Dobrá praxe obcí pro předcházení arbitrážím
Česká republika může být za určitých okolností zodpovědná za jednání obcí poškozující zahraničního investora požívajícího ochrany dle příslušné mezinárodní dohody o ochraně a podpoře investic uzavřené mezi Českou republikou a třetím státem. Zahraniční investor se v takových případech může pokusit uplatnit svůj domnělý nárok na náhradu škody, ke které mělo dojít v důsledku jednání přičitatelného státu, v rámci mezinárodní investiční arbitráže.
Co je obsahem ochrany mezinárodních dohod a ochraně a podpoře investic a jak by obce měly správně jednat, aby se předcházelo případným arbitrážním sporům?
Mezinárodní standardy ochrany investic relevatní pro jednání obcí
Obcím je jako veřejnoprávním korporacím svěřena řada pravomocí k úpravě otázek souvisejících s jejich územím a životem občanů v nich.
Při výkonu těchto pravomocí se představitelé obcí řídí zejména vnitrostátními právními předpisy. Ne každý si je však vědom, že součástí právního řádu České republiky jsou také vyhlášené a ratifikované mezinárodní dohody, k nimž dal souhlas Parlament České republiky. Jedná se právě o výše zmíněné dohody o podpoře a vzájemné ochraně investic, jichž má Česká republika platných několik desítek a které zakotvují standardy ochrany zahraničních investic. Těmi se všechny orgány vykonávající veřejnou moc mají při své činnosti povinnost řídit. Neboť právě porušení těchto standardů může za určitých předpokladů zakládat odpovědnost České republiky za vzniklou škodu. Zmíněné dohody pak upravují možnost řešit spor mezi investorem a hostitelským státem v rozhodčím řízení, mezinárodní investiční arbitráži.
Ačkoliv jsou tyto standardy platné zejména při výkonu moci veřejné, v případě obcí tak mluvíme o přenesené působnosti, dodržování těchto standardů lze obecně doporučit při jakémkoliv jednání obcí, ať už v přenesené či samostatné působnosti.
Standardů ochrany investic je několik a ve vztahu k obcím stojí za zmínku zejména zákaz svévole a požadavek spravedlivého a rovného zacházení, jehož součástí jsou dále zákaz diskriminace a ochrana legitimních očekávání. Pro zjednodušené pochopení obsahu těchto standardů lze vycházet z jejich samotného názvu, případně z obecného obsahu, který podobným standardům přiznávají některé vnitrostátní předpisy, např. správní řád. Stejně jako ve správním řádu je ochrana legitimních očekávání v mezinárodních dohodách o ochraně a podpoře investic nástrojem toho očekávání, že státní orgán bude postupovat ke každému případu s ohledem na jeho specifické okolnosti a bude rozhodovat obdobné případy stejně či obdobně, tedy jinými slovy předvídatelně. Případně pak může ochrana legitimních očekávání být založena na konkrétních prohlášeních, které stát (případně obec) vůči zahraničnímu investorovi učinil. Analogicky lze postupovat i v případě zjednodušeného výkladu zákazu diskriminace, zákazu svévole apod.
Ve všech případech těchto standardů mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic je však nutné upozornit, že jejich skutečný obsah a jejich relevance ke konkrétním jednáním obcí lze vykládat pouze na konkrétních okolnostech každého případu. Jakákoliv zobecnění je tak nutné vnímat jako určitá vodítka interpretace standardů ochrany investic a nikoli jako pevně a jasně definované povinnosti.
Proto jsou standardy ochrany zahraničních investic v investičních dohodách záměrně definovány pouze v obecných rysech. Záměrem je, aby standardy byly dostatečně abstraktní a mohly tak být aplikovatelné na co nejširší možné spektrum obchodních aktivit a souvisejících činností investorů. Jedná se o stejný princip jako u zákonodárné činnosti, kdy kazuistika by měla ustoupit obecnosti právního předpisu. Při mezinárodní interakci různých právních kultur je potřeba vysoké míry abstrakce o to více.
