Rating obcí
Jedním z hlavních úkolů představitelů obcí je zajišťovat co nejlepší podmínky pro život obyvatel a pečovat o všestranný rozvoj území. Toto úsilí se neobjede mj. bez modernizace a rozšiřování obecní infrastruktury. Výčet povinností a působnosti obcí je velmi dlouhý. Zahrnuje oblasti jako je vzdělávání, péče o seniory, ochrana životního prostředí, bezpečnost v nejširším pojetí, vzhled obce a mnohé další.
Všechny činnosti obce se samozřejmě neobejdou bez finančních prostředků. Ty se soustřeďují v rozpočtu a obec je získává hlavně prostřednictví daňových výnosů, dále z evropských a národních dotací, v rámci nedaňových příjmů a případně prodejem svého majetku.
Každý rok představitelé obcí řeší otázku, jak co nejpřesněji stanovit příjmy na příští rok, aby měli jistotu, že obec bude mít dostatek peněz na objem potřebných výdajů. Na straně výdajů řeší, jakou část rozpočtu věnují na rozvoj jednotlivých odvětví, kolik budou investovat, kolik peněz si vyžádá provoz, zda se na uvažovanou investici vyplatí si půjčit nebo využít úspory apod. Vycházejí přitom z odsouhlasených priorit v rozvojovém plánu, které by měly respektovat přání a zájmy obyvatel. Vydávat peníze tak, aby z nich obyvatele měli maximální užitek a zároveň je vynakládat efektivně a využívat tak, aby se neznehodnocovaly, resp. neležely ladem bez užitku, jistě není jednoduché.
Jako v jiných oblastech i zde každoročně požadavky na výdaje převyšují úroveň dostupných příjmů. Platí zásada, že běžné výdaje, tedy výdaje na provoz, by se měly financovat z běžných, opakujících příjmů, což zajistí prostředky pro jejich financování i v budoucnosti. Samozřejmostí je přebytek běžného rozpočtu. Kapitálové výdaje, což jsou výdaje jednorázové neopakovatelné, lze pak financovat z jednorázových neopakovatelných příjmů, jako jsou úspory z minulých let, investiční dotace, výnosy z prodeje majetku a také půjčka. Pro poslední dva zdroje platí: majetek by se měl prodávat v době, kdy jeho výnos bude maximální a výše vypůjčených peněz by neměla ohrozit finanční stabilitu obce v delším časovém horizontu.
Způsoby hodnocení obcí
Lze hodnotit, jak se představitelé obce s úkolem zajistit co nejlepší podmínky pro život obyvatel, vypořádali? Cest je více, avšak, jak to už v životě bývá, ani jedna nevede k jednoznačnému výsledku. Hospodaření obce lze hodnotit na základě ankety spokojenosti obyvatel. Výsledek ovlivní mj. ochota obyvatel se zúčastnit průzkumu, skladba otázek a způsob vyhodnocování odpovědí. Vliv subjektivního faktoru je v tomto způsobu hodnocení velký.
Dále je možné porovnávat jednotlivé ukazatele hospodaření obce v čase. Zjišťovat, které příjmové položky rostou nejrychleji či nejpomaleji, či jak se vyvíjejí jednotlivé skupiny výdajů, jak velkou část příjmů obec investuje, jakou věnuje na provoz, jakou uspoří. V těchto propočtech však obvykle nenajdeme odpověď na otázku, zda vývoj jednotlivých položek je pro obyvatele obce výhodný, či zda výdaje na ni nejsou nadměrné, zda obec nějakou oblast nezanedbává.
Jako další se nabízí porovnávat jednotlivé ukazatele obce se souborem obcí hospodařících v obdobných podmínkách. Výsledný obrázek nám ukáže oblasti, ve kterých se obec odlišuje od průměru za srovnatelné obce. Je pak na představitelích obce, aby posoudili, zda jsou odlišnosti v jejich obci záměrné nebo naopak nechtěné. Celá řada porovnání dvou ukazatelů obce a skupiny obcí obdobné velikosti však jednoznačný obrázek nemusí poskytnout.
Nabízí se hodnocení obce v podobě jediného ukazatele, podle kterého lze porovnávat obce mezi sebou, a tím je rating. Rating obecně představuje jeden ze způsobů ohodnocení subjektů, kterými mohou být nejen státy či podniky, ale rovněž obce nebo kraje. Ve své podstatě odráží míru rizika, vypovídající o tom, zda daný subjekt dodrží své závazky, vyplývající zejména z přijetí úvěru či jakékoli další formy dluhu. Rating poskytuje důležitou informaci pro věřitele o důvěryhodnosti či solventnosti jeho klientů. Klientům dává objektivní obraz o jeho finanční situaci a případně jejích vyhlídkách.
