K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Bezpečné úložiště České pošty

Ochrana osobních údajů při výkonu sociálně-právní ochrany (závěr)

(Ochrana osobních údajů při výkonu sociálně-právní ochrany III.)

Datum: 7. 9. 2016, zdroj: OF 3/2016, rubrika: Sociální problematika

V České republice jsou v současné době v souvislosti s poskytováním „sociálně-právní ochrany“ shromažďovány osobní údaje o téměř půl miliónu dětí a jejich rodinách. Často jde o informace velmi citlivého charakteru. Časopis Obec a finance se zaměřil na otázku ochrany těchto údajů, především v souvislosti s očekávanou elektronizací celého systému.

V předchozích částech článku byly popsány stávající postupy při nakládání s osobními údaji orgány sociálně-právní ochrany (obecní úřady, krajské úřady atd.) a tzv. pověřenými osobami, z nichž velkou část představují nestátní subjekty.

Český systém ochrany dětí je charakteristický značnou rezortní a ompetenční roztříštěností. Na ochraně dětí (a tedy i sdílení informací) se tak podílí celá řada subjektů a jednotlivců. Koordinační roli by měly hrát orgány sociálně-právní ochrany (obecní úřady obcí s rozšířenou působností), jejich kompetence jsou však omezené. Není výjimkou, že v rámci jednoho úřadu je nutné kooperace zástupců několika odborů (sociální, školský a zdravotnický). Jednání o řešení situace dítěte se běžně účastní zástupci škol, zdravotnických zařízení, odborných poradenských pracovišť, policie atd. Ohrožené dítě může být například umístěno do náhradního typu péče (rodinné či ústavní), čímž se opět zmnožuje počet osob, které přichází do styku s údaji o dítěti a jeho rodině.

Všichni jsou samozřejmě vázáni zákonnou povinností mlčenlivostí, samotný fakt sdílení těchto informací však znamená riziko závažných zásahů do soukromí. Vedle osobních jednání probíhá v praxi komunikace především telefonicky či běžnou elektronickou poštou.

Riziko úniku informací (i neúmyslné) je tedy poměrně vysoké. Povědomí „klientely“ o rozsahu zpracovávaných informací přitom není příliš vysoké. Osobní a citlivé údaje jsou zpracovávány na základě zákonného zmocnění, nevyžaduje se tedy zvláštní souhlas a neexistuje ani povinnost ze strany zpracovatele o shromažďování údajů příslušnou osobu informovat.

Informační systém sociálně-právní ochrany dětí

Procesy v systému ochrany dětí se vyznačují vysokými nároky na spolupráci všech zúčastněných a složitou komunikací. Není tedy překvapivé, že existují opakované pokusy systém elektronizovat a komunikaci zjednodušit. Jedním z cílů vládní strategie ochrany dětí „Právo na dětství“ z roku 2012 je vytvoření informačního systému, umožňujícího sdílení informací mezi orgány sociálně-právní ochrany, státními institucemi jako je například Probační a mediační služba, státní zastupitelství atd., školskými a zdravotnickými zařízeními a dalšími relevantními subjekty. Tento systém má být zařazen do Jednotného informačního systému práce a sociálních věcí (JIS PSV).

Zákon o sociálně-právní ochraně prostřednictvím novely z roku 2012 vznik takového systému právně ukotvil, ovšem ve velmi redukované podobě, pokrývající jen agendy v oblasti náhradní rodinné péče. Ty představují jen úzkou výseč systému ochrany dětí. I tak se však do současné doby podařilo zprovoznit pouze systém výplaty dávek pěstounské péče. Tento stav neodpovídá ani záměru uvedenému ve vládní strategii, ani potřebám subjektů působících v oblasti ochrany dětí.

Realizaci „plné verze“ však stojí v cestě řada překážek. Zůstaneme-li u tématu ochrany osobních údajů, jedním z nich je funkční propojení několika subsystému, z nichž každý má odlišná pravidla nakládání s osobními údaji a mlčenlivosti. Jako příklad lze uvést rozpory ohledně povinnosti poskytovatelů sociálních služeb sdělovat informace orgánům sociálně-právní ochrany, které musela vyřešit až nedávná novela zákona o sociálních službách.

