Nervy s NERV(em) – část čtvrtá

Nervy s NERV(em) 4.

V návaznosti na návrh Národní ekonomické rady vlády (NERV), který byl zaměřen na snížení výdajů a zvýšení příjmů veřejných rozpočtů v ČR, jsme se v několika článcích zabývali především návrhem na revizi samosprávy a nákladů místní správy (slučování malých obcí) a návrhem na zvýšení daně z nemovitých věcí. Jde o návrhy, které se bezprostředně dotýkají financování obecního zřízení.

Existuje všeobecná shoda na tom, že ke konsolidaci veřejných rozpočtů musí vláda přistoupit urychleně a je v tomto směru ohlášena revize vládního programu. Nakolik budou návrhy NERV v novém programu vlády využity, zůstává otevřenou otázkou. Dá se však očekávat, že se nechystá signalizované slučování obcí, které vyvolalo jistou nervozitu. Mnohem reálnější je návrh, který počítá se zvýšením daně z nemovitých věcí. Ve třetí části našeho seriálu článků (OBEC & finance, 3. 2. 2023) jsme se mimo jiné seznámili s plným zněním návrhu NERV, který se týká právě zvýšení daně z nemovitých věcí.

Stručně řečeno, návrh v podstatě požaduje zvýšit zákonem parametry daně z nemovitých věcí tak, aby se jejich relativní úroveň vrátila ke stavu roku 2013. Přínos pro státní rozpočet se zvýšením daně očekává ve výši cca 10 mld. Kč. Zároveň požaduje zavést automatickou každoroční valorizaci, přinejmenším podle tempa inflace, případně nominálního růstu HDP. Návrh uznává, že komplexní výnos daně z nemovitých věcí (DzNV) je příjmem obecních rozpočtů, v případě jejího výraznějšího navýšení však předpokládá snížení podílu sdílených daní (v zákoně o rozpočtovém určení daní – RUD) ve prospěch státního rozpočtu.

Faktem zůstává, slovy návrhů NERV, že ve srovnání se světem i zeměmi Evropské unie daň z nemovitých věcí je v ČR na extrémně nízké úrovni. Je však nutné si přitom uvědomit, že český daňový systém na rozdíl od řady západních států není postaven na majetkových daních. U nás prioritně zdaňujeme práci, máme proti uvedeným zemím několikanásobně nižší příjmy, ale srovnatelné ceny zboží a zcela jinou strukturu výdajů v porovnání s vyspělými zeměmi. A takřka vůbec nedaníme majetek. Je to dáno historicky a obrátit tyto poměry by vyžadovalo zásadní ekonomické změny, nejenom daňového systému.

Převzato z článku Potenciál daně z nemovitých věcí, který v časopise OBEC & finance č. 1/2022 publikoval tým Centra daňových studií při Katedře obchodu a financí z Provozně ekonomické fakulty České zemědělské univerzity v Praze vedený Ing. Gabrielou Kukalovou, Ph.D.

Koeficienty daně z nemovitých věcí

Daň z nemovitých věcí se řídí zákonem č. 338/1992 Sb., a inkaso této daně je výhradním příjmem obcí. V prvním roce existence samostatné České republiky, v roce 1993, bylo inkaso této daně 3,4 mld. Kč. Tento výnos byl dlouhodobě mírně stoupající, až do roku 2008, kdy dosáhl částky 5,2 mld. Kč. Změna nastala rokem 2009, kdy byly zavedeny koeficienty daně z nemovitostí (výnos 6,3 mld. Kč), a zejména od roku 2010, kdy se zvýšily sazby daně (výnos 8,7 mld. Kč), které v podstatě platí doposud. V posledních deseti letech postupně inkaso narůstá rovnoměrným tempem. Jestliže v roce 2012 byl výnos této daně 9,6 mld. Kč, tak v roce 2022 to bylo již více než dvanáct miliard korun (12,42 mld. Kč), přestože příslušný zákon základní sazby neměnil. Vzhledem k tomu, že daň je výhradním příjmem obcí, dostaly obce zákonem do rukou částečnou daňovou pravomoc – koeficienty daně z nemovitých věcí – což je důležitý nástroj, kterým obec může ovlivnit výnos daně a tím zároveň i příjem svého rozpočtu.

Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit nebo upravit tři druhy koeficientů, kterými se násobí zákonem stanovené sazby. První koeficient je přiřazen jednotlivým obcím podle počtu jejich obyvatel. Další, specifický koeficient (K 1,5) obec může nebo nemusí stanovit, případně jej může využít pro celé území obce nebo pro určené stavby. Třetí, místní koeficient, násobí daň poplatníka koeficientem v rozmezí 1,1 až 5. Může být použit pro celé území obce nebo pro její stanovené jednotlivé části. Koeficient musí být použit s přesností na jedno desetinné číslo. Toto je změna v zákoně, provedená s účinností od 1. 1. 2021. Do té doby bylo možné využívat koeficient jen pro celé území obce a násobky celých čísel (1 až 5).

