K poskytování služeb, analýze návštěvnosti a personalizaci reklamy se využívají soubory cookie. Informace o použití webu mohou být sdíleny s dalšími partnery působícími v oblasti sociálních médií, inzerce a analýz. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

Místní poplatek za komunální odpad

Datum: 29. 1. 2018, zdroj: OF 5/2017, rubrika: Legislativa

Místní poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů (dále jen „místní poplatek za komunální odpad“) je jedním z nejrozšířenějších místních poplatků. Představuje jeden ze způsobů, kterým lze zpoplatnit nakládání s komunálním odpadem. Zbylé dva způsoby jsou upraveny v zákoně č. 185/2001 Sb., o odpadech. Je to poplatek za komunální odpad a úhrada vybíraná na základě smlouvy.

Michal Jantoš
Michal Jantoš
Václav Těžký
Václav Těžký

Místní poplatek za komunální odpad má zejména fiskální účel (úhrada nákladů). Regulační a stimulační účel pak lze spatřit v konstrukci sazby poplatku (viz dále).

Obecně závazná vyhláška o stanovení systému nakládání s komunálním odpadem jako podmínka pro výběr místního poplatku za komunální odpad

Ačkoliv to zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích (ZoMP) výslovně nestanoví, základním předpokladem pro zavedení a výběr místního poplatku za komunální odpad je skutečnost, že obec má obecně závaznou vyhláškou (OZV) zaveden systém shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů. Teprve po zavedení systému může obec zavést prostřednictvím OZV předmětný poplatek. Pokud bude obec vydávat či novelizovat OZV upravující místní poplatek za komunální odpad, měla by vědět, že OZV by měla nabýt účinnosti dne 1. 1. příslušného kalendářního roku. V opačném případě by obec musela složitě rozlišovat poplatníky podle dřívější a pozdější OZV.

Poplatníci místního poplatku

ZoMP upravuje dvě skupiny poplatníků. Do první z nich lze zařadit zjednodušeně řečeno fyzické osoby, které jsou poplatníky na základě existence jejich pobytu v obci. Nejpočetnější skupinou těchto poplatníků tvoří osoby, které mají v obci trvalý pobyt a zákonem stanovení cizinci (např. osoby s dlouhodobým vízem, občané zemí Evropské unie …).

Do druhé skupiny poplatníků patří fyzické osoby, které vlastní stavbu, ve které není hlášena k pobytu žádná fyzická osoba. Důvodem zpoplatnění těchto vlastníků je, že tyto nemovité věci budou zpravidla užívány, byť jen po část kalendářního roku. Uživatelé nemovitostí fakticky v obci produkují odpad, a protože zde nejsou hlášeni k trvalému pobytu, nebyli by povinni přispívat na provoz systému.

Pro vznik poplatkové povinnosti je rozhodující zkolaudovaný účel užívání konkrétní nemovité věci. Problematická je situace u bytů, kde správce poplatku nezjistí, zda je v nich někdo hlášen k trvalému pobytu (trvalé pobyty jsou evidovány „k domu“ a nikoliv ke konkrétnímu bytu). Tuto situaci však může správce poplatku objasnit ve spolupráci s vlastníkem evidovaným „k domu“ nebo využitím důkazních prostředků, které si obstará sám.

Pro obě skupiny poplatníků platí, že poplatková povinnost vzniká bez ohledu na věk fyzické osoby. Relevantní není ani to, zda se konkrétní fyzická osoba v obci zdržuje nebo zda produkuje odpad. ZoMP nevylučuje, aby konkrétní fyzická osoba byla poplatníkem předmětného poplatku v jedné obci na základě obou právních důvodů, tj. platila tento místní poplatek dvakrát. Poplatníkem komentovaného poplatku však nemůže být právnická osoba.

Placení společným zástupcem

ZoMP umožňuje, aby za vícero fyzických osob platil poplatek tzv. společný zástupce. Osobu, která platí poplatek za více osob, však nelze považovat za plátce, který by poplatek odváděl za jiné pod svou majetkovou odpovědností. Pokud by tento zástupce poplatek neodvedl, musí se správce poplatku obrátit jen na konkrétního poplatníka s požadavkem na zaplacení buďto ve formě přípisu, ve kterém ještě upozorní na nedoplatek, případně po uplynutí poplatkového období vyměří nedoplatek např. platebním výměrem.

V případě, že za poplatníka plní platební povinnost jiná osoba, správce poplatku by měl věnovat zvýšenou pozornost přiřazování plateb a zapravit konkrétní částku na osobní daňový účet poplatníka (označeného např. uvedením variabilního symbolu). Pokud osoba platící místní poplatek za jiné osoby identifikuje platbu pouze jedním variabilním symbolem bez rozlišení jednotlivých osob, za které poplatek platí, musel by správce poplatku s ohledem daňový řád provedenou platbu zapravit pouze na identifikovaný osobní daňový účet. Ostatním poplatníkům by takto mohl vzniknout nedoplatek. V takových případech je vhodné osobu platící místní poplatek za jiné osoby na tuto skutečnost upozornit.

