Změny obyvatelstva v krajích
Koncem roku 2022 měla Česká republika, podle údajů Českého statistického úřadu, 10,8 milionu obyvatel. Mezi rokem 2008 a 2022 se počet obyvatel země zvýšil o 3 %. Vývoj počtu obyvatel v uvedených patnácti letech byl v jednotlivých krajích značně odlišný. Premiantem, pokud jde o nárůst, je Středočeský kraj, ve kterém se počet obyvatel zvedl o 17 %, následuje Praha s růstem ve výši 10 %. Jen tyto dva kraje se na celkovém zvýšení počtu obyvatel podílely drtivým podílem ve výši 92 %.
Údaje o obyvatelstvu vychází z dat Českého statistického úřadu a uvádíme čísla nejenom o počtu obyvatel v jednotlivých krajích, ale také o jejich věkové struktuře. Srovnání příjmů ze sdílených daní je dáno vlastním propočtem CRIF, a. s.
Počet obyvatel
Středočeský kraj, na jehož území trvale bydlí nejvíce obyvatel, se v daném období rozrostl o necelých 209 tisíc obyvatel a Praha, která ještě v roce 2008 byla regionem s nejvyšším počtem obyvatel, vzrostla o 124 tisíc obyvatel. V Plzeňském a Jihomoravském kraji stoupl počet obyvatel shodně o 6 %. Po 3 % to bylo v kraji Libereckém, Pardubickém a Jihočeském. Ve dvou krajích se počet obyvatel mezi uvedenými roky prakticky nezměnil. Jedná se o kraj Královéhradecký a Vysočina.
Ve zbývajících krajích počet obyvatel klesl. Po 5 % to bylo v Moravskoslezském a v Karlovarském kraji, o 3 % pak přišel Ústecký kraj a o 2 % se snížil počet obyvatel ve Zlínském a v Olomouckém kraji. Moravskoslezský kraj ztratil téměř 61 tisíc obyvatel, počtem obyvatel malý Karlovarský kraj přišel o necelých 15 tisíc obyvatel a v Olomouckém a ve Zlínském kraji ubylo kolem 10 tisíc lidí. Změny v počtu obyvatel ukazuje graf 1.
Věková struktura
V období mezi rokem 2008 a 2022 se neměnil jen počet obyvatel, nýbrž také věková struktura. Na počátku období představovala skupina dětí (0 až 14 let) 14 % obyvatelstva, na konci už 16 %. Lidé v produktivním věku (15 až 64 let) se na celkovém počtu obyvatel podíleli 71 % na počátku období, na konci to bylo již jen 63 %. Senioři tvořili 15 % na počátku a na konci to bylo 20 %. Nejrychleji rostoucí skupinou obyvatel tak jsou senioři a pokles zaznamenala pouze skupina lidí v produktivním věku. Počet dětí se v daném období zvýšil o 2 %, počet seniorů o 42 % a počet lidí v produktivním věku poklesl o 8 %.
O stárnutí populace se mluví již delší dobu. Tento trend se však v jednotlivých krajích projevuje odlišně. Rozdíly ve změně zastoupení věkových skupin mezi rokem 2008 a 2022 v rámci jednotlivých krajů jsou značné.
V případě dětí se od celku významně odlišují tři kraje. Je to Praha s nejvyšším růstem dětské skupiny (o 46 %) a Středočeský kraj jen s mírně nižší růstem (o 41 %). Na opačném konci je Karlovarský kraj, který jako jediný vykázal v daném období pokles, i když mírný, počtu dětí o 1 %. Velmi nízkou dynamiku růstu počtu dětí prokázal Ústecký a Moravskoslezský kraj (shodně o 2 %). Solidní růst počtu dětí měl Jihomoravský kraj (o 26 %) a Plzeňský kraj (o 21 %).
Ve skupině lidé v produktivním věku zaznamenaly všechny kraje, s výjimkou jednoho, pokles jejich počtu. Výjimkou byl Středočeský kraj s růstem o 5 %. Velmi nízké snížení (o 1 %) počtu osob v dané skupině měla Praha. Jen o něco vyšší pokles zaznamenal Plzeňský (o 4 %) a Jihomoravský kraj (o 5 %). Značný úbytek počtu lidí v produktivním věku však vykázal Karlovarský a Moravskoslezský kraj (shodně o 15 %) a jen o něco málo nižší pak kraj Ústecký a Olomoucký (shodně o 13 %).
