K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Solon – elektronická publikace pro pracovníky veřejné správy a návštěvníky knihoven

Obecní zpravodaje pod vlivem radnic

Datum: 22. 5. 2014, zdroj: OF 2/2014, rubrika: Ostatní

Více než dvě třetiny obcí vydávají svůj obecní zpravodaj. Mezi obcemi s více než tisíci obyvateli, je to ale už devadesát procent. V naprosté většině (více než 90 % případů) jsou zpravodaje distribuované zdarma obyvatelům do poštovních schránek. Tím se obecní tisk dostává do rukou obrovskému počtu lidí. Přesto je však jejich vliv často podceňován, stejně jako kontrola jejich kvality.

Obecní zpravodaje
Obecní zpravodaje

V listopadu 2013 nabyla účinnosti novela tiskového zákona, která obecním zpravodajům ukládá povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace o obci (viz článek Svobodná výměna názorů). Naprostou většinu obecních zpravodajů připravují obce svými silami, profesionální zpracování (například agenturou) si dovolí jen zhruba 6 % obcí. Tvůrci zpravodajů jsou tak nejčastěji úředníci, tiskoví mluvčí, zastupitelé a nezřídka také radní a mnohdy samotní starostové. Požadovat objektivitu po novinách, na jejichž přípravě se velice často podílí politický představitel obce, se tak jeví jako idealistický požadavek.

Obecní zpravodaje však nelze s tímto argumentem odsuzovat jako politické pamflety. V prvé řadě je třeba brát v úvahu, že obecní zpravodaje jsou trochu jiná média než ta ostatní.

Zpravodaj není Mladá fronta

Obecní zpravodaj se od „běžných“ novin (typicky celostátních deníků) zásadně liší:

  • je vydáván jen pro velmi malou a hranicemi obce úzce vytyčenou lokalitu,
  • vychází méně často než celostátní zpravodajská média,
  • v naprosté většině případů ho nevytváří profesionálové,
  • je financován obcí (inzerce obvykle s obtížemi pokryje tiskové náklady),
  • s radnicí je spojen nejen finančně, ale většinou i personálně a
  • redaktoři obvykle mají k místu, problematice a hlavně lidem, o kterých píší, blízký vztah.

Svým postavením jsou tak obecní zpravodaje mezi médii zcela jedinečné. Navíc jejich obsah tvoří 86 % čistě lokálních témat, čímž jsou mezi médii (v nekomerčním slova smyslu) bezkonkurenční (ani obecní rozhlas, místní rádio nebo lokální televize nejsou tak rozšířené).

Zpravodaje se ale od jiných médií liší i svou funkcí. Celostátní tisk v prvé řadě informuje a až následně plní funkci orientační a integrační; v obecních zpravodajích jsou všechny tyto funkce stejně důležité – informovat, napomáhat občanům orientovat se v místní problematice a integrovat je do komunity (píší místní lidé o místních lidech pro místní lidi).

Kromě toho, že se obecní zpravodaje v mnohém liší od jiného celostátního i regionálního tisku, liší se také výrazně jeden od druhého. Zcela jinou grafickou i obsahovou podobu, rozsah, periodicitu i personální a finanční zázemí má zpravodaj obce s pěti sty obyvateli a zpravodaj 50 tisícového města nebo městské části.

Vezmeme-li v úvahu tak velké množství vlastností, jimiž jsou obecní zpravodaje specifické, nelze na ně zcela odpovědně klást rovné nároky jako na média komerční či veřejnoprávní (alespoň ne v našich současných podmínkách). I novelu tiskového zákona, která poprvé v českém zákonodárství ukotvuje obecní zpravodaje, definuje je a ukládá jejich vydavatelům zvláštní povinnosti (požadavek objektivity, nutnost vyváženosti obsahu a právo zastupitele na uvedení svého názoru ve zpravodaji) lze mj. vnímat jako doklad toho, že se jedná o média specifická, s jinými vlastnostmi a potřebami včetně zvláštních pravidel.

Přesto však právě tato novela apeluje na jisté kvality, které by měl obecní zpravodaj naplňovat, byť je to většinou méně profesionálně vytvářený tisk. Jedná se o objektivitu a vyváženost, pro jejichž dosažení je v prvé řadě potřeba vymezit hranice možného vlivu vedení obce na obsah tiskoviny.

Statistika potvrzuje vliv radnic

Většina obecních zpravodajů je propojena s vedením obce, tedy s jejím politickým zastoupením. Výjimky samozřejmě existují. Některé zpravodaje větších měst nebo městských částí (není jich ale mnoho) jsou například zadávány ke zpracování (včetně obsahu) agentuře, jinde je na výrobu zpravodaje najata úřadem osoba, která se jinak na chodu obce nepodílí. Přesto na většinu obecních novin má vedení obce nebo zastupitelstvo vliv, ať už skrze personální propojení (nejčastější případ je, když je místostarosta redaktorem) nebo přímo či nepřímo kontrolují obsah zpravodaje před jeho publikací.