Osvobození od placení

ZoMP obsahuje zákonné osvobození od placení místního poplatku. Zákonné osvobození se uplatní bez ohledu na to, zda jej obec převzala do své OZV a od novelizace zákona se vztahuje jen na poplatníky z titulu pobytu. Toto zúžení rozsahu zákonného osvobození se vztahuje až na poplatkové povinnosti vzniklé od 1. 1. 2018. I po tomto datu však může obec v rámci OZV rozšířit zákonné osvobození také na druhou skupinu poplatníků. Pro poplatkové povinnosti vzniklé do 31. 12. 2017 platí uvedené osvobození i pro poplatníky, kteří vlastní v ZoMP specifikovanou nemovitou věc.

Od placení jsou osvobozeny osoby, které jsou umístěny do dětského domova pro děti do 3 let věku, školského zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy nebo školského zařízení pro preventivně výchovnou péči na základě rozhodnutí soudu nebo smlouvy.

Dětské domovy pro děti do 3 let věku jsou upraveny v zákoně o zdravotních službách (č. 372/2011 Sb.). V těchto dětských domovech jsou poskytovány zdravotní služby a zaopatření zpravidla dětem do 3 let věku, které nemohou vyrůstat v rodinném prostředí, zejména dětem týraným, zanedbávaným, zneužívaným a ohroženým ve vývoji nevhodným sociálním prostředím nebo dětem zdravotně postiženým. Vzhledem k tomu, že tato zařízení mohou poskytovat ubytování též ženám v průběhu těhotenství, je-li z důvodů nepříznivé životní situace ohroženo jejich zdraví, bude se zákonné osvobození vztahovat rovněž na tyto ženy.

Školská zařízení pro výkon ústavní nebo ochranné výchovy a školská zařízení pro preventivně výchovnou péči jsou upravena v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních. Mezi školská zařízení pro výkon ústavní a ochranné výchovy patří podle § 2 odst. 1 tohoto zákona diagnostický ústav, dětský domov, dětský domov se školou a výchovný ústav. V případě, že zákonní zástupci dítěte neplní své povinnosti nebo nejeví o dítě skutečný zájem je ředitel zařízení podle § 23 odst. 1 písm. l) tohoto zákona oprávněn dítě zastoupit. Za splnění těchto podmínek tak může ředitel těchto zařízení např. požádat o prominutí poplatku podle § 16a ZoMP (viz níže).

Dále jsou od placení předmětného poplatku osvobozeny osoby, které jsou umístěny do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc na základě rozhodnutí soudu, na žádost obecního úřadu obce s rozšířenou působností, zákonného zástupce dítěte nebo nezletilého.

Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc jsou upravena v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí (č. 359/1999 Sb.). Tato zařízení poskytují ochranu a pomoc dítěti, které se ocitlo bez jakékoliv péče, nebo je-li jeho život nebo příznivý vývoj vážně ohrožen anebo ocitlo-li se dítě bez péče přiměřené jeho věku, jde-li o dítě tělesně nebo duševně týrané nebo zneužívané anebo o dítě, které se ocitlo v prostředí nebo situaci, kdy jsou závažným způsobem ohrožena jeho základní práva.

Poslední kategorií osob, které jsou osvobozeny ze zákona, jsou osoby, které jsou umístěny v domově pro osoby se zdravotním postižením, domově pro seniory, domově se zvláštním režimem nebo chráněném bydlení.

Všechna tato zařízení poskytující sociální služby jsou upravena v zákoně o sociálních službách (č. 108/2006 Sb.).

Do 30. 6. 2017 byla v ZoMP uvedena ještě jedna kategorie osob, které podléhaly zákonnému osvobození. Jednalo se o osoby, které byly jako nezaopatřené děti umístěny v domově pro osoby se zdravotním postižením na základě rozhodnutí soudu nebo smlouvy o poskytnutí sociální služby. Tato kategorie osob však byla vypuštěna novelou provedenou zákonem č. 14/2017 Sb. pro nadbytečnost, neboť všechny tyto soby lze podřadit pod osvobození uvedené v předchozím odstavci.

