Správa dluhů opatrovance v rámci veřejného opatrovnictví
Výkon funkce veřejného opatrovníka je jednou z důležitých funkcí, s nimiž se musí obce popasovat. Vůbec nejčastějším způsobem omezení svéprávnosti je přitom omezení v oblasti nakládání s penězi či správa jmění. Řada opatrovanců má přitom z minulosti dluhy, které vznikly různým, a leckdy i dosti pochybným, způsobem. Cílem tohoto článku je přispět několika tipy k efektivnímu naplňování povinností veřejného opatrovníka při správě jmění a řešení dluhů opatrovanců.
Jak už bylo řečeno, hlavní částí výkonu opatrovnictví je obvykle správa jmění opatrovance. Obec je ve smyslu ustanovení § 485 občanského zákoníku, poté, co se stane opatrovníkem, povinna předložit soudu a opatrovanci, případně opatrovnické radě (pokud je zřízená), soupis spravovaného jmění. Soupis by kromě jiného měl obsahovat také dluhy opatrovance. Opatrovník by se tedy při převzetí správy měl zaměřit na odhalení možných dluhů, ale také existujících závazků opatrovance. V praxi však bývá obtížné zjistit veškeré finanční závazky opatrovance.
Dluhy a závazky opatrovance
Informace ohledně dluhů a závazků opatrovance lze získat primárně z veřejně přístupných rejstříků, zejména z katastru nemovitostí, insolvenčního rejstříku, ale také z evidence exekucí. Pokud opatrovanec vlastní vozidlo, lze určité informace získat také z evidence vozidel. V případě bankovních účtů lze zjistit blokaci účtu také přímo u finanční instituce, u které jsou účty opatrovance vedené. Dále lze od těchto institucí získat výpisy z účtů, z nichž mohou plynout určité pravidelné platby opatrovance na převzaté závazky. Dalším zdrojem informací je pak obecný soud opatrovance, u něhož lze zjistit, zda jsou proti opatrovanci vedena jakákoliv řízení. Pro přehled o exekucích vedených soudními exekutory lze pak získat výpis z Centrální evidence exekucí. Rovněž lze existenci dluhů ověřit dotazem na nejběžnější instituce a společnosti, vůči nim mohou závazky, respektive dluhy opatrovanci vzniknout. Mezi ně se řadí například finanční úřad, zdravotní pojišťovna, dopravní podnik či dodavatelé energií apod. V případě převzetí opatrovnictví od předchozího opatrovníka, lze pak využít informací z konečného vyúčtování, případně čerpat informace z opatrovnického spisu.
Případné zjištěné dluhy opatrovance je pak potřeba aktivně řešit a zabránit jejich navyšování. Rovněž je potřeba zhodnotit závazky opatrovance, které mohou plynout také z vadných právních jednání. Je třeba pamatovat, že neplatnost právního jednání může plynout například z porušení dobrých mravů nebo z toho, že opatrovanec jednal v duševní poruše, ačkoli ještě nebylo formálně rozhodnuto o omezení svéprávnosti. Platnost takových závazků je potřeba posoudit nejednou za pomoci odborníka, například v dluhové poradně či u advokáta.
Práce opatrovníka je v tomto směru poměrně náročná, kdy nejde pouze o vyhledání již existujících dluhů opatrovance v různých stadiích jeho vymáhání, ale také o prověření stávajících závazků opatrovance a jejich platnosti.
Platnost závazků opatrovance, a tedy i možnost věřitelů tyto závazky případně u soudu uplatnit a následně exekučně vymáhat se pak bude odvíjet zejména od rozsahu omezení ve svéprávnosti, či od doby jejich vzniku a také od důvodu, pro který k omezení svéprávnosti došlo.
Individuální řešení
Mohou tak nastat velmi rozdílné situace, které je potřeba posuzovat a řešit individuálně.
V případě zjištění smlouvy, která byla uzavřena v době, kdy byl opatrovanec již omezen ve svéprávnosti, případně v době, kdy důvod pro omezení ve svéprávnosti již existoval, lze, za podmínky, že se jedná o smlouvu, na níž dopadá důvod a rozsah omezení svéprávnosti, uplatnit vůči věřiteli námitku neplatnosti a domáhat se stanovení neplatnosti smlouvy také soudní cestou. Jedná se tudíž o neplatnost relativní, jejíž posouzení náleží soudu. Podmínkou pro vyslovení neplatnosti je, že následky napadeného právního jednání působí opatrovanci újmu. Spornou otázkou pak zůstává míra újmy, která musí být opatrovanci takovým právním jednáním působena. Posouzení tak bude záležet na konkrétních okolnostech případu.
V tomto ohledu nelze opomenout ani možnost dodatečného schválení jednání opatrovance opatrovníkem, a to v souladu s ust. § 65 odst. 2 občanského zákoníku. Tato možnost přichází v úvahu například tehdy, pokud opatrovanec učinil právní jednání, které by sice mohlo být nahlíženo jako neplatné, avšak je v jeho prospěch a není tedy důvodu napadat jeho neplatnost u soudu. Může jít například o uzavření nájemní smlouvy opatrovancem.