Pro úplné zjednodušení je možné si pod standardy mezinárodní ochrany investic obecně představit, že jde o soubor pravidel, jejichž společným cílem je zajistit zahraničním investorům a jejich investicím podmínky předvídatelného a spravedlivého právního prostředí, ve kterém se jejich obchodní činnost může udržitelně rozvíjet. Reputace každé země co do dodržování principů ochrany investic se propisuje do rozhodnutí zahraničních investorů, kam expandovat a jak své investice rozložit.
Kdy se obce v praxi setkávají se standardy ochrany zahraničních investic?
Typickým příkladem, ve kterém se obce mohou setkat se standardy ochrany zahraničních investic, jsou úkony obcí v řízeních o přijetí nových územních plánů či jejich změn.
V rámci výkonu svých Ústavou zaručených práv rozhodují obce o svém území, tedy o jeho použití a funkčním vymezení. Při výkonu těchto práv přitom přirozeně může dojít ke střetu mezi zájmy obce jako celku s individuálními zájmy osob na jejich území.
Může například dojít k situaci, kdy z rozhodnutí obce o funkčním vymezení území je ovlivněn, či dokonce znemožněn, záměr výstavby developerské společnosti. Tato situace nemá univerzální řešení a zejména proto jde o typický případ, který vyžaduje důraz na dodržování výše uvedených standardů a principů.
Jde také typicky o příklad, ve kterém se developerské společnosti před obcí odkazují na závazky České republiky dle mezinárodního práva a možnou investiční arbitráž. Právě v těchto případech je tedy nutné, aby kroky obce byly v souladu s konkrétními závazky, ke kterým se Česká republika zavázala, a samozřejmě případně s povinnostmi, které jsou obci určeny vnitrostátním právem. V případě prvého je dobrou praxí, když obec konzultuje své kroky s oddělením Mezinárodní arbitráže a ochrana zahraničních investic Ministerstva financí, které je podle kompetenčního zákona ústředním orgánem pro ochranu investic.
Ministerstvo financí je v takovém případě připraveno posoudit, jaké konkrétní mezinárodní dohody uzavřené Českou republikou mohou být v daném případě relevantní, stejně jako jaké konkrétní závazky České republiky by obec měla vzít v potaz při svém dalším rozhodování.
Na základě těchto informací je obec následně schopna vydat kvalifikované rozhodnutí, které řeší její vlastní potřeby, zatímco je brán ohled na soukromé zájmy třetích osob, které se zájmy obce mohou být v různé míře v konfliktu.
Obecná doporučení pro postup obcí
Skutečnost, že obce a její představitelé mají nad rámec svých již zaběhlých povinností brát ohled i na ochranu zahraničních investic, potažmo možnost využít ochranné prostředky investiční arbitráže vypovídá o komplexnosti právních vztahů, k jejichž vzájemnému prolítání dochází na území našich obcí.
Základním doporučením s ohledem na tyto nové trendy však zůstává důraz na důsledné dodržování požadavků dobré správy, která je pro výkon přenesené působnosti obcí zcela elementární.
Tato doporučení jsou obecně platná pro všechny představitele obcí, zejména relevantní jsou tato doporučení pro představitele rad a zastupitelstev měst bez ohledu na velikost obce. Výše uvedené informace vycházejí ze zkušeností oddělení Mezinárodní arbitráže a ochrany zahraničních investic Ministerstva financí a představují obecná doporučení pro obce.
Upozorňujeme, že tento text poskytuje zjednodušující informace o problematice investičních arbitráží a má sloužit pouze pro přiblížení této komplexní problematiky široké veřejnosti.
Aktuální informace o investičních arbitrážích se vztahem k České republice naleznete na webových stránkách Ministerstva financí. Webové stránky Ministerstva financí také obsahují kompletní seznam dohod o podpoře a ochraně investic, kterými je Česká republika vázána.
Konkrétní dotazy související s problematikou ochrany zahraničních investic a investičních arbitráží je možné projednat s odborem Legislativa a sporné agendy, resp. oddělením Mezinárodní arbitráže a ochrany zahraničních investic Ministerstva financí. Kontaktní e-mailová adresa Ministerstva financí: podatelna@mfcr.cz