Osvobození nad rámec zákona

Obce velmi často ve svých OZV upravují osvobození nad rámec zákona. Mezi nejčastější důvody pro osvobození patří např. tyto skutečnosti: poplatník se po určitou delší dobu nezdržuje v obci, poplatník je ve výkonu trestu odnětí svobody nebo vazby, nebo poplatník dosáhl určitého věku. Při stanovování každého osvobození by měly obce dbát mimo jiné na to, aby zvolená osvobození nebyla diskriminační. Obec by měla také věnovat zvýšenou pozornost formulacím použitým v obecně závazných vyhláškách, neboť pokud by obec formulovala osvobození nejednoznačně, byla by tato skutečnost přičítána k tíži obce, nikoliv poplatníka. Pokud obec ve formulacích upravujících osvobození použije pojmy, které jsou v právním řádu definovány, měla by si obec důkladně objasnit význam těchto pojmů. V praxi totiž často dochází k tomu, že obec vykládá legálně definované pojmy odlišně, aniž by pro to měla jakékoliv odůvodnění.

Rovněž je vždy nutné zvážit, jakým způsobem bude poplatník nárok na osvobození prokazovat a s tím spojenou administrativu na straně správce poplatku. V praxi se totiž může stát, že nebude možné konkrétní úlevu nebo osvobození ze strany poplatníka prokázat, čímž dojde k faktickému znemožnění využití takového osvobození. Povinnost prokázat nárok na osvobození souvisí také s povinností oznámit tento nárok. Pokud se tak nestane, bude zpravidla docházet ke ztrátě nároku na toto osvobození (blíže k oznamování nároku na osvobození a související ztrátu nároku viz Novela zákona o místních poplatcích).

Sazba poplatku za komunální odpad

Sazba poplatku za komunální odpad je tvořena ze dvou složek.

První složka není vázána na žádnou skutečnost a její výše závisí, s jediným limitem spočívajícím v horní hranici ve výši 250 Kč, na vůli zastupitelstva obce. Do této částky se promítá především vůle obce přispívat na provoz systému z vlastních prostředků. Touto částí sazby totiž bývají kompenzovány náklady, které v rozúčtování druhé částky překročily maximální výši pro druhou část sazby a nemohly do ní být promítnuty, ale také náklady, které nelze v druhé části sazby do rozúčtování zahrnout. Zejména náklady na sběr a svoz tříděného komunálního odpadu, náklady na likvidaci nebezpečného odpadu a náklady na likvidaci černých skládek.

Druhou z těchto částek obec stanoví na základě skutečných nákladů obce předchozího kalendářního roku na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu přepočtené na jednoho poplatníka. Do celkového počtu poplatníků je pro výpočet těchto nákladů nutné započíst poplatníky z obou výše uvedených skupin. Započítávají se rovněž ti poplatníci, kterým byla poskytnuta úleva nebo kteří jsou od placení předmětného poplatku osvobozeni. Mezi skutečné náklady lze zařadit jen ty finanční prostředky, které byly obcí vynaloženy pouze za sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, nikoliv na provoz celého systému.

Komunálním odpadem se rozumí veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti fyzických osob, který je uveden jako komunální odpad v katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání. Pod pojem netříděný komunální odpad lze zařadit jednak směsný komunální odpad a také objemný komunální odpad. Svozem netříděného komunálního odpadu je nutné rozumět kompletní systém dopravy odpadů od obyvatel obce do zařízení určeného k nakládání s odpady. Pojem svoz tedy zahrnuje soustřeďování odpadů občanů na místech, odkud může být uskutečněna jejich doprava do zařízení určenému k nakládání s odpady.

Sběrem se pro účely výpočtu druhé částky rozumí krátkodobé shromažďování netříděného komunálního odpadu ve shromažďovacích prostředcích, a to jak v místě jeho vzniku, tak po jeho převzetí oprávněnou osobou za účelem jeho odstranění na skládce nebo spalovně. Mezi náklady na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu tak lze zařadit např. náklady na zajištění, údržbu, obnovu a vyprazdňování shromažďovacích prostředků včetně odpadkových košů, platby svozové společnosti, náklady na využití odpadů, náklady na odstranění odpadů, nebo poplatek za ukládání odpadu na skládce. Naopak do nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu nelze zahrnout např. náklady na odstranění tzv. černých skládek. Obcí zvolená výše druhé části sazby nesmí přesáhnout náklady na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu za předchozí kalendářní rok přepočtené na poplatníka.

V této části sazby lze spatřit náznak stimulační a regulační funkce poplatku, neboť třídění odpadů může snížit náklady na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu, a tedy i celkovou sazbu poplatku. K tomu, aby skutečně došlo ke snížení sazby a reálně se projevila stimulační funkce tohoto poplatku, by musela třídit odpad většina poplatníků.

