Seriál Vyřizování žádosti o informace
Volení funkcionáři často nastupují do svých funkcí s entusiasmem a
snahou naplnit cíle, které si v předvolebním klání vytýčili a které by měly
vést ke zlepšení života v jejich obci. Ne vždy si však uvědomují, že výkon
jejich funkce zahrnuje také plnění informační povinnosti, za kterou jsou ze zákona
odpovědni starostové a primátoři.
Povinné subjekty vymezené zákonem č. 106/1999 Sb.,
o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „informační zákon“) po prvním přečtení žádosti o informace a
zjištění, že jsou povinni vyřizovat žádost podle informačního zákona, stojí
před základními otázkami.
Povinné subjekty podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném
přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„informační zákon“) se často se znalosti věcí, které patří do jejich
působnosti, zamýšlí nad tím, jaké informace vlastně žadatel požaduje. Správné
posouzení přitom předurčuje další postup povinného subjektu při vyřizování
žádosti o informace.
Informace, které jsou v držení povinných subjektů, vznikají jak
vlastní činností, tak činností externích osob, kterými jsou např. žadatelé
o dotace nebo účastníci různých řízení. Často přitom tyto informace
obsahují údaje týkající se jak právnických, tak fyzických osob odlišných od
žadatele a povinného subjektu.
Vyřizování žádosti o informace s sebou dříve či později
přinese situaci, kdy si poskytnutí požadovaných informací vyžádá zvýšené
náklady na straně povinných subjektů. Tyto náklady však podle současné úpravy
nemusí nést jen povinný subjekt sám, ale může úhradu některých z těchto
nákladů požadovat po žadateli. Jedná se přitom o jednu z cest, jak naplnit
zásadu řádného hospodáře a vyhnout se krizovým situacím.
Při vyřizování žádosti o informace se můžeme setkat jak
s jednoduchými dotazy, kdy jejich vyřízení nezabere mnoho času, tak
s žádostmi, jejichž vyřízení si vyžádá dlouhodobější odložení běžné
práce jednoho či více zaměstnanců. Právě v těchto situacích by měl povinný
subjekt směrovat své úvahy k možnosti požadovat za poskytnutí informací
úhradu nákladů, a to za mimořádně rozsáhlé vyhledání informací.
I když je primárním smyslem a účelem zákona
č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) poskytnutí informací,
může při vyřizování žádosti dojít k situaci, kdy povinný subjekt informace
neposkytne. V tomto případě dochází k odmítnutí poskytnutí informace,
resp. slovy informačního zákona k odmítnutí žádosti o informace, které
je možné provést pouze formou rozhodnutí.
Nejdiskutovanější otázkou v oblasti poskytování informací dle
zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), je bezpochyby
poskytování platů a odměn zaměstnanců veřejné správy. Tato oblast není
zákonodárcem výslovně upravena a její výklad je zásadně ovlivněn závěry
správních soudů.
Pokud jsme v předchozím článku psali o poskytování platů a
odměn jako o nejdiskutovanější otázce v oblasti poskytování informací,
pak o osobních údajích můžeme hovořit jako o nejčastěji řešené
situaci. Přesto mnohé překvapí, jaké údaje, koho a kdy lze na základě žádosti
podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) poskytnout.
Dalším důvodem, na jehož základě se žádosti o informace častěji
odmítají, je ochrana obchodního tajemství. K uplatnění tohoto důvodu pro
odmítnutí žádosti však často nedochází proto, že by žadatelé skutečně
požadovali informace, které obsahují obchodní tajemství. Právě naopak.
V praxi se lze setkat s žádostmi o informace, ve kterých je
požadovaná informace autorským dílem. Tedy minimálně podle tvrzení osoby, která
požadované dílo vytvořila. Jak ale poznat, že se skutečně jedná o autorské
dílo, které podléhá ochraně?
Je notorietou, že obce disponují při své činnosti značným množstvím
různorodých informací. Některé z nich jsou zveřejněny obcí nebo jinými
subjekty, jiné nejsou běžně dostupné.
Obce se při poskytování informací nemusí setkávat pouze se žádostmi
o poskytnutí autorských děl, obchodních tajemství nebo osobních údajů. Tyto
nejčastější oblasti zájmu veřejnosti doplňují např. žádosti o poskytnutí
vnitřních informací, informací, které vznikly při přípravě rozhodnutí nebo
předaných třetí osobu bez použití veřejných prostředků. I pro vyřízení
těchto žádostí existují pravidla, která musí být dodržena.
V předchozím článku jsme uvedli některé další důvody, které lze
využít pro odmítnutí žádosti. Nejedná se však o jediné důvody. Protože
obce při výkonu své činnosti vystupují také autoritativně či vrchnostensky, mohou
odmítat žádosti o poskytnutí informací, které obec získala např. při
kontrolní nebo jiné obdobné činnosti. Právě u tohoto důvodu lze vysledovat
provázanost s jinými důvody pro odmítnutí žádosti nebo s výjimkou ze
zákona.
Poskytnutím informací nebo vydáním rozhodnutí o odmítnutí žádosti
povinnosti obcí při vyřizování žádosti zpravidla končí. Mohou ale nastat situace,
ve kterých není žadatel s postupem obce při vyřizování žádosti spokojen nebo
kdy nesouhlasí s jejím odmítnutím.