Systém včasné intervence

Agenda ochrany dětí je proto dnes elektronicky vedena pouze na lokální úrovni a to jen u části pracovišť. Spisy tak primárně existují pouze v listinné podobě (nebo paralelně s lokální elektronickou dokumentací). Cca čtyři desítky měst používají systém, který vznikl v rámci projektu Ministerstva vnitra „Systém včasné intervence“, zaměřeného na oblast prevence kriminality. Jde však pouze o malou část celkového záměru, který měl zahrnovat i centrální informační prostředí. Podle studie proveditelnosti mělo být do Systému včasné intervence po jeho celkové realizaci zapojeno přes 12 tisíc uživatelů (pracovišť orgánů sociálně-právní ochrany, státní a obecní policie, státního zastupitelství, soudů, škol atd.). Tento počet je myslím dostatečně vypovídající o robustnosti jakéhokoliv informačního systému, který bude pokrývat celou oblast ochrany dětí.

Zkušenosti nabyté v rámci tohoto projektu lze čerpat i při vytváření Informačního systému sociálně-právní ochrany dětí, jak ostatně předpokládá zmíněná vládní strategie. Je zcela zřejmé, že půjde o poměrně složitý systém s minimálně třístupňovou vertikální strukturou (ústřední orgány, kraje, obce), o počtu subjektů na horizontální úrovni ani nemluvě. Bylo by samozřejmě ideální nejprve zjednodušit a zpřehlednit samotný systém ochrany dětí a následně budovat informační systém. Ke sjednocení péče o ohrožené děti však chybí dostatek politické vůle, ačkoliv přežívající rezortně rozdělený systém je v současné době v evropském kontextu naprostou výjimkou.

To vše se promítá i do oblasti řízení a (efektivního) financování. Dobře nastavený informační systém by měl umožňovat nejen snazší a rychlejší komunikaci, ale rovněž poskytovat kvalitní statistické výstupy. V současné době je systém sledován a řízen na základě údajů z výkaznictví, které se vyznačuje značnou chybovostí. Navíc poskytuje údaje o základních parametrech (počty dětí, které systémem prošly, jaká opatření byla při řešení jejich situace použita atd.). Neexistuje jednotná metodika sběru a hodnocení dat, která jsou v různých rezortech sbírána dokonce za rozdílná časová období (kalendářní rok, školní rok atd.). Možnost disponovat daty, která budou vypovídat o nákladovosti systému nebo účinnosti jednotlivých typů intervencí (tedy základními údaji potřebnými pro efektivní řízení systému), patří dnes v České republice do oblasti science-fiction. Kvalitní informační systém je tedy nepochybně významnou příležitostí pro zlepšení stavu ochrany dětí v České republice. Je však nutno eliminovat všechna rizika související se shromažďováním tak rozsáhlého a komplexního souboru údajů.

Zahraniční přístupy a inspirace

V tomto směru se můžeme inspirovat některými přístupy ze zahraničí. První otázkou je, o jakých osobám budou data shromažďována a zpracovávána. Resp., kdo je cílovou skupinou systému ochrany dětí? Stávající extenzivní přístup, kdy jsou v evidenci orgánů sociálně-právní ochrany zařazovány statisíce osob, je nadále neudržitelný. K tomu je nutno podotknout, že zákon stanovuje archivační dobu 15 let po vyřazení dítěte z evidence (po ukončení sociální práce s dítětem, zániku opatrovnictví atd.), v případě, že dítě bylo svěřeno do náhradní rodinné péče, dokonce 15 let po dosažení jeho zletilosti. Jak je tomu u našich sousedů?