Největší změna nastala u počtu seniorů. Růst jejich počtu o 53 % vykázaly dva kraje, a to Liberecký a Středočeský. O 49 % se zvýšil jejich počet v Ústeckém kraji a po 47 % v kraji Jihočeském a Karlovarském. „Nejlépe“ dopadla Praha, ve které se počet seniorů zvýšil „jen“ o 31 % a případně ještě Zlínský a Moravskoslezský kraj s růstem shodně o 38 %. Změny počtu osob ve věkových kategoriích obyvatel krajů za patnáct let ukazuje tabulka 1.
| 0–14 let | 15–64 let | 65+ let | |
|---|---|---|---|
| Praha | 46 % | −1 % | 31 % |
| Středočeský | 41 % | 5 % | 53 % |
| Jihočeský | 14 % | −9 % | 47 % |
| Plzeňský | 21 % | −4 % | 43 % |
| Karlovarský | −1 % | −15 % | 47 % |
| Ústecký | 2 % | −13 % | 49 % |
| Liberecký | 14 % | −9 % | 53 % |
| Královéhradecký | 10 % | −11 % | 42 % |
| Pardubický | 14 % | −8 % | 41 % |
| Vysočina | 9 % | −11 % | 39 % |
| Jihomoravský | 26 % | −5 % | 39 % |
| Olomoucký | 10 % | −13 % | 40 % |
| Zlínský | 8 % | −12 % | 38 % |
| Moravskoslezský | 2 % | −15 % | 38 % |
| ČR | 18 % | −8 % | 42 % |
Pramen: ČSÚ, výpočty: CRIF, a. s.
Koncem roku 2022 měla dětská skupina nejvyšší zastoupení ve Středočeském kraji (18 %), dále v kraji Jihomoravském a Libereckém (16,5 %, resp. 16,3 %). Nejmenší podíl vykázala v Karlovarském kraji (15,1 %) a jen o něco málo vyšší v Moravskoslezském a Zlínském kraji (15,3 %, resp. 15,4 %). Nejvyšší podíl lidí v produktivním věku měla Praha (65,1 %). Dále to byl Karlovarský a Plzeňský kraj (po 63,8 %). Naopak, nejnižší zastoupení měla tato věková skupina v Královéhradeckém kraji (62 %) a po 62,7 % to bylo v Olomouckém a v Jihočeském kraji. Jestliže měl Královéhradecký kraj nejnižší podíl osob v produktivním, v podílu seniorů vykázal naopak podíl nejvyšší (22,3 %). Ve Zlínském a Olomouckém kraji dosáhl jejich podíl 21,7 %, resp. 21,5 %. Nejnižší podíl seniorů najdeme ve Středočeském kraji a v Praze (18,6 %, resp. 18,8 %) a dále ještě v Libereckém a Ústeckém kraji. Věková struktura obyvatelstva krajů v roce 2022 – viz tabulka 2.
| 0–14 | 15–64 | 65+ | |
|---|---|---|---|
| Praha | 16,1 % | 65,1 % | 18,8 % |
| Středočeský | 18,0 % | 63,4 % | 18,6 % |
| Jihočeský | 16,0 % | 62,7 % | 21,3 % |
| Plzeňský | 15,7 % | 63,8 % | 20,5 % |
| Karlovarský | 15,1 % | 63,8 % | 21,1 % |
| Ústecký | 15,9 % | 63,7 % | 20,4 % |
| Liberecký | 16,3 % | 63,0 % | 20,7 % |
| Královéhradecký | 15,7 % | 62,0 % | 22,3 % |
| Pardubický | 16,2 % | 63,0 % | 20,8 % |
| Vysočina | 15,9 % | 62,9 % | 21,2 % |
| Jihomoravský | 16,5 % | 63,2 % | 20,3 % |
| Olomoucký | 15,8 % | 62,7 % | 21,5 % |
| Zlínský | 15,4 % | 62,9 % | 21,7 % |
| Moravskoslezský | 15,3 % | 63,7 % | 20,9 % |
Pramen: ČSÚ, výpočty: CRIF, a. s.
