Pozemkové úpravy a tvorba krajiny

Krajina v České republice prošla vlivem a působením člověka složitým vývojem, na kterém se podepsaly střídající se politické a hospodářské vlivy. V důsledku velkoplošného obdělávání půdy pak došlo k zániku polních cest, přirozených liniových prvků a dalších přírodních a krajinotvorných elementů.

Došlo k narušení ekologické stability krajiny, devastaci zemědělského půdního fondu vodní a větrnou erozí, snížení biodiverzity a narušení krajinného rázu. Existence velkých honů znemožnila soukromým zemědělcům přístup na jejich pozemky a přetrvávající roztříštěnost parcel komplikuje realizaci půdoochranných, ekologických i krajinotvorných opatření.

Mnozí vlastníci se stále nemohou ujmout vlastnických práv a řádně pozemky užívat. Existují rozdíly mezi vlastnickou evidencí a skutečným užíváním půdy. Více než 90 % obhospodařované půdy se pronajímá od soukromých vlastníků. Uživatele půdy nevedou žádné dotace ani sankce k tvorbě a ochraně půdního fondu a krajiny. Bez vyřešení vlastnických vztahů k pozemkům není možno v území realizovat nezbytná ekologická, půdoochraná či krajinotvorná opatření.

Pozemkové úpravy

Jedinou cestou k nápravě tohoto stavu jsou pozemkové úpravy.

Pozemkové úpravy jsou od počátku realizace v roce 1991 chápány jako nástroj vytváření podmínek pro racionální uspořádání vlastnických vztahů k zemědělským a lesním pozemkům s ohledem na hospodaření a na potřeby krajiny. Realizace společných zařízení v rámci těchto úprav znamená nové polní cesty, rybníky, zeleň v krajině a omezení eroze.

Pozemkové úpravy řeší komplexně celé území a ve veřejném zájmu se jimi prostorově a funkčně uspořádávají pozemky, scelují se nebo dělí a zabezpečuje se jejich přístupnost a využití, vyrovnání hranic a vytvoření podmínek pro racionální hospodaření vlastníků půdy. V těchto souvislostech se uspořádávají vlastnická práva a související věcná břemena. Současně se zajišťují podmínky pro zlepšení životního prostředí, ochranu a zúrodnění půdního fondu, vodní hospodářství a zvýšení ekologické stability krajiny. Výsledky pozemkových úprav slouží pro obnovu katastrálního operátu a jako závazný podklad pro územní plánování.

Plán společných zařízení

Součástí pozemkové úpravy je tzv. plán společných zařízení, který tvoří budoucí kostru uspořádání zemědělské krajiny a je tedy jakousi formou krajinného plánu uvnitř pozemkové úpravy. Jde zejména o zpřístupnění pozemků, tedy polní nebo lesní cesty se všemi doprovodnými stavbami jako jsou mostky, propustky, brody, železniční přejezdy apod.

Dále je plán tvořen protierozními opatřeními jako jsou protierozní meze, průlehy, zasakovací pásy, záchytné příkopy, větrolamy, ochranné zatravnění a zalesnění. Patří sem také vodohospodářská opatření sloužící k neškodnému odvedení povrchových vod a ochraně území před povodněmi. Jsou to nádrže, rybníky, úpravy toků, ochranné hráze a suché poldry.

Důležitou součástí plánu jsou rovněž opatření k ochraně a tvorbě životního prostředí a zvýšení ekologické stability území. Jde především o místní systémy ekologické stability doplněné dalšími prvky např. rozptýlené a doprovodné zeleně.

Opatření mají zpravidla polyfunkční charakter, plní tedy současně více funkcí. Příkladem může být např. skladebný prvek územního systému ekologické stability (ÚSES), který plní současně funkci ochrany proti větrné nebo proti vodní erozi a je rovněž významným prvkem estetickým a krajinotvorným.

Na společná zařízení se nejprve použijí pozemky ve vlastnictví státu a potom obce. Případně se na vyčlenění potřebné výměry půdního fondu podílejí i ostatní vlastníci pozemků poměrnou částí podle celkové výměry jejich směňovaných pozemků. Pozemkové úpravy jsou tak jedinečným nástrojem, který vytváří prostorové a vlastnické předpoklady pro realizace uvedených opatření.

Pozemkové úřady

Pozemková úprava naplní svůj smysl pro krajinu teprve tehdy, jsou-li všechny navržené prvky v terénu realizovány. Pozemkové úřady dělají vše pro to, aby se schválené návrhy pozemkových úprav co nejdříve reálně objevily v krajině. I když skutečná potřeba finančních prostředků na pozemkové úpravy výrazně převyšuje možnosti státního rozpočtu (pro rok 2004 je to 700 mil. Kč), pozemkové úřady se snaží využít určené prostředky co nejefektivněji a zapojují pro realizace pozemkových úprav další zdroje.

Jsou to především zdroje Ministerstva zemědělství, které jsou využity pro vlastní projektování návrhů pozemkových úprav a z realizací především na výstavbu polních cest. Dále jsou to krajinotvorné programy MŽP: "Program revitalizace říčních systémů" a "Program péče o půdu". V rámci revitalizace se realizují hlavně prvky územního systému ekologické stability (ÚSES) vázané na vodní režim a budují prvky ke zvýšení retenční schopnosti krajiny. Z programu péče o krajinu se budují opatření na ochranu krajiny proti erozi jako jsou protierozní meze a drobné poldry a také ochranné zatravnění a vymezené ÚSES.

Jednou z priorit MZe, formulovanou ve strategických cílech Koncepce zemědělské politiky ČR pro období po vstupu do EU (2004--2013) je zvyšování schopnosti zemědělských ploch zadržovat vodu. Součástí plánu společných zařízení jsou vždy i biotechnická protierozní a protipovodňová opatření, která zadrží vodu v krajině, ale svým umístěním předurčují i způsob hospodaření. Po doplnění vhodnou dřevinnou zelení fungují tato opatření jako nezbytná součást ÚSES, přičemž jsou pozemkové úpravy často jedinou možností k jejich skutečné realizaci.

Šance pro venkovská území

Pozemkové úpravy jsou vždy velkou šancí pro řešené území jak vhodně uspořádat vlastnické vztahy k pozemkům a umožnit tak hospodaření těm vlastníkům půdy, kteří se dosud z různých důvodů svého práva ujmout nemohli. Jsou velkou a historickou šancí také pro krajinu. Zároveň jsou pozemkové úpravy velkým závazkem pro navrhovatele -- tedy pozemkové úřady a projektanty. Vždyť nové uspořádání na dlouhou dobu tento stav v krajině "zakonzervuje" a vyřešené území jako celek určitě další šanci v reálně dohledné době nedostane.