K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Současnost e-governmentu v ČR – registry i plány do budoucnosti

Datum: 15. 10. 2012, zdroj: VSOL 4/2012, rubrika: Veřejná správa online

Tématem tuzemského e-governmentu č. 1 je bezpochyby Systém základních registrů. Jeho sžívání s veřejnou správou pokračuje možná pomaleji, než jsme zpočátku doufali, ale proces nějakým způsobem běží. A nejsou tu samozřejmě jen registry. Blíží se další programovací období pro čerpání fondů EU a už teď se v rámci státní správy i samospráv diskutuje o tom, co bude možné z těchto prostředků financovat. V následujících řádcích najdete nejen stručnou rekapitulaci dosavadního průběhu zavádění základních registrů, ale i některé plány ústředních orgánů, resp. především MV ČR, kam napnout v následujících létech síly.

Robert Ledvinka, vrchní ředitel sekce e-government, MV ČR
Robert Ledvinka, vrchní ředitel sekce e-government, MV ČR

Využívání základních registrů

O tomto klíčovém projektu českého e-governmentu se hodně hovořilo na zářijové konferenci Egovernment v Mikulově. Podle slov vrchního ředitele sekce e-government MV ČR Roberta Ledvinky jde o dlouhodobější evoluční proces a bude ještě trvat několik měsíců, než se vše propojí a než si veřejná správa systém zažije. Svým způsobem byly přehnané vize či odhady toho, že každá obec bude s každým registrem naplno komunikovat napřímo. Je řada obcí, hlavně těch menších, které žádný agendový systém nemají a ani ho v reálu nepotřebují. Vykonávají totiž agendu v nějakém centrální agendovém systému, například v evidenci obyvatel nebo v informačním systému územní identifikace, tam provádějí výkon státní správy a to jim přesně stačí. V řadě případů používají i alternativní cestu, tedy Czech Point.

Přínosy SZR

O tom, že systém základních registrů má řadu přínosů, asi není třeba diskutovat. Postupem času budou výhody přibývat, ale už dnes je lze hodnotit hned z několika pohledů.

Pro úředníka či jiného zástupce veřejné správy je nesmírně důležité, že již v této době při ověřené komunikaci s občanem může a dokonce musí využívat referenční údaje obsažené v základních registrech. „Má to tu výhodu, že nemusí řešit nebo přemýšlet o správnosti těchto údajů,“ říká Robert Ledvinka. „Úředník prostě pošle dotaz do SZR a to, co mu přijde za odpověď – samozřejmě pokud mu není hned jasné, že tam je něco chybně – automaticky použije pro potřebu úřední činnosti a nemusí o tom dlouze přemýšlet nebo si to porovnávat se záznamy z nějaké jiné databanky. Je to pro něj celé daleko jednodušší.“

Další výhodou pro úředníka je fakt, že když určitý referenční údaj přijme a pracuje s ním, je v zákoně zakotveno, že tak činí v dobré víře a nemůže být nikým popotahován za to, že tento údaj použil, i kdyby se později prokázalo, že tento údaj byl chybný. „Tak velká ochrana úředníků tu dosud nebyla a zástupci veřejné správy si tuto skutečnost zatím příliš neuvědomují – celý náběh je z pohledu počtu úřadů, které jsou připojeny, stále ještě pomalý, ale věřím, že to časem určitě ocení,“ dodává Robert Ledvinka.

Veřejná správa jako celek může také hodně vytěžit z toho, že systém základních registrů je rovněž nástrojem pro optimalizaci procesů ve VS. Řada starostů hlavně menších obcí občas považuje toto téma za zbytečné, ale asi neprávem. Díky základním registrům bude mít každý, a tedy i starosta malé obce, kde je třeba sám nebo s jedním či dvěma úředníky, přesný přehled o tom, co má vykonávat a jaký je rozsah jeho úředních rolí.

