K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Soutěž Chytrá města pro budoucnost

Osvobození od placení a promíjení místního poplatku

(Novela zákona o místních poplatcích 3.)

Datum: 27. 4. 2016, zdroj: OF 1/2016, rubrika: Legislativa

V předchozích statích jsme se zabývali vyměřováním a vymáháním místních poplatků za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen „místní poplatek za komunální odpad“).

Michal Jantoš
Michal Jantoš
Václav Těžký
Václav Těžký

V následujících řádcích se pokusíme na tyto články navázat, a to v rámci dalších institutů, které do právního řádu vnesla novela zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoMP“), která nabyla v části účinnosti dne 29. 10. 2015 a v části dne 1. 1. 2016. V následujícím textu se tedy budeme zabývat novými instituty ZoMP, a to nejprve zákonným osvobozením od placení místního poplatku za komunální odpad a dále pravomocí správce poplatku prominout místní poplatek.

Zákonné osvobození

Novela zákona o místních poplatcích zavedla do právního řádu zákonné osvobození od placení místního poplatku za komunální odpad. Před účinností novely bylo čistě na úvaze obecního zastupitelstva, zda určité skupiny osob od placení místního poplatku zcela osvobodila, nebo jim poskytla alespoň částečnou úlevu od placení místního poplatku. Od 1. 1. 2016 je nově od placení místního poplatku za komunální odpad osvobozena osoba (podle § 10b odst. 3), která je:

  1. umístěna do dětského domova pro děti do 3 let věku, školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo školského zařízení pro preventivně výchovnou péči na základě rozhodnutí soudu nebo smlouvy,
  2. umístěna do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě rozhodnutí soudu, na žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností, zákonného zástupce dítěte nebo nezletilého,
  3. jako nezaopatřené dítě umístěna v domově pro osoby se zdravotním postižením na základě rozhodnutí soudu nebo smlouvy o poskytnutí sociální služby,
  4. umístěna v domově pro osoby se zdravotním postižením, domově pro seniory, domově se zvláštním režimem nebo chráněném bydlení.

Toto osvobození vyplývá přímo ze zákona, tudíž se na poplatníky vztahuje bez ohledu na to, zda je toto osvobození uvedeno v příslušné obecně závazné vyhlášce, která v obci zavádí místní poplatek za komunální odpad. Nutno však podotknout, že osoby, které jsou od placení místního poplatku osvobozeny, nepřestávají být poplatníky místního poplatku za komunální odpad, tudíž se na ně vztahují veškeré povinnosti poplatníků, vyjma povinnosti platit místní poplatek. Osoby osvobozené od placení místního poplatku za komunální odpad tak jsou stále povinny plnit zejména ohlašovací povinnost v rozsahu stanoveném ZoMP a příslušnou obecně závaznou vyhláškou a dále prokázat správci poplatku skutečnosti rozhodné pro vznik, trvání a zánik osvobození.

a) Dětské domovy pro děti do 3 let věku

jsou upraveny v § 43 a § 44 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. V dětských domovech pro děti do 3 let věku jsou poskytovány zdravotní služby a zaopatření dětem zpravidla do 3 let věku, které nemohou vyrůstat v rodinném prostředí, zejména dětem týraným, zanedbávaným, zneužívaným a ohroženým ve vývoji nevhodným sociálním prostředím nebo dětem zdravotně postiženým. Vzhledem k tomu, že tato zařízení mohou poskytovat ubytování též ženám v průběhu těhotenství, je-li z důvodů nepříznivé životní situace ohroženo jejich zdraví, bude se podle našeho názoru vztahovat toto zákonné osvobození rovněž na tyto ženy. O udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb rozhoduje krajský úřad, v jehož správním obvodu je zdravotnické zařízení, v němž budou zdravotní služby poskytovány. Příslušný krajský úřad by tak měl být schopen správci poplatku poskytnout seznam zařízení nacházejících se v jeho správním obvodu.

Podle § 57 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“) platí, že orgány veřejné moci a osoby, které vedou evidenci osob nebo věcí nebo získávají jiné údaje nezbytné pro správu daní, jsou povinny sdělit správci poplatku skutečnosti, které jsou pro správu daní nezbytné. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že jednotlivá zařízení by měla správci poplatku sdělit seznam osob, kterým poskytují své služby. Správce poplatku tak má právo jen na identifikační údaje osob a zařízení, ve kterém jsou tyto osoby umístěny, a na údaj o tom, od kdy (příp. do kdy) jsou v daném zařízení umístěny.

Školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči jsou upraveny v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Mezi školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy patří diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou a výchovný ústav. Tato zařízení spolupracují s orgány sociálně-právní ochrany dětí.

Výše uvedená zařízení jsou školskými zařízeními ve smyslu § 7 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle téhož ustanovení dále platí, že podmínkou výkonu činnosti těchto zařízení je zápis do školského rejstříku, který je veřejně přístupný na stránkách Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Správce poplatku tak může snadno zjistit, jaká zařízení se nacházejí v místě jeho působnosti.

Rovněž zde může správce poplatku uplatnit uvedený postup podle § 57 daňového řádu. Vzhledem k povinné spolupráci výše uvedených zařízení s orgány sociálně-právní ochrany dětí lze předpokládat, že informace o umístění jednotlivých dětí bude mít též tento orgán veřejné správy, který v mnoha případech bude těmto dětem ustanoven opatrovníkem. Nutno dodat, že pokud byl nezletilému ustanoven opatrovník, měl by v rámci ohlašovací povinnosti správci poplatku neprodleně sdělit, že nezletilý splňuje podmínky pro osvobození od placení místního poplatku.

b) Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc

jsou upravena v § 42 a násl. zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Tato zařízení poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče nebo jsou-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohroženy anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva. Rovněž v těchto případech bude dítěti pravděpodobně ustanoven opatrovníkem orgán sociálně-právní ochrany dětí, který by měl ohlašovací povinnost splnit namísto dítěte. Pokud by tak neučinil, může rozhodné skutečnosti zjistit správce poplatku na základě § 57 daňového řádu (viz výše).

c) Domovy pro osoby se zdravotním postižením

jsou upraveny v § 34 odst. 1 písm. d) a § 48 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“). V těchto domovech se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby. Druhou podmínkou pro vznik nároku na osvobození od placení místního poplatku podle tohoto písmene je, že osoba, která je v tomto zařízení umístěna, je zároveň nezaopatřeným dítětem.

Nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle § 11–16 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (nezaopatřeným dítětem je zejména dítě do skončení povinné školní docházky, a poté nejdéle do 26. roku věku, jestliže se např. soustavně připravuje na výkon budoucího povolání). Pro vznik nároku na osvobození podle tohoto písmena je nezbytné, aby byly obě podmínky splněny zároveň. Pokud však osoba umístěná v osobě se zdravotním postižením nebude nezaopatřeným dítětem ve smyslu citovaného zákona, není vyloučeno její osvobození od placení místního poplatku podle následujícího písmene.

d) Osoby umístěné v domovech pro seniory, domovech se zvláštním režimem a chráněném bydlení

jsou poslední skupinou osob, které podléhají zákonnému osvobození od placení místního poplatku. Tato zařízení jsou stejně jako domovy pro osoby se zdravotním postižením (viz výše) upraveny v § 34 odst. 1 a v § 49 až 51 zákona o sociálních službách. Všichni poskytovatelé sociálních služeb se zapisují do registru poskytovatelů sociálních služeb, který je veřejně přístupný na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí. Správce poplatku tak může zjistit, jaká zařízení se nacházejí v místě jeho působnosti. Všichni poskytovatelé sociálních služeb by měli na základě § 57 daňového řádu poskytnout správci poplatku na jeho žádost informace nezbytné pro řádnou správu daní.

V některých případech však bude téměř nemožné, aby správce poplatku zjistil, zda je určitá osoba umístěná v některém z výše uvedených zařízení (např. situace, kdy bude osoba z Ostravy umístěna v domově pro seniory v Aši) a bude nucen spoléhat na to, že poplatníci řádně oznámí vznik a případně též zánik nároku na osvobození.

Promíjení místních poplatků

Výslovné umožnění částečného či úplného promíjení poplatku nebo jeho příslušenství (dále jen „promíjení poplatku“) bylo v ZoMP zakotveno v různých podobách (srov. zejm. znění do roku 2003 a od roku 2004) od účinnosti ZoMP (od 1. 1. 1991) do 31. 12. 2010, kdy byla tato pravomoc správce poplatku zrušena zákonem č. 281/2010 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím daňového řádu. Po více než čtyřech letech tak byl tento institut s několika změnami včleněn do ZoMP s účinností od 29. 10. 2015, a to hned do dvou jeho ustanovení.

