Podpora rozvoje venkova z prostředků Evropského zemědělského fondu

Návrh Nařízení Rady o podpoře rozvoje venkova z Evropského zemědělského fondu na podporu venkova pro období 2007--2013 dostává postupně konkrétní podobu. Již v minulém čísle jsme informovali o principech evropské politiky na další období pro tuto oblast.

Uvedené zásady, byť se týkají dlouhodobého vývoje, jsou v současné době velmi aktuální, protože z principů připraveného Nařízení Rady budou vycházet příslušné národní dokumenty, které musí zpracovat i Česká republika. Přinášíme proto ve zkrácené úpravě základní body důvodové zprávy, které ukazují další směr evropské politiky při rozvoji venkova.

Zásadní reforma

Po zásadní reformě prvního pilíře společné zemědělské politiky v letech 2003 a 2004 bude rozvoj venkova hlavním bodem politických reforem v příštím rozpočtovém období.

Rozvoj venkova je důležitým prvkem politiky vzhledem k tomu, že ve venkovských oblastech, které představují 90 % území EU, žije více než polovina obyvatelstva EU-25. Zemědělství a lesnictví má i nadále zásadní význam pro využívání území, pro hospodaření s přírodními zdroji ve venkovských oblastech EU i jako platforma hospodářské diversifikace ve venkovských obcích.

Hlavní problémy

Problémy a výzvy, před nimiž politika rozvoje venkova stojí, lze shrnout takto:

Ekonomická situace: Venkovské oblasti mají výrazně podprůměrné příjmy a jsou silněji závislé na primárním sektoru.

Společenské aspekty: Ve venkovských oblastech je doložena vyšší nezaměstnanost. Riziko problémů, jako je špatný přístup k základní zásobovací infrastruktuře, sociální vyloučení a omezené možnosti zaměstnání může ještě zvýšit nízká hustota obyvatelstva a vylidňování některých oblastí.

Životní prostředí: Nutnost zajistit, aby zemědělství a lesnictví znamenalo pozitivní přínos pro krajinu a životní prostředí v širším smyslu, znamená pečlivé hledání rovnováhy.

Agenda 2000 ustanovila politiku rozvoje venkova jako druhý pilíř společné zemědělské politiky. Politika rozvoje venkova má provázet další reformu tržní politiky na celém území EU, nelze ji proto oddělit od její role druhého pilíře společné zemědělské politiky, přičemž je zvláštní důraz kladen na slovo "společné".

Politika rozvoje venkova EU se řídí všeobecnými zásadami trvale udržitelného rozvoje v souladu se závěry zasedání Evropské rady v Lisabonu (březen 2000) a v Goteborgu (červen 2001). Lisabonské zasedání vytyčilo cíl učinit z EU do roku 2010 konkurenceschopný a na znalostech založený hospodářský prostor, zatímco závěry zasedání v Goteborgu položily nový důraz na problematiku ochrany životního prostředí a dosažení vzorců trvale udržitelného rozvoje.

Restrukturalizace na venkově

Další uskutečňování reformy společné zemědělské politiky (SZP) zahrnuje požadavek pokračování sektorové složky politiky rozvoje venkova EU. Vysoký podíl zemědělství na zaměstnanosti v řadě nových členských států navíc znamená nutnost provádět takovou politiku, která napomáhá restrukturalizaci v zemědělském sektoru a na venkově.

Územně vázané složky politiky rozvoje venkova EU, které jsou odpovědí na hospodářské, společenské a ekologické výzvy, s nimiž jsou venkovské oblasti konfrontovány, spočívají v pomoci zemědělství a lesnictví při plnění jejich významných funkcí obhospodařování území, zasazení do venkovské ekonomiky a v příspěvku k sociálně ekonomickému rozvoji venkova

Vzájemné doplňování obou pilířů SZP bude nadále akcentováno nedávnou reformou SZP, podle které se má od roku 2005 zavést oddělení plateb od produkce. Zatímco se první pilíř soustředí na zajištění základny stabilního příjmu rolníků, kteří jinak mohou vyrábět svobodně podle poptávky na trhu, podporuje druhý pilíř zemědělství v plnění jeho funkce v životním prostředí a na venkově jakožto poskytovatele veřejných statků a přispívá k rozvoji venkova.

Tři hlavní cíle

S ohledem na závěry konference v Salcburku (listopad 2003), které zdůraznily společenské, ekologické a hospodářské prvky trvalé udržitelnosti, byly ve sdělení o finančních perspektivách na roky 2007 až 2013 pro politiku rozvoje venkova vytyčeny následující tři hlavní cíle:

• zvýšení konkurenceschopnosti agrárního sektoru prostřednictvím podpory restrukturalizace,
• ochrana přírody a krajiny prostřednictvím podpory péče o krajinu (včetně společného financování opatření rozvoje venkova v souvislosti s územími soustavy Natura 2000),
• zvýšení kvality života ve venkovských oblastech a podpora ekonomické diversifikace

Lze shrnout, že význam evropské dimenze politiky rozvoje venkova spočívá v:

• doprovázení a doplňování další reformy SZP a v zajišťování koherence s nástroji politiky uplatněnými v rámci prvního pilíře,
• příspěvku k jiným politickým prioritám EU, jako je trvale udržitelné obhospodařování přírodních zdrojů, inovace a konkurenceschopnost ve venkovských oblastech a ekonomická a sociální soudržnost.

Zjednodušení administrativy

Velký počet programů, systémů vytváření programů a různých systémů správy a kontroly financování v nynějším programovém období výrazně zvýšil administrativní zátěž pro členské státy i pro Komisi a snížil koherenci, průhlednost a čitelnost politiky rozvoje venkova.

