Památka roku – vítězné projekty

Na pražském Žofíně se konal koncem března XI. Sněm Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska, na kterém byly mimo jiné oceněny nejlepší realizované projekty v péči o památky za rok 2022. Památka roku je cena, která se uděluje za nejlepší projekt a realizaci obnovy movitých i nemovitých věcí, které mají významné památkové, architektonické nebo urbanistické hodnoty a jsou nositeli specifického charakteru prostředí (věci nemusí být „kulturními památkami“ dle zákona).

Hodnoceny mohou být zejména budovy nebo soubory staveb, např. zámek, hrad, klášter, jejich areál, kostel, palác, radnice, divadlo, obytná stavba, charakteristická část zástavby, jakož i brownfield, veřejný prostor, park, sochy, varhany a jiné umělecko-řemeslné předměty. V loňském roce se do soutěže se přihlásilo celkem 45 objektů ze 14 krajů. V 1. kategorii (malá – rekonstrukce do 2 mil. Kč bez DPH) to bylo 19 projektů, ve 2. kategorii (velká – rekonstrukce nad 2 mil. Kč bez DPH) se zúčastnilo 26 projektů. Ceny se udělují vlastníkům objektů. V 1. kategorii je odměna 50 000 Kč, ve 2. kategorii ve výši 100 000 Kč. V obou kategoriích je vyhlašováno také 2. a 3. místo. V následujícím textu představíme postupně všechny vítězné projekty.

Malá rekonstrukce

První místo v kategorii malá rekonstrukce získal Špýchar v areálu usedlosti č. p. 6 – Myštice v Jihočeském kraji. Objekt přihlášený do soutěže Stavba roku 2022 se nachází v areálu nevelké vesnické usedlosti nedaleko Blatné na Strakonicku. Jedná se o samostatně stojící zděný špýchar, který v r. 2022 prošel celkovou rekonstrukcí krovu včetně původní krytiny z došek a šindelí. Střecha je pokrytá žitnými došky a hřeben spolu s oboustranně převislými okapy a polovalbami je pokryt šindeli. Západní a východní štítové průčelí má dva zděné pilíře, dřevěnou lomenici ze svislých prken s latěmi a dvěma malými čtvercovými větračkami vyřezanými na koso. Na severní straně, od přístupové cesty, byl obnoven vikýř, zrušený během minulých úprav. Vnitřní dispozice je klasická, jednoprostorová. Historicky je budova špýcharu zachycena na stabilním katastru z r. 1837. Současná rekonstrukce špýcharu byla provedena za významné finanční podpory ministerstva kultury v rámci jím vypsaného Havarijního programu pro rok 2022. Celkové zúčtované náklady dělaly 543 073 korun, a na této částce se MK podílelo sumou 405 000 Kč. Celková suma investovaná současnými majiteli z vlastních úspor dosáhla částky 150 tisíc korun. Další úpravy, jako např. repase vstupních vrat, nutné ochranné nátěry, vyspravení a omítnutí zděné části, jsou plánovány v průběhu letošního roku.

Druhé místo v této kategorii získal projekt Rodný dům Sigmunda Freuda – Příbor, Moravskoslezský kraj. Mezinárodní ohlas i velká popularita zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda vedly město k vytvoření nového vizuálně atraktivního pohledu na svého slavného rodáka. Město získalo dům do vlastnictví počátkem milénia, po rekonstrukci vznikla expozice a v roce 2022 navázala obnova samotného objektu s cílem zlepšit nejen funkční, ale i estetickou stránku památky. Řešený objekt byl sužován zvýšenou vlhkostí, a tak první fáze obnovy spočívala v návrhu vhodných sanačních opatření. Střecha objektu byla v pořádku, ale bylo potřeba obnovit nátěr šindelové střechy a také renovovat a natřít všechny dřevěné prvky objektu – okna, dveře, schodiště a venkovní pavlač, které byly důkladně očištěny, opraveny a natřeny dle původního barevného odstínu. Opraveny a natřeny byly také komíny. S reinstalací expozice proběhly v jednotlivých místnostech i lokální restaurátorské práce. Dům, kde se narodil Sigmund Freud, představuje typ stavby, kterou nezasvěcený mine bez povšimnutí, zatímco zasvěcený se za ní ohlédne v úžasu. Obnova objektu byla podpořena z Programu regenerace Ministerstva kultury ve výši 236 tis. Kč. Zbylé finance poskytlo město Příbor. Do obnovy se celkově investovalo přes 570 tis. Kč. Včetně reinstalace výstavy se jednalo o částku přibližně 815 tis. Kč.

Třetí místo v této kategorii získal projekt Varhany z kostela Nanebevzetí Panny Marie – Mařatice (Uherské Hradiště). Kostel z první čtvrtiny 17. století je pozdně renesanční stavbou s raně barokními prvky. Po celkové obnově získal novou střechu, fasádu i interiéry včetně restaurování oltáře, zásadní byla sanace všudypřítomné vlhkosti. Posledním restem tak zůstaly asi 170leté nefunkční varhany. Nástroje se po náročných odborných i legislativních přípravách ujal varhanář Petr Stehlík, který se postaral o estetické, zvukové a organologické scelení v duchu jejich původního stavitele, kterým byl Antonín Salinger a zdejší varhany jsou zřejmě poslední dochované z jeho dílny. Varhanář tak musel nejen jednotlivé prvky očistit, ošetřit a nakonzervovat, ale v některých případech bylo nezbytné vložit odborně provedené kopie. Náklady téměř dva miliony korun městu částečně sanoval Zlínský kraj dotací ve výši 300 tisíc korun.

