Zlepší se bytová situace?
Úroveň bydlení je možné vyjádřit pomocí různých průměrných ukazatelů – počtem osob na obytnou místnost či byt, počtem obytných místností na byt, velikostí obytné plochy na byt či osobu atp. To jsou ukazatele, se kterými pracuje např. Český statistický úřad při porovnávání dat ze sčítání lidu či jiných statistických hlášení.
Index prosperity a finančního zdraví je společný výzkum České spořitelny, datového portálu Evropa v datech a Sociologického ústavu AV ČR. Index v dlouhodobém horizontu měří a analyzuje prosperitu Česka a porovnává ji s ostatními evropskými zeměmi v širokém socioekonomickém rámci nejen jako souhrn makroekonomických ukazatelů, ale měří ji také z hlediska údajů charakterizujících kvalitu života.
Podle údajů za rok 2022 se Česko se v deseti pilířích Indexu prosperity umístilo na průměrné třinácté příčce (nejlépe z tzv. postkomunistických zemí). Tabulku vedou především severské státy – první je Švédsko, které se v žádném z pilířů neumisťuje hůř než na třinácté pozici. Na pomyslných stupních vítězů stojí i Dánsko a Finsko. Naopak na samotném konci tabulky se nachází Řecko, potažmo celý Balkán. Výsledek se skládá z deseti pilířů (např. stav ekonomiky, stav životního prostředí, finanční zdraví, trh práce, úroveň bydlení), které obsahují celkem 116 datových indikátorů pro každou ze sedmadvaceti unijních zemí. V Evropě jsme na tom nejlépe pokud jde o pilíře rozvoj zdraví a bezpečnosti (3. místo) a stav ekonomiky (9. místo).
Úroveň bydlení v Česku odpovídá ve srovnání se zbytkem Evropské unie 21. příčce. Na konec tabulky nás posouvají především: vysoký podíl výdajů, které jsou spojeny s chodem domácnosti, špatná finanční dostupnost bydlení, délka stavebního řízení či roztříštěnost samosprávy. Samotná výstavba je 6. nejdražší v EU. Kvalita bydlení je nicméně v Česku v porovnání se zbytkem EU na vysoké úrovni. Téměř všechny domácnosti jsou schopny svůj domov adekvátně vytápět, hygienická zařízení, tedy splachovací toaleta, sprcha či vana chybí jen v 0,1 % domácností. V Evropě první pozici opět obsadil jeden ze severských států, kterým je tentokrát Finsko. To se může chlubit nejen vysokou úrovní bydlení, ale i nízkou cenou novostavby, rychlým stavebním řízením či relativně dostupným vlastním bydlením. Naopak nejhůř dopadlo Slovensko, které se propadlo až za Rumunsko či Maďarsko. Pořízení vlastního bydlení v Česku je vůbec nejnákladnější z celé Evropské unie, Češi na něj potřebují ušetřit 15,4 ročních platů. Změnit toto číslo v dohledném čase se zdá být neřešitelným problémem, a tak pořízení vlastního bytu bude ještě dlouho záležitostí spíše pro vyšší příjmové skupiny obyvatel. Kromě toho, že pořízení i výstavba nového bydlení v Česku stojí velké peníze, váže se k nim zároveň i řada komplikací spojených se státní správou. Získání stavebního povolení je strastiplnou cestou a bývá srovnáváno se zkorumpovanými státy afrického kontinentu. Pořídit si nové bydlení v českých městech je pro běžného občana takřka nemožné, a tak Češi často vidí cestu v odchodu na venkov či do příměstských částí, které nabízí přijatelnou dojezdovou vzdálenost, čas nebo spojení s městem kvůli práci a škole.
Pro zajištění bydlení je dostupnější alternativou nájemní bydlení, na které se ale v Česku stále často nahlíží „skrz prsty“. Podle Eurostatu žije v nájemním bydlení v Česku jen 21 % populace, zatímco evropský průměr činí 30 %. Zajímavý pohled na strukturu bydlení podle věkových skupin nedávno přinesl portál Seznam Zprávy.
18–29 | 30–39 | 40–49 | 50–59 | 60–69 | 70+ | |
---|---|---|---|---|---|---|
Ve vlastním | 11,2 | 23,0 | 29,7 | 50,3 | 64,9 | 66,0 |
Hypotéka | 20,8 | 26,2 | 32,9 | 21,8 | 6,5 | 2,2 |
Pronájem | 27,4 | 36,0 | 21,0 | 17,3 | 15,3 | 15,5 |
U rodičů | 34,3 | 5,2 | 5,1 | 1,3 | 0,3 | 0,3 |
Družstevní | 0,7 | 5,9 | 5,6 | 6,1 | 10,1 | 9,2 |
Zdroj: www.seznamzpravy.cz
Aktuálně tedy žije zhruba 60 procent Čechů ve vlastním bydlení, z toho třetina ještě splácí hypotéku. S rostoucím věkem přibývá lidí, kteří bydlí ve vlastním. V nejvyšší věkové kategorii 70+ je podíl obyvatel vlastního domu či bytu nejvyšší, nicméně je nutné zdůraznit, že zhruba 15 procent seniorů bydlí v nájemních bytech. Necelá desetina pak obývá družstevní byty. V zájmu zlepšení bytové situace by bylo jistě žádoucí zvýšit podíl nájemního bydlení v Česku. Snaha lidí o bydlení ve vlastním má u nás silné historické kořeny. Podle výzkumu Index prosperity pro větší rozšíření nájemního bydlení chybí mechanismy, které by na straně nájemníka zaručily dlouhodobě stabilní bydlení, na straně vlastníka pak záruky, že je jeho nemovitost v dobrých rukou.