K promíjení na žádost

Jak vyplývá z nově vloženého § 16a v zákoně o místních poplatcích, může správce poplatku na žádost poplatníka zcela nebo částečně prominout poplatek z důvodu odstranění tvrdosti právního předpisu (podle § 10b nebo jeho příslušenství), lze-li to s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.

Oproti předchozí právní úpravě došlo k zúžení rozsahu poplatků, které lze prominout. Nově lze na žádost promíjet jen místní poplatek za komunální odpad.

Současně se zúžením rozsahu poplatků, které lze promíjet, byl zpřesněn důvod pro prominutí poplatku, a to odstranění tvrdosti právního předpisu. Není tedy rozhodné, zda půjde o nepřiměřeně tvrdé dopady zákona nebo obecně závazné vyhlášky (dále jen „OZV“) tam, kde to jejich tvůrce neměl v úmyslu. Ohledně OZV považujeme za nutné uvést, že jejich změna je mnohem snazší a trvá mnohem kratší dobu než změna zákona.

Z uvedeného důvodu a s ohledem na mimořádnost institutu promíjení by podle našeho názoru měl být správce poplatku při úvahách o použití institutu promíjení z důvodu odstranění tvrdosti OZV minimálně zdrženlivý a měl by spíše hledat jinou cestu, jak nepříznivé dopady napravit.

Nově byly zpřísněny také podmínky, za kterých může správce poplatku prominout poplatek. To je nyní možné jen tehdy, lze-li to s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit. Správce poplatku tak je vždy povinen zkoumat také to, zda je v konkrétním případě možné prominutí poplatku ospravedlnit (odůvodnit). Pokud ano, pak připadá v úvahu možnost prominout poplatek.

Při úvahách o aplikaci § 16a zákona o místních poplatcích tedy bude dle výše uvedeného nutné vždy zkoumat naplnění všech stanovených podmínek. Až poté, kdy správce poplatku dospěje k závěru, že tyto podmínky naplněny jsou, může přistoupit k prominutí poplatku. Zde však upozorňujeme na to, že pokud tak učiní, je povinen za splnění stejných podmínek prominout poplatek všem poplatníkům, kteří o prominutí požádají! Po prominutí poplatku jednomu poplatníkovi tak může nastat situace, že stejný případ nastane např. u dalších 50 (či např. 500) poplatníků, kteří také podají žádost o prominutí poplatku. Správce poplatku tak bude např. povinen (srov. § 8 odst. 2 daňového řádu) prominout při poplatku ve výši 500 Kč sumu ve výši 25 000 Kč (resp. 250 000 Kč). Je tedy nutné si uvědomit, že každé prominutí poplatku má vliv na rozpočet dané obce, která s těmito prostředky nebude moct dále hospodařit. Proti rozhodnutí správce poplatku není přípustné odvolání.

K promíjení z moci úřední

Oproti úpravě promíjení poplatku na žádost (viz výše) umožňuje nově vložený § 16b zákona o místních poplatcích správci poplatku promíjet poplatky z moci úřední při mimořádných, zejména živelních událostech, a to všem poplatníkům, kterých se tento důvod týká.

Rozhodnutí správce poplatku je nutné vyvěsit na úřední desce a současně zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup. Oproti promíjení na žádost se tak možnost promíjení z moci úřední bude vztahovat na všechny poplatky a správce poplatku nebude povinen zkoumat ani tvrdost právního předpisu, ani okolnosti konkrétního případu.

Při úvahách o aplikaci § 16b zákona lze poukázat na to, že prominutí poplatku představuje zásah do rozpočtu obce, kterou postihla mimořádná, zejména živelní událost, a která bude muset hradit ze svého rozpočtu náklady na nápravu škod vzniklých na obecním majetku. Ve vztahu k uvedenému se nabízí otázka, nakolik bude § 16b ZoMP reálně využíván. Nezbývá než doufat, že nebudou nastávat takové situace, které přinutí správce poplatku vůbec vést úvahy o použití tohoto ustanovení.

Mgr. Václav Těžký, Mgr. Michal Jantoš, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

TOPlist
TOPlist