Statistika hovoří jednoznačně v neprospěch vyváženosti obsahu. Nejčastěji se například mezi texty vyjadřující stanovisko k určitému problému vyskytují názory starostů, místostarostů, radních a dále také koaličních zastupitelů nebo názory „města“ či „obce“ (jak bývají označovány). Pohledy a stanoviska opozičních politiků zaznívají ve zpravodajích naprosto minimálně. Stejně tak je raritou, vyskytne-li se v obecním zpravodaji článek, v němž by si názory koaliční a opoziční oponovaly, popř. by zaznívaly názory města a občanů v jednom textu společně. Ačkoliv nelze opomenout, že některé zpravodaje dávají prostor pro kritické články občanů, bývají tyto přístupy spíše ojedinělé.

Přese všechno je nutné brát v úvahu, že je-li jednou starosta (potažmo místostarosta) zvolen za hlavu obce, je v pořádku, že obecní zpravodaj seznamuje občany s jeho názory na problematiku obce. Dokonce lze říci, že je toto zprostředkování povědomí o názorech vedení obce o její činnosti nezbytné. Nelze však s tímto odůvodněním opomenout otiskovat také názory dalších zastupitelů a opozice, popřípadě občanů, majících k dané problematice konkrétní vztah.

Možnost vyjádřit se jako poslední

Existuje celá řada příčin, proč obecní zpravodaje otiskují v takové míře téměř výhradně názory koaliční. V prvé řadě – velice často se jedná o pasivitu opozice. To však není dostatečný argument pro neuvádění různorodějších komentářů. Redakce zpravodajů by měla fungovat tak, aby názory dalších politiků a potažmo občanů, sama vyhledávala a zveřejňovala. To se ale většinou ve skromných podmínkách finančních i oborové (ne)znalosti neděje.

Koaliční politici, zvláště vedení obce, jsou také v pomyslné výhodě tím, že se k nim jednotlivé články dostanou obvykle ještě před vydáním zpravodaje, čímž získávají jedinečnou možnost na řešenou problematiku nebo kritický text okamžitě reagovat a to ještě v témže vydání. Takovou možnost „prostý“ čtenář obvykle nemá.

Tento postup se nazývá zneužívání možnosti vyjádřit se jako poslední a v obecním zpravodaji je nezřídka aplikován ať už v podobě reakcí na článek, dopisování dovětků pod články, nebo v horším případě (neděje se tak ovšem často) odmítnutím článku. Vedení obcí zpravidla obhajuje takové jednání jako uvádění mylných informací na pravou míru. Mnohdy tak skutečně činí a jen brání mystifikaci občanů nepřesnými či nepravdivými údaji. Často se ale jedná o vědomé či nevědomé odmítání cizích názorů nebo kritiky svých rozhodnutí a činů.

Je tedy zřejmé, že ne každá spojitost zpravodaje s radnicí je negativní. A rovněž tam, kde je vliv radnice na obsah zpravodaje přílišný v neprospěch plurality uveřejňovaných názorů, nemusí jít vždy o záměr. Mnohdy (častěji pak v menších obcích) se jedná o neúmyslné ovlivňování obsahu a podoby zpravodaje způsobené buď neznalostí principů nestranné, vyvážené žurnalistiky nebo nedostatkem kvalifikovaných lidí, kteří by se byli ochotni zpravodaji věnovat. Často jde jen o přirozenou snahu prezentovat pozitivně výsledky vlastní, ne lehké, práce.

Místního novináře je potřeba proškolit

Jedním z největších úskalí obecních zpravodajů je tak nízká profesionalita. Lokální žurnalistika postrádá profesionální novináře, kteří jsou znalí rozdílů zpravodajství a publicistiky a dokáží s obojím pracovat tak, aby si zpravodaj zachoval nestrannost, potažmo vyváženost, kterou požaduje rovněž novela tiskového zákona.

Příčinu lze hledat ve dvou faktorech. V prvé řadě obecní úřady nejsou schopny či ochotny zaplatit kvalitního šéfredaktora, který by zvládl zpravodaj kvalitně vést. Zejména v nejmenších obcích se takoví lidé těžce hledají, prostě nejsou. Zadruhé se ani sami novináři do takové práce nehrnou. Pověst obecních novin není v novinářských kruzích příliš dobrá. Profesionální novinář pak s tíží hledá důvod pouštět se do práce zcela neperspektivní. Čímž vzniká začarovaný kruh – obecní zpravodaje potřebují kvalitní žurnalisty (alespoň do vedoucích pozic), ale ti nemají o práci na neprofesionálních novinách zájem. Obecní zpravodaje však bez profesionálního přístupu nemohou svou kvalitu dost dobře zlepšovat.

