Spoří obce hodně nebo přiměřeně?
Obce v České republice vykazují již dlouhodobě a pravidelně každý rok přebytek rozpočtu. O něco kratší dobu se diskutuje, zda je to známka jejich dobrého hospodaření či nikoli. Na první pohled to vypadá, že je to důsledek toho, že obce mají více peněz, než kolik dokážou využít. Ze stran reprezentantů obcí však často zaznívá, že přebytkové hospodaření některých obcí není známkou neefektivního nakládání s penězi nebo jejich řádného nevyužívání, ale přirozeným důsledkem jejich finanční odpovědnosti, protože se tak připravují na budoucí investice.
Přebytek rozpočtu přitom vykázaly v loňském roce dvě třetiny obcí. Co ukazují údaje?
Míra úspor a míra zadlužení
V posledních deseti letech rostly příjmy obcí (bez Prahy) v průměru ročně o 6 %. Objem peněz na bankovních účtech obcí (opět bez Prahy) se zvyšoval v průměru ročně o 11 %, což je téměř dvakrát tak vysoký růst. Z celkových příjmů vydaly obce na investice v průměru každý rok 29 %. Takže obce jako celek zvládly věnovat poměrně značnou část svých příjmů na investice, aniž by k tomu potřebovaly využívat peníze nakumulované v minulosti, protože jejich úspory se pravidelně zvyšovaly, aniž by využívaly ve velké míře dluhové nástroje, protože jejich dluh se v daném období více méně snižoval.
Výsledkem je, že zatímco v roce 2014 dosahovala míra úspor obcí (podíl peněz na bankovních účtech k příjmům) 37 %, v loňském roce se již blížila k 60 %. Po započtení Prahy je míra úspor ještě vyšší. Naopak, v roce 2014 byla míra zadlužení (obdobně spočítaná jako míra úspor) 24 %, o deset let později již jen 14 %.
Mezinárodní srovnání
Jak vypadá Česká republika v mezinárodním srovnání, například na základě údajů, které publikuje EUROSTAT? Z porovnání podílu úspor obcí a krajů na hrubém domácích produktu zemí Evropské unie za rok 2023 (graf 1) vyplývá, že Česká republika se dostala nejen do čela pomyslného žebříčku, ale navíc všechny země Evropské unie značně převyšuje.
V roce 2023 se úspory obcí a krajů na HDP v České republice podílely 6,6 %, přičemž průměr za všechny země EU dosahoval 2,1 %. Pět zemí mělo tento podíl v rozmezí 2 % až 3 %. V naprosté většině členských států si tak územní samospráva vystačila s podílem úspor na HDP ve výši 0,1 % až 2 %, což je podstatně méně než v případě České republiky.
Mezi rokem 2013 a 2023 se podíl úspor územní samosprávy na HDP v zemích evropské unie zvýšil z 1,6 % na 2,1 %, tedy o pět desetin procentního bodu. V případě České republiky se tento podíl zvýšil z 3,7 % na 6,6 %, tedy téměř o tři procentní body. Úspory obcí se na objemu úspor územní samosprávy v České republice podílely 83 %, takže tvořily naprostou většinu. Byly to tak obce, jejichž úspory rostly v poslední době rychleji než průměr za země Evropské unie a které se zasloužily o prvenství České republiky v rámci 27 zemí.
Obce neinvestují málo
Obce v České republice mohou spořit více, protože investují méně než v zemích Evropské unie. Za období let 2013 až 2024 dosahoval podíl investic obcí a krajů v zemích Evropské unie na hrubém domácím produktu v průměru ročně 1,4 %. Územní samospráva České republiky vykázala 2 %. V rámci zemí EU tak obsadila sedmou příčku. Investice územní samosprávy většiny zemí se na HDP podílely tedy méně než v případě České republiky. Příčiny rychlého růstu úspor územní samosprávy, resp. obcí v České republice nelze zdůvodnit jejich nízkou investiční aktivitou. A je otázkou, zda by ještě intenzivnější investiční aktivita územní samosprávy v České republice mohla být řešením jejich vysokých úspor.
Z výše uvedeného vyplývá, že obce v České republice neinvestují málo a po uhrazení běžných a nemalých kapitálových výdajů jim stále ještě zbývá dost peněz. V rámci objemu investic územní samosprávy v České republice připadá na obce kolem 75 %.
V grafu 2jsou země seřazeny podle výše podílu investic územní samosprávy na HDP. Průměr za 27 zemí Evropské unie byl 1,4 % v případě podílu investic a 1,9 % u podílu na úsporách. Kromě České republiky jsou jen čtyři země, a to Finsko, Francie, Nizozemí a Lucembursko, které mají souběžně nadprůměrný podíl územní samosprávy jak na investicích, tak i na úsporách.
