Rozpočtové provizorium není hrozbou
Rozpočtové provizorium představuje zvláštní režim hospodaření veřejných rozpočtů, do něhož vstupuje stát nebo obec tehdy, když není na počátku rozpočtového roku schválen řádný rozpočet. Ačkoliv se v médiích nejčastěji hovoří o provizoriu státním, jeho existence se dotýká také územních samosprávných celků.
Je však nutné zdůraznit, že rozpočtové provizorium státu neomezuje obce a kraje v přijetí jejich vlastního rozpočtu. Obce tak mohou, a z hlediska správné praxe veřejného hospodaření i mají přijímat své rozpočty samostatně, podle svých potřeb a strategických cílů, bez ohledu na stav státního rozpočtu. Tento princip zajišťuje stabilitu místní samosprávy a kontinuitu jejích veřejných služeb.
Právní úprava
Právní úprava je v obou úrovních rozdílná.
Stát se opírá o zákon o rozpočtových pravidlech, který umožňuje hospodaření v provizoriu podle kapitol a limitů vycházejících z rozpočtu předchozího roku. Měsíční limity nastavuje vláda, čímž zajišťuje, aby resorty plnily pouze nezbytné výdaje a nevytvářely nové závazky bez schváleného rozpočtu. V praxi je státní provizorium administrativně náročné, ale legislativně dobře ukotvené a běžně používané zejména v obdobích politických změn.
Vliv státního provizoria na obce spočívá zejména v oblasti sdílených daní a dotačních programů. Daňové výnosy jsou nadále rozdělovány dle zákona, takže chod obcí není ohrožen. Odkládá se však zahajování nových dotačních titulů ze státních kapitol a může docházet ke zpoždění ve vyřizování žádostí v již probíhajících programech. Obce však mohou plánovat své hospodaření relativně stabilně, protože hlavní příjmové položky, daňové výnosy, nadále plynou a běžná agenda je zachována.
Na úrovni územních samospráv je rozpočtové provizorium upraveno zákonem o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů. Pokud obec neschválí rozpočet do 31. prosince, vstupuje do provizorního režimu, který však musí být jasně a transparentně vymezen zastupitelstvem. Nejde tedy o automatický stav, ale o vědomé nastavení podmínek hospodaření pro období do schválení řádného rozpočtu. Pravidla zpravidla vycházejí z běžného provozu předchozího roku a stanovují možnost hradit pouze ty výdaje, které jsou nezbytné k zajištění běžného fungování obce, veřejných služeb a smluvních vztahů. Běžně jsou povoleny výdaje na mzdy, energie, služby, nájemné, zákonné platby či pokračující investice, které jsou smluvně zajištěny. Naopak se omezuje zahajování nových projektů, poskytování dobrovolných dotací a otevírání investičních akcí bez předchozího schválení.
Dopady na příspěvkové organizace
Zvláštní pozornost si zaslouží dopady na příspěvkové organizace obcí. Ty jsou v provizoriu finančně zajišťovány prostřednictvím měsíčních příspěvků, které zohledňují provozní nutnost a existující závazky. Organizace, jako jsou školy, kulturní zařízení či sociální služby, tak mají zajištěnou stabilitu, pokud je komunikace mezi zřizovatelem a organizacemi nastavena transparentně a včas. Pozitivní praxí je průběžné informování o čerpání výdajů, předpokládané délce provizoria a přípravě rozpočtu, aby byly zachovány zákonné standardy i kvalita poskytovaných služeb.
Rozpočtové provizorium se dotýká také oblasti vymezení hlavní a doplňkové činnosti příspěvkových organizací a obcí. Zatímco hlavní činnost je vymezena zřizovací listinou a zákonnými povinnostmi, doplňková činnost musí být vždy nastavena tak, aby nenarušovala plnění činnosti hlavní a aby byla ekonomicky samostatná. V provizoriu se obvykle omezuje zahajování nebo rozvoj doplňkových činností, které vyžadují investice či vyšší vstupní náklady. Organizace musí klást důraz na efektivní využití stávajících zdrojů, včasný oběh účetních dokladů a důsledné dodržování vnitřních předpisů včetně kontrol dle zákona o finanční kontrole. Správné vedení účetnictví, evidence a hlášení je v provizorním režimu ještě důležitější než běžně, protože kontrolní orgány se zaměřují na dodržení zákonných limitů a nepřekračování schválených pravidel.
Provizorium má v praxi také pozitivní efekt: Obce i jejich organizace často využívají toto období ke zpřesnění rozpočtových požadavků, analýze provozních trendů, přípravě investic či úpravě vnitřních předpisů. V době, kdy nejsou dostupné nové dotační tituly, se posiluje důraz na efektivitu a kvalitu interních procesů. V obcích, kde je ekonomický odbor aktivně zapojen do řízení provizoria, se daří minimalizovat rizika a zároveň udržovat plný rozsah veřejných služeb.
Rozpočtové provizorium tedy není nežádoucím stavem, ale právně zakotveným, funkčním a v praxi dobře zvládnutelným nástrojem, který umožňuje veřejné správě pokračovat i v době, kdy není schválen rozpočet. Při správné komunikaci, odpovědném řízení a otevřeném přístupu k organizacím i veřejnosti lze zajistit hladké fungování úřadů i služeb, a to bez výrazných omezení. Obce mají díky své samostatnosti možnost připravit a schválit vlastní rozpočet kdykoliv, a tak si zajistit stabilitu i tehdy, když stát hospodaří v provizorním režimu. Tato flexibilita je jednou z největších předností českého systému veřejných financí a potvrzuje silné postavení územních samosprávných celků.
Glosa na závěr
V odborných diskusích se často objevuje názor, že rozpočtové provizorium se „v důsledku prodraží“, protože po schválení rozpočtu vzniká tlak rychle dočerpat prostředky. Je však fér říci, že toto tvrzení je spíše popisem lidského chování než vlastností samotného provizoria. Provizorium jako právní institut nic nezdražuje, pouze zpřísňuje podmínky čerpání a dočasně posouvá realizaci některých výdajů. To, co může veřejné rozpočty zatížit, nejsou pravidla provizoria, ale manažerská rozhodnutí po jeho skončení: Odklad investic bez důvodu, časová tíseň nebo snaha utratit rozpočtové položky „aby nezbyly“.
Dobrá zpráva je, že tomuto jevu lze předcházet. Obce, které mají kvalitní investiční přípravu, průběžně upravují rozpočet a netolerují kulturu „musíme to dočerpat“, žádné dramatické výkyvy nezažívají. Ukazuje se, že rozpočtové provizorium není hrozbou, ale zrcadlem, které spolehlivě odhaluje, jak dobře má obec zvládnuté řízení financí, plánování a rozpočtovou disciplínu.