Změny a trendy v rozmístění obyvatelstva 1.

Změny a trendy v rozmístění obyvatelstva 1.

Počet obyvatel obce je jedním z významných ukazatelů, který se přímo dotýká jejich rozvoje. Je základem pro začlenění obce do velikostních kategorií pro stanovení koeficientu rozpočtového určení daní a slouží při řadě dalších hodnocení obce.

Počet obyvatel obce se průběžně mění na základě počtu narozených, zemřelých, přistěhovalých a vystěhovalých obyvatel, která průběžně zpracovává ČSÚ a pak každoročně zveřejňuje jako počet obyvatel obce k 1. lednu následujícího roku.

Ke spolehlivosti těchto údajů lze konstatovat, že počet obyvatel obcí podle ČSÚ vychází z údajů sčítání lidu, domů a bytů k 1. 3. 2001 a na něj navazující průběžně aktualizovanou bilanci hlášení o počtech narozených, zemřelých, změnách trvalého bydliště a údajích o přechodných pobytech cizinců podle jednotlivých obcí. Většina těchto údajů je dosti spolehlivá, s výjimkou údajů o cizincích, které jsou naopak velmi nespolehlivé, přičemž ovšem podíl cizinců ve většině obcí je velmi nízký.

Kromě údajů ČSÚ existuje ještě evidence Ministerstva vnitra, založená na registru obyvatel a jeho adres. Na rozdíl od údajů ČSÚ se nejedná o bilanci počtů, ale o skutečný registr jednotlivých osob. Přesto však jeho údaje jsou mnohem nespolehlivější, protože registr nezná způsob, jak z něj vyřadit osoby, které např. odešly do ciziny, aniž by se odhlásily ze svého trvalého bydliště. Kromě toho, i tento systém je zatížen nespolehlivými údaji o přihlášených (a často neodhlášených) cizincích.

Rozdílné údaje

Výslednou situaci vystihují údaje, že podle ČSÚ byl počet obyvatel k 1. 1. 2009 celkem 10 467 542 osob, kdežto podle evidence Ministerstva vnitra 10 675 070 osob, tedy o 207 528 více. Uvedené skutečnosti mají jedinou výhodu. V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, při zpracování územně plánovací dokumentace, značné množství obcí tvrdilo, že skutečný počet obyvatel obce je vyšší nežli oficiální údaje od ČSÚ. Dnes se tak neděje z toho jednoduchého důvodu, že uváděné počty obyvatel obcí jsou většinou vyšší než skutečnost.

Přes všechny tyto výhrady je česká statistika pohybu obyvatelstva v podrobnosti jednotlivých obcí v porovnání s jinými státy velmi kvalitní a dovoluje průběžně sledovat změny v rozmístění obyvatelstva.

Dlouhodobé sledování a vyhodnocování změn počtů obyvatel jednotlivých obcí umožňuje souhrnně hodnotit změny v rozmístění obyvatelstva a sledovat základní trendy těchto změn, jednak z hlediska prostorové diferenciace, jednak z hlediska časového vývoje. Následující řádky se zabývají charakteristikou těchto změn. Pro vystižení základních trendů je také charakterizován vývoj před rokem 1989, tak aby bylo zřejmé k jakým základním změnám došlo a stále ještě dochází.

Rozmístění obyvatelstva do roku 1990

Pro zdůraznění zásadních změn v trendech rozmístění obyvatelstva je zjednodušeně charakterizovat základní vývoj za období před rokem 1990.