Více spoří malé obce
Spoří více malé nebo velké obce? Dvě pětiny z celkového objemu peněz obcí na bankovních účtech sice připadá na obce s počtem obyvatel 5000 a více, nejvyšší míru úspor však dlouhodobě vykazují obce menší. Míra úspor obcí s počtem obyvatel do 200 dosahovala koncem loňského roku 133 %, u obcí v navazující velikostní kategorii to bylo 102 %. V průměru měly v loňském roce dvě pětiny obcí (s počtem obyvatel do 500) úspory vyšší než jejich celoroční příjmy. Na celkovém objemu úspor se však tyto dvě kategorie obce podílejí pouze 15 %, takže na celkový objem úspor obcí a na jejich rychlý růst velký vliv nemají.
Úloha sdílených daní
Naprostou většinu příjmů obce nezískávají svým vlastním rozhodnutím. Téměř 60 % z nich má svůj původ ve sdílených daní. O jejich výši obce nerozhodují, prostě je dostanou, volnost mají při jejich užití. Dalších necelých 30 % příjmů obcí má podobu účelových neinvestičních a investičních dotací. Při takto nastavených příjmech vykazují nejméně posledních deset let chronicky přebytek rozpočtu. Za déletrvajícím převisem příjmů nad výdaji v obecních rozpočtech tak stojí výhradně uplatňovaný způsob rozdělení výnosů tří největších daní mezi stát, obce a kraje.
Mechanismus sdílení celostátního výnosu daní tak, jak se uplatňuje v České republice, má své výhody a nevýhody. Výhodou je, že obce ve stejném postavení získávají víceméně srovnatelný objem peněz. Každoročně obdrží objem peněz, který v čase nepodléhá výrazným fluktuacím a zajišťuje tak stabilitu finančních toků do obecních rozpočtů a jejich předvídatelnost. Tím se předchází zvyšování rozdílů mezi obcemi. Systém tak slouží jako jakýsi vyrovnávací mechanismus příjmů obcí. Zároveň ochraňuje nejmenší obce, protože ty by si skutečně vlastní příjmy sháněly obtížně. Jejich starosta je obvykle neuvolněný a odborný aparát malý.
Nevýhodou systému sdílení celostátního výnosu daní je, že v důsledku dané struktury příjmů mají obce jen malou možnost ovlivňovat své příjmy. Jejich rozhodovací pravomoc je tudíž velmi omezená. Navíc, nemají žádný velký finanční důvod, vítat na svém území nové podnikatele a vytvářet jim vhodné podmínky pro jejich činnost. Zvýšení podnikatelských aktivit může být spojeno s řadou nepříznivých dopadů na obyvatelstvo, v důsledku vyšší provozu na místních komunikacích, zvýšení hlučnosti a prašnosti, zvýšení nároků na vodohospodářskou strukturu apod. Většímu důrazu na skutečně vlastní příjmy obcí navíc brání jejich velikostní struktura. Jak známo, obce v České republice mají nejnižší průměrný počet obyvatel v rámci zemí Evropské unie.
Nespoří jenom obce
V České republice spoří nejenom obce. Podniky mají v bankách uloženo více peněz, než kolik si od bank vypůjčily. Totéž platí pro domácnosti a zvlášť pro živnostníky, u kterých je převis peněz na bankovních účtech nad jim poskytnutým objemem úvěrů značný.
Míra úspor domácností se pohybuje kolem 19 %. To je třikrát méně, než jako míru úspor mají obce. Přitom domácnosti hospodaří s penězi, které získávají vlastním přičiněním. Vytvářejí úspory, aby se zajistily pro případ výpadku příjmů, např. ztrátou zaměstnání, nemocí, či úmrtím člena rodiny. Obce však hospodaří převážně s penězi, které jim pravidelně poskytuje stát. Přesto je míra úspor domácností mnohem nižší než u obcí, které mají podstatnou část svých příjmů zajištěnou a nemusejí se tak intenzivně chránit před nečekaným výpadkem příjmů vytvářením velkých rezerv.
Rozdělování výnosů daní
Stát rozhoduje, jakou částí z výnosů třech sdílených daní si ponechá ve státním rozpočtu a jakou převede na obce.
Na současném rozdělení výnosů tří daní je však něco divného. Vede k tomu, že jeden segment – státní rozpočet – vykazuje minimálně v posledních deseti letech opakovaně schodek rozpočtu, zatímco druhý segment – obce – vykazují naopak chronicky přebytek rozpočtu.
Nejde jen o to, že deficit státního rozpočtu se financuje státními dluhopisy, což něco stojí, ale i o to, že obce předávají své dočasně nepotřebné peníze bankám, a to v průměru za poměrně nízký úrok.
Takže používaný systém sdílených daní vede ve svém důsledku ke značně neefektivnímu nakládání s veřejnými penězi, tedy s daněmi, které platí lidé a firmy.