Nedostatek bytů a domů samozřejmě nejvíc dopadá na sociálně slabší. V Česku je bez domova zhruba 22 osob z 10 tisíc obyvatel. Všechny státy EU sice počty lidí bez domova nesledují, přesto lze tvrdit, že se dostáváme nad průměr unijního srovnání. Problému nepomáhá v ČR ani takřka nedostupné sociální bydlení. To představuje pouze 0,4 % celkového počtu obytných domů a bytů. Průměrná hodnota Evropské unie přitom dosahuje 7,5 %.
Podpora bydlení – návrh zákona
Problematiku má do budoucnosti řešit připravovaný zákon o podpoře v bydlení, který byl před několika dny předložen do meziresortního připomínkového řízení. V současné době v České republice neexistuje žádný právní předpis, který by upravoval oblast sociálního nebo dostupného bydlení. Předkládaný návrh zákona ve svém znění upravuje nástroje spojené s pronájmem bytů osobám v bytové nouzi, konkrétně asistencí v bydlení, garancemi pro majitele a kompenzacemi pro obce, které se dobrovolně rozhodnou své byty pronajímat osobám v bytové nouzi. Pronájem bytů soukromých majitelů je v navrhovaném zákoně podpořen systémem garancí. Jedná se o službu pro vlastníky bytů, kteří se dobrovolně rozhodnou do tohoto systému vstoupit. Služba spočívá v tom, že třetí strana (garant) jim po omezenou dobu garantuje úhradu nájemného, plateb za služby a náhradu škod v případě, kdy je neuhradí nájemce. Bydlení s garancí pro majitele bytu může být realizováno jak soukromými fyzickými či právnickými osobami, tak obcemi. Krom garancí je možné využívat k pronájmu bytů soukromých majitelů osobám v bytové nouzi tzv. krizové a nadační fondy. Využívání těchto nástrojů může být nahrazeno poskytováním dávky mimořádné okamžité pomoci na udržení bydlení, tedy systémovým řešením realizovaným za zákonem daných podmínek státem a vypláceným v odůvodněných případech státem.
Návrh zákona neupravuje výstavbu bydlení, byť se je bydlení jeho prioritním tématem. Navrhovaný zákon je pouze jedním ze stavebních kamenů řešení bytové krize a neklade si za úkol vyřešit problematiku bydlení komplexně, nicméně Ministerstvo pro místní rozvoj ve spolupráci se Státním fondem podpory investic (dále také jen „SFPI“) paralelně připravuje investiční programy, které jsou provázány na zákon o podpoře v bydlení. Zůstává otázkou, kolik dotačních programů v návaznosti na úsporná opatření vlády zůstane zachováno a v jakém rozsahu.

Pronájem bytů dle návrhu zákona bude doprovázen podporou sociální práce. V současné době neexistuje odpovídající legislativní ukotvení služby, která by mohla podporovat osoby v bytové nouzi v bydlení v potřebné šíři všech cílových skupin.
Návrh zákona má přinést systémové řešení bytové nouze zřízením tzv. kontaktních míst pro bydlení (KMB) na úrovni obcí s rozšířenou působností (ORP) a poskytnout fakultativní nástroje k řešení bytové nouze.
Kontaktní místa pro bydlení
jsou jedním z hlavních pilířů návrhu zákona a budou vykonávat činnost v přenesené působnosti – tomu odpovídá také financování příspěvkem na výkon státní správy (konkrétní výpočet je součástí přiložené zprávy RIA). Předpokládá se, že kontaktní místa budou vznikat v rámci sociálních odborů, protože činnost KMB je úzce spjata se sociální prací. Úkolem KMB bude zejména
- poskytovat klientům základní a speciální poradenství včetně možnosti externí práce,
- vést evidenci osob v bytové nouzi postupem podle správního řádu; poskytovateli podpůrných opatření následně vzniká nárok na příspěvky za osobou v bytové nouzi. Samotné osobě v bytové nouzi nicméně z přiznání statusu osoby v bytové nouzi neplyne žádný finanční nárok,
- vést evidenci bytů v systému podpůrných opatření a posuzovat jejich způsobilost,
- koordinovat poskytování podpůrných opatření osobám v bytové nouzi, utvářet místní síť podpůrných služeb a nástrojů v oblasti bydlení,
- jednou za 3 roky vypracovávat zprávu o bydlení pro svůj správní obvod (tj. pro správní obvod obce s rozšířenou působností).

