Když se žadatel o informace brání

Vyřizování žádosti o informace 15.

Poskytnutím informací nebo vydáním rozhodnutí o odmítnutí žádosti povinnosti obcí při vyřizování žádosti zpravidla končí. Mohou ale nastat situace, ve kterých není žadatel s postupem obce při vyřizování žádosti spokojen nebo kdy nesouhlasí s jejím odmítnutím.

Co vše žadatel vlastně může dělat a jaké jsou povinnosti obce a dalších orgánů? Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“) umožňuje žadatelům uplatnit několik prostředků ochrany. Ty se odvíjí od způsobu vyřízení žádosti ze strany obce, případně od její nečinnosti při vyřizování žádosti.

Stížnost na obec

Nejuniverzálnějším prostředkem ochrany, který je nutné uplatnit u obce a který lze podat podle § 16a informačního zákona, je stížnost. Stížností se lze bránit téměř proti jakémukoliv postupu obce. Informační zákon rozlišuje celkem tři typy stížností. Správné vyhodnocení typu stížnosti je důležité pro vyhodnocení lhůty pro podání stížnosti. Její dodržení vede vždy k tomu, že se stížností bude muset obec zabývat. S nedodržením lhůty naopak informační zákon povinnost obce posoudit svůj postup nestanoví. V obou případech však musí obec postoupit věc k posouzení nadřízenému orgánu, kterým je u obcí krajský úřad.

Žadatel může nesouhlasit s vyřízením jeho žádosti, v jejímž rámci jej obec odkáže na zveřejněnou informaci. Může jít jak o nefungující webový odkaz, tak o nedostatečný webový odkaz, který nemusí být dostatečně přesný. Nepřesnost bývá v praxi v odkazu, který nenavede žadatele na požadovanou informaci, ale pouze na vyhledávač bez bližšího popisu, co má žadatel dále dělat, aby našel požadovanou informaci. Dále může jít o odkaz na webovou stránku, na které musí žadatel dále klikat, aby se dostal k požadované informaci (může se jednat např. o situaci, kdy obec pouze obecně žadateli sdělí, že požadované informace nalezne na jejich webových stránkách, a to přes vyhledávač umístěný na úvodní stránce nahoře napravo). Jakýkoliv takový nedostatek jde vždy k tíži obce. Stížnost, ve které žadatel nesouhlasí s odkazem na zveřejněnou informaci, musí podat do třiceti dnů ode dne, kdy tento odkaz obdržel, a to přímo u obce. Pokud tuto lhůtu nestihne, což se stává jen zřídkakdy, nejedná se o stížnost. Obec má sedm dní na to, aby takové stížnosti vyhověla nebo předložila stížnost k rozhodnutí nadřízenému orgánu. Výsledkem může být potvrzení postupu obce nebo přikázání zjednání nápravy, včetně tzv. informačního příkazu, kterým krajský úřad přikáže obci požadované informace poskytnout.

Druhým typem stížnosti se může žadatel bránit, je požadavek úhrady nákladů, který obec požaduje za poskytnutí informací. Žadatelé často zpochybňují nedostatečnost poučení, které musí podle § 17 informačního zákona obsahovat každé oznámení o výši úhrady. Jestliže toto poučení není v oznámení uvedeno v zákonem požadovaném rozsahu, ztrácí obec automaticky nárok na úhradu nákladů. Dále se objevuje nesouhlas s výší požadované úhrady, jejím výpočtem nebo mimořádně rozsáhlým vyhledáním informací. V návaznosti na vývoj v judikatuře může být rozporována také včasnost zaslání oznámení o výši úhrady. Pokud totiž obec nestihne zaslat tento požadavek včas, ztrácí nárok na úhradu nákladů za poskytnutí informací. Jen zřídkakdy se lze setkat se zpochybněním sazebníku úhrad za poskytnutí informací, v tom smyslu, že nebyl vydán řádně. Naopak zpochybnění konkrétní sazby stanovené sazebníkem není zejména ve vztahu k mimořádně rozsáhlému vyhledání informací nijak ojedinělé. V těchto případech záleží na kvalitě odůvodnění požadavku úhrady nákladů a doloženém spisovém materiálu. Samotná kvalita odůvodnění a doložení tvrzení v rámci spisového materiálu se nejvíce projeví právě ve vztahu k mimořádně rozsáhlému vyhledávání, kdy obec musí dobře odůvodnit a prokázat, že se jednalo o mimořádně rozsáhlé vyhledání informací, že učinila vše pro zkrácení doby pro toto vyhledávání a že výpočet odpovídá reálné situaci. Stížnost proti výši úhrady může podat žadatel u obce do třiceti dnů ode dne oznámení výše požadované úhrady nákladů. Stížnosti může obec vyhovět do sedmi dnů ode dne doručení stížnosti, jinak je povinná v této lhůtě stížnost postoupit krajskému úřadu k rozhodnutí. Krajský úřad může o podané stížnosti rozhodnout tak, že jí nevyhoví a požadavek úhrady nákladů potvrdí, nebo výši úhrady sníží. K tomu krajský úřad přistupuje např. tehdy, pokud obec požadovala vyšší částku, než jakou byla oprávněna požadovat, pokud nedostatečně odůvodnila svůj požadavek, opomenula uvést některou z povinných náležitostí (např. poučení) nebo neodeslala oznámení včas. Krajský úřad je při snižování úhrady nákladů za poskytnutí informací limitován jen nulou. Výši úhrady tak může snížit až na nulu. Protože je v těchto případech často zřejmé, že informace budou poskytnuty, může krajský úřad vydat i v tomto případě tzv. informační příkaz.

