trválkov a v obci Bydlíkov má trvalý pobyt a zároveň v ní bydlí. Ignác je poplatníkem v obci Trválkov, jelikož vlastní příslušnou nemovitou věc a zároveň je poplatníkem v obci Bydlíkov, jelikož zde bydlí. Ignác není osvobozen od poplatku v obci Trválkov, jelikož je v této obci poplatníkem z titulu vlastnictví nemovité věci, ve které nemá nikdo hlášen trvalý pobyt a není splněna podmínka, že Ignácovi vznikla poplatková povinnost z důvodu přihlášení v obci (jinými slovy, jelikož nemá v obci Trválkov trvalý pobyt). Ignác není osvobozen od poplatku ani v obci Bydlíkov, jelikož ZoMP osvobození u poplatku za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci (tzn. z poplatku založeného na množství vyprodukovaného odpadu) nestanoví.
K uvedeným příkladům autorky článku uvádí, že neřeší případy, kdy si obec upraví osvobození od poplatku nad rámec zákona – tzn. příklady jsou založeny pouze na zákonném osvobození.
Jakým způsobem může poplatník prokázat, že je osvobozen od poplatku z titulu bydlení v obci, která má zaveden poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci?
V prvé řadě je nutné upozornit, že prokazování vzniku nároku na osvobození je povinností poplatníka. Podmínku, že obec, ve které má poplatník bydliště, má zaveden poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, poplatník prokáže předložením obecně závazné vyhlášky obce, ve které bydlí. Pokud by poplatník obecně závaznou vyhlášku nedoložil, může tuto skutečnost správce poplatku ověřit na webových stránkách obce, příp. v elektronické sbírce právních předpisů územních samospráv. Jako doklad k prokázání nároku na osvobození může posloužit výpis z účtu, ze kterého vyplývá, že poplatník zaplatil poplatek za odkládání komunálního odpadu z nemovité věci, a potvrzení plátce poplatku, že tato platba byla skutečně poplatkem za komunální odpad. Skutečnost, že bydlí v příslušné obci, může poplatník doložit např. nájemní smlouvou, smlouvou s dodavatelem energií apod. Podpůrně si může stanovit i doručovací adresu v registru obyvatel (tento údaj může naznačit, že poplatník na dané adrese bydlí). Pro úplnost autorky článku zdůrazňují, že pro vznik nároku na osvobození není podstatné, zda poplatník plní svou poplatkovou povinnost v obci, ve které bydlí, postačuje naplnění a prokázání podmínky, že v takové obci bydlí.
Jak je to se společným plátcem?
Novela ZoMP vypustila ustanovení, které upravovalo možnost, aby poplatek za fyzické osoby tvořící jednu domácnost nebo osoby žijící v rodinném nebo bytovém domě hradila jedna osoba. I přesto je však možné, aby příslušná osoba takto postupovala, a to na základě § 164 odst. 4 daňového řádu, který stanoví, že poplatek může za poplatníka uhradit kdokoliv a správce poplatku zachází s takovou platbou stejným způsobem, jako by ji učinil poplatník. Je tedy na rozhodnutí člena domácnosti, zda bude hradit poplatky za celou domácnost anebo bude poplatek hradit každý poplatník sám. Praktickým problémem může být identifikace plateb v případě, kdy poplatník historicky hradil místní poplatek za všechny členy domácnosti na jeden variabilní symbol a bude v tomto hrazení pokračovat. Dle názoru autorek by měl správce poplatku postupovat v souladu s dosavadní praxí a jednotlivé platby přiřazovat dle dřívějšího režimu, jelikož z předchozího hrazení poplatníka je zřejmé, na jaké osobní daňové účty má být platba připsána. Pokud by správci poplatku nebylo zřejmé, na který osobní daňový účet má provedenou platbu přiřadit a nebylo by to zřejmé ani historicky, je správce poplatku povinen takovou platbu přijmout na účet nejasných plateb a vyzvat poplatníka podle § 164 odst. 2 a 3 daňového řádu k identifikaci platby. U tohoto společného placení je potřeba mít na paměti, že pokud příslušný člen domácnosti nezaplatí za všechny členy domácnosti, není za toto správci poplatku odpovědný – tzn. případný nedoplatek musí správce poplatku řešit s příslušným poplatníkem.

Na závěr lze konstatovat, že ač se změny v případě prvního typu poplatku za komunální odpad zdají být na první pohled nepatrné, není tomu tak. Z některých změn vyvstává spousta praktických překážek jako je správné pochopení nově zakomponovaného osvobození nebo nalezení způsobu prokázání tohoto osvobození. V některých případech se již současné nelehko řešitelné problémy znásobily jako je tomu například v případě vlastnictví bytů (nejen) právnickými osobami. Autorky článku se tak snažily nastínit, jak je možné k jednotlivým praktický otázkám přistupovat.

Mgr. Radka Hasil Edelmannová, Ing. Lucie Poppelková, Krajský úřad Moravskoslezského kraje