„V praxi se dnes běžně potkáváme s tím, že některé úřady ani netuší, které povinnosti mají z platné právní úpravy, a oni nevědí, co všechno musí zabezpečovat, nejenom na žádost občanů, ale i pro potřebu ex offo, tedy z té moci úřední,“ poznamenává Robert Ledvinka. „V řadě případů se setkáváme se situacemi, kdy úředník nebo starosta opravdu neví, že taková agenda pro něj skutečně existuje…“

Podobný přínos mají základní registry také z pohledu státu – ten se totiž musí dívat na veřejnou správu jako celek a tady je SZR a především registr práv a povinností tvrdým nástrojem pro důslednou optimalizaci procesů – příslušné orgány budou brzy schopny na základě validních a nezpochybnitelných dat rušit zbytečné vyhlášky, zákony a činnosti, budou znát přesné počty úředníků, kteří danou roli vykonávají, budou vědět, jak pracují, v jaké frekvenci, bude jasné, zda je konkrétní agenda vůbec potřeba apod.

Pro občana je největší přidaná hodnota základních registrů asi v tom, že on přestává běhat po úřadech. V podstatě při jakékoli změně svých údajů ji oznamuje pouze na jednom místě, prvnímu editorovi, a všichni ostatní tuto změnu díky technologickým řešením SZR okamžitě sdílejí pro svoji potřebu.

„V registrech samozřejmě ještě dlouho nebudou obsaženy veškerá data, to je hudba daleké budoucnosti, ale ty údaje, které dnes zákon vyžaduje jako referenční, nesmí úředník vyžadovat po občanovi. To je přesně ten mechanismus, který nezatěžuje občana, snižuje byrokratickou zátěž a hledá tato data v SZR,“ dodává Robert Ledvinka.

Obecně se předpokládá, že během podzimu se počet připojených orgánů veřejné moci do SZR svými vlastními agendovými systémy rychle rozroste – na počátku září existovalo přes 1400 orgánů veřejné moci, jimž byl vydán certifikát pro vlastní agendový informační systém pro přístup k registrům.

Využijí se registry již při podzimních volbách?

Odpověď je jasná, zatím ne. V rámci jedné z novel platného právního předpisu došlo k odložení účinnosti této služby, což znamená, že voličské seznamy ze základních registrů – tedy vazby Registr obyvatel vs. Registr územní identifikace, adres a nemovitostí, budou ze systému základních registrů využívány až k 1. lednu 2014. Letošní rok tedy ještě budou volební seznamy generovány postaru.

Na co půjdou prostředky z EU?

Termín, kdy bude třeba mít připravená věcná zadání z oblasti informatizace veřejné správy pro další programovací období, se rychle blíží.

„Z našeho pohledu není e-government nějakou sbírkou vybraných IT projektů, ale je to velký soubor různých opatření a nástrojů k modernizaci procesů ve veřejné správě,“ říká Robert Ledvinka. „Naším cílem pro nové programovací období je provést revizi toho, co už bylo uděláno a co se podařilo – tam chceme mít v poměrně krátkém horizontu k dispozici ucelený materiál, chceme přesně vědět, které projekty v rámci strategickým projektů e-governmentu byly realizovány, které se povedly či nepovedly a proč, u kterých pominula reálná potřeba, které je potřeba dokončit a které posunout jinam. Na základě této revize pak budeme dále držet linii Smart Administration tak, jak byla v předchozím období nastavena. V každém případě jde o kontinuální dlouhodobý proces, ve kterém chceme pokračovat, nechceme vytvářet jednotlivá řešení vytržená z kontextu, ale dodržet dlouhodobou linii modernizace veřejné správy.“

Pro nové programovací období byla připravena čtyři hlavní témata. Prvním tématem je upřesnění velkých státních integračních programů jak je elektronické zdravotnictví, elektronické školství, elektronická justice apod. MV se bude snažit propagovat takové projekty, které umožní integrovat veškerou datovou základnu dané oblasti veřejného života tak, aby se stal každý systém partnerem pro SZR. Tzn., že by nemělo v žádném případě jít o individuální vertikální řešení jednotlivých potřeb, ale spíše o ucelený systém pyramidálních vazeb tak, aby na samotném vrcholu té pyramidy byl datový základ státu, systém základních registrů.

