Den daňové svobody a daňový balíček

Na pokrytí letošních veřejných výdajů jsme pracovali a podnikali celých 163 dnů. Teprve od úterý 13. června začínáme vydělávat sami na sebe, toto datum je tím pomyslným mezníkem, který se nazývá Den daňové svobody (DDS).

„Ve dvou letech koronavirové pandemie zažila Česká republika dva daňově nejméně svobodné roky a bohužel jsme se posunuli do ‚nového normálu‘ velkých vládních výdajů a velkých schodků veřejných rozpočtů. Vláda fiskální situaci zdědila a vina tedy neleží zcela na ní. Lze ji částečně pochválit, že Den daňové svobody se posouvá zpět k začátku roku, což by se mělo potvrdit v dalších letech, pokud Parlament přijme aspoň část úsporného balíčku,“ komentuje letošní termín ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.

Pandemie koronaviru opravdu nastavila nový fiskální normál. Průměrný Den daňové svobody v zemích OECD se posunul oproti předpandemické situaci o 8 dní dále, v ČR pak o více než dva týdny. To není akceptovatelné, státní rozpočet pak nemá potřebné zdroje zejména na sociální politiku v době vysoké inflace (k níž expanzivní rozpočty přispěly). Je tedy chvalitebné, že vláda uznala neudržitelnost této fiskální politiky a navrhuje s tím konečně něco začít dělat. Pro Den daňové svobody je relevantní zejména výdajová strana. Pokud vláda sníží výdaje a zároveň dovolí ekonomice růst, mohli bychom příští rok oslavit DDS zhruba o týden dříve.

V mezinárodním kontextu zemí OECD, pokud jde o den daňové svobody, je Česká republika téměř přesně v polovině pole. Česká republika má dlouhodobě Den daňové svobody před průměrem eurozóny (5. 7.), což je výsledek, jenž má relevanci i ve světle neutuchajících úvah o přijímání společné evropské měny. Medián OECD je sice tři dny po našem Dni daňové svobody, avšak průměr je po pandemii o týden napřed (6. 6.). Jako první oslavili Den daňové svobody Irsku (19. 3.), poté ve Švýcarsku (9. 5.) a poté v Izraeli (17. 5.). Již tradičně patří mezi poslední oslavence Francie (30. 7.), Belgie (23. 7.) a Finsko (21. 7.). Z okolních států je DDS později ve všech státech, nejdříve na Slovensku (16. 6.), v Polsku (18. 6.), a nakonec je až v červenci v Německu a Rakousku (6. 7.). Stojí za zmínku, že v Maďarsku je letos DDS ve stejný den jako u nás, a daňovou svobodu tak slaví rovněž 13. června.

Liberální institut pro výpočet DDS používá metodiku zaměřenou na výdajovou stranu veřejných financí. Jsou to totiž právě výdaje, které je nutné financovat daňovými příjmy a které, v případě deficitních rozpočtů, determinují i nutnost splácet v budoucnu dluh. Den daňové svobody je dán poměrem veřejných výdajů k hrubému domácímu produktu (HDP). Odpovědná vláda by neměla spoléhat na růst HDP, který může jen omezeně ovlivnit, ale může výrazně usměrňovat výši veřejných výdajů a tím posouvat DDS k počátku roku. Liberální institut v předchozích ročnících Dne daňové svobody, dávno před pandemií a válkou, varoval, že české veřejné finance potřebují reformu a že trvalé schodky způsobí to, že v krizi nebude kde brát. Také upozorňoval, že v situaci nízkých úrokových měr se na dluh žije snadno, ale že tato situace nebude trvat věčně. Poslední roky to potvrdily a je pozitivní, že si toho všímá i vláda, jejíž kroky by však měly být ještě razantnější.

Závěrem, podle názoru Liberálního institutu, platí obecně, že v novém normálu vysokých schodků a vysokých výdajů státních rozpočtů je Den daňové svobody příliš pozdě. Vláda však z velké míry stávající situaci zdědila, a proto je na definitivní vyhodnocení jejích kroků ještě brzy. Post-pandemická situace, válečný konflikt na Ukrajině a vysoká inflace vyžadují rychlejší přechod ke zdravým veřejným financím. Bylo by chybou sestavit rozpočet na rok 2024 s deficitem navrhovaným deficitem ve výši 235 miliard korun.

Liberální institut je nestátní, nezávislá, nezisková organizace – think-tank, jehož cílem je rozvíjet a aplikovat ideje a programy založené na principech klasického liberalismu. Aktivity jsou založené na hodnotách svobody jednotlivce, vlády s omezenými pravomocemi, volného trhu a míru.