Vesnice v letech 1948–1990

12. 9. 2019 OF 3/2019 Regiony

Pokračujeme třetím dílem seriálu, ve kterém se věnujeme problematice dostavby a přestavby venkovských obcí. Po příkladech lidové architektury, a prostých venkovských staveb, které vytvořily jádra vesnic, se zaměříme na období druhé poloviny 20. století.

Vesnická zástavba se do poloviny 20. století rozšířila od podoby, která byla zachycena v mapách stabilního katastru. Vesnice získaly kvalitnější bydlení, nespalné krytiny střech, budovy škol, budovala se společenská zařízení, sokolovny, inženýrské sítě.

Politické změny roku 1948 postihly celou společnost. I když komunisté slibovali, že nebudou zavádět kolchozy, a nebudou bránit věřícím, opak byl skutečností. Kolektivizace byla mnohde násilná, „kulaci“ byli vystěhováni, sedláci „dobrovolně“ předali svůj majetek do družstva, obchodníci a řemeslníci byli začleněni do státních a družstevních podniků. Obyvatelům vesnic zůstal záhumenek a chov domácích zvířat pro samozásobitelství. Původní zemědělská vesnice se postupně těmto podmínkám přizpůsobovala. Vývoj zemědělské výroby a techniky si vynutil i změnu krajiny.

Totalitnímu režimu šlo především o změnu smýšlení obyvatel. Ideologie slibovala nové, světlé zítřky a vše tradiční označovala za zastaralé, zpátečnické a reakční, s heslem „postaru se žít nedá“. Důsledky se postupně projevovaly také v zástavbě vesnic. Foto: Jindřich Štreit

Prvními změnami k „modernizaci“ byla postižena okna, na vzhled budovy se nehledělo. Byť bylo původní členění průčelí řemeslně dokonalé a výtvarně půvabné, bylo v trendu doby je odstranit a na celou plochu natáhnout šedivý břizolit.

Přestavba usedlostí představovala také nadstavbu a nový styl: široká dvojitá okna, průčelí potažená šedým břizolitem, i novinku: okrasný balkónek. Vodorovné pásy mezi okny měly průčelí modernizovat, členité zábradlí a sgrafito ji měly ozdobit.

Necitlivé přestavby zasáhly nejvíce historické návsi. Novostavby na svá sousedství ohled nebraly. Přinesly jiné rozměry a tvary, jiné výšky říms a hřebenů střech, jinou stavební čáru. Také jinak smýšlející obyvatele.

V nekoordinované přestavbě si každý stavebník mohl prosadit svůj vkus a své názory. Ty se však v průběhu času mění, takže po čase se náves stala přehlídkou jejich kreací. Jen ten cenný lidový dům se svou estetickou hodnotou se mezi ně jaksi nehodí.

V sedmdesátých letech se rozšířilo povolování staveb nových rodinných domů. Na domy stavěné podle typizovaných katalogových projektů byla přidělována státní dotace. Novinkou byly dřevostavby, montované podnikem OKÁL Rýmařov, které začaly zaplavovat okraje měst i vesnic.

Jedním z hesel té doby bylo „Přiblížíme vesnici městu“. Zde se toto heslo naplnilo. Pro zaměstnance zemědělského družstva byly postaveny paneláky. Kolem nich však vyrostly chlívečky pro králíčky, slepičky i prasátka.

Řadové domky byly rovněž součástí typizovaných projektů, které dostávaly státní dotace. Řadové rodinné domy městského bydlení vytvářely na okrajích vesnic nová sídliště (uvedený příklad z vinorodé, bohaté vesnice).

S pány se zatočilo, a tak jejich vesnické zámečky obsadila JZD. Až je vyplundrovala, odešla dál, do nových areálů, jejichž siluety doplnily panorama vesnic a krajiny. Foto: Jarmila Kocourková

Bývalé obchody v rodinných domech byly zavřeny. Místo nich byly postaveny samoobsluhy s plochou střechou. Názory občanů z té doby vystihuje postřeh: „Dříve byl na krámu nápis ŘEZNÍK, ve výloze prasečí hlava s citronem v tlamě, a v krámě bylo maso. Dnes je MASO na nápise, ve výloze Lenin a v krámu je řezník“. Foto: Jindřich Štreit

Jan Kruml

Seriál Vesničko má, přestavovaná

Lidová architektura, 15. 4. 2019
Venkovské stavby, 20. 8. 2019
Vesnice v letech 1948–1990, 12. 9. 2019 (právě čtete)
Vesnice po roce 1990, 26. 11. 2019
Nešvary v rodinných domech po roce 1990, 7. 2. 2020
Občanská vybavenost po roce 1990, 4. 6. 2020
Veřejná i soukromá zeleň vesnic, 22. 10. 2020
Čekárny, 4. 11. 2020
Soudobá architektura venkova, 5. 10. 2021