Další téma se týká především sdílení infrastruktury státu (cloud infrastruktury) – do toho je samozřejmě třeba začlenit i metropolitní a regionální sítě. „Tato infrastruktura se musí dokončit tak, aby z ní byl jasný, transparentní a funkční celek, který bude schopen bezpečně a zabezpečeně zajistit přístup k referenčním datům a obecně k datům státu nejen v registrech, ale i v dalších systémech, a to de facto z každého místa a garantovaně,“ poznamenává Robert Ledvinka. Díky tomu do toho zapadá i centrální místo služeb, problematika datových skladů, datových center, která by se měla řešit uceleně a logicky.

Třetí téma se zaměřuje na cloud služeb – to je pro veřejnou správu velmi zásadní téma, i když jde spíše o procesní záležitost. „V tuto chvíli nemáme k dispozici ucelený přehled toho, které přesně agendy se v celé veřejné správě vykonávají v celé republice,“ říká Robert Ledvinka. „Základem pro to musí být samozřejmě Registr práv a povinností, budeme se snažit vytvořit projekt, který umožní rozdělit všechny veřejné služby do třech kategorií – middle office, front office a back office, s tím, že u těchto kategorií – zejména front office a někde i middle office – budeme samozřejmě preferovat variantu sdílení těchto služeb.“ Těmto snahám nahrává i tlak Evropské komise, která požaduje, aby některé agendy a procesy nebyly řešeny individuálně rezortně, ale centrálně – aby například správa majetku měla jednoho správce za stát a ten poskytovat službu třeba všem ministerstvům a úřadům. To ale ještě bude předmětem diskuse, která teprve přijde.

Posledním důležitým tématem pro tuzemský e-governmentu z hlediska nového programovacího období je autorizace a autentizace. „Budeme chtít velmi intenzivně vést diskusi na téma garantované autentizace jednoznačné průkaznosti, budeme se bavit i o jednotlivých variantách, abychom už nemuseli diskutovat jenom o certifikačních autoritách a certifikátech s nějakou časovou platností a trvalým obnovováním, budeme zvažovat i variantu dynamického digitálního podpisu, ale i další technologická řešení, která se dnes v Evropě i ve světě objevují,“ vypočítává Robert Ledvinka. „Musíme vyřešit jeden hodně důležitý moment, a to je uchovávání dat v historii, v nějakém dlouhém časovém horizontu. Zatím s tím máme obrovský problém, každý rok přerazítkováváme, prodlužujeme platnosti certifikátů, což je samozřejmě finanční i procesně náročné. Je třeba najít nové cesty a posílit i ty státní prvky v rámci autentizace, jako jsou Informační systém datových schránek, Czech POINT apod.“

Existuje zde navíc ještě jedno subtéma, i když zatím není úplně jasné, zda bude zařazeno do sdílených služeb nebo do té poslední skupiny, a to je zajištění přístupu k otevřeným datům, tzv. „Open government data“. To je věc, kterou je třeba rychle začít řešit – tak, aby všechny orgány veřejné moci, které pracují s daty, měly zajištěný přístup k otevřeným datům. „Bude se to týkat jasně stanoveného datového formátu, ve kterém se data pořizují, i zajištění sdíleného místa, kde se data budou potkávat, což může být například portál veřejné správy,“ dodává Robert Ledvinka. „Musíme zvažovat i to, aby všechny data, která lze zveřejnit, skutečně zveřejněna byla, a aby použité datové formáty umožnily komunikaci i osobám zdravotně postiženým.“

pk

TOPlist
TOPlist