Obalová novela řeší, kdo bude třídění řídit. Na prevenci, zálohy a veřejnou kontrolu zapomíná

Sněmovna se chystá na druhé čtení novely zákona o obalech. Spor o to, kdo bude ovládat třídění, podle Arniky zastínil podstatné. Česku utíká čas na zálohy, systému chybí veřejná kontrola a prevenci novela neřeší.

Novela zákona o obalech z dílny poslankyně Bereniky Peštové (ANO) v červenci prošla prvním čtením a poslanci se k ní mohou vrátit už od října. Autorizovanou obalovou společnost, kterou je dnes EKO-KOM, prohlašuje za poskytovatele služby obecného hospodářského zájmu, rozšiřuje okruh jejích akcionářů a odděluje ji od odpadových firem. Debata se proto točí hlavně kolem vlastnictví a hospodářské soutěže. Arnika upozorňuje, že z ní vypadla otázka, na které záleží nejvíc. Kolik obalů se skutečně vrátí do oběhu a kolik jich vůbec nemusí vzniknout?

„Poslanci se přou, komu bude patřit systém, do kterého lidé každý den nosí vytříděné obaly. Ať ho ale bude řídit kdokoli, měřítkem úspěchu musí být méně odpadu a víc skutečné recyklace. Na to novela neodpovídá. Předcházení vzniku odpadů, vratné obaly ani zálohy neřeší,“ říká Mirka Jopková, která v Arnice vede programy zaměřené na odpady.

Služba veřejnosti potřebuje veřejnou kontrolu

Pokud stát prohlásí sběr a třídění obalů za službu ve veřejném zájmu, musí podle Arniky zavést i veřejnou kontrolu. Lidé a obce, které systém každý den používají, by měli vědět, kolik vytříděného materiálu skutečně projde recyklací a kolik skončí ve spalovnách. EKO-KOM sice recyklaci a energetické využití vykazuje odděleně, jeho čísla si ale zaslouží bližší pohled. U plastových obalů za loňský rok vykázal míru recyklace 55 procent a dalších 36 procent energetického využití. Víc než třetina plastových obalů tedy byla spálena. Tím sice EKO-KOM už dnes dosahuje cíle, který EU pro recyklaci plastových obalů stanovila na rok 2030, otázkou ale je, zda by nám mělo stačit, že se recykluje jen něco přes polovinu plastových obalů. A zda těch 55 procent skutečně znamená, že se z plastů vznikly nové výrobky. EKO-KOM totiž vykazuje obaly předané k recyklaci a kolik z nich se opravdu promění v nový výrobek, veřejnost nevidí.

Širší obraz nevypadá lépe. Z komunálních odpadů se v roce 2023 recyklovalo 43 procent a 42 procent stále skončilo na skládkách, přestože evropská pravidla pro rok 2025 požadují recyklaci 55 procent. Od roku 2030 navíc v Česku začne platit zákaz skládkování recyklovatelných a využitelných odpadů. Bez důrazu na prevenci a recyklaci hrozí, že se odpady ze skládek jen přesunou do spaloven.

„Spalování není řešení. Když se více než třetina plastových obalů spálí, není to úspěch, ale ztracená surovina. Každá tuna plastu spálená místo recyklace znamená zbytečné emise skleníkových plynů a vznik toxických látek, například dioxinů. Pokud má být třídění službou veřejnosti, musí veřejnost vidět celou cestu odpadu, od kontejneru až k novému obalu, nebo ke komínu,“ upozorňuje Nikola Jelínek, odbornice na toxické látky v životním prostředí z Arniky.

Na zálohy zbývá málo času

Druhým problémem je čas. Evropské nařízení o obalech, které se začalo uplatňovat letos v srpnu, vyžaduje, aby státy do roku 2029 zajistily oddělený sběr nejméně 90 procent jednorázových plastových lahví a nápojových plechovek a zavedly pro ně zálohový systém. Výjimku mohou získat jen ty, které v letošním roce vysbírají přes 80 procent daného druhu obalů a předloží plán, jak dosáhnout devadesáti. Česko je podle dostupných údajů u PET lahví na hraně, u plechovek sbírá zhruba třetinu.

Vláda přesto v lednu odmítla poslanecký návrh na zavedení zálohování a ministr životního prostředí Igor Červený minulý týden zopakoval, že zálohy na PET lahve zavádět nechce. U plechovek zvažuje digitální systém, v němž by zálohu evidovaly běžné kontejnery na tříděný odpad. Vyzkoušet ho chce nejprve v Moravskoslezském kraji.

„Češi vracejí zálohované pivní lahve prakticky všechny, zálohy tu nejsou nic cizího. Pilotní projekt v jednom kraji ale nenahradí celostátní systém, který by měl fungovat za něco přes dva roky. Každý měsíc odkladu znamená, že ho budeme stavět ve spěchu a dráž. A plechovky i plastové lahve se mezitím dál válejí v příkopech a lesích,“ dodává Jopková.

Zákon by měl být kvalitnější

Podle Arniky by bylo vhodné, aby poslanci novelu před druhým čtením doplnili o tři věci. Zaprvé o skutečnou veřejnou kontrolu, tedy otevřená a nezávisle ověřovaná data o tom, kolik obalů se skutečně recykluje a kolik spálí, a hlas obcí i veřejnosti v kontrolních orgánech autorizované společnosti. Zadruhé o celostátní zálohový systém na PET lahve a plechovky s jasným harmonogramem. Zatřetí o poplatky, které budou prokazatelně zvýhodňovat snadno recyklovatelné obaly a znevýhodňovat ty, které recyklovat nejde. Sazby EKO-KOM už dnes částečně zohledňují ekologická kritéria (tzv. ekomodulace) a vratné obaly zpoplatněné nejsou. Chybí ale doklad, že ekomodulace skutečně vede k ekologicky žádoucí změně obalů na trhu. Podle současného ceníku EKO-KOM platí výrobci u řady jednorázových obalů stejnou sazbu za PVC, které do žlutého kontejneru ani nepatří, stejně jako za PET, PE či PP, přestože možnosti jejich reálné recyklace se výrazně liší.

Arnika se odpadům věnuje řadu let. Pomáhá obcím snižovat množství odpadu, každoročně vyhlašuje soutěž Odpadový Oskar pro obce s nejmenší produkcí směsného odpadu a dlouhodobě sleduje dopady spalování odpadů na životní prostředí a zdraví lidí.