Rating a expertní posouzení
Rating subjektu může být buď výsledkem automatizovaného přístupu k jeho ohodnocení, nebo výsledkem expertního posouzení. V prvním případě je hodnocení obvykle založeno na modelových nebo bodovacích přístupech, na jejichž základě lze hodnocení provést poměrně rychle. Podkladem jsou údaje o vývoji subjektu v minulosti. Ten, kdo hodnotí, do nastaveného algoritmu obvykle nezasahuje. Je vhodný pro subjekty s obdobnými vstupními parametry a obdobným chováním. Lze s jeho pomocí provést rating v relativně krátkém čase pro velké skupiny subjektů.
Expertní posouzení je vhodnější pro hlubší hodnocení, kdy hodnotitel bere v potaz specifika hodnoceného subjektu, která se obtížně kvantifikují a nejsou až tak spojena s minulým vývojem. Tento proces trvá logicky delší dobu a je i finančně náročnější.
V případě obcí je rating důležitý pro stanovení finanční „udržitelnosti“ jejího rozvoje. Poskytuje mj. informaci o tom, zda současné dluhové zatížení obce neohrozí její aktivity v budoucnu, či dluhová služba výrazně neomezí další výdajové položky, zejména ty, které souvisí s provozními výdaji. V ekonomicky nelehkých podmínkách se obvykle zvyšuje počet obcí, které se mohou do obtížné finanční situace dostat. Přispívá k tomu i povinná účast na nákladech projektů, a to nejenom těch financovaných z evropských fondů. I když počet obcí v obtížné finanční situaci zatím mnoho není a v nejbližší době patrně ani nebude, využití ratingového hodnocení může upozornit na případná rizika a přispět tak k jeho snížení. Pro obce s dobrým hodnocením je určitou vizitkou toho, jak funguje vedení obce. Pro obce se špatným hodnocením námětem, ve kterých oblastech by bylo dobré provést změny.
Špatná finanční situace obce může v nejhorším případě vyústit až v obstavení účtů obce, k nedobrovolnému prodeji obecního majetku za podstatně nižší cenu či k většímu či menšímu omezení poskytovaných služeb obyvatelům obce. K této situaci nemusí vést jen protiprávní jednání, ale i špatný odhad situace na trhu, volba nevhodného partnera pro investiční projekt, či přecenění vlastních finančních možností a schopností.
V České republice je riziko, že obec nemusí být vždy schopná dostát svým závazkům, podmíněno několika faktory. Obce vykazují poměrně vysoký podíl kapitálových výdajů na celkových výdajích. Na jejich financování je v mnoha případech nutné použít i jiné zdroje než vlastní. Naprostá většina investic má nulovou či velmi malou návratnost, takže kapitálové projekty obcí nezaručují návratnost prostředků nutných na jejich uskutečnění. Případnou půjčku na investice je tak nutné zaplatit z jiných zdrojů obce.
Mechanismus financování neposkytuje obcím velký prostor pro zvýšení příjmů na úhradu závazků. Více než polovinu jejich příjmů tvoří sdílené daně, jejichž objem nemá jednotlivá obec šanci ovlivnit. Zvýšení nedaňových příjmů má rovněž malý potenciál. Vynucený prodej majetku bývá téměř vždy méně efektivní, vynese méně peněz. Jedinou možností, jak navýšit rozpočet, je prodej majetku. V úvahu přichází i zvýšení sazby daně z nemovitosti, což však příjmy příliš neobohatí, protože tato daň má v celkových příjmech malou váhu.
Ratingový systém
Z výše uvedených důvodů je dobré vědět, jak na tom obec je a jaké jsou její vyhlídky. Ratingový systém, který se v tomto textu používá (iRating společnosti CRIF, a. s.), vychází z automatizovaného přístupu k veřejně dostupným údajům z rozpočtu a z dalších účetních výkazů obcí. Umožňuje nejen vyhodnotit velké množství obcí najednou, což významně snižuje náklady, ale také srovnání jedné obce v čase.