Velká rekonstrukce

První místo v kategorii velká rekonstrukce patří projektu Kumpánova zahrada – park Benar – Slaný, Středočeský kraj. Zahrada byla navržena a realizována roku 1939 podle návrhu významného zahradního architekta Josefa Kumpána (1885–1961). Obnova parku byla realizována podle návrhu architektů Krejčiříkových, kteří citlivě navázali na původní projekt a do celého záměru obnovy prvorepublikového parku vnesli nejenom moderní a inovativní přístup, ale především pokoru a úctu k historii. S obnovou parku město Slaný začalo postupně v roce 2020 pod bedlivým dohledem Národního památkového ústavu. Největší a neplánované starosti přišly s odbagrováním první části pozemku. Pod povrchem se zde nacházelo množství nebezpečného odpadu, zejména arsen a dále množství odpadků jako takových. Okamžitě následovala likvidace této ekologické zátěže a dále drenáže silných podzemních vod. Po vyřešení všech komplikací pokračovaly práce dále. Do zahrady se tak například vrátila socha Dámy po koupeli, zrestaurován a obnoven byl chrlič vody v podobě lva, jenž byl dlouho zasypán pod zemí. Nově byla vytvořena replika původní kašny ve tvaru čtyřlístku, do parku byly vysazeny stromy a květiny, vytvořena byla také unikátní dřevěná treláž s popínavými růžemi. Park byl otevřen veřejnosti 1. 7. 2022 a slouží občanům města a širokého okolí jako relaxační odpočinková zóna, kde se v letních měsících mohou také příjemně osvěžit. Město Slaný hradilo veškeré náklady ve výši necelých 28 mil. Kč z vlastních zdrojů. V následujících letech je plánována realizace obnovy dalších částí parku, především unikátního akvaduktu.

Druhé místo získal projekt renovace Hrobka rodiny Brass – Dolní Podluží, Ústecký kraj.

Obec Dolní Podluží na Děčínsku obnovila unikátní hrobku rodiny Brass, kterou navrhnul v 19. století architekt Viktor Luntz z Vídně. Hrobka na hřbitově v malinké vesničce na česko-německých hranicích se tak díky jménu svého architekta řadí k jeho ostatním realizacím, kterými jsou např. kostel Svatého Františka z Asissi ve Vídni nebo kostel Minoritů ve Vídni. Objekt hrobky byl ve velmi špatném technické stavu. Kamenné bloky tvořící střechu hrobky byly rozestoupeny, hrozilo samovolné zřízení věžičky. Všechny ozdobné kamenné prvky byly v minulosti sejmuty a necitlivě uloženy v areálu sběrného dvora. Po mnoha desítkách let bylo přistoupeno k celkové obnově hrobky tak, aby tato unikátní památka, která nemá v rámci České republiky srovnání, byla zachována pro budoucí generace. Hrobka slaví v roce 2023 výročí 130 let od jejího vzniku. Objekt hrobky byl renovován z Programu na záchranu a obnovu kulturních památek Ústeckého kraje pro rok 2022. Celkové náklady na renovaci objektu v roce 2022 činily 2 056 144 Kč a z toho dotace činila 427 900 Kč.

Třetí místo v této kategorii patří projektu Kostel sv. Petra a Pavla se hřbitovem – Strýčice, Jihočeský kraj. Kostel ve Strýčicích byl kulturním, společenským a církevním centrem tzv. Strýčického jazykového ostrova, který zahrnoval 10 okolních vesnic mezi Českými Budějovicemi a Prachaticemi, kde do roku 1945 žila většina německého obyvatelstva. Po odsunu Němců přešel kostel do majetku státu, v roce 1950 byl předán českobudějovické diecézi a v roce 2007 se vrátil do vlastnictví kláštera Vyšší Brod.

Údržba kostela byla dlouhodobě zanedbávána a kostel postupně chátral, a proto v roce 2013 skupina místních obyvatel založila veřejnou sbírku na zajištění oprav. Také němečtí obyvatelé jazykového ostrova a jejich potomci založili německý spolek na rekonstrukci kostela. Od roku 2014 probíhá postupná oprava, která si doposud vyžádala náklady více než 8 mil. Kč. Přes 3,4 mil. Kč byl podíl Ministerstva kultury a půl milionu z fondů Jihočeského kraje. V současnosti poutají restaurované malby velký zájem odborné i laické veřejnosti. Obecně lze všechny etapy restaurování nástěnných maleb kostela hodnotit z pohledu památkové péče jako příkladný vzor pro ostatní akce obnovy obdobného typu. Opravy budou pokračovat.

Zpracováno podle materiálů Sdružení historických sídel Čech, Moravy a Slezska.