Vize českého zemědělství po roce 2010

Koncem května byla na tiskové konferenci představena Vize českého zemědělství po roce 2010, kterou vytvořila Skupina pro strategické otázky v zemědělství.

Celé odvětví zemědělství je pevně spojeno s prostředím, ve kterém se realizuje – to je venkovský prostor, malé obce, krajina a příroda. Proto této problematice věnujeme pozornost, neboť život venkovských obcí je bezprostředně spojen se sférou zemědělské výroby, s lesnictvím i s odvětvím vodního hospodářství. Otázky ochrany životního prostředí, řešení problémů zaměstnanosti i širší podmínky života venkovského obyvatelstva úzce souvisí s vizí českého zemědělství.

Do tvorby obsáhlého materiálu byly zapojeny nejen odborné útvary Ministerstva zemědělství, ale také široký okruh nevládních agrárních organizací, akademická sféra, představitelé regionů a politické reprezentace. Tato skupina pro strategické otázky vzala za podklady příspěvky zpracované dvanácti pracovními týmy a vytvořila souhrnný materiál, který je strukturován do čtyř částí.

První část tvoří analýza vývoje a stavu českého zemědělství, druhá část je věnována vizím a třetí kapitola obsahuje návrhy opatření. Čtvrtou část tvoří závěr.

"Zemědělství je klíčovým sektorem národního hospodářství, který v posledních letech čelí řadě nelehkých výzev a úkolem pracovní skupiny bylo najít na ně odpovídající řešení," řekl ministr zemědělství Jakub Šebesta.

"Vize českého zemědělství po roce 2010" je výsledkem konsenzu odborníků, kteří se na jejím vypracování podíleli. "Jedná se o velmi realistickou analýzu zemědělství a souvisejících oborů. Z analýzy následné diskuze v pracovních týmech a strategické skupině pak vycházejí obecné i specifické vize pro zemědělský sektor. Realizace jednotlivých vizí je dlouhodobou záležitostí a vyžádá si konkrétní strategie a opatření," uzavřel představení materiálu ministr Šebesta.

Současný stav – slabé a silné stránky

České zemědělství a související obory prošly od roku 1989 zásadní proměnou, související s adaptací na ekonomickou realitu. Zásadní byla příprava a období po vstupu do Evropské unie. Sektor se musel vyrovnat s novými podmínkami a poprvé byl postaven před konkurenci dalších 26 států. Vstupem do EU také ČR získala možnost využít každoročně významné prostředky z evropských fondů.

Podíl českého zemědělství vykazuje klesající podíl na hrubém domácím produktu. Zatímco v roce 2000 byl podíl zemědělství na celkovém HDP na úrovni téměř čtyř procent, v roce 2009 byl tento podíl jen 2,3 %. Obdobný je vývoj zaměstnanosti v zemědělském sektoru. Na počátku devadesátých let minulého století pracovalo v zemědělství 550 tisíc evidovaných zaměstnanců, v minulém roce tento počet klesl na úroveň cca 120 tisíc pracovníků. Celkový objem zemědělské produkce po celou dobu, od devadesátých let do dneška, kolísá na úrovni 80 mld. Kč.

Ceny zemědělských produktů stagnují (index cen za období 2000–2009 byl 99,8 %), zatímco průměrný index cen vstupů do zemědělství činil 102,6 %. Domácí spotřeba má klesající trend a významnou roli v cenotvorbě sehrávají zahraniční řetězce (tržní podíl deseti největších řetězců v ČR činil v roce 2008 u potravinářského zboží 64 %).

České zemědělství je charakterizováno výrazným zastoupením velkých podniků, čímž se zásadně lišíme od evropské struktury zemědělství (tvoří to mj. nevýhodu vysokého podílu pronajaté půdy a nákladů na mzdy pracovníků). V Evropské unii tvoří farmáři a jejich rodinní příslušníci 83 % stálé pracovní síly, u nás je to jen 21 %. Výhodou našich zemědělců je geografická poloha a tím i menší riziko negativních klimatických dopadů a máme poměrně vysokou úroveň vzdělanosti pracovní síly (v ČR má 47 % farmářů zemědělské vzdělání, v EU je průměr 20 %). V našem zemědělství je rovněž mírně nadprůměrný podíl farmářů, kteří mají další příjmovou činnost (44 % proti průměru EU, který je 36 %).

Nevýhodou českých zemědělců je nízká úroveň podpory a ochrany trhu ve srovnání s EU. Je zde odliv financí a naši zemědělci se potýkají s nerovnými podmínkami na trhu. Úroveň přímých plateb se od roku 2004 zvyšuje z 25 % na 100 % úrovně EU do roku 2013. Díky tomu zemědělský sektor, dříve ztrátový, vykazuje od roku 2005 zisk.

Důležitá je pro ČR také podpora na rozvoj venkova, kterou úspěšně čerpáme. Alokace na období 2007–2013 je 2858 mil. EUR.

Vize rozvoje venkova

Jednotlivé vize představují stav, kterého má být dosaženo pro budoucnost českého zemědělství nebo směr, kterým je žádoucí se ubírat. Celý materiál předkládá obecné vize, které mají obecnou působnost a sérii specifických vizí, které dále rozvíjejí jednotlivé oblasti.

Zaměříme se na specifické vize přijaté pro oblast rozvoje venkova:

• Podporovat prioritu udržitelného rozvoje venkova jako součást Společné zemědělské politiky EU.
• Definovat úlohu venkova se všemi vazbami na národní hospodářství
• Vyjasnit na národní úrovni kompetence v oblasti rozvoje venkova
• Dosáhnout účinnější koordinace politiky rozvoje venkova s ostatními politikami
• Usilovat o vyrovnání příjmů obcí venkovského typu s městskými aglomeracemi v rámci rozpočtového určení daní (RUD)
• Posilovat příznivé podmínky pro podnikání a obecně pro širší spektrum aktivit na venkově
• Zvýšit přitažlivost venkovských oblastí zajištěním lepší občanské vybavenosti na venkově
• Zajistit nezbytnou podporu veřejných statků, například péče o krajinu, zachování biodiverzity, ochrany zemědělské půdy před erozí, udržování kvality a dostupnosti vody a půdy, zvládání změn klimatu, kvality vzduchu, opatření k zabránění povodní apod.
• Umožnit subjektům působícím v oblasti rozvoje venkova participovat na rozhodování a cílení podpor do venkovských regionů.

Vedle těchto základních vizí rozvoje venkova jsou zpracovány další specifické vize ovlivňující venkovský prostor v návaznosti na životní prostředí, vodní a lesní hospodářství.

Každý soubor vizí má zpracován odpovídající návrhy nástrojů a opatření k jejich naplnění. Na uvedený materiál naváží konkrétní strategie pro realizaci jednotlivých vizí, které relevantním způsobem vymezí konkrétní časové a věcné cíle.