Participativní bydlení
Participace obecně znamená účast nebo podíl. Bydlení je základní lidská potřeba a dostupnost bydlení je téma pro větší města i menší obce České republiky, ale hlavně pro stále více domácností, kterým rostou náklady na pořízení nebo udržení bydlení, ať se jedná o rostoucí ceny nemovitostí, splátky hypotečních úvěrů či výše nájemného. Rostoucí ceny pozemků, stavebních materiálů a energií činí i z nové výstavby ekonomicky exkluzivní záležitost.
Přestože neexistuje jednoduchý recept na dostupnost bydlení, je možné podpořit rozvoj různorodých forem bydlení a uspokojit potřeby lidí v různých životních situacích, složení domácností i ekonomických možnostech. Na nich se různou měrou může podílet stát, obce a soukromý sektor. Participativní bydlení nabízí doplnění mozaiky řešení, jak řešit dostupnost bydlení, o varianty se zapojením dosud opomíjeného aktéra — spolupracující skupinu domácností.
Možnosti a limity rozvoje participativního bydlení ukázala společná tisková konference Sociologického ústavu AV ČR, Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, Fakulty architektury ČVUT, Arniky a Fakulty architektury Technické univerzity v Liberci. Výzkumný projekt zaměřený právě na participativní bydlení jako cestu z krize bydlení podpořila také Technologická agentura ČR. Výsledky výzkumu představil hlavní řešitel projektu Mgr. Ing. Jan Malý Blažek, Ph.D. z Masarykovy univerzity a v diskuzi vystoupila řada jeho spolupracovníků.
Participativní bydlení je zastřešující pojem pro různorodé formy bydlení, pro které je společné, že na vytváření a provozu bydlení se cíleně, aktivně a demokraticky podílí více domácností. Ze skupiny domácností se tak stává koordinovaný a spolupracující aktér bydlení, což přináší příležitosti pro spolupráci s obcemi a soukromými účastníky.
Participativní bydlení znamená, že na přípravě projektu, na investici nebo na správě bydlení spolupracuje více domácností. Spolupráce může mít podobu svépomocné výstavby několika rodinných domů i velkých bytových souborů, které obyvatelé realizují ve spolupráci s obcemi nebo dalšími aktéry. Obyvatelé se mohou podílet na přípravě projektu, sdílet vlastnictví a financování bydlení, plánovat a využívat společné prostory, sdílet nákladné vybavení nebo služby a spolupracovat s dalšími aktéry, jako jsou obce nebo developeři.
Jsou různé formy bydlení, které mohou mít participativní podobu jako stavební skupiny (tzv. baugruppe), sousedské společenství (cohousing), družstva, sítě nájemníků či participativní obecní nájemní bydlení. Takový přístup podporuje dostupnost i udržitelnost bydlení, a proto se stává participativní bydlení v řadě evropských zemích stále populárnějším.
Principy participativního bydlení obvykle zahrnují procesy zapojování aktérů (občanů), které jsou iniciované veřejnou správou a někdy i soukromými investory (participace shora), ale participace zahrnuje i aktivity utvářené obyvateli za účelem projednání společného zájmu (participace zdola). Způsob participace shora nesmí být nikdy v rozporu s pohledem účastníků bydlení, domácností, tedy zdola. Projekt, který ve všech fázích umožňuje pouze participaci cestou informování a konzultací, a nikoliv zapojením obyvatel do rozhodování a kontroly, nelze označit za participativní bydlení.
Obce a stát
Obce cestou participativního bydlení mají možnost v obyvatelích nalézt koordinovaného partnera pro praktické řešení otázky dostupného bydlení. Obyvatelé se mohou podílet na přípravě projektů, investici či následném provozu projektu po nastěhování. Je na obci, jakou formu podpory a spolupráce s obyvateli zvolí.
Obce a stát mají potenciálně velkou moc ovlivnit dostupnost a udržitelnost bydlení motivačními či regulativními politikami. Poskytnutí pozemku, garantovaného úvěru nebo třeba dotace na přípravu projektu může obyvatelům situaci značně ulehčit. Je však samozřejmě potřeba zajistit, aby veřejná podpora vedla k podpoře dostupného bydlení, tedy například nastavením podmínek, které zajistí určitý podíl dostupných bytů či trvalost neziskového modelu.
Ke každému projektu je potřeba speciální cílené a propracované kampaně, která by o celém dění podrobně informovala. Ze strany města je také vhodné mít vypracovanou strategii či koncepci implementace participativního bydlení do politik bydlení. Strategie a politiky je však nutné reálně naplňovat a přetavovat v konkrétní kroky s konkrétní politickou a úřednickou odpovědností.
Je především úlohou státu nastavit vhodná legislativní a finanční pravidla k zapojení obyvatelstva do realizace dostupného bydlení. To však není možné chápat jako přenášení odpovědnosti za bytovou politiku státu a obcí na obyvatele.
Možnosti a limity
Možnosti participativního bydlení vedou k realizaci bydlení pro různé skupiny obyvatel. Pomocí participace je možné dosahovat finančních úspor při výstavbě a provozu bydlení, a tedy větší ekonomické dostupnosti bydlení. Spolupráce obyvatel podporuje sociální udržitelnost a utváření sousedství, v němž budou mít obyvatelé vztah k danému místu a motivaci jej rozvíjet. Participativní bydlení je reakcí na anonymitu bydlení. Pro mnohé skupiny obyvatel zajišťuje důležitou sociální síť a mezilidské kontakty. Participace může přinášet také konkrétní výsledky z environmentálního hlediska. Sdílení prostoru, energetických zdrojů či dopravních prostředků šetří náklady i životní prostředí.
Limity participativního bydlení si uvědomíme, když zvážíme, že do procesu participace je nutné investovat čas, úsilí, finance a znalostní kapacity. Pokud nejsou do procesu dané zdroje vkládány, a to všemi aktéry – domácnostmi, obcemi i dalšími účastníky procesu, participace nemůže dosáhnout svého potenciálu. V českém prostředí se ukazuje jako naprosto klíčové budování vzájemné důvěry mezi různými aktéry participativního bydlení: mezi obcemi (volenou samosprávou, státní správou) a obyvateli (zájemci o bydlení, cílové skupiny politiky bydlení). Důvěra umožňuje a podporuje dlouhodobý participativní proces. V případě, že důvěra chybí, je velmi složité participativní proces nastartovat. Zároveň se ukazují aktuální limity ve vztahu k právní a finanční infrastruktuře: současná legislativa nedisponuje ideální právní formou k realizaci participativního bydlení a panuje obava z legislativních omezení souvisejících s veřejnou podporou projektů bydlení. Kapacity obcí jsou limitované z hlediska personálních, znalostních i finančních kapacit a finanční nástroje k podpoře participativního bydlení teprve vznikají. Participativní bydlení je pro všechny, nicméně kapacity jednotlivých skupin obyvatel zapojit se do procesu jsou rozdílné a bez důsledné podpory především zranitelných obyvatel není možné vytvářet skutečně inkluzivní projekty. Participace nesmí být vnímána jako možnost přenášet odpovědnost za realizaci politiky bydlení na obyvatele.
- Další informace