Malé obce

Národní ekonomická rada vlády (NERV), která je jejím poradním orgánem pro oblast ekonomických opatření a strategických hospodářských plánů, veřejných investic a systémových reforem, se v současné době zaměřuje na opatření na podporu podnikatelského prostředí a zaměstnanosti, finančního sektoru a veřejných financí. Jeden z návrhů poradního sboru ekonomů se týká slučování obcí, které mají méně než 1000 obyvatel.

Tato úprava by měla, podle jejich názorů, ušetřit státu až 10 miliard korun ročně. Jejich základem je úspora z rozsahu. V nižším počtu obcí bude např. méně úředníků, a tudíž náklady na místní správu poklesnou. Ve větších celcích lze lépe organizovat dopravní spojení pro obyvatele, školy, lékaře, obchody atd.

Česká republika má v rámci evropských zemí nejnižší počet obyvatel připadající v průměru na jednu obec. Rozdíl mezi Českem a např. severskými zeměmi je v tomto ohledu propastný. Za návrhem na sloučení některých obcí patrně stojí myšlenka, že když řada zemí v Evropě funguje se zdaleka větším průměrným počtem obyvatel na obec, tak proč by to nešlo i v České republice.

Podívejme se krátce na to, jak Česká republika získala tento primát. Ke spíše nedobrovolnému slučování obcí došlo v tehdejším Československu v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let. V šedesátých letech existovalo na území současné České republiky více než 9600 obcí. V důsledku následného slučování se počet obcí snížil až na 4100 a ten platil i v roce v roce 1990. Politika slučování byla tehdy uplatňovaná jako víceméně restriktivní a nikoli stimulační nástroj a vedla k potlačení malých obcí.

Po vydání nového zákona o obcích v roce 1990, který dával částem obce možnost se oddělit, poměrně rychle přibývaly nové obce. Výsledkem bylo, že v roce 1993 měla Česká republika více než 6200 obcí. Mezi rokem 1990 a 1993 se tak počet obcí zvedl téměř o 50 %. Poté již byl růst počtu obcí pomalejší, až se zastavil.

Prakticky ve stejném období jako v tehdejším Československu probíhalo slučování obcí v řadě evropských zemí, např. v Německu, v Rakousku, v Dánsku, ve Velké Británii nebo v severských zemích. Ani v jedné z nich se však následně proces slučování nezvrátil, naopak, v některých dále pokračoval.

Jaké by byly dopady navrhovaného opatření NERV k redukci počtu obcí? Počátkem roku 2022 mělo méně než 1000 obyvatel až 76 % obcí, ve kterých však žilo jen 20 % obyvatel. Čistě teoreticky – pokud by měla Česká republika pouze obce s počtem obyvatel 1000 a více, pak by v průměru na jednu obec připadlo 7068 obyvatel místo současných necelých 1700, a země by se dostala na mediánovou hodnotu průměrného počtu obyvatel na obec v zemích Evropské unie. To však není příliš reálné, minimálně ve střednědobém horizontu.

Velikostní struktura obcí

Na základě výsledků hospodaření obcí v loňském roce porovnáme výsledky hospodaření malých obcí (s počtem obyvatel do 199, případně do 499) s průměrem hospodaření všech obcí (bez Prahy).

Nejdříve trochu statistiky. Nejmenší obce (do 199 obyvatel) se na celkovém počtu obcí podílejí 22 %, žije v nich jen 2 % všech obyvatel. V obcích s počtem obyvatel od 200 do 499 žije 7 % celkového počtu obyvatel (bez Prahy) a tyto obce představují 32 % celkového počtu všech obcí. Obce s počtem obyvatel do 500 tedy tvoří více než polovinu všech obcí a jsou trvalým bydlištěm pro necelou desetinu všech obyvatel (viz graf 1).

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a. s.