Třetím typem stížnosti je tzv. nečinnostní stížnost. Touto stížností se může žadatel bránit ve všech ostatních případech, které jsou odlišné od prvních dvou typů stížnosti. Jedná se o případy, kdy má za to, že alespoň část žádosti nebyla obcí vůbec vyřízena. Nevyřízením informační zákon rozumí neposkytnutí informace a současně nevydání rozhodnutí o tomto neposkytnutí (slovy zákona jde o vydání rozhodnutí odmítnutí žádosti). Žadatel tak může namítat, že se nějakou částí jeho žádosti obec vůbec nezabývala. Často žadatelé namítají to, že odpověď obce není odpovědí, kterou chtěl. Ve vztahu k tomuto typu argumentů je vhodné podívat se na žádost, zda to, co tvrdí ve stížnosti, skutečně z žádosti vyplývá, nebo je toto upřesnění až dílem argumentace ve stížnosti. Pokud jde o první uvedenou situaci, měla by obec přistoupit k nápravě. Pokud jde o druhou situaci, je na obci, zda se rozhodne i přes jistou neoprávněnost podané stížnosti vystupovat vstřícně (samozřejmě je-li to možné) a upřesněné informace dodatečně poskytne, nebo se rozhodne takovému vysvětlení úmyslu nevyhovět a věc postoupí nadřízenému orgánu, což se v praxi děje asi častěji. V této souvislosti považujeme za vhodné poukázat na to, že i když nadřízený orgán v takovém případě postup obce potvrdí, nic nebrání žadateli podat novou žádosti a požádat o tyto „upřesněné“ informace. Takovou žádostí se obec musí zabývat a vyřídit jí v souladu s informačním zákonem. Nečinnostní stížnost může žadatel podat do 30 dnů od uplynutí lhůty pro vyřízení žádosti (tj. po uplynutí 15 dní od podání žádosti, nebo až 25 dní, pokud byla tato základní lhůta prodloužena podle § 14 odst. 7 informačního zákona). I na posouzení stížnosti a případné postoupení krajskému úřadu má obec 7 dní. Krajský úřad pak má na své posouzení a vydání rozhodnutí 15 dní.

