Obce a dobíječky pro elektromobily
Současný trend evropské politiky určuje „Zelená dohoda“ a jedním z hlavních cílů je rozvoj elektromobility. Postupný, ale trvalý přechod od automobilů se spalovacími motory k vozidlům s elektrickým pohonem se už asi nedá odvrátit. Narůstající počet elektromobilů bude možný pouze za předpokladu, že se podaří vybudovat rozsáhlou síť nabíjecích stanic.
O Zelené dohodě a jejím naplňování si můžeme myslet cokoliv, ale reálný vývoj v okolních státech ukazuje, že se budeme muset přizpůsobit. Současný stav v České republice, pokud jde o počet vozidel s elektrickým pohonem a potřebné množství dobíjecích stanic, je přitom vynikající. V závěru loňského roku prošla tiskem zpráva, že v Česku připadá na sto elektroaut 22 dobíjecích stanic, což je mnohem lepší průměr než v celé EU, kde to je 15 stanic na jedno vozidlo. Tato skvělá evropská čísla pro naši zemi však snižuje skutečnost, že v Česku je ve srovnání s jinými státy stále relativně málo vozidel na elektrický pohon. Zatímco v Česku za loňský rok přibylo pět tisíc nových elektroaut, v Německu to údajně bylo loni měsíčně 40 tisíc nových automobilů na elektrický pohon. U našich sousedů celkem jezdí přes milion elektromobilů, pro které je k dispozici přes 70 tisíc dobíjecích stanic.
Přestože jsme na tom v počtu nabíječek na stávající počet elektromobilů velmi dobře, očekávaný vzestup elektromobility může zpomalit právě nedostatek dobíjecích stanic v budoucnosti. Hospodářské noviny v těchto dnech publikovaly text, podle kterého výstavbu nabíječek brzdí byrokracie a malá ochota obcí a měst pronajímat pozemky pro jejich další výstavbu. Vleklé povolovací procesy i dlouhé stavební řízení je stabilní a všeobecně známou příčinou pomalé výstavby, a to nejenom výstavby nabíjecích stanic. Pokud však rozvoj elektromobility bude pokračovat, bude nezbytné výstavbu nabíjecích stanic urychlit. Dobíjecí místa bude vhodné zřizovat především v lokalitách stávajících čerpacích stanic pohonných hmot, které snad nejlépe geograficky pokrývají síť pozemních komunikací. Další vhodnou příležitostí k instalaci dobíjecích stanovišť se stávají rozsáhlá parkoviště nejrůznějších zaměstnavatelů (výrobních i nevýrobních institucí), parkoviště nákupních center a objektů sloužících veřejnosti (kulturní domy, polikliniky, nemocnice atd.). Hlavní problém vznikající sítě dobíjecích stanic pro elektromobily je v Česku jejich nerovnoměrné geografické rozmístění. Zatím najdeme dobíjecí stanice spíše ve velkých městech a na hlavních komunikacích. Veřejná dobíječka na regionálních silnicích a na venkově je spíše výjimkou. Druhý problém je struktura stávajících stanic. Převažují stojany s nízkým výkonem do 50 kW, na kterých trvá dobití baterie e-auta až několik desítek minut. Pro řidiče na cestách je efektivní použít dobíjení, které trvá jen několik minut, a to vyžaduje stanice s mnohem větším výkonem až do 350 kW. Právě takové rychlé dobíjecí stanice budou nutné k vybudování potřebné sítě po celém území republiky.
Jak uvádí Národní akční plán čisté mobility (NAP CM), řada opatření stimulujících rozvoj elektromobility by měla být realizována samosprávami. NAP CM navrhuje, aby samosprávy promítly elektromobilitu do svých dlouhodobých strategií a usnadnily rozvoj dobíjecí infrastruktury, zejména nastavením podmínek pro pronájem pozemků pro infrastrukturu, vyčleněním parkovacích stání, případně provedením vybraných přípravných prací. Podpora rozvoje elektromobility přitom pro samosprávy může přinést řadu výhod, ať už lokální bezemisní provoz a nižší úroveň hluku, nebo právě výše zmíněné uspokojení poptávky ze strany obyvatel.