Skutečné používání koeficientů daně z nemovitých věcí obcemi je takové, že v roce 2019 existovalo 1998 obcí, které stanovily nebo upravily alespoň jeden koeficient, tj. 31,79 % z celkového počtu 6258 obcí v ČR. Žádný koeficient nezavedlo 4270 obcí.

Převzato z článku Potenciál daně z nemovitých věcí.

Od roku 2019 se počet obcí, které využily koeficienty k navýšení svých příjmů zvýšil, ale rozhodně nejde o dramatické změny. Citovaný článek, publikovaný přesně před rokem (OBEC & finance č. 1/2022), uvádí, že obce využívají nejvíce koeficient K 1,5, a to převážně pro budovy určené k rekreaci a pro průmyslové objekty. Paradoxně je nejméně využíván místní koeficient, který má zároveň největší potenciál pro zvýšení výnosů daně. Mohlo to být způsobeno omezením použití koeficientů do roku 2021 (celé území obce, násobky celým číslem). Podle Centra daňových studií při ČZU v Praze, by byl výnos DzNV v roce 2019 celkem 43,6 mld. Kč, pokud by ovšem všechny obce v ČR maximálně využily potenciál všech koeficientů. Skutečné inkaso dosáhlo výše 10,9 mld. Kč, můžeme tedy hovořit o nevyužitém potenciálu koeficientů daně ve výši 32,7 mld. Kč. Při plném využití všech koeficientů by se podíl výnosu daně z nemovitých věcí na celkovém výnosu daní v ČR zvýšil z 1,2 na 4,6 %. V Evropské unii bychom se dostali s podílem výnosu DzNV na celkovém výnosu daní (vč. sociálního a zdravotního pojištění) z podílu 0,5 % (viz úvodní graf) na úroveň 2,4 %, což se již blíží průměru EU-27.

Uvedená čísla jsou z roku 2019, aktuální data by však byla obdobná. Maximální využití všech koeficientů je čirá teorie, ale ukazuje nám, o jaký politický problém se mimo jiné také jedná. Vždyť jen zhruba třetina ze všech obcí v ČR našla politickou odvahu a sílu zvýšit daňovou povinnost vlastníkům nemovitostí na svém území. Každá obec má své specifické územní podmínky, každá z nich má své unikátní složení zastupitelstva – od nejmenší obce s několika desítkami obyvatel až po hlavní město. Zvyšování daní je velmi citlivá otázka, a přestože změna zákona přede dvěma lety obcím toto rozhodování usnadnila, k výrazným změnám nedochází. Pokud někde došlo k razantnímu navýšení koeficientů, dotýkalo se to zejména vlastníků podnikatelských objektů nebo sezónních rekreantů. Zvyšování daní vlastním voličům se příliš nenosí. Ministerstvo financí, ještě před návrhem NERV, připravovalo dílčí úpravu zákona o dani z nemovitých věcí. Nemělo by se přitom zapomenout na to, že zejména život na venkově je v úzkém spojení se zemědělstvím a obce by měly mít možnost upravit koeficientem i výši sazby za zemědělské pozemky, zejména tam, kde hospodaření na této půdě výrazně ovlivňuje život v obci. Nyní ovšem dojde ke změnám mnohem závažnějším. Vláda potřebuje zdroje pro radikální zvýšení příjmů státního rozpočtu. Pokud se to dotkne daně z nemovitých věcí, měly by platit dvě zásadní podmínky, které návrh NERV nezpochybňuje:

1. Výnos daně z nemovitých věcí zůstane výhradním daňovým příjmem obcí
2. Základní sazby daně z nemovitých věcí budou pravidelně valorizovány

Pokud Národní ekonomická rada vlády sleduje návrhem na zvýšení daně z nemovitých věcí zvýšení příjmů státního rozpočtu v řádu deseti miliard korun, nemělo by se na uvedené dvě podmínky zapomenout. To by ovšem znamenalo zásah do struktury sdílených daní, jinými slovy, snížení podílu obcí na celostátním výnosu, a změnu rozpočtového určení daní (RUD). Tady je ovšem nutno postupovat velmi uvážlivě, protože by to mohlo ohrozit současnou stabilizaci územních rozpočtů.

Jaké bude řešení?

Objektivní situace, kdy výnosy daní z nemovitých věcí jsou v ČR na úrovni, která nás řadí na chvost v Evropě i ve světě, se dá řešit radikálně nebo postupně. Je nutno si uvědomit, že se nejedná jen o roli daně z nemovitostí, ale o celý daňový systém se všemi dopady do ekonomiky země a tím pádem i do sféry sociální. Takže je to primárně věc politická.

Radikální řešení, zásadně zvýšit majetkové daně (daň z nemovitých věcí) a kompenzovat tuto změnu snížením daně z příjmů, navrhují ekonomové, kteří mají osobní zkušenosti s daňovým systémem vyspělých zemí. Například Ondřej Jonáš, investiční bankéř se zkušenostmi z USA, v rozhovoru publikovaném v Hospodářských novinách navrhuje snížit zdanění práce na třetinu, kompenzovat to daní z místa a zvýšit tak daň z nemovitostí až dvacetkrát. Také prof. Švejnar, v Lidových novinách říká, že výrazně zdaňujeme práci a kapitál včetně nemovitostí málo, což je pro ekonomiku špatné. Zvýšení daně z nemovitých věcí by mělo být prioritní záležitostí. Tyto systémové změny mají nesporné výhody, podle všeho však nyní nebudou součástí přijímaných opatření.

