Digitalizace stavebního řízení – zadání a jeho přezkum
Od 1. července jsou středem pozornosti celé veřejné správy komplikace, které souvisí se zavedením digitálního stavebního řízení. Vzhledem k velkému zájmu médií zveřejnil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) chronologický přehled digitalizace stavebního řízení z pohledu veřejných zakázek a správních řízení vedených v této souvislosti Úřadem.
Uvádíme jen shrnutí obsáhlého dokumentu, který naleznete v plném rozsahu v závěru textu. Mezititulky redakce.
Radikální změna koncepce
Z postupu Ministerstva pro místní rozvoj (MMR) je zjevné, že s dostatečným předstihem vědělo o potřebě zajistit digitalizaci stavebního řízení. První kroky k naplnění tohoto cíle započaly v roce 2021. Následně MMR v roce 2023 přistoupilo k radikální změněně koncepce, ačkoliv si bylo vědomo termínu 1. 7. 2024, kdy měla být digitalizace spuštěna. Je otázkou, zda skutečně bylo nezbytné, aby došlo k tak razantním změnám a nebylo možno využít zahájených postupů. V časové ose je zjevné, že v důsledku tohoto rozhodnutí na řadě míst dochází k časovým prodlevám. I pokud by tyto prodlevy byly způsobeny úvahami a návrhy nové koncepce, je to MMR, které odpovídá jak za stavební zákon, tak zakázkový zákon, a které mělo reflektovat, že povinnosti plynoucí z digitalizace stavebního řízení jsou plánovány k 1. 7. 2024 a že zákon o zadávání veřejných zakázek (ZZVS) stanovuje určitá pravidla pro zadávání veřejných zakázek. V zájmu otevřeného a transparentního zadání, které vyžaduje zákon o veřejných zakázkách, MMR mohlo přistoupit k posunutí termínu digitalizace, nebo mohlo volit méně razantní změnu v koncepci architektury.
Připomínky dodavatelů
Skutečnost, že se MMR dostalo do časové tísně, se výrazně podepsala na jeho jednání v pozici zadavatele. Při zadávání veřejných zakázek vůbec nebyla reflektována zpětná vazba dodavatelského sektoru, který upozorňoval buď na chyby v tendrech nebo nereálnost stanovovaných lhůt. Tyto informace od dodavatelského sektoru MMR mělo dokonce před vyhlášením otevřeného tendru na digitální stavební řízení (DSŘ), ale tuto zpětnou vazbu nereflektovalo. Řízení u ÚOHS a v rámci něj provedeného šetření na trhu se poté prokázalo, že dodavatelé shledávají postup MMR jako vysoce problematický. Skutečnost, že se zadavatel dostane do časové tísně, nemůže vést k eliminaci dodavatelů z veřejných zakázek; zadavatel nemůže přenášet „svůj problém“, tedy v tomto případě zejména nedostatečnou přípravu zadávacího řízení a nedostatečnou časovou rezervu na jeho uskutečnění, na dodavatele, případně na orgán dohledu nebo další subjekty, které na problematičnost jeho postupu upozorňují.
Postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Zcela nepravdivé je tvrzení zadavatele, že za zdržením či neúspěchem DSŘ stojí ÚOHS a jeho dozorová činnost. ÚOHS sám aktivně nijak MMR nebránil v zadávacích postupech z moci úřední, reagoval pouze na návrhy dodavatelů. ÚOHS nebyl tím, kdo by sám aktivně ex offo blokoval kroky MMR při zajištění této potřeby a důležitosti tohoto projektu a reagoval tak na skutečně identifikované problematické kroky MMR ze strany dodavatelů. Všechna řízení, která případně „blokovala“ zadavatele v uzavření smlouvy, byla vedena na návrh dodavatelů. Těch dodavatelů, kteří předtím MMR včas poskytli zpětnou vazbu o vadnosti jeho postupů.
Skutečnost, že zadavatel neuměl řádně zrušit původní soutěžní dialogy, ačkoliv je to on, kdo je gestorem ZZVZ, nemůže jít k tíži ÚOHS; je evidentní, že pokud ÚOHS MMR v rámci svého rozhodnutí naznačil postup, bylo MMR schopno na druhý pokus soutěžní dialogy zrušit řádně. Stejně tak nelze klást k tíži ÚOHS, že zrušil otevřené řízení na DSŘ, kde byly nesprávně nastaveny zadávací podmínky. To, že zadávací podmínky budou problematické, muselo být předem jasné i samotnému MMR, které dostalo jednoznačnou zpětnou vazbu od dodavatelů již v rámci předběžných tržních konzultací. Časová tíseň, kterou mohlo MMR řešit (např. odložením termínu pro digitalizaci), nemůže jít k tíži dodavatelům ani následně přezkumnému orgánu, tzn. ÚOHS, který vede řízení iniciované na návrh dodavatele. Důsledkem tohoto vadného postupu a nezákonného přístupu k zadávání je nezákonné jednací řízení bez uveřejnění (JŘBU) na DSŘ, což vedlo k uloženému zákazu plnění s odkladem čtyř měsíců. Přiznaný odkladný účinek zákazu plnění smlouvy potom reflektoval deklarovaný harmonogram plnění DSŘ a tvrzení MMR v průběhu správního řízení, že systém je otevřen pro případnou práci i jiných dodavatelů než dodavatele, který nevzešel z řádné soutěže.
Nešťastný postup a nebezpečná praxe
Rovněž nelze klást k tíži ÚOHS skutečnost, že se zabýval návrhy a podněty v souvislosti se soutěžním dialogem na Národní geoportál územního plánování (NGÚP), kdy daný zadávací postup trval téměř tři roky! ÚOHS jej měl na přezkumu v roce 2024 cca tři měsíce. Kroky, které MMR zvolilo, kdy paralelně k probíhajícímu soutěžnímu dialogu uzavírá smlouvu na totéž v JŘBU a následně smlouvu v JŘBU „vypovídá“ a později uzavírá smlouvu s vítězem tendru soutěžního dialogu, lze označit za nebezpečnou praxi a příklad toho, jak by odpovědný zadavatel neměl přistupovat k zadávání zakázek. Celkově lze zhodnotit postup MMR v souvislosti s digitalizací stavebního řízení jako velmi nešťastný, ignorující časovou linku a možnosti dodavatelského prostředí.
ÚOHS ex offo uložil pokutu za nezákonné JŘBU na DSŘ, čímž zadavatele nijak neblokoval. Pokuta byla nepravomocně uložena až v září 2024, přičemž digitalizace probíhá od 1. 7. 2024.
Výše uvedený text nereflektuje poslední krok zadavatele, kterým bylo zadání zakázky na další rozvoj DSŘ (po zákazu plnění, který začne platit 23. 9. 2024) v dynamickém nákupním systému dodavateli Servodata, jehož poddodavatelem je většinově společnost InQool. Úřad o tomto zadání nemá v současné době žádné bližší informace a nemůže tedy jeho zákonnost komentovat.