1. Na úrovni diferenciace celého státu bylo základní snahou tehdejších ústředních plánovacích orgánů především podporovat ekonomicky nejvýznamnější regiony, tj. zejména Severočeský a Severomoravský kraj, a to zejména další a další lokalizací nové bytové výstavby do těchto krajů a tím zvyšováním počtu obyvatel (pracovních sil).
2. Na úrovni jednotlivých okresů se projevovala cílevědomá snaha zmenšovat rozdíly mezi okresy. Nástrojem bylo zejména umisťování nových významných průmyslových závodů do okresních měst, zejména ve venkovském prostoru. Dodnes jsou důsledky této politiky patrné např. na sídelní struktuře kraje Vysočina, kde okresní města Havlíčkův Brod, Žďár nad Sázavou, Třebíč a částečně i Pelhřimov představují významná regionální centra kraje, ve srovnání s nimiž si krajské město Jihlava teprve v poslední době získává významnější pozici.
3. Tento způsob nivelizace rozdílů mezi okresy měl ovšem za následek výrazné zvyšovaní rozdílů uvnitř okresů, kde na jedné straně docházelo ke koncentraci obyvatel do vybraných, především okresních měst a na druhé straně k vysávání venkova ve prospěch těchto měst. V rámci území, která takto ztrácela obyvatelstvo, jsou i dnešní suburbánní území.
4. Nástrojem uvedeného procesu rozmisťování obyvatelstva byla KBV (komplexní bytová výstavba), zejména ve formě výstavby rozsáhlých sídlišť panelových domů v okresních městech a v některých dalších průmyslových obcích, kde dostávali byty pracovníci významných průmyslových podniků.
5. Tato praxe skončila po roce 1990 a po dokončení rozestavěných sídlišť (cca 1994, 1995) začaly působit zcela nové vlivy na rozmístění obyvatel.

Hranice intenzity

Graf 1: Dlouhodobý vývoj bytové výstavby od roku 1948

Pozn.: Od roku 2006 nový výkaz Stav 2-12 neobsahuje členění na investiční formy, byty mimo rodinné domy jsou uvedeny vcelku. Z podkladu ČSÚ zpracoval ÚRS Praha, a. s.

Pro charakterizování kvantitativních rámců těchto procesů je uveden graf 1, ukazující rozsah bytové výstavby v letech 1948--2007 a tab. 1 s uvedením počtu dokončených bytů (absolutně a na 1000 obyvatel) ve vybraných letech

Tab. 1: Počty dokončených bytů ve vybraných letech

Bytová výstavba dosáhla svého maxima v roce 1975, kdy bylo dokončeno téměř 100 tisíc bytů. Pak nastal postupný pokles, s objemy cca 55 tisíc bytů v roce 1989 a 44,5 tisíc bytů v roce 1990 a s následujícím propadem až na 13 tisíc bytů v roce 1995. Od toho roku rozsah bytové výstavby posupně stoupá až k číslu 41,6 tis. v roce 2007. Pro rok 2008 se očekávalo, na základě údajů za 3. čtvrtletí a počtu rozestavěných bytů, že se dokončí stejný počet bytů, jako v roce 1990 (44,5 tisíc). Zpomalení ekonomiky ke konci roku 2008 způsobilo propad vůči předpokladu o cca 6 tisíc -- na 38,4 tisíc bytů.

V tabulce je uvedena také intenzita bytové výstavby, tj. počet dokončených bytů na 1000 obyvatel středního stavu průměrně ročně: jedná se samozřejmě o republikové průměry, zakrývající obrovské rozdíly mezi obcemi. Přesto je zajímavé uvést, že analýza intenzity bytové výstavby 1997--2008 za jednotlivé obce ukázala, že hranice cca 3 byty na 1000 obyvatel je přibližnou hranicí intenzity, která je nezbytná k zajištění toho, aby počet obyvatel obce neklesal.

Rozmístění obyvatelstva po roce 1990

Po roce 1990 došlo ke změně základních trendů v rozmístění obyvatelstva. Jedná se především o šest základních vlivů.

1. Působení změn demografických rámců

Konkrétní vývoj počtu obyvatel jednotlivých regionů a jednotlivých sídel (obcí) závisí jednak na diferenciaci rozmístění obyvatel, ale také na demografických rámcích neboli vývoji celkových počtů obyvatel státu. Období po roce 1990 zaznamenalo výrazné proměny demografických rámců, zejména v posledních dvou letech.

Po celkových poklesech ve druhé polovině devadesátých let, daných zejména špatnou situací v porodnosti, se situace v posledních letech výrazně změnila. V prvé řadě se zlepšila porodnost v důsledku toho, že silné populační ročníky z let 1970--1975 již dále nemohou odkládat porody (rok 2008 byl z hlediska přirozené měny nejlepší za celé 18leté období) a také migrační saldo, které bylo v devadesátých let pouze mírně ziskové, zaznamenalo v posledních několika letech prudký nárůst. V důsledku toho za léta 2007--2008 přibylo celkem 180 tisíc obyvatel, z toho 155 tisíc migrací (viz tab. 2).