První důležitý krok proto spočívá v tom, že rozvoj venkova bude sloučen do jednoho jediného rámce pro plánování programů a financování.

Strategický dokument EU o rozvoji venkova připravený Komisí je důležitým nástrojem koncentrace tvorby programů rozvoje venkova založeným na prioritě EU a na vzájemném doplňování s jinými politikami EU; dokument bude rovněž sloužit jako základ pro strategie a programy rozvoje venkova jednotlivých členských států.

Jasně formulované cíle se zřetelem k prioritám EU a vyšší důraz na zprávy o výsledcích programů pomocí jejich intenzivnějšího sledování a hodnocení má na jedné straně zajistit větší průhlednost a zvýšenou odpovědnost za účelné využití prostředků EU, na druhé straně se členským státům vytvoří větší prostor pro vlastní varianty realizace programů.

Strukturovaný dialog, ze kterého vychází zásada správného řízení, bude zajištěn konzultacemi se zúčastněnými subjekty ve věci vypracovávání, realizace a hodnocení národních strategií a programů, dále integrací přístupu zdola podle programu LEADER a výměnou informací o nejlepších postupech a činností v rámci vytvořených sítí.

Strategické dokumenty

Aby bylo možno dosáhnout strategičtějšího přístupu k otázkám rozvoje venkova, bude prvním krokem fáze vytváření programů příprava strategického dokumentu Komise, který vytyčí priority EU v příslušných třech směrech. Dokument identifikuje na úrovni EU slabé a silné stránky a stanoví důležité indikátory, jimiž bude poměřován pokrok při dosahování vytyčených priorit EU. Strategie by tvořila základ pro obdobné národní strategické dokumenty jednotlivých členských států.

Národní strategie rozvoje venkova by převáděla priority EU do národních poměrů, stanovila by vnitrostátní indikátory pro měření výsledků a byla by demonstrací vzájemného doplňování plánování rozvoje venkova s jinými koncepcemi EU. Programy rozčlení národní strategii na strategie pro každý ze tří tematických směrů podle hlavních politických cílů a dále pro směr podle programu LEADER.

Pro zajištění vyváženosti strategie bude rezervováno minimum ve výši 15 % veškerých prostředků EU pro program týkající se směru 1 (konkurenceschopnost) a 3 (rozvoj venkova v širším smyslu) a pro směr 2 (péče o krajinu) bude rezervováno minimálně 25 %. Pro směr podle programu LEADER bude rezervováno minimálně 7 %.

Tématické směry

Pro každý tematický směr je k dispozici soubor opatření. Podmínky realizace těchto opatření byly přepracovány a zjednodušeny.

Tematický směr 1, tj. konkurenceschopnost zemědělství a lesnictví -- strategie restrukturalizace by měla stavět na opatřeních týkajících se lidského a fyzického kapitálu, měla by se soustředit na aspekty kvality a připouštět útlum určitých opatření používaných v současnosti v nových členských státech.

Tematický směr 2, tj. životní prostředí a péče o krajinu. Existující opatření pro oblasti s méně příznivými podmínkami bude nově definováno. Nové vymezení oblastí bude založeno na úrodnosti půdy a klimatických podmínkách a na významu extenzivních způsobů hospodaření pro péči o krajinu.

Obecnou podmínkou pro uplatnění opatření bude u příjemců dotačních prostředků dodržování příslušných požadavků EU a členských států pro oblast zemědělství, resp. lesnictví.

Tematický směru 3 -- rozvoj venkova v širším smyslu -- bude žádoucí metoda realizace spočívat v lokálních rozvojových strategiích zaměřených na nižší územní jednotky. Cíle strategie budou vypracovávány v úzké spolupráci celostátních, oblastních a místních orgánů nebo budou vypracovávány a realizovány přístupem zdola za použití koncepce iniciativy LEADER (výběr nejlepších místních rozvojových plánů místních akčních skupin, které představují partnerství soukromého a veřejného sektoru).

Každý z programů by měl obsahovat tématický směr podle iniciativy LEADER, aby bylo možno financovat realizaci lokálních rozvojových strategií místních akčních skupin, dále provozní náklady místních akčních skupin, projekty spolupráce mezi místními akčními skupinami, experimentální a vzorové projekty a vytváření kapacit nutných pro přípravu místních rozvojových strategií.

Až 4 % prostředků určených na realizaci programu lze rezervovat na technickou pomoc.

Financování

Sazby financování z prostředků EU budou stanoveny pro jednotlivé tematické směry, přičemž minimum činí 20 % a maximum 50 % (75 % v tzv. konvergenčních oblastech) celkových veřejných výdajů. Pro prioritní tematický směr 2 a prioritní tématický směr podle iniciativy LEADER se stanoví nejvyšší sazba 55 % (80 % v tzv. konvergenčních oblastech). Tím je zdůrazněna evropská priorita těchto bodů. Z celkových prostředků EU určených na rozvoj venkova v daném období (s výjimkou modulace) budou 3 % tvořit rezervu.

Pro účely realizace programů bude zaveden vyspělý systém sledování hodnocení a podávání zpráv, který vychází ze společného rámce dohodnutého mezi členskými státy a Komisí. Komise bude každoročně informovat o pokroku v naplňování priorit EU v oblasti rozvoje venkova a pokud to bude nutné, může z těchto zpráv vzejít návrh pro úpravu strategie rozvoje venkova EU.

Závěrem

Načrtnutá koncepce umožní zkoncentrovat prostředky na společně dohodnuté priority EU a dostatečná míra flexibility na úrovni členských států a regionů zase umožní nalézt rovnováhu mezi sektorovou a územní složkou. Kromě toho by model podle iniciativy LEADER mohl být použit ve větším měřítku, zatímco pro EU jako celek zůstane pokračování a konsolidace koncepce LEADER zachována.