Řada samospráv již dobíjecí stanice na veřejných parkovištích buduje. Existuje přitom několik variant, jak mohou postupovat. Důležitým nástrojem pro usnadnění rozvoje dobíjecí infrastruktury je osvěta a sdílení dobré praxe v podobě funkčních modelů podpory nebo spolupráce. Proto Ministerstvo pro místní rozvoj připravuje Metodiku pro budování dobíjecí infrastruktury pro elektrická vozidla územními samosprávnými celky. Obsahem jsou doporučení a souhrn „nejlepší praxe“, které by měly zajištění budování dobíjecí infrastruktury krajům a obcím usnadnit. Materiál popisuje a identifikuje klíčové otázky budování dobíjecí infrastruktury obcemi, popisuje vhodný postup při realizaci projektu zajištění výstavby a provozu dobíjecí stanice a navrhuje vhodný smluvní vztah se zhotovitelem a provozovatelem dobíjecí stanice. Připravovaná metodika primárně směřuje na budování veřejné dobíjecí infrastruktury, přiměřeně lze však základní principy aplikovat i pro budování neveřejné dobíjecí infrastruktury určené výhradně pro potřeby samosprávy.
Přitom z pohledu stavebního práva se problematikou budování dobíjecích stanic zabývá již Metodická pomůcka MMR – Dobíjecí stanice pro elektrická vozidla, která je účinná již od 1. 1. 2021.
Především je nutno uvést, že povinně, na základě vyhodnocení platných zákonných předpisů, musí samospráva zajistit výstavbu dobíjecí infrastruktury na parkovištích u nově budovaných či rekonstruovaných budov. Zejména to vyplývá z technických požadavků na stavby (blíže viz § 48b vyhlášky č. 268/2009 Sb.) navazujících na evropské směrnice z posledních let.
Dobrovolně se samozřejmě orgány obcí a měst problematikou mohou zaobírat v případě zjištění potřebnosti dobíjecích zdrojů v lokalitách svého území (nemocnice, úřední budovy, nákupní centra), zejména v místech napojení komunikací na hlavní silniční tahy. Vhodné je rovněž instalovat dobíjecí místa v rámci probíhajících investic na území obce či města, pokud to bude technicky možné a vhodné.
Pokud obec zajišťuje realizaci výstavby dobíjecí stanice povinně ze zákona, nese zpravidla náklady na stavební část projektu (zajištění základních stavebních prací nezbytných pro následnou instalaci technologické části) a ostatní náklady (dodání technologické části, provoz dobíjecí stanice) přenáší na provozovatele. Stejně je tomu tak v případě, že se obec připojí dobrovolně k probíhající investiční výstavbě.
V případě, že obec bude řešit potřeby svého území formou samostatného projektu, potom nese zpravidla veškeré náklady provozovatel (stavební příprava lokality, dodání technologií, provoz dobíjecí infrastruktury) a vzájemné vztahy se uspořádají nájemní smlouvou. Proto je vhodné zapojení provozovatele dobíjecí infrastruktury již v úvodní části projektu. Zajistí to nákladově efektivní výstavbu dobíjecí infrastruktury na území samosprávy, optimálního a promyšlené pokrytí obce a maximální komfort občanů samosprávy a dalších uživatelů dobíjecích stanic.
