Děti v on-line světě
Hlavním tématem březnového vydání časopisu Statistika&My bylo Minisčítání, což je projekt, který přibližuje svět statistiky školákům tak, aby je to bavilo. Projekt vznikl na půdě Českého statistického úřadu (ČSÚ) v roce 2010 a jeho šestého opakování v loňském roce se zúčastnilo 83 558 žáků. Tři pětiny z nich tráví denně dvě a více hodin on-line. Jedna pětina dokonce více než pět hodin.
Série publikovaných článků a statistických údajů přináší mnoho informací, které stojí za zamyšlení – nejen rodičů a pedagogických pracovníků, ale i představitelů územních samospráv a státu. Budoucnost našich dětí není jen záležitostí rodiny, ale celospolečenského působení.
Sport nebo počítač
Data z Minisčítání například nabídla obrázek toho, čím současná generace školáků žije po vyučování. Eva Henzlerová, z odboru komunikace ČSÚ cituje z výsledků, že možná poněkud překvapivě je tou nejoblíbenější činnosti po vyučování sport. Věnuje se mu více než pětina (22,2 %) dětí, které na tuto otázku odpověděly. To je dokonce více než podle výsledků Minisčítání z roku 2010, kdy sportování patřila až třetí pozice (16,6 %). Tehdy děti z nabízených odpovědí upřednostňovaly varianty „hraji na počítači“ (17,3 %) a „bavím se s kamarády“ (21,6 %). V nejnovějším ročníku Minisčítání si silnou pozici udržely počítačové a mobilní hry, které jsou hlavní volnočasovou náplní pro 15,1 % dětí. U chlapců je to dokonce více než pětina (22,1 %), ale odpolední sport je pro ně ještě důležitější, jako nejčastější aktivitu po škole jej označil každý čtvrtý chlapec (24,7 %). Dívky nejčastěji sportují nebo chodí ven s kamarády. Právě kategorii „jdu ven“ patřilo bez ohledu na pohlaví s odstupem 1,5 procentního bodu (p. b.) třetí místo (13,6 %). Naproti tomu čtení knih či sledování televize jsou v žebříčku volnočasových aktivit až úplně dole – těmto aktivitám se věnují jen 3,0 %, resp. 2,5 % dětí. Dívky si ve volném čase čtou častěji (3,9 %) než chlapci (1,2 %). Za 15 let, které uběhly od prvního Minisčítání, celkově obliba četby, jako volnočasové aktivity klesla o 1,7 % p. b. Celkem 55 % dětí prakticky nikdy nečte časopisy. Za rok nepřečte žádnou knihu 19,6 % školáků a 51,5 % přečte za rok je 1–4 knihy.
Internet, mobily, umělá inteligence
Digitální technologie jsou pro dnešní děti naprosto přirozenou součástí života.
Jak uvádí ve svém textu Pavel Hortig, z oddělení marketingu a PR v ČSÚ, je ze získaných dat patrné, že internet je pro většinu dětí téměř nepostradatelný. Internet a elektronická zařízení patří u dětí dlouhodobě mezi největší lákadla. Více než třetina dětí by se na měsíc dokázala vzdát sladkostí a pětina kosmetiky, ale bez internetu by vydržela pouze tři procenta. Podobně jen desetina by se dokázala vzdát svého mobilního telefonu. Pětina všech dětí tráví každý den na internetu déle než pět hodin. Značné rozdíly však vidíme mezi věkovými skupinami. U patnáctiletých žáků jsou on-line aktivity už velmi rozšířené, takže třetina z nich je na internetu déle než pět hodin denně, zatímco méně než hodinu tráví on-line jen 2 % patnáctiletých.
Výsledky Minisčítání také ukázaly, co děti na internetu nejvíce baví. Chlapci zde převážně hrají hry, zatímco dívky dávají přednost poslechu hudby. Hry jsou celkově hlavní aktivitou čtvrtiny dětí, avšak z chlapců je uvádí téměř polovina, zatímco z dívek jen desetina. Mezi sociálními sítěmi hrají prim Instagram a TikTok. Když děti hledají zábavu nebo sledují videa, jednoznačně vede YouTube, který využívá téměř polovina z nich. Zajímavé je také zjištění, odkud děti čerpají informace o dění ve světě nebo v Česku. Celkově přibližně pětina sleduje zprávy v televizi, podobně velká část získává informace z internetu a třetina spoléhá především na sociální sítě. Patnáctiletí žáci se již výrazně orientují v on-line prostoru, a téměř polovina získává informace převážně ze sociálních sítí. Chlapci přitom o něco více než dívky využívají televizi a také zpravodajství na internetu.
Jedním z nejvýznamnějších zjištění je masový nástup nástrojů umělé inteligence mezi dětmi. Celkově 87 % žáků uvedlo, že umělou inteligenci už použili. Pouze 3 % nevědí, o co se jedná. Výrazné rozdíly však panují mezi věkovými skupinami. Umělou inteligenci někdy využila více než polovina devítiletých, z patnáctiletých pak v podstatě každý. Z odpovědí na otázku, kdy děti dostávají svůj první mobil, vyplynulo, že mobilní telefon v roce 2025 vlastnily už téměř všechny děti ve věku 9 až 15 let. Bez telefonu zůstávala jen 2 % respondentů. Výsledky také napovídají, že se postupně posouvá věk, kdy děti dostávají svůj první telefon. Zatímco mezi dnešními patnáctiletými jej získalo už před nástupem do základní školy 15 %, z dnešních devítiletých mělo mobilní telefon před vstupem do první třídy již 33 %.