Tvorby obecních zpravodajů se tak nejčastěji ujímají dobrovolníci z řad úředníků či vedení obce, kteří nejenom že (často i přes svou snahu) nedokáží docílit nestrannosti zpravodaje, ale nejsou ani v tom, jak obecní noviny mají vypadat a jak je vytvářet, elementárně proškoleni.

Není tak žádnou výjimkou, když obecní zpravodaj překračuje zákony. Nejčastěji zákon o ochraně osobních údajů, zákon o regulaci reklamy, autorský zákon i tiskový zákon. Za obsah zpravodaje je přitom zodpovědný jeho vydavatel, tedy v tomto případě sama obec.

Stejně jako je úředník informačního centra proškolen o zákoně o ochraně osobních údajů, i pracovník či dobrovolník zodpovědný za vedení zpravodaje by měl proto znát základní novinářské principy a zákony dotýkající se obecního tisku. V dnešní době přitom existují školení zaměřená cíleně na přípravu obecního zpravodaje.

Dobrá organizace je základ

Vedle personálního obsazení je také důležité promyšlené organizační členění zpravodaje. Jeho základem je oddělení redakce a redakční rady.

Princip, který sice mnoho obcí považuje za složitý, ale přesto s úspěchem funguje i v nejmenších obcích, není náročný: Redakce tvořena píšícími redaktory bez politické angažovanosti v obci je zcela odstíněna od politického vlivu vedení obce. Potřebnou kontrolu nad ní vykonává redakční rada, fungující jako orgán dozorčí či správní, v němž sice nemá vedení města rozhodující slovo, ale díky přítomnosti vybraných zastupitelů i občanů dohlíží na to, aby zpravodaj naplňoval všechny potřebné funkce a pracoval v souladu se zákonnými i novinářskými potřebami. Redakční rada (scházející se ideálně dvakrát až čtyřikrát do roka) kontroluje stav a udílí doporučení šéfredaktorovi, aniž by rozhodovala o obsahu samotného periodika. Je také tím, kdo vytváří pravidla pro vydávání zpravodaje.

Ani jeden z orgánů nemusí mít mnoho členů a proto není tento model nijak náročný a čím dál více obcí se k němu přiklání. Situace je obvykle taková, že zastupitelstvo obce zvolí redakční radu (někdy je redakční rada tvořena pouze a zároveň všemi zastupiteli, vhodná je ale i přítomnost občanů). Ta stanoví pravidla (stanovy) zpravodaje a zvolí šéfredaktora. Šéfredaktor si vytvoří redakci. Dobrou praxí je i postup, kdy je redakční radou zvolen šéfredaktor, který zastává veškerou práci redakce sám. V takovém případě je již obvyklé, že za svou práci dostává mzdu odpovídající velikosti obce a tedy i objemu práce na novinách.

Objektivní obecní zpravodaj

Obecní zpravodaje jsou odlišné od jiných médií a potvrzuje to i novela tiskového zákona, která věnuje pozornost právě a jenom jim. Ta ukládá obecním zpravodajům povinnost poskytovat objektivní a vyvážené informace. V současném nastavení, kdy je většina zpravodajů pod kontrolou (ať už obsahovou nebo personální) vedení místních radnic, je dosažení této nestrannosti velice náročné. Ke zlepšení situace může vést zavedení větší profesionality do obecních zpravodajů počínaje kvalitním proškolením redaktorů a zavedením propracované organizační struktury s oddělenou redakční radou a redakcí.

Dosažení dokonalé objektivity je ideál, který ani celostátní deníky vždy nenaplňují. Ovšem i na celostátní i na lokální úrovni, zvláště když se zpravodaje dostávají do rukou většině občanů, by měla trvat snaha se kvalitě a objektivitě co nejvíce přiblížit.

Statistická data jsou čerpána z rigorózní práce autorky „Tištěné obecní zpravodaje v okrese Praha-východ“ obhájené v roce 2013 na FSV UK.

Autorka je ředitelkou neziskové organizace Místní média, externí lektorkou Vzdělávacího centra pro veřejnou správu a členkou Asociace pro mezinárodní otázky. Píše do lokálních a odborných periodik. Vystudovala žurnalistiku, mediální studia a genderová studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze a absolvovala rigorózum tamtéž.

PhDr. Michaela Černá

TOPlist
TOPlist