Stížnost na nečinnost při rozhodování o stížnosti

Informační zákon neobsahuje řešení pouze pro stížnosti podávané na obec, ale i stížnosti na nečinnost při rozhodování o stížnosti. Jedná se o situace, ve kterých byla podána stížnost u obce jako povinného subjektu, ale kdy žadateli nebylo vyhověno v sedmidenní lhůtě od podání stížnosti a kdy neobdržel rozhodnutí o stížnosti ani od nadřízeného orgánu po uplynutí navazující zákonné patnáctidenní lhůty pro rozhodnutí o stížnosti. Oproti předchozím typům stížnosti se tato stížnost podává u Úřadu pro ochranu osobních údajů, který je jako jediný oprávněn o této stížnosti rozhodnout. V těchto případech dle aktuální praxe nezáleží ani tak na tom, zda stížnost k rozhodnutí krajskému úřadu nepředala obec, což je častější situace, nebo o stížnosti včas nerozhodl krajský úřad. Úřad pro ochranu osobních údajů tak řeší jen to, zda bylo či nebylo o podané stížnosti rozhodnuto. Výsledkem jeho posouzení je buďto konstatování nedůvodné stížnosti nebo příkaz adresovaný krajskému úřadu k tomu, aby o stížnosti žadatele podané u obce rozhodl. V praxi se ze strany žadatelů častokrát stává, že stížnost zasílají na vědomí krajskému úřadu, aby zabránily nečinnosti obce, která mu nepředala stížnost spolu se spisovým materiálem. Krajský úřad se tak o stížnosti dozví a vyzve obec k předložení stížnosti včetně spisového materiálu nebo zaslání vyřizující písemnosti, pokud obec v rámci autoremedury stížnosti vyhověla a napravila tak danou situaci.

Kdy se o stížnost nejedná?

Oproti výše uvedeným případům se nebude jednat o stížnost tehdy, pokud žadatel nebude souhlasit pouze s prodloužením lhůty. Půjde o případ, kdy povinný subjekt oznámí žadateli, že prodlužuje lhůtu pro vyřízení žádosti a žadatel projeví nesouhlas s tímto prodloužením před věcným vyřízením žádosti, zejména pak před uplynutím prodloužené lhůty pro poskytnutí informace. Informační zákon totiž tento typ stížnosti nezná. Navíc lhůtu pro podání stížnosti odvozuje v případě nečinnostních stížností od lhůty pro poskytnutí informace, která činí 15 dní od podání žádosti nebo až 25 dní, pokud dojde k prodloužení lhůty. Krajský úřad se tak může výtkou vůči prodloužení lhůty zabývat až poté, kdy byla žádost obcí věcně vyřízena, resp. po uplynutí lhůty pro poskytnutí informace v případě nečinnosti obce. Samozřejmě za předpokladu, že se proti tomuto postupu obce žadatel bránil a podal již řádnou stížnost.

Odvoláni proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti

Protože obec může žádost odmítnout rozhodnutím vydaným podle § 16 informačního zákona a podle správního řádu, může se žadatel proti takovému rozhodnutí bránit speciálním opravným prostředkem – odvoláním. Oproti stížnosti jsou na odvolání kladeny požadavky stanovené správním řádem. Žadatel musí učinit odvolání se všemi stanovenými náležitostmi, zejména nemůže využít e-mailovou formu, kterou nepodepíše uznávaným elektronickým podpisem nebo kterou nejpozději do pěti dnů nedoplní odvoláním učiněným se všemi stanovenými náležitostmi. Na tuto skutečnost by jej obec měla po obdržení takového odvolání upozornit. Pokud tak neučiní a postoupila by odvolání krajskému úřadu, vrátil by jej krajský úřad včetně spisového materiálu zpět obci k tzv. provedení úkonu. Obec by tak musela učinit vůči žadateli výzvu, aby odstranil nedostatky odvolání. Odvolání musí žadatel podat do patnácti dnů ode dne doručení rozhodnutí, jinak jde o opožděné odvolání, kterým se ani obec, ani krajský úřad nebude obsahově zabývat. I o opožděnosti odvolání rozhoduje krajský úřad. Jedná se o totožnou situaci jako u stížnosti. V rámci odvolání žadatelé často argumentují nenaplněním podmínek pro odmítnutí žádosti nebo nepřezkoumatelností rozhodnutí z důvodu nedostatečného odůvodnění použitého důvodu pro odmítnutí žádosti. Na posouzení odvolání a případné postoupení krajskému úřadu má obec 15 dní. Výsledkem posouzení krajským úřadem může být zamítnutí odvolání a potvrzení napadeného rozhodnutí nebo zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání. Pokud dostupné informace o skutkovém právním stavu nevyvolávají důvodné pochybnosti, může krajský úřad vydat informační příkaz, kterým přikáže obci informace poskytnout.