Například v Spolkové republice Německo sociální legislativa umožňuje shromažďování „sociálních údajů“ jenom po dobu, kdy je to nutné pro plnění úkolů péče o mládež. Příslušný úřad může data ukládat dále za účelem plánování kapacit služeb, zjišťování potřeb klientů atd., tato data však musí být neprodleně anonymizována. Pokud jsou údaje poskytovány jinému spolupracujícímu odborníkovi, rovněž dochází k jejich anonymizaci nebo vytvoření fiktivní identity klienta. Identifikovatelné údaje tak mohou německé úřady předávat pouze soudu pro rodinné záležitosti (pokud je nutné, aby se soud do řešení situace dítěte zapojil) nebo orgánům činným trestním řízení. Každé dítě, vůči němuž úřad vykonával povinnosti poručníka nebo opatrovníka, má po dosažení zletilosti právo na sdělení, jaké údaje byly pořízeny ohledně jeho osoby, pokud tento požadavek nezasahuje do práva dalších osob na ochranu údajů. Německý sociální zákoník rovněž podrobně specifikuje obsah statistiky. Všechna data o poskytnuté pomoci jsou tříděna podle druhu subjektu, který službu poskytl, důvodu poskytování služby, atd. Sleduje se doba poskytování pomoci, věk dítěte, životní situace, která vedla k nutnosti převzít nad dítětem ochranu, způsob následné péče atd.

V Rakousku má dítě právo na to, aby obdrželo informace o všech skutečnostech soukromého a rodinného života, které jsou příslušným úřadů a institucím působícím v systému ochrany dětí známy. Informace jsou sdělovány přiměřeně věku a stupni vývoje dítěte, tak aby nebyly ohroženy oprávněné zájmy rodičů nebo dalších osob. V obou zemích však existuje přirozené právo „subjektu údajů“ (v Rakousku i nezletilého dítěte) vědět, jaké údaje o něm orgán ochrany dětí shromažďuje a zpracovává. Rovněž v Rakousku lze data uchovávat je tak dlouho, pokud je to pro ochranu dětí nezbytné. Minimální a maximální lhůty stanovuje legislativa jednotlivých spolkových zemí.

Jak v Rakousku nebo Spolkové republice Německo je „převzetí ochrany na nad dítětem“ právně formalizovaným procesem, probíhá buď na základě dohody s rodiči, nebo rozhodnutím úřadu (případně soudu). Již bylo zmíněno, že například v Rakousku je nutné mít k dispozici vyjádření dvou nezávislých odborníků, aby úřad mohl k tomuto kroku přistoupit. Z tohoto pohledu je systém v České republice poměrně „nízkoprahový“. To se ovšem projevuje i v celkovém počtu evidovaných dětí, který je ve velikostně srovnatelném Rakousku zhruba desetinový proti situaci v České republice.

Závěrem

V době moderních informačních technologií a postupné elektronizace výkonu veřejné správy nemůže stát oblast ochrany dětí stranou. Tento článek se snažil nastínit, že sociálně-právní ochrana dětí se od ostatních agend veřejné správy v mnohém liší. Ať již jde o rozsah a míru citlivosti údajů, které jsou v jejím rámci zpracovávány, tak počet subjektů, který přichází s těmito údaji přímo či nepřímo do styku.

Vytvoření funkčního informačního systému sociálně-právní ochrany bude představovat dlouhodobý proces. Půjde pochopitelně především o dílo odborníků na informační technologie, je však naprosto nezbytné, aby se ho účastnili i experti z oblasti sociální práce a především z oblasti ochrany osobních údajů. Prostá elektronizace současného stavu bez jeho legislativních korekcí by vedla k vytvoření skutečného a těžko kontrolovatelného „velkého bratra“.

PhDr. Miloslav Macela

Seriál Ochrana osobních údajů při výkonu sociálně-právní ochrany

  1. Ochrana osobních údajů při výkonu sociálně-právní ochrany dětí, 19. 4. 2016
  2. Ochrana osobních údajů při výkonu sociálně-právní ochrany dětí, 20. 6. 2016
  3. Ochrana osobních údajů při výkonu sociálně-právní ochrany (závěr), 7. 9. 2016 (právě čtete)
TOPlist
TOPlist