Podíl na sdílených daních
Z hlediska krajských rozpočtů by se na první pohled mohlo zdát, že jejich příjmy ze sdílených daní nejsou až tak důležité. V rámci celkových krajských příjmů, mají daňové příjmy, oproti obcím, jen velmi malou váhu. Avšak stejně jako u obcí představují tyto příjmy peníze, o jejichž užití rozhodují kraje samostatně. Současný mechanismus, podle kterého získávají kraje svůj díl ze sdílených daní, pochází z počátku století, kdy se kraje utvářely. V té době na kraje přecházely různé instituce (od státu i z okresů) podle jejich nově vznikající působnosti dané zákonem o krajích. Náklady na instituce konkrétně převzaté do péče (zejména školy, zařízení sociální a zdravotní péče, oblast kultury, délka komunikací aj.) se do výpočtu podílu jednotlivých krajů na sdílených daních promítaly rozhodujícím způsobem. Na rozdíl od obcí a měst, kde je počet obyvatel položkou, která má největší váhu při stanovení podílu na sdílených daních, v propočtu podílu krajů nehrál počet jeho obyvatel žádnou významnou roli. Proto se výše příjmů krajů ze sdílených daní, v přepočtu na obyvatele, mezi nimi značně liší. Údaje o obyvatelstvu krajů, jak jsme si výše uvedli, ukazují, že se v čase mění nestejným tempem, zejména věková struktura, resp. podíl dětí a seniorů na jejich celkovém počtu.
Vzhledem k tomu, že značnou část příjmů krajů představují peníze, které kraje obratem posílají školám na svém území, obsahuje graf 2 srovnání objemu peněz, které kraje získaly v rámci sdílených daní v přepočtu na obyvatele. Až na výjimky platí to, co se dalo čekat. Lidnatější kraje získaly méně peněz v rámci sdílených daní než kraje, které mají spíše nižší počet obyvatel. A to vše, aniž by pro tyto rozdíly existovalo řádné zdůvodnění.
Nejvíce z tohoto pohledu získal kraj Vysočina, a to 13 403 Kč na obyvatele a sdílené daně představovaly 35 % celkových příjmů jeho rozpočtu. Na druhé místo se dostal Jihočeský kraj s částkou 12 387 Kč a s podílem ve výši 34 %. Třetí příčka patří Karlovarskému kraji, který takto získal 12 084 Kč a sdílené daně tvořily 32 % celkových příjmů.
Na opačný konec se dostal Jihomoravský kraj, který v rámci sdílených daní získal pouhých 7 417 Kč na obyvatele, a tato částka se na celkových příjmech kraje podílela 26 %. O něco více dostal Moravskoslezský kraj (7619 Kč) a jeho sdílené daně se na celkových příjmech podílely 25 %. Zlínský kraj obdržel 8525 Kč na obyvatele, podíl sdílených daní byl shodný jako u předchozího kraje.
- Poznámka redakce
- S růstem počtu obyvatel vyšší peníze do krajů přicházejí, ovšem prostřednictvím daňových příjmů obcí a měst na území daného kraje. Z celkového výnosu sdílených daní zůstává, zjednodušeně řečeno, rozhodující část státnímu rozpočtu, ale díl určený pro obce ve výši 25,84 % se rozděluje mezi 6252 obcí v zásadě podle jejich počtu obyvatel (váha tohoto ukazatele je 90 %), podle jejich rozlohy a podle počtu žáků v mateřských a základních školách. Díl z výnosu sdílených daní určený pro kraje ve výši 9,78 % se rozděluje mezi 14 krajů podle podílů, vypočtených v roce 2001 (!!!) z řady nejrůznějších ukazatelů včetně počtu obyvatel (od 13,774311 % pro Středočeský kraj až po hlavní město 3,183684 %, které však dostává také část výnosů jako obec). Změnit tyto podíly krajů, a stanovit jiný objektivně zdůvodněný způsob rozdělování, při zachování objemu v rozsahu 9,78 % z celostátního výnosu znamená některým krajům jejich podíl navýšit a jiným snížit oproti současnosti. Cesta k dosažení dohody je však již jiný příběh.