Přezkum rozhodnutí

Informační zákon umožňuje také přezkoumávat rozhodnutí. S ohledem na existenci odvolacího řízení ale nelze přezkoumávat prvostupňové rozhodnutí, ale jen pravomocné rozhodnutí nadřízeného orgánu. K přezkumu rozhodnutí je příslušný Úřad pro ochranu osobních údajů, který může rozhodnutí nadřízeného orgánu potvrdit, neshledá-li důvod pro jeho zrušení. Pokud ale dospěje k závěru, že byla porušena konkrétní ustanovení právních předpisů, zruší rozhodnutí a vrátí věc k dalšímu řízení, případně vydá tzv. informační příkaz. K takovému kroku však může přistoupit jen pokud dostupné informace o skutkovém právním stavu nevyvolávají důvodné pochybnosti.

Žaloba

Poslední možností obrany žadatele je žaloba, kterou může podat k soudu. Žadatel se může bránit jak proti rozhodnutí nadřízeného orgánu, kterým potvrdil rozhodnutí obce o odmítnutí žádosti, tak např. proti odložení žádosti z důvodu nezaplacení požadované úhrady. Pro soudy není stanovena zákonná lhůta pro rozhodnutí ve věci. Navíc rozhodnutí příslušného krajského soudu, může být napadeno kasační stížností podanou u Nejvyššího správního soudu, který může rozhodnutí krajského soudu zvrátit.

Žadatel se brání proti postupu jiných subjektů

Protože se postup podle informačního zákona nemusí týkat pouze obcí, ale i jejich organizací nebo právnických osob, ve kterých má obec podíl, nebo městských obvodů a částí statutárních měst, je vždy důležité správně určit také správní orgán, který bude o uplatněném opravném prostředku rozhodovat. V zásadě platí, že pokud lze určit nadřízený orgán podle § 178 správního řádu, rozhoduje ve všech věcech postoupených danou organizací nebo právnickou osobou takto určený správní orgán. Pokud jej určit nelze uvedeným způsobem, pak je informačním zákonem stanoven obecný odvolací orgán, kterým je Úřad pro ochranu osobních údajů.

Závěrem

Informační zákon poskytuje v současné době značné množství opravných prostředků. Některé z nich může žadatel využít samostatně, jiné se mohou prolínat, což se nejčastěji stává u stížností na postup obce, která vyřídila žádost více způsoby. Asi nejčastějším nedostatkem je nedodržení lhůt pro posouzení stížnosti nebo odvolání obcí, neboť jsou u obou opravných prostředků odlišné. I když se jedná spíše o procesní nedostatek, nevrhá to dobré světlo na obec, která tyto lhůty nedodrží. Ve všech případech, ve kterých cílí obrana žadatele na obec, má tato možnost stížnosti nebo odvolání vyhovět. Někdy je to snadnější, jindy ne. Můžeme jen doporučit, aby obce využívaly i této možnosti, neboť tím prokazují svůj profesionální přístup jak k žadateli, tak k právu. V některých případech jde o vstřícné řešení, které může posílit důvěru žadatele ve veřejnou správu a obec samotnou a předejít tak roztočení mlýnského kola v podobě podávání dalších a dalších žádostí.

Mgr. Václav Těžký, LL.M., Mgr. Radka Hasil Edelmannová, Krajský úřad Moravskoslezského kraje

Seriál Vyřizování žádosti o informace

1. Prvotní posouzení došlé žádosti o informace, 19. 5. 2020
2. Co je to vlastně ta informace?, 15. 9. 2020
3. Identifikace požadované informace, 2. 11. 2020
4. Dotčené osoby a jejich postavení při vyřizování žádosti o informace, 10. 11. 2020
5. Sazebník úhrad jako základní předpoklad pro uplatnění úhrady nákladů, 11. 2. 2021
6. Mimořádně rozsáhlé vyhledání informací a požadavek úhrady nákladů, 1. 6. 2021
7. Rozhodnutí o odmítnutí žádosti, 29. 9. 2021
8. Otázka poskytování platů a odměn zaměstnanců povinného subjektu, 4. 10. 2021
9. Osobní údaje – poskytnout nebo ne?, 7. 12. 2021
10. Obchodní tajemství – poskytnout nebo ne?, 17. 2. 2022
11. Autorské právo – poskytnout nebo ne?, 1. 6. 2022
12. Obec jako ochránce informací o majetkových poměrech (nejen) svých občanů, 2. 11. 2022
13. Další důvody pro odmítnutí žádosti o informace, 10. 11. 2022
14. Další důvody pro odmítnutí žádosti o informace II, 15. 2. 2023
15. Když se žadatel o informace brání, 17. 4. 2023 (právě čtete)