Penzijní spoření a jeho problémy
Důchodový systém má více pilířů. První – tzv. průběžný pilíř – vyplácí důchodcům prostředky, které získává sociálním pojištěním od současných pracujících. V důchodech bude vždy hrát hlavní roli. Populace však stárne, roste počet seniorů a klesá počet pracujících. Průběžný pilíř se proto postupně dostane do deficitu, který kulminuje v letech 2050 až 2060.
Pro svou udržitelnost a zajištění důstojného stáří důchodový systém vyžaduje doplnění kapitálovým pilířem penzí. Ten však byl v Česku zrušen, a tak aktuálně existuje pouze tzv. třetí pilíř penzí a stojí na dobrovolnosti. Penzijního spoření, které v Česku společně s Dlouhodobým investičním produktem (DIP) a investičním životním pojištěním tvoří třetí pilíř, se účastní 3,9 milionu lidí. Česko se tak účastí blíží k polo-povinným pilířům v zahraničí. Vysoká účast vychází i z toho, že stát penzijní spoření podporuje přes přímé a daňové dotace částkou 18 miliard korun ročně.
Penzijní spoření a jeho tři problémy
může být klíčovým zdrojem prostředků ve stáří. Penzijní spoření v Česku ale není funkční. Lidé začínají spořit pozdě (1), často ve fondech s malými výnosy (2) a velkou část úspor jim seberou vysoké poplatky (3). Reprezentativní výzkum vzdělávací a výzkumné instituce PAQ Research ukazuje, jak Češi využívají státem neefektivně nastavený systém či jakou roli hrají jejich (ne)znalosti.
Jen 18 % Čechů mezi 18 lety a důchodem se penzijního spoření účastní produktivně – vkládají aspoň 1000 Kč od sebe a zaměstnavatele do produktivních typů fondů. Lidé, kteří se spoření neúčastní či jen neproduktivně, navíc méně investují jinými způsoby. Celkově lze odhadovat, že až 45 % aktivní české populace nemá efektivní investice, které jim v důchodu doplní penzi ze státního prvního pilíře.
Nejméně se účastní mladí lidé do 35 let. Nemají zvýšenou podporu státu. Šanci, že se respondent efektivně účastní penzijního spoření, výrazně zvyšuje možnost čerpat příspěvek zaměstnavatele. Ty ale směřují nejčastěji vzdělaným zaměstnancům ve středním věku. Ani firemní příspěvky tak neslouží ke včasnému vstupu lidí do 35 let ze všech příjmových skupin.
Tři čtvrtiny střadatelů neznají výnosy svého penzijního fondu nebo je odhadují zcela špatně. Lidé i proto zůstávají v málo výnosných transformovaných a konzervativních fondech, a to včetně těch, kterým dle vlastních slov záleží na dlouhodobém výnosu a výkyvy mají za podružné. Další lidé jen „vybírají“ příspěvky a daňové podpory, kterými stát dotuje i nevýkonná spoření. Ve výsledku většina z 660 mld. Kč stále leží v transformovaných a konzervativních fondech s minimálním zhodnocením (okolo 1–2 % ročně).
Třetí problém spočívá v poplatcích, které má české penzijní spoření násobně vyšší než v zahraničí. Poplatky při čtyřicetiletém spoření seberou až polovinu potenciálního majetku. Přes 90 % střadatelů ale výši poplatků vůbec nezná či ji podceňuje. I proto je nemůže stlačit konkurence: za posledních 13 let klesly zcela minimálně pod zákonné maximum.
Navrhované řešení
Řešením pro střadatele všech věkových skupin jsou fondy životního cyklu, které automaticky přizpůsobují strategii věku – do 55 let investují dynamičtěji, pak jsou spíše konzervativní. Ochota vstupu do reformovaného spoření závisí na příspěvku zaměstnavatelů a vstupní podpoře od státu, ukazuje naše testování. Odhodlání násobně roste při vstupním bonusu přes 10 tisíc Kč (analogicky může fungovat vyšší průběžný státní příspěvek mladým).
Z výzkumu plynou doporučení pro reformu, při níž by došlo k efektivnějšímu využití 18 miliard státní podpory (příspěvky a daňové slevy):
- zaměřit veřejnou podporu na fond životního cyklu s definovanou a produktivní strategií spoření,
- lidem do 35 let dát jednorázovou podporu či vyšší procentuální příspěvky při vstupu do tohoto spoření,
- výrazně omezit maximální zákonnou výši poplatků,
- postupně ukončit transformované fondy přechodem do fondu životního cyklu (pokud si klient nezvolí jiný),
- motivovat zaměstnavatele, aby přispívali lidem do 35 let (např. vyššími daňovými odpočty příspěvků).
Podle materiálů PAQ Research