Daň z nemovitých věcí
V letošním roce by se měl výnos daně z nemovitých věcí značně zvýšit. Ve snaze konsolidovat státní finance požaduje vláda, aby obce zvýšily základní sazbu této daně o 80 %. Pravděpodobně ne všechny obce tuto daň zvýší, některé mohou růst základní sazby daně kompenzovat snížením koeficientů. Podívejme se, jak je tato daň pro příjmy obcí významná a jak se její výnos v čase měnil.
V roce 2023 daň z nemovitých věcí tvořila 3 % celkových příjmů obcí (bez Prahy) a 4 % se podílela na daňových příjmech. Mezi rokem 2019 a 2023 se objem daně z nemovitých věcí zvedl o 10 %, celkové příjmy obcí o 33 % a daňové příjmy pak o 37 %. Meziroční zvýšení v roce 2023 dosáhlo 1 %, zatímco celkové příjmy se zvedly o 11 % a daňové pak o 14 %. Z toho je patrné, že význam daně z nemovitých věcí se postupně snižoval. Je to dáno především konstrukcí této daně. O jejím výnosu rozhodují fyzické parametry nemovitostí, způsob využívání a růst jejich počtu. Tyto charakteristiky se v čase mění jen velmi pomalu, a tím pádem se pomalu mění i výnos daně.
Význam daně z nemovitých věcí pro rozpočet se v jednotlivých velikostních kategorií liší, stejně jako její výnos v přepočtu na obyvatele. O téměř polovinu výnosu daně z nemovitých věcí (49 %) v loňském roce se zasloužily největší obce. O něco více než čtvrtinou se na celostátním výnosu podílely obce s počtem obyvatel od 1000 do 4999. Více než desetina výnosu připadla na obce s počtem obyvatel 500–999 a jedna desetina na obce 200–499 obyvatel. Nejmenší obce se podílely 3 %. Patří jim však nejvyšší průměrná částka na obyvatele i nejvyšší prostřední hodnota (medián).
V kategorii nejmenších obcí (do 199 obyvatel) představuje daň z nemovitých věcí 8 % jejich celkových daňových příjmů a v ideálních případě by její výnos stačil na financování 17 % kapitálových výdajů. Stejně jako v navazující velikostní kategorii se výnos daně v roce 2023 zvedl nejrychleji, a to o 3 %. V této velikostní kategorii se daň z nemovitých věcí podílela 7 % na daňových příjmech a postačila by na financování 14 % kapitálových výdajů.
V obcích s počtem obyvatel od 200 do 499 tvořila tato daň 4 % daňových příjmů a 12 % kapitálových výdajů. V další velikostní kategorie byl podíl této daně na daňových příjmech 3 % a mohla by financovat 12 % kapitálových příjmů. Meziročně se zvedla o 1 %. Stejný podíl měla daň z nemovitých věcí na daňových příjmech i u největších obcí a postačila by na pokrytí 12 % kapitálových výdajů. Její výnos se meziročně v loňském roce nezměnil. Využití výnosu daně z nemovitých věcí pro účely financování investic má tak větší význam pouze u nejmenších obcí.
Velké obce mají sice nejvyšší podíl na celkovém objemu daně z nemovitých věcí, v přepočtu na obyvatele jsou však na posledním místě. Zdaleka nejvyšší hodnotu mediánu vykázaly loni nemenší obce, a to 1788 Kč na obyvatele. S klesající velikostní kategorií se medián snižuje, a to až na 912 Kč u největších obcí. Vyšší výnos daně z nemovitých věcí u menších obcí ovlivňuje řada faktorů. V prvé řadě je to vyšší podíl nemovitostí pro rekreaci na celkovém objemu nemovitostí. Za tento druh nemovitostí se platí vyšší daň. Ještě vyšší pak platí pro nemovitostní využívané k podnikání.
Medián neboli prostřední hodnota je pro zjištění rozdílů lepší ukazatel než průměr. Rozděluje soubor hodnot na dvě stejně velké části. Jinak řečeno, počet obcí s výnosem daně z nemovitých věcí vyšším, než je hodnota mediánu je stejný jako počet s výnosem této daně s hodnotou nižší, než je medián.
Průměrná hodnota daně z nemovitých věcí v přepočtu na obyvatele se vyznačuje stejným pořadí obcí z hlediska velikostní kategorie jako medián. Jak je vidět z grafu 3, v kategorii obcí s počtem obyvatel od 500 do 999 vykázalo v loňském roce výnos daně z nemovitosti nižší, než je průměr, téměř 70 % z nich. Nad průměr se tak dostalo jen o něco více než 30 % obcí dané kategorie. U obcí s počtem obyvatel 1000 až 4999 mělo podprůměrný výnos daně z nemovitostech věcí v přepočtu na obyvatel 67 % a 33 % pak vykázalo nadprůměrnou hodnotu.
Nejvyrovnanější výnos této daně v přepočtu na obyvatele měly největší obce. Pod průměrem bylo „jen“ 59 % obcí a nad ním pak 41 %. U nejmenších obcích získalo 36 % obcí nadprůměrný výnos daně z nemovitých věcí na hlavu a u navazující velikostní kategorie to bylo o jeden procentní bod méně. To poukazuje na malou vypovídací schopnost ukazatele „průměr“ v tomto případě.
Závěrem
Na závěr se podíváme, jaký je rozptyl hodnot daně z nemovitosti v přepočtu na obyvatele v rámci velikostních kategorií obcí. U nejmenších obcí se v loňském roce pohyboval výnos daně z nemovitých věcí v přepočtu na obyvatele od 171 Kč až po 139 927 Kč (to byla nevyšší dosažená hodnota v loňském roce). U navazující velikostní kategorie to bylo od 216 Kč až po 43 812 Kč. Nejnižší hodnota této daně byla u další kategorie obcí 235 Kč na obyvatel, nejvyšší pak 37 305 Kč. V kategorii obcí s 1000 až 4999 obyvatel bylo rozmezí od 164 Kč do 19 450 Kč. U největších obcí se částka pohybovala od 296 Kč do 6638 Kč.
Mezi 20 obcemi, které v roce 2024 vykázaly nejvyšší výnos daně z nemovitých věcí v přepočtu na obyvatele, jsou 4 nejmenší obce, 8 obcí s počtem obyvatel od 200 do 499, šest obcí s počtem obyvatel od 1500 do 999 a dvě s počtem obyvatel od 1000 do 4999.
V souvislosti se zavedením konsolidačního balíčku se mluvilo o dani z nemovitých věcí často. Je otázkou, proč zvýšení daně z nemovitých věcí vzbudilo tak velký rozruch. Z hlediska daní, které lidé a firmy platí, se jedná o daň, která jejich rozpočet zatěžuje jen málo. Mnohem více lidé a společnosti platí na daně z příjmů či na dani z přidané hodnoty. Daň z nemovitých věcí je však jednou z mála daní, kterou platíme viditelně, platba řady dalších daní je ukrytá buď v ceně zboží a služeb, nebo v příjmu. Navíc proti platbě daně z nemovitých věcí žádný příjmem s ní spojený není.
Růst výnosu daně z nemovitých věcí v navazujících letech ovlivní i skutečnost, že její výsledná sazba se bude odvíjet nejen od základní sazby, kterou stanoví stát, koeficientu velikosti obce a místního koeficientu. Do tohoto souboru přibyde i inflační koeficient. Zavedením inflačního koeficientu výsledná daň ze staveb a pozemků poroste každoročně o výši inflace. Ovšem poté, co se inflace vrátila na úroveň normálu, to bude tak maximálně o 3 % ročně.