Nastane doba temna?

Myslel jsem si, že je význam osvětlování umělým světlem pro naši civilizaci všeobecně znám. Po vyslechnutí a přečtení názorů některých bojovníků za temné nebe jsem o tom začal pochybovat. Zvláště pak poté, co jejich jednostranné pohledy získaly podporu předkladatelů vládního návrhu zákona o ochraně ovzduší. Nebezpečí příchodu doby temna do České republiky pramení ze způsobu, jakým je zakotvena problematika tzv. světelného znečištění do znění návrhu uvedeného zákona, schváleného poslaneckou sněmovnou dne 19. 12. 2001.

Pokusil jsem se z návrhu zákona o ochraně ovzduší vybrat ustanovení, týkající se světelného znečištění:

Je zarážející, jak nezodpovědným způsobem jsou do návrhu velmi obsáhlého a jinak podrobně propracovaného zákona včleněna opatření ke snižování světelného znečištění ovzduší. Např. v případě chemického znečištění jsou uvedeny kategorie a přesně stanovena limitní množství znečišťujících látek. V případě světelného znečištění je zákon nekonkrétní, spoléhá se na prováděcí předpis. Zato, na druhé straně, je v případě světelného znečištění absolutní, nekompromisní. Prováděcí předpis má např. stanovit místa a prostory, kde nesmí docházet k výskytu světelného znečištění.

Co by to ale ve skutečnosti znamenalo? V takovém prostoru by logicky nesmělo být provozováno žádné venkovní osvětlení, protože se nepřipouští ani znečištění světlem odraženým od země. Ani ve vnitřních prostorech by se nesmělo svítit bez zatemněných oken. Dokonce i doprava by se zde musela v noci zastavit. Řidiči ani chodci by si totiž nesměli posvítit na cestu. Na hřbitovech bychom se museli obejít bez svíček atd.

Prováděcí předpis má stanovit limity horní meze světelného znečištění, zřejmě pro prostory, kde se určité znečištění připouští. V tom je ale háček. Nesmělo-li by ve výše stanovených prostorech docházet k výskytu světelného znečištění, nesmělo by se svítit ani v okolí těchto prostorů, protože znečišťující světlo by sem z tohoto okolí rovněž pronikalo.

Řekl bych, že se z výše uvedeného rozboru dá usoudit, že ustanovení, že prováděcí předpis stanoví místa a prostory, kde nesmí docházet k výskytu světelného znečištění, je špatně formulováno, asi bylo myšleno jinak.

Nicméně, i kdyby byla určitá míra světelného znečištění připuštěna v každé kategorii prostoru, mnoho by to na věci nezměnilo. Není mi známo, že by existoval nějaký mezinárodní, evropský nebo národní dokument, z něhož by bylo možno převzít metodiku pro stanovení míry světelného znečištění a jeho limitní hodnoty. Máme dostatek hodnověrných podkladů pro to, abychom uvedené záležitosti mohli na dostatečné odborné úrovni vyřešit sami v rámci zpracování prováděcí vyhlášky? Troufám si tvrdit, že ne.

Vůbec je pro mne nepochopitelné, že by bylo možno zákonem požadovat dosažení nějakého jasně nedefinovaného stavu. Vzhledem k tomu, že požadavky na snížení světelného znečištění nejsou přesně definovány, nelze vyhodnotit ani jejich důsledky. V důvodové zprávě tedy logicky chybí ekonomické vyhodnocení dopadů nové právní úpravy. Je přitom jisté, že by vyvolané negativní ekonomické důsledky byly značné. V důvodové zprávě však o opatřeních ke snižování dopadů světelného znečištění ovzduší není ani zmínka. Skutečně nechápu, jak je možno přijmout nějaká ustanovení bez vyhodnocení jejich dopadů.

V čem spočívají negativní ekonomické dopady navržené právní úpravy?

Těžko bych uvedl všechny, ale upozorním alespoň na některé, týkající se osvětlení veřejných komunikací:

Vyšší náklady na výstavbu a rekonstrukce osvětlovacích soustav veřejného osvětlení z důvodu:

• vyšších cenových úrovní svítidel s  krytem optické části z plochého skla, jež požadují bojovníci za temné nebe,
• zkrácení roztečí osvětlovacích stožárů, a s tím souvisejícím zvětšením jejich počtu, z důvodu užších vyzařovacích charakteristik těchto svítidel,
• zdražení dokumentace pro územní a stavební řízení v souvislosti se zvýšením časové náročnosti projednávání projektové dokumentace,
• vyšší náklady na provoz osvětlovacích soustav z důvodu nižší světelné účinnosti výše uvedených svítidel,
• zvýšené nároky na obce v souvislosti s přenesením povinnosti kontrolovat dodržování exaktně nespecifikovaných požadavků na omezení světelného znečištění na jejím území, ukládat pokuty apod.

Všechnu výše uvedenou zátěž, spočívající ve zvýšení nákladů na výstavbu, rekonstrukce a provoz veřejného osvětlení by nakonec opět nesly obce, které jsou už tak pod značným ekonomickým tlakem.

Nemůžu si pomoct, ale za nejrozumnější dnes považuji úplné vypuštění opatřeních ke snižování dopadů světelného znečištění ovzduší z navrženého znění zákona o ochraně ovzduší. Proti zbytečnému světelnému znečištění je jistě třeba bojovat. Ale ne za každou cenu. Nejprve musí být k dispozici dostatek použitelných podkladů na dostatečné profesionální úrovni, na jejichž základě by komise fundovaných odborníků mohla zformulovat exaktní opatření ke snižování dopadů světelného znečištění ovzduší Zatím je ovšem nemáme. Komise by také měla vyhodnotit ekonomické dopady takových opatření.

Schválení uvedeného návrhu zákona o ochraně ovzduší bez uvedení limitů a metodiky hodnocení světelného znečištění by bylo minimálně velmi nezodpovědné.

Předcházející rozbor jsem zpracovával v dříve, než se mi do ruky dostal návrh vyhlášky, kterou se stanoví pravidla pro snižování světelného znečištění, jak ji RNDr. Jan Hollan (Hvězdárna a planetárium M. Koperníka v Brně, mluvčí sekce pro temné nebe České astronomické společnosti) zpracoval pro Ministerstvo životního prostředí.

Až po jejím přečtení je možno odhadnout hrůzostrašnost dopadů navrhované právní úpravy. Teprve v ní jsou totiž uvedeny konkrétní požadavky a limity. Podle mého hrubého odhadu by uplatnění této vyhlášky vyvolalo v České republice náklady v řádu miliard korun! Jen v Praze by se tyto náklady pohybovaly kolem jedné miliardy korun! Kdo by to zaplatil, o tom se nemluví. O tom se zpracovatel nikde nezmiňuje. K ekonomickým záležitostem se vyjadřuje pouze v odstavci 8, kde uvádí, že opatření ke snížení světelného znečištění v ochranných územích přinesou jen velmi malé náklady, při velkém společenském významu!

V případě osvětlení veřejných prostor by nové finanční zatížení zůstalo na obcích, které si takové neplánované výdaje jistě nemohou dovolit. Pokud by chtěly vyhovět zákonu, musely by přestat provozovat veřejné osvětlení! Doba temna se asi opravdu blíží! Nebo snad nakonec přece jen zvítězí zdravý rozum?

Ing. Jaroslav Kotek, předseda Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení