Smart City 2025? Ve skutečnosti Smart Mobility
Když bych měl shrnout letošní Smart City Expo World Congress do jediné věty, pak by zněla: Smart City se stalo mobilitou. Ne proto, že by se města přestala zajímat o energetiku, bezpečnost nebo digitalizaci. Ale proto, že více než 60 % obsahu kongresu tvořila mobilita ve všech svých podobách. Oproti minulým ročníkům to byla naprosto dominantní linka – jednoznačný signál, že právě zde dnes leží největší potenciál pro inovace.
Co je na tom nejzajímavější? Že to neznamená návrat k úzkému chápání dopravy. Naopak. Podobně jako u Mobility 5.0 se i na SCEWC ukázalo, že mobilita už dávno není technický obor, ale společenské téma. Je to součást toho, jak města fungují, jak lidé žijí, jaké mají příležitosti. A letošní ročník to jen potvrdil: diskuse se netočily kolem typu vozidel nebo kolejových systémů, ale kolem člověka. Jak mu cestu usnadnit. Jak propojit služby. Jak odstranit bariéry mezi jednotlivými režimy dopravy. Jak plánovat města tak, aby mobilita nebyla komplikací, ale samozřejmostí.
Tohle je velká změna oproti minulým letům. Smart City projekty už nejsou katalogem „chytrých krabiček“. Mnohem víc se řeší to, jak spolu systémy mluví, jak sdílejí data a jak se dají skutečně využít. Letošní SCEWC ukázalo, že bez funkční mobility nemůže být chytré město – a že infrastruktura se musí potkávat s technologií i s potřebami obyvatel.
Druhým nejsilnějším dojmem byla všudypřítomnost umělé inteligence. Čekal jsem ji – ale překvapilo mě, nakolik se stala základní vrstvou téměř všeho. Najít stánek, kde AI nefigurovala, bylo prakticky nemožné. Pozitivní je, že zhruba třetina nebyla jen marketing. Skutečné projekty, skutečné přínosy. Oproti dřívějším ročníkům jde o významný kvalitativní posun.
A právě tady byla největší inspirace – konkrétní projekty, které ukazují, že propojená mobilita už není jen teorie. Letos výrazně rezonovala témata jako dynamické řízení kapacity na hlavních tazích, systémy prediktivního řízení dopravy nad reálnými daty, nebo multimodální dispečinky, které v reálném čase vyhodnocují dostupnost sdílených služeb a veřejné dopravy. Zaujaly také projekty měst, která se odvážila přejít z dlouhých investičních cyklů k iterativnímu testování – třeba pilotní integrace mikromobility do městského řízení, chytré zónování veřejného prostoru, nebo nástroje pro plánování cest kombinující běžnou dopravu, pěší trasy a městské služby v jednom rozhraní.
To jsou přesně ta řešení, která mohou ukázat cestu i našemu prostředí. Města dnes nemusí čekat na velkou revoluci – stačí začít tam, kde je největší dopad – v plynulosti, dostupnosti a jednoduchosti pohybu.
Co to celé znamená? Že Smart City se posouvá od řešení „co umí technologie“ k otázce „co potřebuje člověk“. Mobilita je momentálně tím nejdůležitějším průsečíkem. Je to páteř měst, kde se potkává technika, data, plánování i každodenní život. A dokud se neobjeví další velká věc v jiné oblasti, bude to právě mobilita, kdo bude určovat směr.