Baví, nebaví
Zajímavé byly odpovědi dětí na otázky, zaměřené na oblibu vyučovaných předmětů. O této problematice píše Pavel Černý z oddělení marketingu a PR v ČSÚ. Žáci měli odpovědět, na jaký předmět se ve škole vůbec netěší. Na otázku odpovědělo 83 422 respondentů a v celé škále neoblíbených předmětů jednoznačně dominují český jazyk a matematika. Zatímco matematiku a fyziku označují za neoblíbené častěji děvčata, v případě českého jazyka je to naopak. Další vyrovnanou dvojici mezi neoblíbenými předměty tvoří cizí jazyk a fyzika.
Neoblíbenost jednotlivých předmětů není stálá v průběhu celé školní docházky, ale dost výrazně se mění s věkem. U nejméně oblíbeného předmětu – českého jazyka – nechuť postupně klesá, a u 14letých a 15letých se dostává pod 15 %. Matematiku postupně berou na milost starší děti na prvním stupni, ovšem poté, co přestoupí na druhý stupeň, se pro ně tento předmět opět stává strašákem.
Otázka týkající se oblíbenosti školních předmětů byla součástí Minisčítání také v roce 2015. Tehdy měli žáci uvést nejoblíbenější předmět. Naprosto suverénně zvítězil tělocvik, který vybralo 35 % chlapců a 20 % dívek. S velkým odstupem za ním pak zůstala trojice angličtina, matematika a informatika.
Závislosti a rizika
Je naprosto zřejmé, že digitální svět pohlcuje (nejenom) české děti. Plně platí, že dnešní děti používají média zásadně jinak než předchozí generace. Michal Vlasák, vedoucí komunikace Centra pro regionální rozvoj uvádí, že zjištěná fakta můžeme interpretovat různě. Můžeme se pohoršovat z pozice starší generace, která trávila čas jinak. Můžeme mluvit o nezadržitelném pokroku ve využití moderních technologií. Nebo můžeme konstatovat, že jde o drtivé vítězství obchodních modelů obřích korporací nad nedospělým lidským mozkem.
Používání globálních sociálních sítí na úkor tradičních médií je tím největším rozdílem vývoje posledních patnácti let. A sílí podezření, že největší sociální sítě jsou záměrně navrženy tak, aby si na nich lidé vypěstovali závislost. Ve Spojených státech dokonce čelí firmy Meta a Google přelomové žalobě požadující, aby firmy převzaly zodpovědnost za újmy způsobované dětem používajícím jejich sociální sítě. O jakých újmách je řeč? Můžeme jmenovat třeba problémy se spánkem, zvýšené riziko úzkostí, depresí a stresu. Je tu problém kontaktu s toxickým obsahem různého druhu (násilí, pornografie). Sociální sítě také vytvářejí prostředí, které mnohdy vede k narušenému sebehodnocení, což se může podepisovat třeba na schopnosti navazovat vztahy.
Změny ve školách
Výše uvedený výčet rizik sociálních sítí by měl být dostačující pro pojmenování problému a hledání řešení. Pro omezení negativních dopadů, vidí autor v zásadě dvě cesty. Za prvé v omezování přístupu dětí na sítě (což už řada států realizovala) a za druhé v edukaci, tedy posilování schopnosti rozumět mediálním obsahům a principům fungování médií. Dalším opatřením vedoucím k menšímu množství času stráveného on-line může být omezení nebo zákaz mobilních telefonů na školách. Řada českých škol má v tomto ohledu pozitivní zkušenosti. Pedagogové mluví o zlepšeném chování žáků, učitelé také pozorovali pokles kyberšikany a zlepšenou interakci mezi žáky v době, kdy byly telefony mimo provoz. Kritici omezování namítají, že takové opatření musí být promyšlené a absolutní zákaz není vhodný. Připomínají, že ve školách je potřeba vytvořit dětem dostatečné alternativy pro jiný způsob trávení času, hlavně o přestávkách.
Druhá z možností, tedy oblast vzdělávání, navozuje otázku stavu mediální výchovy na školách. Ta postrádá systematičnost a promítá se do rozdílné úrovně pedagogů, kteří většinově neprošli specializovaným školením v oblasti mediální gramotnosti.
K tomu přistupují zkušenosti dětí s umělou inteligencí. Nástroje typu ChatGPT děti běžně využívají bez odpovídajícího porozumění všech souvislostí, etických otázek i rizikových situací.
Role rodiny
Český vzdělávací systém zde dlouhodobě selhává, a vzhledem k jeho výrazné setrvačnosti se bohužel musíme ptát, jak dlouho ještě selhávat bude. Podobně jako v dalších technologických oblastech, kde legislativa a státní politika nestíhají překotný vývoj, také v otázce zvyšování mediální gramotnosti proto hrají obrovskou roli neziskové organizace, a zejména výchova v rodinách. Rodiče jsou ti, kdo si mohou vynutit konkrétní změny ve školství. A zdá se, že nutnost změny cítí – podle výzkumů například většina z nich podporuje omezení nebo rovnou plošný zákaz používání mobilů ve školách. Ještě důležitější je ale jejich chování a postoj v rodinách. Tady se musí snažit být dětem vzorem, vysvětlovat, diskutovat. Zkusit jim třeba ukázat, že se bez mobilního telefonu obejdou celý víkend. Ano, bude to těžké, ale nikdo jiný to za nás rodiče neudělá.
Podle časopisu Statistika&My 3/2026