Vzhledem k proměnlivosti nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu je obvykle nezbytné každoročně druhou složku poplatku upravit změnou (novelizací) původní OZV nebo vydáním nové OZV. Pokud však sazba poplatku již dosahuje povolené maximální výše, resp. rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu se oproti předchozímu roku nemění, vyhlášku není nutno a ani nelze za účelem navýšení této složky sazby poplatku měnit. Rozúčtování nákladů na sběr a svoz netříděného komunálního odpadu na osobu však musí obec provádět každoročně, a to i v případech, kdy se výše poplatku nemění a vyhlášku není třeba novelizovat. I v takových případech totiž musí být obec schopna rozúčtování nákladů na příslušný kalendářní rok doložit.

Horní hranice této sazby činí 750 Kč za poplatníka a kalendářní rok.

V obecně závazné vyhlášce nelze konkrétní sazbu předmětného poplatku stanovit pouze jedinou částkou, ale je nutné stanovit obě částky, které ve svém součtu tvoří sazbu poplatku. Zároveň však není vyloučeno, aby se jedna z těchto částek rovnala 0 Kč.

Poměrná výše sazby

Dojde-li ke vzniku nebo zániku poplatkové povinnosti, případně ke vzniku či zániku zákonného osvobození, v průběhu kalendářního roku, platí se poplatek jen za kalendářní měsíce, ve kterých poplatková povinnost, případně osvobození, trvaly. Kalendářní měsíc tak lze považovat za „dílčí poplatkové období“.

Pokud k této skutečnosti dojde v průběhu kalendářního měsíce, je pro určení počtu měsíců, za které se poplatek platí, rozhodující stav na konci kalendářního měsíce, ve kterém došlo ke změně. Pokud tedy např. poplatník změní místo svého trvalého pobytu ke dni 15. 6., nebude již za měsíc červen platit předmětný poplatek v obci svého dřívějšího „bydliště“, ale stane se poplatníkem v obci, ve které se nově přihlásil k trvalému pobytu, bude-li mít tato obec zaveden komentovaný místní poplatek. Způsob výpočtu poměrné výše poplatkové povinnosti místního poplatku za komunální odpad se tak liší např. od místního poplatku ze psů, kde k identifikaci měsíce, za který ještě poplatník platí místní poplatek ze psů, vyjma změny pobytu držitele psa postačí to, že je pes držen i jen jeden den v měsíci.

Promíjení poplatků

Místní poplatek za komunální odpad patří mezi místní poplatky, které lze prominout, a to jak na základě žádosti, tak z moci úřední. Na základě žádosti lze předmětný poplatek prominout z důvodu odstranění tvrdosti právního předpisu, lze-li to s přihlédnutím k okolnostem daného případu ospravedlnit.

Žádost musí podat osoba, která je oprávněna jednat jménem nezletilého poplatníka, a musí obsahovat identifikaci poplatkových období, za které poplatník žádá o prominutí poplatku. Poplatník by měl rovněž specifikovat, z jakých důvodů má za to, že jeho případ naplňuje uvedené podmínky prominutí poplatku (v praxi žádají o prominutí nejčastěji nezletilí poplatníci, za které poplatky neplatili jejich rodiče, a poplatky jim byly nezákonně vyměřeny – viz K protiústavnosti vymáhání nedoplatků na místních poplatcích u nezletilých).

Naproti tomu správce poplatku by si měl vždy předem rozmyslet, ve kterých případech žádostem vyhoví, a to tak, aby byl jeho postup předvídatelný a aby správce poplatku postupoval v obdobných případech obdobně. Správce poplatku by měl svá rozhodnutí také vždy pečlivě odůvodnit, aby nedocházelo k případným nerovnostem. Při těchto úvahách by měl správce poplatku vždy také zvážit, že jeho rozhodnutí budou mít vliv na výši pohledávek obce.

Z moci úřední může správce poplatku prominout uvedený poplatek v případě existence mimořádné, zejména živelní události. V takovém případě se rozhodnutí nedoručuje individuálně, ale oznamuje se skrze úřední desku správce poplatku. V tomto rozhodnutí musí správce poplatku identifikovat mimořádnou událost, ke které se prominutí vztahuje, poplatky, které promíjí a rozsah, v jakém je promíjí. Konkrétní poplatníky ani identifikovat nelze, neboť správce poplatku nebude znát rozsah poplatníků, kterých se mimořádná událost dotkla. Prominutí se tak bude týkat např. při povodních, které zasáhly celou obec, všech poplatníků dané obce.

Závěr

Jak vyplývá z výše uvedeného, místní poplatek za komunální odpad není sám o sobě složitým poplatkem, avšak skutečnost, že je nejrozšířenějším poplatkem, má za následek vznik problematických situací, a to zejména u nezletilých poplatníků. Správce poplatku by tak měl vždy postupovat obezřetně s přihlédnutím k základním zásadám správy daní a k dotčeným právním předpisům.

Mgr. Michal Jantoš, Mgr. Václav Těžký, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

TOPlist
TOPlist