Opatrovník zastupuje opatrovance v případných soudních řízeních, kde s ohledem na povinnosti opatrovníka starat se o naplnění opatrovancových práv a chránit jeho zájmy, obsažené v ust. § 466 odst. 1 in fine občanského zákoníku, je opatrovník povinen práva opatrovance v případném řízení aktivně hájit, a to včetně, jak již bylo shora zmíněno, eventuálního uplatnění námitky neplatnosti právního úkonu, z něhož sporný závazek opatrovance plyne. Pokud pak není v silách opatrovníka zajistit náležitou obhajobu práv opatrovance, měl by tuto obranu zajistit prostřednictvím jiné osoby, například advokáta.
Probíhající exekuce
Nejsložitější situace pak nastává v případě již probíhající exekuce.
Exekuce je formální řízení, v němž se již nezkoumá hmotněprávní základ uplatněného nároku. Obrana proti exekuci může spočívat ve zvrácení původního rozsudku soudu (nebo rozhodnutí jiného orgánu), na jehož základě došlo k zahájení výkonu rozhodnutí (exekuce) – tzv. exekuční titul.
Zpravidla již v okamžiku exekučního vymáhání pohledávky exekuční titul nelze napadnout řádnými opravnými prostředky (odvolání). Výjimku představují případy, kdy lze zmeškání lhůty pro podání odvolání prominout. Jedná se v zásadě o dva případy, a to jednak podle ust. § 204 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdy lze prominout lhůtu z důvodu, že se odvolatel řídil nesprávným poučením soudu, a jednak pak podle ust. § 58 o. s. ř., kdy lze zmeškání lhůty prominout z omluvitelného důvodu. V praxi pak připadá v úvahu spíše druhý zmíněný důvod, pod který lze podřadit například nemožnost podat odvolání z důvodu hospitalizace, nebo z důvodu psychické poruchy (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 976/2017 ze dne 14. 1. 2019). Návrh je třeba podat do patnácti dnů po odpadnutí překážky a je s ním třeba spojit i zmeškaný úkon.
Exekuční titul je možné napadnout také za pomoci využití mimořádných opravných prostředků. Mezi tyto mimořádné opravné prostředky patří dovolání, žaloba pro zmatečnost nebo žaloba na obnovu řízení. Relevantní může být zejména obnova řízení. Návrh na obnovu je třeba opřít o nové důkazy, těmi mohou být například skutečnosti zjištěné v rámci řízení o omezení svéprávnosti včetně zpracovaného znaleckého posudku.
Specifické případy
Nejednou je však opatrovanec v situaci, kdy již nepřichází v úvahu využití řádných ani mimořádných opravných prostředků. Ukončení exekuce pak lze v některých případech docílit podáním návrhu na zastavení exekuce ve smyslu ust. § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu. V tomto ohledu je potřeba poukázat na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu České republiky. Byť, jak již bylo výše uvedeno, nelze v rámci exekučního řízení účinně brojit proti hmotněprávnímu základu vymáhaného nároku, představují judikáty výše zmíněných soudů prolomení této zásady v určitých specifických případech.
Ústavní soud ve svém nálezu vydaným pod sp. zn. II ÚS 2230/16 dne 1. 11. 2016 shodně se svým nálezem sp. zn. IV ÚS 3216/14 ze dne 17. 12. 2015 uvádí: „…zatímco důvody zakotvené pod písmeny a) až g) jsou důvody konkrétními, důvod uvedený pod písmenem h) je formulován všeobecně a jeho účelem je umožnit, aby výkon rozhodnutí byl zastaven i v jiných závažných případech, které pro jejich možnou rozmanitost nelze s úplností předjímat, resp. podrobit konkrétnímu popisu. Judikatura (srov. Např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 1932/2005 ze dne 16. března 2006) vymezila, že z povahy věci (včetně logického požadavku srovnatelnosti jednotlivých důvodů zastavení výkonu) musí jít o takové okolnosti, pro které další provádění výkonu je způsobilé založit kolizi s procesními zásadami (byť mohou mít podklad v právu hmotném), na nichž je výkon rozhodnutí (jakožto procesní institut) vybudován, anebo je protichůdné účelu, které se jím sleduje, totiž zajistit (efektivní) splnění povinnosti, vyplývající z vykonávaného titulu.“
V nálezu vydaném pod sp. zn. II. ÚS 3194/18 dne 1. 4. 2019 Ústavní soud konstatuje, že „Z ustálené judikatury Ústavního soudu tak plyne, že v exekučním řízení obecným soudům přísluší se zabývat zásadními vadami exekučního titulu a že jsou povinny výkon rozhodnutí zastavit podle ust. § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. také v případech, v nichž by výkon rozhodnutí vedl ke zjevné nespravedlnosti, nebo byl dokonce v rozporu s principy právního státu. Nezohlednění těchto kritérií při rozhodování o zastavení výkonu rozhodnutí představuje porušení základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“
Z uvedených rozhodnutí je tedy zřejmé, že případným důvodem pro zastavení exekuce je také skutečnost, že exekuční titul byl vydán pro vymožení nároku, který je zjevně v rozporu s dobrými mravy, což by mohl být i případ vymáhání splnění závazku na osobě, která v době učinění tohoto úkonu nebyla svéprávná. Pokud pak tato skutečnost prokazatelně byla či musela být věřiteli známá a právní jednání vedlo k poškození opatrovance, nepochybně půjde o důvod pro zastavení exekuce z výše citovaného důvodu.
Článek byl zpracován pro Iuridicum Remedium, z. s., a vznikl za přispění prostředků státního rozpočtu ČR z programu Ministerstva práce a sociálních věcí.