Mezi kraji panují značné rozdíly. V kraji Vysočina tvoří dvě kategorie malých obcí (do 499 obyvatel) více než tři čtvrtiny všech obcí na území kraje. Necelých 70 % obcí v Jihočeském kraji a dvě třetiny obcí v Plzeňském kraji mají méně než 500 obyvatel. Naopak, v Moravskoslezském kraji se tyto obce podílejí pouze 23 % na celkovém počtu obcí, ve Zlínském kraji to je 34 % a v Olomouckém pak 43 %. V absolutním vyjádření je nejvíce obcí s počtem obyvatel do 499 ve Středočeském kraji (583 obcí) a v kraji Vysočina (583 obcí). Pouze 60 takto velkých obcí leží v Karlovarském kraji a 94 pak v kraji Libereckém (viz graf 2).

Nejmenší obce s počtem obyvatel do 200 obyvatel představují téměř polovinu obcí kraje Vysočina, konkrétně je to 47 %. Více než třetinu tvoří tyto obce v Jihočeském kraji (36 %). V Plzeňském kraji se na počtu obcí podílejí necelou třetinu (32 %). Naproti tomu, v Moravskoslezském kraji představuje tento typ obcí pouze 5 %, ve Zlínském kraji je to 7 % a v Karlovarském kraji tvoří jednu desetinu.

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a. s.

Hospodaření malých obcí

Nyní se podíváme na rozpočtové hospodaření, které se v případě malých obcí u řady ukazatelů výrazně odchyluje od průměru za soubor všech obcí bez Prahy. Nejmenší obce obvykle mají vyšší příjmy v přepočtu na obyvatele, než je průměr, a často i větší než jaké vykazují největší obce. V loňském roce převýšily příjmy nejmenších obcí průměr za všechny obce o 4644 Kč na hlavu.

Rovněž přebytek rozpočtu nejmenších obcí dosahuje zdaleka nejvyšších hodnot. Kladné saldo rozpočtu velmi malých obcí převýšilo průměr o 4245 Kč na obyvatele.

Velmi malé obce využily nejmenší část svých disponibilních příjmů. Přebytek rozpočtu se na jejich příjmech podílel 14 %, stejně jako o rok dříve. To znamená, že nejmenší obce použily na financování provozu a na investice jen 86 % příjmů, které měly k dispozici. V loňském roce nevyužité peníze se na disponibilních prostředcích všech obcí podílely v průměru pouze 3 %. Byly to jen největší obce, které v loňském roce využily téměř všechny disponibilní peníze v rozpočtu. Nepoužily pouhé 1 % z nich (blíže viz tabulka 1). Přitom dynamika příjmů jednotlivých velikostních kategorií se v roce 2022 od sebe příliš nelišila. Růst příjmů osciloval mezi 10 % a necelými 11 %. Takže rozdíly mezi kategoriemi obcí se meziročně příliš nezměnily.

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a. s.

Objem kapitálových výdajů, tedy investic, byl v přepočtu na obyvatele nejvyšší v obcích s počtem obyvatel od 200 do 499, nejmenší obce se tak dostaly na druhé místo. Všechny kategorie obcí se u tohoto ukazatele dostaly nad průměr, pod který se dostaly pouze největší obce (viz tabulka 2). Jiný obrázek dostaneme, porovnáme-li, jakou část příjmů věnovaly obce na provoz a jakou na investice. Podíl kapitálových výdajů na příjmech byl nejnižší u nejmenších obcí. Na provoz spotřebovaly 73 % příjmů a na investice jim pak zbylo jen 27 %. Nižší podíl kapitálových výdajů na příjmech vykázaly největší obce, ty však mají mnohem širší agendu běžných výdajů.

Nejmenší obce získaly v roce 2022 druhý nejvyšší objem investičních dotací v přepočtu na obyvatele po obcích s počtem obyvatel od 200 do 499. Investiční dotace dvou kategorií malých obcí pomohly financovat jejich kapitálové výdaje z 38 %, resp. z 39 %. V průměru za všechny obce to však bylo pouze z 22 %. Zbývající kapitálové výdaje financovaly obce např. z úspor v rámci běžného rozpočtu, popř. úvěrem.