Poznámky

1. Inflace v roce 2022 byla podle ČSÚ 17,5 %, což odpovídá indexu růstu 12,5.

Prameny

• MF ČR, ČSÚ, vlastní propočty.

Budou zřejmě následovat dílčí kroky při postupné konsolidaci rozpočtu, a určité zvýšení daně z nemovitých věcí bude jedním z nich. Uvedená tabulka porovnává data v letech 2013 a 2021. Z údajů je patrné, že v daných letech je růst výnosů z nemovitostní daně 1,22× pomalejší než růst celkových příjmů obcí (1,52×), růst příjmů státního rozpočtu (1,36×) i růst hrubého domácího produktu (1,397×). Přitom se podíl inkasa daně z nemovitých věcí na celkových příjmech obcí, příjmech státního rozpočtu i na HDP snižuje. To vše ukazuje na oprávněnost volání po zvýšení daní z nemovitých věcí.

Nabízí se přitom řada otázek. Především půjde o to, na jakou úroveň zvýšit sazby, aby byl očekávaný výnos přínosem pro příjem státního rozpočtu, a přitom nedošlo k vážnému zásahu do nákladů podnikatelské sféry a zejména do výdajů vlastníků nemovitostí (bytů a rodinných domků). Podle NERV by to mělo být na relativní úroveň roku 2013. Dle růstu inflace (rok 2021) by to mělo být zvýšení 2,71× (nebo až 12,5×? – rok 2022), podle růstu HDP by zvýšení bylo 1,4× a dle růstu cen nemovitostí 2,3×. S přihlédnutím k uvedeným násobitelům by potom úroveň inkasa daně byla v rozmezí od 16,5 do 32 mld. Kč.

Druhý okruh otázek souvisí s rozpočtovým určením výnosů daní (RUD). Ze samé podstaty nemovitostí je zřejmé, že pozemky i stavby se nachází v určitém katastru, který je vždy součástí konkrétní obce či města. Proto by výnos daně z nemovitých věcí měl zůstat výhradním příjmem obcí. Bylo by nesmyslné, aby jakákoliv část tohoto výnosu byla převáděna do státního rozpočtu. Podstatné zvýšení daně z nemovitých věcí by pochopitelně vedlo k navýšení celkových daňových příjmů obcí. V zájmu zachování poměru daňových příjmů územních rozpočtů k příjmům státu, by pravděpodobně musel být upraven podíl obcí na sdílených daních. (Odhad autora: Při úpravě základních sazeb na úroveň, kdy se inkaso daně zvýší na úroveň přibližně 30 mld. Kč, by se podíl na sdílených daních pohyboval na úrovni cca 24 %, dnes 25,84 %).

Třetí okruh otázek zkráceně zní – jak se uvažované zvýšení daně z nemovitých věcí provede. Souvisí to se samotnou konstrukcí zákona o dani z nemovitých věcí a jeho uplatněním v obcích (obecně závazné vyhlášky). Za předpokladu, že konstrukce zákona zůstane zachována (stavby, pozemky, koeficienty) by bylo možné očekávaného výnosu daně (cca 30 mld. Kč) dosáhnout zhruba pětinásobným zvýšením původních sazeb (před zavedením koeficientů a před zvýšením sazeb, kdy byl výnos cca 6 mld. Kč) a vrácením současných koeficientů v obcích na základní úroveň. Autor si uvědomuje, že jde o odhad velmi zjednodušující a možná i zavádějící. Jde však o to, aby nový zákon o dani z nemovitých věcí zavedl jednotně nové sazby a tím nastavil všem obcím jednotné výchozí podmínky (jakou úpravou sazeb to bude, není z tohoto hlediska podstatné). Pokud vláda očekává od změny zákona fiskální přínos, měl by být přijat ještě v letošním roce, nastavit jednotně nové sazby a ukončit platnost všech obecně závazných vyhlášek. Obcím by však měla být ponechána možnost využívat k úpravám daně koeficienty. Pro místní koeficient by bylo dokonce vhodné používat i číslo menší než jedna pro eventuální snížení daně. Jeho použití by sice snížilo daňový příjem v dané obci, snížilo daňové zatížení místních vlastníků nemovitostí, ale zároveň by pro stát bylo signálem pro odmítnutí či snížení případných dotací.

Antonín Eliáš

Seriál Nervy s NERV(em)

1. Nervy s NERV(em) – část první, 4. 1. 2023
2. Nervy s NERV(em) – část druhá, 11. 1. 2023
3. Nervy s NERV(em) – část třetí, 3. 2. 2023
4. Nervy s NERV(em) – část čtvrtá, 1. 3. 2023 (právě čtete)