Státní správa v obcích je podfinancovaná
Příspěvek na výkon státní správy je nástrojem financování územně samosprávných celků pro zajištění výkonu přenesené státní agendy do území. Tento systém, který má zásadní význam pro efektivní fungování veřejné správy, však v praxi čelí značným výzvám, jež negativně ovlivňují finanční stabilitu obcí a jejich schopnost plnit nejen povinnosti vyplývající z přenesené působnosti, ale i své vlastní samosprávné úkoly.
Obce vykonávají v přenesené působnosti řadu agend, jejichž objednatelem a iniciátorem je stát, a to v oblastech, jako je např. agenda občanských průkazů, řidičských průkazů, vedení matrik, stavebních řízení či veřejného opatrovnictví. Přestože jde o výkon státní správy, organizační, technická i finanční odpovědnost leží na obcích, které musí zajistit bezproblémový chod těchto činností. V takovém nastavení však existuje jen omezená reflexe skutečných potřeb obcí a jejich reálných nákladů, což má za následek dlouhodobé podfinancování, s nímž se musí obce vyrovnávat.
Financování příspěvku na výkon státní správy je postaveno na kombinaci paušálních a výkonových složek vybraných agend, přičemž obce jsou rozděleny do kategorií podle rozsahu jejich přenesené působnosti. Tento model má teoreticky zajistit spravedlivé a efektivní přerozdělení prostředků, avšak praxe ukazuje značné nedostatky. Výše příspěvku je stanovena na základě koeficientů a objemu výkonu jednotlivých agend, což by mělo zajistit pokrytí nákladů obcí. Skutečný stav však ukazuje na disproporci, kdy příspěvek nepokrývá celkové náklady spojené s výkonem státní správy, což vede k tomu, že obce musí ze svých rozpočtů doplácet na činnosti, které jsou v zásadě státní. Tato situace vytváří asymetrii, kdy se rozpočtové prostředky, jež by měly být využity na rozvoj obcí a jejich samosprávné činnosti, alokují na administrativní úkoly státu.
Zvláštní pozornost
Zvláštní pozornost si zaslouží problematika financování agend, jako je veřejné opatrovnictví, matriční služby či stavební řízení. Tyto činnosti často zahrnují nejen základní administrativní úkony, ale i komplexní sociální a odbornou práci, která vyžaduje vysokou míru profesionality a časové náročnosti. Například veřejné opatrovnictví zahrnuje nejen správu záležitostí opatrovanců, ale také komunikaci s širokou škálou institucí, řešení sociálních a právních otázek, a v některých případech i intenzivní osobní kontakt. Přestože výkon těchto agend představuje zátěž, kterou nelze paušálně kvantifikovat, příspěvky na jejich financování zůstávají konstantní a málokdy reflektují skutečnou náročnost konkrétních případů. Výsledkem je, že obce, které mají omezené kapacity, musí významně přispívat z vlastních prostředků na zajištění těchto agend, což může vést k odklonu prostředků z jiných, pro obec důležitých oblastí.
Navíc například v oblasti stavebního řízení se obce dlouhodobě potýkají s nedostatkem personálních kapacit pro zajištění výkonu přenesené správy, kdy odborníci na stavební řízení jsou dle platových tabulek pro veřejnou správu nezaplatitelní. A obce je musejí pro zajištění této agendy významně dofinancovávat.
Z analytického pohledu lze identifikovat několik klíčových příčin tohoto nedostatku. Jednou z nich je neúplná valorizace příspěvků, která nezohledňuje reálný nárůst nákladů spojených s provozem veřejné správy. Například valorizace příspěvku na výkon státní správy v roce 2023 činila 4,955 %, v roce 2024 došlo dokonce k devalorizaci −2 % a pro rok 2025 zůstal příspěvek nezměněn. Zatímco reálné provozní a mzdové náklady vzrostly v roce 2023 průměru o více než 10,7 %, v roce 2024 o 9,7 % a i letos se očekává růst o 3–4 %. Tento rozdíl je zvláště patrný v posledních letech, kdy dochází k postupné elektronizaci agend, zpřísňování požadavků na kybernetickou bezpečnost a implementaci nových legislativních povinností, které zvyšují administrativní i technickou zátěž obcí.
Dalším problémem je, že většina přenesených agend zůstává financována paušálně, ačkoli byly v posledních letech zavedeny výkonové složky, například na základě počtu vydaných občanských průkazů nebo některých úkonů územního plánování. Tyto změny však zatím nepřinesly zásadní zlepšení, neboť výkonová složka tvoří pouze malou část celkového příspěvku. Paušální financování tak nadále nezohledňuje rozdíly mezi obcemi různých velikostí a jejich spádovými oblastmi, což vytváří nespravedlivé podmínky zejména pro menší obce a obce s rozšířenou působností, které slouží jako centra pro desítky okolních obcí.
Dopady do rozpočtů obcí
Dlouhodobé podfinancování přenesené působnosti má zásadní dopady na rozpočty obcí. U obcí s přenesenou působností dosahuje podfinancování dle dlouhodobého bechmarkingu až jednu čtvrtinu celkových nákladů na výkon přenesené správy, což v případě obcí s rozšířenou působností představuje až desítky milionů korun ročně. Vzhledem k tomu, že příspěvek na výkon státní správy nepokrývá celkové náklady, jsou obce nuceny využívat vlastní příjmy, především z daňových výnosů, které byly primárně určeny na rozvoj obcí a jejich samosprávných funkcí, což může hraničit i s ústavní žalobou za zajištění zákonem zaručené samosprávy. Tento mechanismus skrytého spolufinancování státu ze strany obcí nejenže oslabuje finanční autonomii obcí, ale také snižuje jejich schopnost realizovat rozvojové projekty, které by přispívaly k vyšší kvalitě života obyvatel. Dalším nežádoucím efektem je postupné oslabení postavení obcí jako samosprávných subjektů, které se vlivem těchto okolností stávají spíše servisními centry pro stát.
Přestože je současný model financování příspěvku na výkon státní správy metodicky propracovaný a transparentní, jeho reálná efektivita je omezená. Změna tohoto systému směrem k reálnému a výkonově orientovanému financování by umožnila obcím lépe plánovat rozpočty a zajišťovat kvalitnější služby pro své obyvatele. Je nezbytné, aby příspěvky plně reflektovaly skutečné náklady spojené s výkonem jednotlivých agend, a to nejen z hlediska mzdových a provozních nákladů, ale i další zátěže, která na obce dopadá v důsledku legislativních požadavků a technologického vývoje. Posílení výkonové složky příspěvku a zavedení mechanismů pravidelné valorizace podle aktuálních ekonomických ukazatelů by mohlo přispět k odstranění stávajících disproporcí a zajistit spravedlivější rozdělení finančních prostředků mezi obce různých kategorií.
Systém financování přenesené státní správy potřebuje zásadní reformu, která by reflektovala nejen potřeby obcí, ale i efektivitu veřejné správy jako celku. Vyrovnání stávajících asymetrií ve financování by vedlo k posílení autonomie obcí, zlepšení kvality veřejných služeb a spravedlivějšímu rozdělení odpovědnosti mezi státem a samosprávou. Tento krok by přispěl k větší stabilitě a efektivitě veřejné správy, což je v konečném důsledku v zájmu všech občanů. Obce a stát by se měly stát partnery, jejichž spolupráce je postavena na vzájemném respektu, odpovědnosti a spravedlivém financování.