K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
ISSS 2017

Co čeká veřejné opatrovníky v roce 2016

Datum: 29. 3. 2016, zdroj: OF 1/2016, rubrika: Sociální problematika

Veřejné opatrovnictví, jako institut na ochranu práv a základních potřeb těch, jimž zdravotní stav (ve většině případů se jedná o duševní poruchy) působí obtíže ve správě jmění a hájení práv, není třeba představovat. Obce veřejné opatrovníky vykonávají léta, přestože pro výkon této činnosti nemají podporu, a to jak z pohledu legislativy, tak z pohledu financí.

Z toho důvodu je veřejné opatrovnictví tématickým evergreenem, o kterém se pořádají konference, píší články, vytváří se pracovní skupiny a vznikají návrhy řešení, nicméně pro starostky a starosty s desítkou opatrovanců na starosti je situace stále neměnná.

Chybějící legislativa

Legislativa veřejného opatrovnictví se v posledních letech příliš nemění. Důležité bylo usnesení Ústavního soudu a ustanovení zákona o obcích (§ 149b odst. 3), které potvrdily, že výkon funkce veřejného opatrovníka podle občanského zákoníku obcí je výkonem přenesené působnosti. V roce 2013 se připravoval zákon o veřejném opatrovnictví, dokonce byl v připomínkovém řízení. Byl však stažen z projednávání a přestože nový občanský zákoník odkazuje na speciální zákon, legislativní přípravy v tomto bodě ustaly. Více jak rok se nic nedělo. Samozřejmě „kromě“ faktického výkonu veřejného opatrovnictví na městech a obcích.

V roce 2014 se začalo proslýchat, že zřejmě žádný speciální zákon o veřejném opatrovnictví přijat nebude, a toto bylo i nepřímo potvrzeno během zasedání pracovní skupiny při Ministerstvu vnitra, jež se na podzim roku 2015 podílela na přípravě příručky „Základní informace pro obce jako veřejné opatrovníky“. Tato aktivita byla vyvolána Ministerstvem vnitra, se kterým na přípravě spolupracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo spravedlnosti, Svaz měst a obcí, Sdružení místních samospráv, Kancelář veřejného ochránce práv a několik nevládními organizací. Ministerstvo financí, jež by se alespoň mohlo vyjádřit k otázce financování, se pracovní skupiny z neznámých důvodů neúčastnilo.

Metodické doporučení

Všichni zúčastnění zastávali společný názor co nejrychleji situaci veřejného opatrovnictví vyřešit, a proto výsledkem spolupráce byla „pouze“ příručka, kterou můžete najít na webových stránkách Ministerstva vnitra pod označením „Metodické doporučení – Základní informace jako veřejné opatrovníky“. Toto doporučení bylo v listopadu 2015 rozesláno všem obcím. Dle zpětné vazby z území se spíše jedná o dokument, který by mohl pomoci obcím, které se nově stávají opatrovníky, ale pro představitele obce, kteří již veřejné opatrovnictví vykonávají, velkou pomocí není.

Na druhou stranu i přes vlažné přijetí tohoto dokumentu je nutno přiznat, že ve skutečnosti se jedná o jediný ucelený soubor informací, který se na vládní úrovni věnuje veřejnému opatrovnictví, čili je sepsán ministerstvy pro všechny obce ČR. Zákon o veřejném opatrovnictví v současné chvíli není „nutný“, a tak si obce alespoň na legislativní úrovni budou muset vystačit s výše uvedeným metodickým doporučením a zákonem o obcích. Občanský zákoník zřejmě při další novelizaci dozná jistých změn v Oddílu 2: Opatrovnictví člověka (§ 465–471 v částech, kde zákoník odkazuje na jiný – neexistující – zákon.) Novelizace by se dále měla dotknout určení místní příslušnosti opatrovníka dle bydliště opatrovance a také dobrovolnosti výkonu veřejného opatrovnictví – v současné chvíli ustanovení veřejného opatrovníka totiž není vázáno na souhlas dotyčného územního samosprávného celku.

Otázka veřejného opatrovnictví a novelizace občanského zákoníku by se zřejmě promítla i do zkoušek zvláštní odborné způsobilosti (ZOZ) podle zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, a dále do vyhlášky č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků.

Finanční zabezpečení

Z pohledu starostek a starostů otázka volnosti výkonu veřejného opatrovnictví je obecně vítána, nicméně v praxi postoj k opatrovnictví nebude závislý na vůli obce agendu vykonávat, ale na financích, které na správu agendy bude daný činitel mít. Všichni vítají snahu přiblížit právní stav stavu reálnému, nicméně obce a města by více než právní úpravu výkonu veřejného opatrovníka uvítaly finance, na které mají za výkon nárok.

Od veřejného opatrovníka se očekává, že bude svou funkci vykonávat jako profesi. Starosta za výkon funkce veřejného opatrovníka nejenže není placen, tak jako sociální pracovník, ale je zde velký otazník v otázce profesní způsobilosti a dále také v odpovědnosti za způsobenou škodu. U sociálních pracovníků se odpovědnost za škodu řeší podle zákoníku práce (do několikanásobku svého platu), ale starosta odpovídá až do výše vlastního majetku. Veřejné opatrovnictví je po všech stránkách pro starosty nevýhodné.

Řešit výkon veřejného opatrovníka uzavřením veřejnoprávní smlouvy není vždy reálné. Jednou z cest financování výkonu agendy veřejného opatrovníka byla v minulosti preferována forma účelově vázané dotace, jak je tomu u sociálně-právní ochrany dětí. Nicméně tak, jako pohled na speciální zákon o veřejném opatrovnictví doznal markantních změn, tak i přístup k financování výkonu veřejného opatrovnictví zřejmě v roce 2016 čeká jistý přerod.

Kromě účelově vázané dotace je totiž možné hradit výkon veřejného opatrovnictví navýšením příspěvku na výkon státní správy. Přestože se Ministerstvo financí neúčastnilo příprav Metodického doporučení, tématu financování veřejného opatrovnictví se bude v roce 2016 pravděpodobně opravdu věnovat. Problematika byla přednesena zástupci Svazu měst a obcí ČR ministru Babišovi. Navýšení příspěvku na výkon přenesené působnosti by pokrylo mzdové náklady pracovníka, jenž by měl výkon veřejného opatrovnictví na starosti a odlehčilo tak agendě především malých obcí, kde je opatrovnictví vykonáváno přímo starostkou či starostou nad rámec jejich povinností a bez nároku na odměnu.

Otázky k řešení

Téma financování výkonu veřejného opatrovnictví samozřejmě provází mnoho otázek typu: Kolik financí je potřeba vyčlenit na jednoho sociálního pracovníka? Kolik opatrovanců by měl mít ve své agendě jeden opatrovník? Má opatrovnictví stále vykonávat starosta?

Tyto otázky a mnoho dalších bude nutné postupně zodpovědět. V současnosti je veřejné opatrovnictví vykonáváno bez užšího právního rámce. Stejně tak je možné hledat odpovědi na uvedené otázky a současně obcím zajistit okamžitě finance na výkon opatrovnictví a jejich užití detailně monitorovat a vyhodnocovat. Dle předběžné analýzy je na výkon veřejného opatrovnictví potřeba cca jedna miliarda korun ročně. Je třeba učinit první krok, aby po více než deseti letech byla otázka veřejného opatrovnictví pro obce věcí (když už ne vyřešenou), tak alespoň řešenou.

Mgr. Jindra Tužilová, Svaz měst a obcí ČR

TOPlist
TOPlist