Přidělení jednoho z ratingových stupňů obci z odstupňované škály sedmi stupňů závisí na mnoha faktorech. Stanovení jednotlivých ratingových stupňů vyplývá z vyhodnocení dvaceti finančních a sedmi nefinančních ukazatelů v rámci statistického modelu. K nejdůležitějším finančním ukazatelům patří zadluženost, a to jak v přepočtu na obyvatele, tak jako jeho vztah k hodnotě pasiv, saldo rozpočtu celkem i běžných příjmů a výdajů, výše dluhové služby, vypovídající o schopnosti obce splácet bankovní úvěry a likvidita odrážející schopnost dostát krátkodobým závazkům. Do skupiny nefinančních ukazatelů se řadí např. informace o vybavenosti obce, či o věková skladbě obyvatel.
Zde použitý rating má sedm stupňů, počínaje nejlepším „A“ až po nejhorší „C−“. Ocenění stupněm „A“ patří obcím, které hospodaří bez rizika, vykazují finanční stabilitu a dá se s velkou pravděpodobností očekávat, že budou i nadále prosperovat. Přidělení nejhoršího ratingového stupně naznačuje, že obec je v obtížné finanční situaci, či po finanční stránce nestabilní, riziková a ukazuje tudíž na nutnost změn v jejím hospodaření.
Výsledky obcí v ČR za rok 2022
Podívejme se, jak obce jako celek dopadly z hlediska ratingu v roce 2022. Údaje v prvním grafu zahrnují všechny obce s výjimkou Prahy. V tomto roce dosáhlo na nejvyšší ratingový stupeň A celkem 442 obcí, což znamená, že 7 % obcí hospodařilo zcela bez rizika. Druhý nejvyšší stupeň B+ získalo 988 obcí (16 %). Tyto obce hospodařily téměř bez rizika. Stupeň B obdrželo 1660 obcí (27 %). Jedná se o obce, které fungují s velmi nízkým rizikem. Téměř stejný počet obcí, tj. 6677 mělo stupeň B−, charakterizující nízké riziko. Následující stupeň C+ dostalo 1019 obcí (16 %) se středním rizikem. Následují dva stupně s vysokým a velmi vysokým rizikem. Stupeň C dostalo 373 obcí (6 %) a stupeň C− pak 94 obcí (2 %).
Rozložení ratingových stupňů obcí podle velikostních kategorií vypadá následovně (viz graf 2). Pro snazší posouzení jsou zde shrnuty ratingové stupně pouze do tří. Nejvyšší podíl obcí, které hospodaří bez rizika, vykázaly nejmenší obce, a to 30 %. Naopak mají nejnižší podíl těch, které hospodaří s větším či menším rizikem (18 %). Nejhůře z tohoto hlediska vyšly obce s počtem obyvatel od 1000 do 4999. Mají nejnižší podíl těch, které hospodaří bez rizika a druhý nejvyšší podíl obcí s rizikovým hospodařením. Největší obce mají nejvyšší podíl obcí, které patří z hlediska rizika a finanční stability do průměru. Mají však poměrně malý podíl těch obcí, které fungují bez rizika.
Jak vypadá rozložení ratingového hodnocení obcí za rok 2022 podle krajů ukazuje graf 3. Obce kraje Vysočina mají nejvyšší podíl obcí fungujících bez rizika, naopak nejnižší podíl obcí s tímto hodnocením mají moravskoslezské obce. Obce Olomouckého kraje mají nejvyšší podíl rizikových obcí (40 %) a druhý nejnižší podíl těch, které hospodaří bez rizika. Středočeské obce mají druhý nejvyšší podíl těch, které fungují bez rizika a zároveň druhý nejnižší podíl těch rizikových.
Postavení krajů v tomto srovnání ovlivňuje do značné míry velikostní struktura obcí. Z předchozího grafu je vidět, že menší obce jsou na tom lépe než ty větší. Nejnižší počet obyvatel, připadající v průměru na jednu obec kraje, má kraj Vysočina (716) a naopak nejvyšší počet obyvatel na obec vykazuje Moravskoslezský kraj (3927). Nejmenší obce tvoří v kraji Vysočina 47 % (v rámci krajů nejvíce), v Moravskoslezském kraji 5 %. Obce s počtem obyvatel 5000 a více zaujímají 11 % podíl v Moravskoslezském kraji, avšak pouze 2 % v kraji Vysočina.
Vědět, jak je na tom konkrétní obec z hlediska hospodaření, se vždy vyplatí. Mnohé obce zpřístupňují údaje z rozpočtu obyvatelům. Řadu informací poskytuje Monitor, který spravuje Ministerstvo financí. Takto lze získat dílčí informace. Rating soustřeďuje všechny důležité informace do podoby jednoho ukazatele, což je jeho výhodou.