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a. s.

Dluh obcí (bez Prahy) se meziročně zvýšil o 6 % na 53,3 mld. Kč. Počet obcí, které dluh mají, se však snížil. Podíl obcí s dluhem byl 41 % z celkového počtu všech obcí, rok předtím to bylo 43 %. To znamená, že obcí s dluhem ubylo, avšak částka připadající v průměru na obec s dluhem se zvýšila.

Nejmenší obce vykázaly zdaleka nejnižší dluh na obyvatele v rámci velikostních kategorií. Hlavní příčinou nízké úrovně jejich dluhu je skutečnost, že v této kategorii má dluh pouze pětina obcí. Přepočítáme-li však dluh na obyvatele pouze těch obcí, které dluh mají, dostanou se nejmenší obce na první místo se zhruba dvojnásobnou hodnotou oproti průměru za všechny obce. V navazující kategorii obcí mělo dluh 37 % z nich. Dluh na jednoho obyvatele zadlužené obce v této kategorii byl 16 320 Kč. Tyto obce zvýšily svůj dluh meziročně o 10 %, průměr za všechny obce byl 6 %. Z toho vyplývá, že peníze si nepůjčuje mnoho malých obcí, avšak ty, které tak učinily, si vzaly úvěr na poměrně velkou částku v přepočtu na obyvatele v porovnání s ostatními velikostními kategoriemi obcí.

Odstup velmi malých obcí od průměru obcí jako celku je nejmarkantnější při srovnání objemu peněz na bankovních účtech. V přepočtu na obyvatele dosáhly koncem roku 2022 úspory velmi malých obcí částky 47 240 Kč a byly 2,5 krát vyšší než byl průměr za všechny obce. Objem peněz, které tyto obce měly uložený v na účtech v bankách, což je 8,2 mld. Kč, přesáhl o 1,4 mld. Kč jejich roční příjmy, které činily 6,8 mld. Kč. Úspory obcí ve druhé kategorii dosáhly výše 22,5 mld. Kč a byly jen o 3,4 mld. Kč nižší než jejich roční příjmy (19 mld. Kč).

Úspory obcí s počtem obyvatel do 200 byly téměř 13× vyšší než jejich dluh. V případě obcí s počtem obyvatel do 200 až 499 převýšily jejich úspory objem dluhu více než 5krát. V průměru za všechny obce byl dluh více než 3× nižší než úspory.

Pramen: Monitor, Ministerstvo financí, výpočty: CRIF, a. s.

Určitou úroveň úspor má každá obec. Vyšší úspory, než dluh pak má většina obcí, protože opačnou relaci nalezneme jen u 13 % obcí. Jakkoli je dluh nejmenších obcí v přepočtu na obyvatele v zadlužené obcí poměrně vysoký, nepředstavuje vážné nebezpečí. Většina takto „postižených“ obcí vykazuje v přepočtu na obyvatele vysoký dluh již delší dobu, aniž by se dostaly do finančních obtíží.

Za vykazování přebytku rozpočtu obce všichni chválí. Vysvětlení, že za vysokými přebytky a následně i vysokým objemem úspor je skutečnost, že obce šetří na větší investiční projekty, platí pro jednotlivou obec a méně již pro obce jako celek. Normální je, že v daném roce některé obce šetří a jiné investují, potom v údajích za všechny obce by neměly úspory tak rychle růst. Přebytek rozpočtu vykazují obce minimálně od roku 2013 a možná i déle. Na konci loňského roku dosáhly úspory obcí (bez Prahy) již 56 % jejich celkových příjmů. Když nic jiného, tak objem jejich úspor vytváří polštář pro případný nepříznivý vývoj příjmů obcí v budoucnu.

Ing. Věra Kameníčková, CSc., CRIF, a. s.