Tab. 2: Vývoj počtu obyvatel ČR

2. Změna podílu krajů na obyvatelstvu

Tab. 3 uvádí indexy vývoje počtu obyvatel za jednotlivá období 1961--1980, 1980--1995, 1995--2008 a podíly krajů na ČR v okrajových letech těchto období. Zvláště patrný je vývoj v období 1995--2008, kdy všechny české kraje mají přírůstek, kdežto všechny moravské mají úbytek (nejvýraznější úbytek má nejvýchodnější kraj -- Moravskoslezský). Středočeský kraj zaznamenal přírůstek 11 % za 13 let, samozřejmě díky suburbanizaci. Obnovil se i růst podílu Prahy na celkovém počtu obyvatel.

Tab. 3: Vývoj počtu obyvatel krajů

3. Obrácení vztahu města--venkov

Nejvýznamnější změnou po roce 1990 (resp. po roce 1995) bylo obrácení vztahu mezi městem a venkovem. Od doby počátků urbanizace se neustále zvyšoval počet obyvatel ve městech a snižoval se tak počet obyvatel ve venkovských sídlech -- to je ostatně jeden z hlavních rysů urbanizace. Samozřejmě, když se mluví o městech a venkovu, je třeba řešit, která města a jak vymezená vstupují do hodnocení.

Druhým hlavní rysem urbanizace je šíření městského stylu života do okolí, tj. i když počet obyvatel měst v administrativním vymezení klesá, neznamená to, že se klesá také počet městského obyvatelstva, protože při hodnocení urbanizace je třeba hodnotit vývoj obyvatel v městských prostorech celkem, tj. včetně suburbanizovaných území kolem měst.

Z hlediska územního plánování a urbanizmu je ovšem velký rozdíl, zda městské obyvatelstvo přibývá ve městech nebo v příměstském venkově, takže hodnocení z hlediska formálního členění na městské a venkovské obce má svůj význam.

Pro prezentaci tohoto hodnocení byly obce ČR v tab. 4 rozděleny na pět skupin: hlavní město Praha, krajská města, další okresní města, další města s více než 10 tis. obyvateli a ostatní obce (včetně vojenských újezdů, které z hlediska počtu obyvatel nehrají téměř žádnou roli).

Tab. 4: Vývoj počtu obyvatel dle velikosti obce

Indexy v první části tabulky ukazují, že v období 1961--1980 největší nárůst zaznamenala okresní města, pak další desetitisícová města, pak krajská města a nejméně Praha. Ostatní obce měly výrazný úbytek (viz graf 2). To přesně ilustruje výše uvedené minulé trendy podpory okresních měst a koncentraci obyvatel do nich. V té době někteří urbanisté diskutovali na téma, jaká je optimální velikost města. Nejrozšířenější názor byl, že je to město s cca 20 tisíci obyvateli, protože má plnou vybavenost a ještě zvládnutelné dopravní aj. problémy.

Graf 2: Vývoj počtu obyvatel dle velikosti obce

Obdobné trendy byly i v období 1980--1995, pouze při menších hodnotách indexů. Naproti tomu v období 1995--2008 měly ostatní obce jako celek výrazný nárůst a menší nárůst měla i Praha. Všechny tři skupiny dalších měst měly proti tomu značné úbytky počtu obyvatel.

Druhá část tabulky dokumentuje v čase zmíněný zlom ve vztahu město--venkov. Specifický vývoj měla Praha, kde po propadu v druhé polovině devadesátých let nastává růst, urychlující se v posledních letech. Vývoj podílů ostatních skupin obcí představuje prakticky přímky: pro města rostoucí 1961--1995 a klesající 1995--2008, pro ostatní obce klesající 1961--1995 a rostoucí 1995--2008.

Důležitou skutečností je to, že tato "přímočarost" trendů trvá i v posledních letech, kdy došlo k velkým absolutním nárůstům počtů obyvatel, ale vývoj podílů se zatím nemění.

RNDr. Jan Müller, ÚRS Praha, a. s.

Seriál Změny a trendy v rozmístění obyvatelstva

1. Změny a trendy v rozmístění obyvatelstva 1., 17. 9. 2009 (právě čtete)
2. Změny a trendy v rozmístění obyvatelstva 2., 18. 12. 2009