Samospráva při předpokládané výstavbě dobíjecí infrastruktury musí nejprve vymezit podobu celého projektu, stanovit jasné požadavky a postup realizace z hlediska technického řešení i právního zabezpečení projektu. Mezi hlavní body celého postupu patří rozhodnutí o tom, kde mají dobíjecí stanice stát. Při výběru lokality je vhodné klást důraz zejména na rovnoměrné pokrytí území obce a celou síť následně zahušťovat podle potřeb. Je třeba zohlednit přístupnost a atraktivitu lokality z pohledu řidičů
a přihlédnout k připravenosti území pro vybudování dobíjecí stanice (zejména existence elektrické přípojky v blízkosti, ale i omezení plynoucí z věcných břemen nebo zástavních práv). V současnosti se jeví jako aktuální zejména výstavba a využití dobíjecích stanic pro osobní automobily, ale je na místě zohlednit i možnost využití dobíjecích stanic také pro jiné typy dopravních prostředků – např. autobusy, vozidla technické údržby, jízdní kola atd. Dalším důležitým rozhodnutím bude, jaké druhy dobíjecích stanic budou instalovány. Jak jsme již uvedli dobíjecí stanice jsou kategorizovány zejména podle rychlosti dobíjení, která je daná výstupním výkonem stanice. Z dnešního pohledu známe tři kategorie:
- Pomalé do 50 kW výstupního výkonu na dobíjecí bod, vhodné zejména ke středně dlouhému parkování (řádově několik hodin).
- Střední od 50 kW až do 100 kW, vhodné ke kratšímu parkování (cca kolem jedné hodiny).
- Rychlé (ultra rychlé) od 100 kW až 360 kW, často s technologií děleného výkonu a podporou bateriového úložiště, vhodné zejména pro dobíjení při přestávkách na dlouhých cestách.
Definování příliš podrobných parametrů může zúžit okruh potenciálních zájemců. Je proto vhodné iniciovat diskusi s budoucími dodavateli tak, aby na základě vlastního know-how navrhli vhodné parametry dobíjecích stanic ve vybraných lokalitách.
Za účelem identifikace potenciálních zájemců ze strany provozovatelů dobíjecích stanic a případného definování či upřesnění parametrů projektu je vhodné realizovat průzkum trhu. Účelem je neformálně identifikovat potenciální zájemce ze strany provozovatelů dobíjecích stanic. Přehled provozovatelů pravidelně aktualizuje Ministerstvo průmyslu a obchodu. V České republice v současnosti působí celá řada provozovatelů veřejných dobíjecích stanic a je vhodné je oslovit ty, kteří již mají zkušenosti s výstavbou i provozem. Při oslovení potencionálních dodavatelů by se mělo požadovat jeho potvrzení zájmu o výstavbu a sdělení podmínek. Předložit zájemci popis (základních) parametrů projektu a vyzvat k zhodnocení řešení navrženého obcí a případně i k předložení vlastního návrhu řešení či doporučení alternativy parametrů projektu. Požadovat časový harmonogram výstavby a případný návrh základních podmínek vztahu mezi samosprávou a provozovatelem. Informaci o průzkumu trhu a výzvu k vyslovení případného zájmu je vhodné rovněž uveřejnit na internetových stránkách samosprávy, aby měli příležitost projevit zájem i ti potenciální dodavatelé, kteří nebudou přímo osloveni.
Stěžejním bodem po upřesnění podoby projektu bude příprava smlouvy, která by měla zajistit bezproblémovou výstavbu a provoz dobíjecí stanice, jakož i ošetřovat vzájemné vypořádání smluvních stran po skončení nájmu. Vzor nájemní smlouvy je přílohou připravovaného metodického pokynu, který podrobně popisuje klíčové smluvní podmínky a jejich zabezpečení. Přílohou smlouvy by měl být minimální situační výkres umístění dobíjecí stanice a k ní náležejících vyhrazených parkovacích stání.
Připomíná se, že samospráva při výběru dodavatele jako veřejný zadavatel a subjekt spravující veřejné prostředky musí respektovat pravidla stanovená zákonem o zadávání veřejných zakázek a rovněž pravidla stanovená zákonem o obcích.
Věřme, že připravovaná metodika bude brzy publikována.
Podle materiálů Ministerstva pro místní rozvoj.