Podpůrná opatření a jejich financování
Druhým pilířem zákona je systém fakultativních podpůrných opatření a jejich financování systémem příspěvků, garancí a kompenzací přiznávaných krajskými úřady jako motivace poskytovatelů pro
- poskytování garancí spočívající zejména v závazku uhradit za nájemce pronajímateli škodu, kterou mu způsobí nájemce (osoba dříve vyhodnocená jako osoba v bytové nouzi),
- poskytování podnájemního bydlení, tedy poskytování podnájemního bydlení v bytech, které si poskytovatel pronajme k tomuto účelu,
- poskytování podporovaného obecního bydlení, tedy pronájem bytů ve vlastnictví obcí, které jsou v tomto případě poskytovateli.
Jako samostatný pilíř zákona označují předkladatelé poskytování asistence v bydlení, přímá podpora nájemníků v bytech, práce s nimi jakožto nezbytná prevence ztráty bydlení a minimalizace rizik pro majitele bytů a sousedy.
Úloha Krajského úřadu
Podle navrhovaného zákona bude v novém systému podpory příslušný krajský úřad (KÚ) plnit roli nadřízeného orgánu vůči kontaktním místům pro bydlení v jednotlivých ORP. Bude především udělovat či odebírat pověření k výkonu asistence v bydlení, k výkonu činnosti poskytovatele garancí a podporovaného obecního bydlení. Krajský úřad bude zejména provádět výplatu státních příspěvků, která má mít několik forem – příspěvky na asistenci v bydlení, příspěvky na poskytování garancí nebo podnájmů a příspěvky pro obce, které pronajmou své byty v rámci obecního podporovaného bydlení. Doplňkově budou KÚ provádět kontrolu ve vztahu k poskytování podpůrných opatření, hlavně směrem k KMB.
Závěrem
Návrh zákona o podpoře bydlení společně připravilo Ministerstvo pro místní rozvoj a Ministerstvo práce a sociálních věcí. Přestože obdobné zákony oba resorty slibovaly již v několika předchozích vládách, nikdy se návrhy nedostaly do legislativního procesu. Současná verze je propracovaná a zaslouží si realizaci, která však nebude lehká. Cílem zákona je do deseti let snížit počet lidí v bytové nouzi nejméně o třetinu ze současných asi 154 tisíc. V roce 2022 žilo v ČR v bytové nouzi přibližně 67 tisíc domácností, což je oněch přibližně 154 tisíc osob. Průměrná velikost domácnosti v bytové nouzi činila 2,28 osob na domácnost. Téměř polovina (47 %) těchto domácností žije na území dvaceti z 206 správních obvodů obcí s rozšířenou působností (ORP) a naopak, území více než poloviny ČR je bytovou nouzí zasaženo jen relativně málo. Proto by bylo vhodné věnovat primárně extrémní pozornost právě území dvaceti nejvíce ohrožených obvodů. A to i za cenu zvýšení očekávaných nákladů (viz dále). Následující obrázky ukazují počty domácností v bytové nouzi a navazující počty úvazků kontaktních míst pro bydlení v daných ORP.


Spolu se zaváděním zákona sice vzniknou nové nároky na státní rozpočet právě v souvislosti s agendami poskytování asistence v bydlení, poskytování garancí, poskytování podnájemního bydlení a obecního podporovaného bydlení. Náklady zákona v pátém roce implementace dle analýzy nákladů a přínosů budou činit zhruba 1,468 mld. Kč. Na druhou stranu ovšem dojde ke snížení počtu domácností v bytové nouzi a k prevenci propadu domácností do bytové nouze, což bude mít pozitivní dopad na státní rozpočet z hlediska aditivních nákladů bytové nouze ve výši 1,4 mld. Kč.
Opatření financovaná dle zákona | Roční náklady v 5. roce dle CBA |
---|---|
Poradenství (KMB) na obcích | 439 mil. Kč |
Obecní podporované byty | 182 mil. Kč |
Asistence | 561 mil. Kč |
Bydlení s garancí pro vlastníky bytu | 227 mil. Kč |
Krajské úřady a resorty | 57 mil. Kč |
IT systém | 2 mil. Kč |
Celkem | 1,468 mld. Kč |
Základem je prevence, která postupně povede k razantnímu snížení nákladů státu spojených s bytovou nouzí. Zákon také výrazně omezí obchod s chudobou a množství dětí, které kvůli nevyhovujícímu bydlení končí každý rok ve státní péči. Obcím zajistí dlouhodobé a předvídatelné financování různých opatření na řešení bytové situace svých obyvatel.